Milan Bodlák startoval v Santa Susanně v kategorii masters 60 - 65 a byl jediný, kdo z české výpravy vybojoval zlato.
Tak jak jste si, Milane, užíval pocitu vítězství bezprostředně po vyhlášení výsledků na ME?
Bylo to krásné. Šedesát let jsem na to čekal, než mi někdo zahrál hymnu, takže se mi to samozřejmě líbilo.
Jak byste zhodnotil konkurenci ve své kategorii?
Byli jsme tam čtyři, takže já říkám, že jsem přijel ve správný čas na správné místo. Byl tam dobře připravený jeden Turek, který tam chodil, jako by to už měl v kapse, takže se mi líbilo, že jsem ho porazil, jemu se to ale samozřejmě nelíbilo ani za mák.
Dával vám to nějak najevo?
Škrtil to v sobě, ale bylo vidět, že je zklamaný. To já bych byl ale asi také. Jsem rád, že se to povedlo.
Měl Turek něco lepšího oproti vám, že si byl tak jist svým vítězstvím?
Turek měl zlejší pohled. (smích) A ten mě pak pronásledoval celé ty závody.
Ale ruce jste si podali.
To samozřejmě.
Byl jste maximálně spokojený s formou, kterou jste předvedl?
Tak udělal jsem v rámci možností všechno pro to, aby to vyšlo. Pak už se jenom bojuje.
Zabojoval jste příkladně. Měl závod tu příjemnou atmosféru, kterou jste si tam plánoval užít?
Tak každý takovýhle závod má svou atmosféru, každý mistrovský závod má svou atmosféru, která se neopakuje.
Co teď, oslava?
Doma se prý něco připravuje. Asi nějaké řízky a také knedlíky budou, jako vždycky. (smích)
A dál?
No, pak se do toho znovu obuji, protože nepřítel nikdy nespí. (smích)