Reklama:

Mistrovství Evropy mužů, juniorů
a masters 2012 očima Milana Šádka

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže


Češi před ME mužů, juniorů a masters:
Vít SahulaLudmila ŠircováMilan Šádek • Petr Havlík • Aleš ZelinkaBohumil Štěpánek
Boris OravaMaryla KubienaMilena Koudelková • Pavel Bartoníček • Ladislav ThunMilan Bodlák
nominaceodlet české výpravy

Info z ME mužů, juniorů a masters:
prezentaceden I. - tři medaile!den II.den III.
fotogaleriekompletní výsledky s body videa II.

Z ME očima naší reprezentace, rozhovory:
očima Borise Oravyočima Milana Šádka
M. BodlákL. ŠircováV. SahulaM. ŠádekB. Orava


Už je pár dní po mistrovství Evropy a já z toho šampionátu mám stále smíšené pocity. Jsem narozen 18. prosince 1988, to znamená, že kdybych na svět přišel o 2 týdny později, mohl jsem startovat ještě v juniorech… Na druhou stranu mi lidi často po úspěších v juniorech říkali: "Počkej, až půjdeš do chlapů, tam si ani nevrzneš." Takže jako věkově téměř junior jsem absolvoval svoji první soutěž v mužích, a to na mistrovství Evropy a ještě v nejlepší kategorii do 100 kg, kde jsem měl tu čest nejen stát na jednom pódiu s mistry, jako je Štefan Havlík, Peter Tatarka a Miha Zupan, ale dokonce jsem s nimi bojoval ve finále! Ale teď se vrátím a začnu od začátku…

Týden před Evropou jsem si vzal v práci volno a odjel na soukromé soustředění, což znamená, že jsem týden bydlel u svého trenéra Vládi Pajiče, kde jsme se maximálně soustředili na závěr přípravy. Odtrénovali jsme spolu všechny tréninky, cvičili pózování, kontrolovali a ladili formu, udělali jsme sestavu, byl jsem prostě pod jeho přímým dohledem a vlivem pozitivního myšlení a motivace. Jeho žena Valentinka mi zase chystala jídlo a o mě bylo postaráno jako o profesionála. Děkuji!

Takto jsem u něj byl až do čtvrtečního dne, kdy jsme ráno o půl sedmé vyrazili do Prahy na letiště. Tady musím poděkovat mému dobrému příteli Petrovi Bartošovi (porazil mě na MČR juniorů 2008), u kterého jsem mohl opět nechat auto, a on mě přivezl a později i odvezl z letiště.

Na ruzyňském letišti už byla celá výprava, která čekala na příjezd reprezentačního oblečení. Netrvalo to dlouho a oblečení bylo na místě. Když jsme my, utahaní závodníci, viděli, že toalety jsou přes celou halu, tak jsme říkali: "Tam až nejdu, převléknu se tady. To zase budou komentáře na internetu…" Čtvrteční den jsem měl velkou krizi, protože původně jsme počítali s běžným formátem soutěže, že semifinále bude v sobotu a finále v neděli, proto jsme naplánovali pro pondělí až středu dny s 50 g sacharidů. Ale v úterý se objevil rozpis soutěže, podle kterého moje kategorie začínala v neděli v podvečer. Takže jsem byl bez sacharidů i během čtvrtečního cestování. Let proběhl bez nějakých zpoždění a do Madridu jsme dorazili na čas. Ale ve Španělsku jsme poznali význam slova MAŇÁNA.

Přestože organizátoři museli znát časy našich příletů, tak autobus, který nás měl odvézt na hotel do Santa Susanny, ještě nebyl na místě. Delegátka nám říkala: "10 minutes…" Tak jsme šli čekat na zastávku. Těch 10 minut nakonec znamenalo dlouhé 2 hodiny, které pak chyběly hlavně závodníkům, kteří měli problém se vejít do váhy a místo stahování hmotnosti na hotelovém pokoji leželi na zastávce… Španělé vůbec nerespektují čas a to se nám během těch pár dní pokaždé potvrdilo.

Takže po dlouhém cestování nás konečně dovezli na hotel, kde nám však řekli, že mají plno, a poslali nás do jiného hotelu, který byl vzdálený 5 - 10 minut chůze. Naštěstí mi se zavazadly ochotně pomohl Vítek Sahula, protože jsem bez energie měl problém udělat cokoliv. Po ubytování jsme se opět vraceli na původní hotel, kde probíhala prezentace závodníků. Tady jsem poprvé na chvíli pořádně znejistěl.

Když jsem se postavil do řady svých konkurentů do 100 kg a já viděl ta obrovská "hovada" kolem sebe, tak mě napadlo, o co se tady sakra pokouším? Vždyť oni byli obrovští… Na chvíli jsem si říkal, že jsem to asi uspěchal, že jsem měl ještě nějaký rok počkat, abych dorostl do jejich velikosti. Navážil jsem 95,9 kg, což bylo o necelé kilo méně než Peter Tatarka a Štefan Havlík. "Jak je možné, že mám podobnou váhu a přitom si připadám oproti nim tak malý?" honilo se mi hlavou. Nakonec jsem si řekl, že se nenechám znervóznět a přestal jsem se tím raději zabývat. Po vážení jsme měli večer ještě všichni kontrolu formy a šlo se spát.

V pátek dopoledne byl velký den pro juniory a bodyfitness masters. Tento den jsem již začínal cukrovat, takže jsem si ráno vybalil rýžovar a navařil hromadu rýže (za celý čtvrtek do mě padlo 1600 g jasmínové rýže). Mohl jsem sice celý den odpočívat na hotelovém pokoji nebo si dělat co chci, ale vyrazil jsem s výpravou do haly (autobus měl opět asi hodinové zpoždění), abych mohl vidět perfektně připraveného Vítka Sahulu bojovat o medaili, zároveň jsem chtěl znát pódium, světla, zákulisí a prostředí soutěže. Všiml jsem si, že se rozhodčí snažili soutěž co nejvíc urychlit, takže vyvolávání bylo úplně minimálně, a pokud bylo v kategorii 6 a méně závodníků, zrušili jim semifinále a šli automaticky do finále. Po dopoledním bloku jsem se vrátil zpět na pokoj, kde jsem už zůstal a odpočíval. Když se večer vrátila výprava se zlatým Milanem Bodlákem, měli jsme všichni radost. Jen pan Bodlák si musel dávat pozor na Turka, kterého porazil, protože po celou dobu šampionátu na něj házel zlé pohledy a pronásledoval ho. :)

Sobotní den jsem chtěl zůstat na hotelu a nějak se spojit se světem, proto jsem si za 4 eura na den koupil přístupové heslo k internetu a začal na Facebook dávat aktuální fotky. Po snídani jsem potkal u bazénu Vláďu s Peterem a Štefanem. Chtěl jsem se jít podívat k moři a Vláďa a Peter se přidali a šli jsme na pláž. Voda byla ledová, tak jsme si chtěli udělat s Peterem nějakou společnou kulturistickou fotku… A v ten moment nás obklopili děti a chtěli se s námi fotit. :)

Po několika minutách focení jsme uznali, že už toho máme dost a vyrazili jsme kolem obchůdků zpět na hotel. Byl to den před soutěží, tak mi Vláďa přikázal, že se musím se sacharidy krotit, tak jsem ho poslechl a na jeho doporučení jsem těch 800 g sacharidů dodržel, i když tělo chtělo víc. :) Po poledni jsem přestal i pít a začal jsem si ještě zkoušet volnou sestavu. Věděl jsem, že tou dobou kluci bojují na pódiu, tak jsem přes telefon zjišťoval, jak se jim daří. Nejvíc mě zaskočilo páté místo Borise, čekal jsem ho lépe umístěného a podle informací mohl být i trochu výš. V tuto dobu už měli úplně všichni závodníci soutěž za sebou, já byl poslední, který musel ještě další den vydržet. Večer za mnou dorazil na pokoj Vláďa, natřel mě barvou a donesl lahvinku bílého vína, které jsem "exnul" a rychle usnul. :)

Neděle ráno… Den, na který jsem se 15 týdnů připravoval. Hlava mě vzbudila už v 6 hodin ráno a já otevřel balík müsli a začal jsem tam konečně posílat jednoduché sacharidy. Po chvíli jsem se ale cítil strašně přeslazený, tak jsem to, na co jsem se dlouho těšil, začal nenávidět. :) V 9 hodin jsem vyzvedl Vláďu a vyrazili jsme na snídani. Poslal mě pro müsli, ale já ho nemohl už ani vidět, tak mi dovolil posnídat croissanty a mandarinky. Na obědě jsme si sedli vedle Ira a dali se s ním do řeči. Zjistili jsme, že bude se mnou startovat v kategorii, a Vláďa se zeptal, kolik váží. Tak se trochu rozpovídal a říkal, že má momentálně 106 kg a nechápe, proč se všichni drží tak zkrátka a jsou tak lehcí, že kulturista musí být na pódiu velký. "You must eat, eat, eat to get big!" A podle obsahu jeho talířku opravdu jedl úplně všechno. Já si dal trochu rýže, zmrzliny, žlutého melounu a stačilo. Ve výsledkových listinách jsem kamaráda Ira viděl na jednom z posledních míst…

A teď něco už k samotné soutěži. Odpolední soutěž začínala v 16 hodin, tak jsme dorazili na místo a Vláďa se mi opět velmi dobře postaral o kvalitní úpravu pokožky. Docela rychle se naše kategorie dostala na řadu, proběhlo rychlé rozcvičení a už se šlo na největší pódium, na kterém jsem kdy stál, a přesto pro naši kategorii bylo malé! Bylo nás 20 stokilových závodníků! Měli problém nás tam postavit! Samozřejmě, že vyšší počet než 15 závodníků znamená eliminaci, z které jsem měl strach, protože to znamená rychlé vyřazení nadbytečného počtu závodníků. A protože je to rychlé, bál jsem se, abych nebyl přehlédnut a nešel ven. Poslali nás z pódia pryč a po chvilce si zavolali 15 závodníků do semifinále, mezi kterými jsem nechyběl. Opět jsme se postavili na pódium a boje začaly!

Přišlo na řadu první vyvolávání… Peter Tatarka, Štefan Havlík, Miha Zupan a Ital. Bylo chvíli ticho a já stál v zadní lajně a honilo se mi hlavou: "Mají přece vyvolat 5, nebo 6 lidí, co se děje? Vyvolejte mě! Chci do finále!" A pak se ozvalo z reprodukturu 216 a já byl v prvním vyvolávání společně se superkulturisty! Splnil se mi jeden z mých snů! Byl jsem porovnáván se Štefanem Havlíkem, Peterem Tatarkou a Mihou Zupanem, špičkou amatérské kulturistiky! Cítil jsem se strašně dobře.

Po semifinále za mnou došel Igor Kopček, že jsem největší překvapení šampionátu a že by mě viděl na 3. - 4. místě, kdybych na finále zostřil formu, mohlo by to být i lepší. Vláďa za mnou došel a chtěl, abych začal pít, že mi to zlepší formu, a tak jsem postupně vypil přes 0,5 l vody, slazenou kávu, trochu sladké coly… A po hodině jsme se opět řadili na finálové boje. Proběhlo 2x pózování a šlo se na volné sestavy. Tentokrát jsem pózoval na hudbu, která mě zaujala v motivačním videu od Zhasniho (Kai Greene - Bodybuilding Superstar). Vláďa mi ji nechal namixovat a spolu jsme vymysleli choreografii.

Po sestavě jsem sešel z pódia a opět u mě stál Igor Kopček s tím, že jsem udělal, co říkal, že jsem vypadal daleko líp jak v semifinále a teď by mě viděl na prvním místě. To mě docela zaskočilo a hned po něm u mě stál Bogdan Szczotka gratuloval mi k titulu mistra Evropy… Nějak jsem nevěděl, co si o tom myslet, ale vyvolalo to ve mně nějaké očekávání. Vláďa chválil pózování, sestavu a byl víc nervózní, než jsem byl já. Naposledy jsme se seřadili před pódiem a vyšli jsme tam již naposledy - dozvědět se výsledky. Šesté místo obsadil Francouz… Na pátém místě 216… V tu chvíli ze mě všechno nadšení opadlo a bez emocí jsem se šel postavit, kam mě směřoval rozhodčí… Pátý? Nemohl jsem skončit líp? Co se právě stalo? Všechny jsem zklamal… Tohle všechno se mi honilo hlavou.

Odešel jsem se svěšenou hlavou… Všichni říkají, že je to skvělý výsledek a s odstupem času si uvědomuji, že je to pravda. Na své první soutěži v chlapech jsem přece byl srovnáván s těmi nejlepšími. Stál jsem na pódiu s mistry Evropy a světa… Jsem spokojený s tím, co jsem dokázal předvést, a moc děkuji za neskutečnou podporu a přípravu Vláďovi Pajičovi, na kterého víc sedí označení "táta" než trenér. :)

Byl to první krůček mezi muži, udělám vše pro to, aby to příště byl velký krok, který zanechá znatelnou stopu. To, co jsem teď dokázal, by se bez Vládi a podpory mé rodiny nepovedlo.

Zároveň musím hrozně moc poděkovat všem svým sponzorům a lidem, kteří mi pomohli. Mezi ně patří Fitness Muscle Shop, Vita Sana Club, SizeAndSymmetry, Wellfi, Medi-ap, Mad Max, Allivictus, Largo.cz, Barbora Stodůlková, Antonín Stojan, Jiří Prchal, Zdeněk Szamko, Štefan Marco a thajské masáže BaiMai.




Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

11.05.15:20downunderer - Definice,barva,uprava pokozky,moc pekna prace.Je videt,ze ..
10.05.23:51NB4U - Štefan nevypadá že nemá formu, on jí prostě nemá! když by ..+3
10.05.22:55MOOG - super práce!!! Gratulace!!!
10.05.19:01Boris Tiger - Ty jo Milane, jsme narozeni ve stejnej den!
10.05.17:05shenzsvoboda - paráda, byl skvělej :)
10.05.16:44Turakam - skvelý riport, Milan už teraz to veru bolo na víťazstvo, a..
10.05.16:37Maximus-22 - No přiznám se,že jsem o Milanovi taky trošku pochyboval,al..
10.05.16:16johny c - greenman: de vidět, že tomu opravdu rozumíš..
10.05.16:00lukin99 - Ano 5 místo je super, ale stejně si myslím že Milan měl bý..
10.05.15:57kepasa - neviem co zo farbu alebo olej pouziva Havlik ale je to kat..-1
10.05.15:53greenmanDave - Potenciál na podobný úspěch mají všichni, kdo jsou zdraví ..+3
10.05.15:41jari - Je to prostě borec! Na tý fotce s Tatarkou a s Havlíkem je..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2020 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2020 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra