[Text: Lukáš Červený]
Zdravím všechny čtenáře portálu Ronnie.cz. Předně bych chtěl poděkovat za příležitost napsat pár řádků o právě ukončené sezóně, která pro mě byla zatím tou nejúspěšnější. Jak jsem již popisoval v
rozhovoru před Arnold Classic Europe, původním plánem bylo soutěžit už v jarní části sezóny, tyto plány ovšem zhatila covidová situace a zrušení veškerých závodů, které by pro mě připadaly v úvahu. Plány a cíle bylo tedy nutno přehodnotit směrem k podzimu a doufat, že i přes stále se nelepšící situaci přeci jen nějaké závody budou.
S koncem léta jsme si s mojí trenérkou (Katka Kyptová) sedli, zhodnotili situaci a dohodli jsme se, že to přece jen zkusíme připravit i přesto, že už se začalo pomalu hovořit o druhé covidové vlně, která měla přijít a nakonec také přišla se vší parádou… Stanovili jsme si dva cíle. Tím prvním bylo Arnold Classic Europe, které se mělo konat v andaluské Seville v polovině prosince (později přesunuto do Santa Susanny, kde již měli pořadatelé bohaté zkušenosti se všemi restrikcemi a ochranou závodníků z dříve konaného mistrovství Evropy a mistrovství světa.) Ostrou přípravu jsme tedy zahájili v polovině srpna a vše běželo podle plánů. Cíl byl nabrat nějakou svalovou hmotu na zádech a ramenou a to se nám také nakonec povedlo (oproti předešlé sezóně jsme přišli o nějaké 3 kg těžší). I přes stále se horšící situaci tady u nás v ČR bylo jasné, že ve Španělsku je situace poněkud stabilnější a závody se skutečně konat budou. Po absolvování PCR testu s negativním výsledkem jsme tedy mohli začít balit a v úterý 8. prosince, šest dní do mého plánovaného startu v kategorii physique do 173 cm, odletět směr Španělsko.
V Santa Susanně jsme zvolili pro mě přijatelnější variantu s ubytováním mimo oficiální hotely, a to z důvodu, že téměř celou superkompenzaci jsme trávili mimo domov a s naším dost striktním přístupem k celé přípravě jsem si nedokázal představit, že to v závěru bude jiné a budeme improvizovat z hotelové stravy. Ve čtvrtek, tedy tři dny před mým startem, proběhla registrace závodníků, na které mi bylo doporučeno změnit kategorii a postavit se v neděli mezi pro mě "obry" z muscular physique. Nutno říci, že jsem z toho byl dost zaskočený a s mou výškou 170,5 cm jsem si úplně nedokázal představit, co tam mezi nimi budu dělat... Nakonec i díky konzultaci s Lídou Čížovou jsem na to kývnul a změnil kategorii (tímto bych jí chtěl poděkovat). Po registraci tedy bylo jasné, že v neděli budeme muset přijít o něco větší, než bylo původně v plánu. To se nám zřejmě i povedlo, protože to celé skončilo krásným druhým místem. Byly to pro mě nejkrásnější závody, které jsem absolvoval, krásné přímořské prostředí, výborná organizace, nádherná hala i samotná stage a super výsledek! Odlet byl naplánován až na úterý z barcelonského letiště El Prat, proto jsme se v pondělí ráno rozhodli uzavřít kapitolu Santa Susanna a zbytek mise strávit právě v Barceloně, kde jsem v roce 2016 prožil krásný půlrok svého života. Tento rok bych se do Španělska určitě rád vrátil, Arnold Classic je naplánováno na září a místem konání by měla být Sevilla, kam budeme zřejmě směřovat další přípravu.
Po návratu domů jsem ani nevybalil a už jsem byl zpět mezi železem. Další neděli byl totiž v plánu cíl číslo dva celé sezóny, a tím bylo Fitness Mania Classic 4 v Kladně, které dostalo výjimku z vládních restrikcí. Na těchto závodech bohužel nebyla má nová kategorie, ve které jsem se uvedl druhým místem na "Arnoldu", a bylo tedy potřeba lehce zmenšit objemy, abych zapadl zpět do kategorie physique do 174 cm. Po absolvování dalšího PCR testu s negativním výsledkem (podmínka účasti) a sobotní prezentaci jsme se v neděli postavili na stage s váhou 79,2 kg, což byla cca o 2 - 3 kg nižší váha než na Arnold Classic. Závody pro mě skončily opět krásným druhým místem a právě skončená sezóna se tak pro mě i přes veškerá omezení a útrapy s koronavirem stala tou nejúspěšněji absolvovanou. Nutno říci, že závody Fitness Mania Classic nemají v Čechách, a troufám si říci, že ani nikde jinde v Evropě, obdoby. To, jakým stylem je o závodníky postaráno, jaké odměny a ceny jsou udělovány, se opravdu nikde jinde nevidí. Velké díky za to patří panu Ščerbakovovi jakožto hlavnímu organizátorovi.
Sézona je tedy u konce, ale není čas ztrácet čas… ihned jsme vlétli do pozávodního objemu. Aktuálně máme nějakých 90 kg v přijatelné kvalitě, pracujeme na slabinách, a jak už jsem psal výše, rád bych se na stage vrátil v září tohoto roku, zopakoval si účast na Arnold Classic Europe a třeba se pokusil zabojovat i o profi kartu, možná i v jiné kategorii než jen v kategorii physique. :-)
