[Text: Sylvie Moocová]
Zdravím všechny čtenáře Ronnie.cz a jsem ráda, že se můžu s Vámi podělit o své zážitky a dojmy z celého
mistrovství světa ve Španělsku.
Hned po přistání na nás čekal autobus, který nás odvezl do nádherného Caprici Beach
Hotelu, kde jsme měli již zařízené pokoje, a já měla to štěstí, že s výhledem na moře. Je pravda, že mě v tu chvíli kapku zaskočila zima v hotelu, ale jakmile jsme všichni dorazili na večeři, tak
jsem na tuhle nepatrnou věc rychle zapomněla. Musím vážně pochválit kvalitu a výběr jídla, která byla pro nás závodníky připravena ve formě švédských stolů. Po minulé zkušenosti z Evropy jsem se trochu obávala toho, jak bude vypadat čas jídla, ale nekonaly se žádné řady, žádný zmatek, žádné čekání. Prostě jsme si nabrali sami jídla, kolik jsme chtěli, a v klidu jsme si jej vychutnali. Jenže jako obvykle byl můj závodní den až poslední den šampionátu, takže jsem si vychutnávala jen to svoje nesolené maso a rýži.
Nejtěžší den šampionátu byl pro mě den druhý, kdy jsem ráno po probuzení měla zablokovanou celou krční páteř, že jsem se nemohla vůbec hýbat. Točila se mi hlava a nebyla jsem schopná se udržet na nohách. V ten moment mi problesklo hlavou, že můj závod skončil dřív, než začal. Takže jsem proležela a prospala pod prášky celý den a s hrůzou očekávala, co bude dál. Pomáhali mi všichni, jak mohli, a naštěstí krk povolil. Uffff! Takže jsem si poté konečně mohla oddechnout a začít si užívat celé mistrovství a fandit našemu týmu.
Den D začal budíčkem v 5 ráno, kdy jsme se společně s Marcelkou Kotkovou připravovaly na samotný závod. Líčení, česání, poté příjezd na halu a čekání na
naši kategorii v backstagi. Opět musím vyzdvihnout organizaci celého závodu, kdy opravdu vše proběhlo v profesionálním duchu. Závodila jsem ve dvou kategoriích, a to v masters a v ženách do 172 cm. Byla jsem ráda, že jsem začínala právě tou "věkovou" masters, jelikož právě v této kategorii jsem věřila, že by mohlo padnout aspoň to finále a já bych se tak mohla projít po stagi a předvést svůj I-walk. Stage ve Španělsku je opravdu výjimečná svou délkou a než se dojde k samotnému středu před rozhodčí, kapku to trvá. Poté už nastal čas předvést ze sebe to nejlepší a odcházela jsem s dobrým pocitem, že se mi to povedlo. Následně došlo hned k samotnému vyhlášení, kde naše finálová šestka netrpělivě čekala na výsledek. Do poslední chvíle jsem nevěřila, že bych mohla dosáhnout nejvyšší mety, ani v době, kdy jsme tam zůstaly stát už jen dvě. Já a moje španělská soupeřka, mistryně Evropy. V momentě, kdy vyslovili její jméno a já věděla, že mám zlato, jsem přestala vnímat svět. Radost a štěstí mi proletěly celým mým tělem a v momentě, kdy začala hrát česká hymna, tak jsem pociťovala neskutečnou pýchu, že vezu domů pro Česko zlatou medaili a titul mistryně světa. V oparu slz štěstí jsem musela ještě na stage, kde jsme se ještě porovnávaly s vítězkami o absolutní vítězství a kde jsem se umístila na třetím místě.
Druhá kategorie mi proběhla o 5 hodin později, což bylo hodně náročné čekání, jelikož celý den se nic nejí a nepije. Tady jsem si sáhla opravdu na dno svých sil. Nevím, jak se mi to povedlo, ale i zde jsem se dostala do finále a nakonec vybojovala krásné 5. místo. Po závodech se samozřejmě zamířilo na večeři, kde jsme už v klidu všichni vstřebávali každý své úspěchy, bavili se, pili a jedli do sytosti, a v poklidu druhý den odletěli domů.
Musím tady nejvíc poděkovat našim trenérkám Zdeňce Razýmové a Janě Bendové. Holky, byly jste úžasné a děkuji za rady, pomoc a podporu. Moc si toho vážím! Zároveň za celou přípravu děkuji mému trenérovi Radimovi, mým dětem, mé rodině. Děkuji také Svazu kulturistiky a fitness ČR.
Sylvie Moocová na MS masters 2020