Lída dosáhla na letošním Mistrovství Evropy mužů, juniorů a masters fantastického úspěchu, když v kategorii kulturistiky juniorek vybojovala "stříbrnou placku". Jaké byly její bezprostřední pocity a co plánuje v nejbližší době? Na to jsme se zeptali na ruzyňském letišti hned po jejím příletu ze Santa Susanny.
Lído, moc gratuluji k úspěchu. Loni jsi na mistrovství Evropy skončila těsně za medailovými pozicemi, ale letos jsi získala skvělou stříbrnou příčku. Jaké byly pocity po vyhlášení?
Bylo to fajn, ale pocity se dostaví až postupem času, protože na pódiu to člověku ještě moc nedochází.
A měla jsi tam nějakou podporu z blízkých, nebo jste byli čistě "reprezentační parta"?
Nikdo se mnou nebyl, byli jsme tam jen jako náš reprezentační tým.
A jak to probíhalo po příletu? Měli jste vůbec čas se tam nějak "rozkoukat"?
No, asi dvě hodiny jsme museli čekat na autobus, který nás odvezl na hotel. A hned, jak jsme se ubytovali, tak jsme šli na prezentaci, tam to trvalo taky asi tři hodiny, takže hrůza. Člověk je z toho pak hodně unavený.
Takže sis asi docela oddechla, když už jsi měla to své za sebou, ne?
No, my jsme s Vítkem v juniorech oba odzávodili už v pátek, v sobotu jsme se byli podívat na závodech a Vláďa a Slávek nám oznámili, že je napadlo, že bychom s Vítkem mohli závodit ještě v neděli v párech. (pozn. red.: Vítek Sahula dodává: "Po dvou dnech obžerství!") Tak jsme s tím teda souhlasili, i když to pro nás znamenalo, že bychom se museli vzdát vody a nepřežírat se ještě jeden den. (smích)
Nakonec nám to povolili s tím, že jsme šli mezi muže a ženy. večer jsme tedy začali trénovat pózování a druhý den, takže v neděli, jsme natrénovali sestavu, asi čtyři hodiny před tím, než jsme vystoupili na pódium, takže to bylo opravdu hodně narychlo.
A jak jste tedy nakonec dopadli?
I s námi byly čtyři páry a my jsme byli čtvrtí, ale byly tam i šance na třetí místo. I tak jsme ale získali pohár a body pro Českou republiku do celkového umístění zemí.
A zase to byla asi zajímavá zkušenost, ne?
Jo, bylo to zase něco nového a na to, že to všechno bylo tak nečekané, to nakonec nebylo špatné. Všichni nás chválili. (smích)
A jaké jsou teď tvoje plány? Co bude dál - soutěže, nebo oddych?
Ráda bych se letos nachystala na svět, protože příští rok budu maturovat, takže pak na jaro určitě nepůjdu. Ještě to s tím světem ale není stoprocentní, záleží taky, jak to vyjde s financemi.
Medaile je pěkně těžká. Ale musí být síla, když člověk musí zatnout zuby a vydržet tu dietu...
Jo, je to hodně těžké. Člověk pak už ani nemůže pít, připadá si jako zombie, jen stojí a čeká, až ho namažou barvou, tělo je unavené a pak ještě musíš podat nějaký výkon na pódiu. Ale právě ta placka je velká motivace a stojí to za to. (úsměv)
To věřím. Díky za rozhovor a držím palce, ať se daří i nadále.
Víte, že...
