Ve značně ztížených podmínkách se letos připravují závodníci na jednotlivé soutěže, fitness centra jsou zavřená, většina klání se nemohla uskutečnit, ta, která se konají, často mění své termíny. Takový osud potkal právě Mistrovství světa masters, které bylo oproti původnímu plánu přesunuto v kalendáři z prosince již na dny 6. - 8. listopadu. I přesto někteří čeští reprezentanti pokračují ve své přípravě s cílem na mistrovství světa do Santa Susanny vyrazit.
Přehled všech účastníků, kteří budou ve Španělsku hájit české barvy, najdete v záhlaví, dnes se budeme věnovat dalšímu z našich závodníků mužské kategorie physique. Na MS míří také Ondřej Prichzi, který letos prožívá svou první závodní sezónu. Již má za sebou mistrovství ČR i mistrovství Evropy, nyní ho tedy čeká test v té nejostřejší konkurenci. Rozhovor s Romanem Hajabáčem jsme Vám již přinesli, kategorii physique doplňuje Martin Paleček a Zdeněk Vrána, kterého jsme pro Vás vyzpovídali již před evropským šampionátem. Jaká byla jeho letošní příprava a jak si poradil s nástrahami sezóny 2020, si můžete připomenout v rozhovoru zde.
jméno | kategorie |
Roman Hajabáč |
physique mužů masters od 40 do 44 let |
Ondřej Prichzi |
physique mužů masters od 40 do 44 let |
Zdeněk Vrána |
physique mužů masters od 45 do 49 let |
Martin Paleček |
physique mužů masters |
|
Ondřej Prichzi
Vybrané úspěchy:
Mistrovství Evropy 2020 - 4. místo ve physique mužů masters od 40 do 44 let
Mistrovství Evropy 2020 - 6. místo ve physique mužů do 173 cm
Mistrovství ČR mužů, žen a masters 2020 - 3. místo ve physique mužů masters
Mistrovství ČR mužů, žen a masters 2020 - 6. místo ve physique mužů do 173 cm |
Ondro, v masters zpravidla nastupují zkušení závodníci, kteří mají na kontě mnoho sezón, u Vašeho jména se ale první soutěžní výsledky objevily teprve letos. Začal jste později i se cvičením, anebo jen se závoděním? Co Vás vlastně kdysi do posilovny přivedlo a co Vás motivovalo postavit se i na pódium?
Zdravím všechny čtenáře Ronnie.cz a je mi ctí, že se Vám mohu představit.
Se sportem jsem začal už jako dítě, kdy nás k pohybu vedla mamka. Dělal jsem závodně atletiku asi šest let, pak jsem tancoval, ale přišla puberta, holky a já jsem se sportem úplně přestal, což zpětně hodnotím jako velkou chybu. Cvičit jsem začal až kolem 30. roku, ale ne, že bych posilovnu do té doby neznal. Se cvičením mě už v dětství seznámil můj bratr, který i úspěšně závodil, ale mě to vůbec nebavilo a po cvičení jsem si místo dobrého pocitu odnášel bolest hlavy. Doma jsme měli na zdi plakáty kulturistů a já si představoval, že bych chtěl jednou takhle vypadat, ale ta dřina nebyla nic pro mě.
Až mnohem později jsem si začal uvědomovat, že cvičení k životu nezbytně potřebuji, a opět navštívil naši sklepní oldschool posilovnu, kam chodím dodnes a absolvoval jsem v ní přípravu na MČR i ME.
Vzhledem k tomu, že se tvrdá dřina začala vyplácet a moje tělo konečně vypadalo
k světu, rozhodl jsem se postavit na pódium, protože doma před zrcadlem se
medaile nerozdávají. Dále bych se chtěl věnovat i trenérské činnosti a tu by
podle mě měli vykonávat lidé se závodními zkušenostmi.
Zatím jste startoval na mistrovství ČR a na mistrovství Evropy. Jak se Vám tyto soutěže líbily, v čem se nejvíc lišily, co Vám z nich utkvělo v paměti a jak jste byl spokojený se svými výsledky?
Letos je závodění poznamenáno covidem-19, takže do poslední chvíle nevíte, jestli se závodit bude, nebo ne. V hale či sále máte jen trenéry a fotografy, diváci být nesmí. Ale o to větší motivace je to zvládnout. Obě soutěže se mi líbily a vzhledem k situaci je pořadatelé zvládli na výbornou. Lišily se hlavně svou velikostí. Na ME se mi do paměti vrylo obří pódium, kde se nemůže stát, že byste se se soupeři strkali. Určitě taky nezapomenu na dopingovou kontrolu na ME, kdy po závodech,
na kterých startujete ve dvou kategoriích, jste hodně unavený, už se těšíte na jídlo a pití
a vytáhnete si černého Petra. Ale mně už to bylo jedno a bral jsem to jako cennou zkušenost a potvrzení toho, že jsem naturální cvičenec. Velké pozitivum bylo závodit ve Španělsku u moře, což je asi sen každého závodníka.
Na MČR jsem byl třetí a na ME čtvrtý, což si myslím, že je na první závodní sezónu slušný výsledek, a jsem spokojen. Navíc jsem si na obou soutěžích zkusil zazávodit s kluky o dvacet let mladšími a vždy se dostal do finále.
Mistrovství Evropy, které již máte za sebou, a mistrovství světa dělí něco málo přes měsíc. Co bylo v této době Vaším největším úkolem? Udržet, co se dá, nebo formu ještě více dotáhnout? A na čem byste rád zamakal do příští sezóny?
Vzhledem ke krátké době mezi závody bylo hlavní prioritou udržet stávající formu. Do příští sezóny bych chtěl nabrat nějaké to kilo, abych působil větším dojmem.
Závodníci měli letos na přípravu vinou epidemie náročnější podmínky než kdy jindy. Zasáhla opatření, rušení soutěží a zákazy nějak i Vás? Jak jste se se zavřením posiloven vyrovnal na jaře a jak na podzim?
Na jaře i na podzim jsem s uzavřením posiloven problém neměl, protože cvičím celý život ve sklepní posilovně, kde se dá udělat slušná forma. Mám nějaké vybavení i doma, takže jsem byl připraven na všechno.
Jaký styl tréninků Vám sedí nejvíc? Silové, krátké a intenzivní, nebo třeba s velkým počtem sérií a velkým objemem práce? Vyvíjel se u Vás v průběhu let nějak přístup k tréninku, respektive jeho podoba?
Samozřejmě jsem se jako cvičenec postupem času vyvíjel a styl pokus omyl jsem si zažil často, tak jako většina z nás. V současné době mám už přes rok tříselnou kýlu, takže
tomu svůj trénink musím přizpůsobit, a proto preferuji velký počet sérií s
velkým objemem práce. Na závěr tréninku pokaždé HIT kardio.
Chtěl byste někomu poděkovat za pomoc či podporu v přípravě anebo třeba něco vzkázat našim čtenářům?
Poděkovat určitě chci Slávkovi Vinogradovi, u kterého jsem v přípravě dvakrát byl na konzultaci, a tyto návštěvy mě posunuly hodně dopředu. Dále děkuji mému kamarádovi a trenérovi Josefu Starému za cenné rady v přípravě i na závodech a nejvíc děkuji mojí dceři Nelli za podporu, která je pro mě tou největší motivací.
A jen malý vzkaz čtenářům. Každý si zkuste stanovit nějaký cíl a jít si za ním za každou cenu. A je jedno, jestli cvičíte, nebo malujete obrazy, protože bez cíle bude Váš život prázdný.
Děkuji redakci Ronnie.cz.
Zpět na přehled