Reklama:
Jen do úterý: 2270 g + 1000 g proteinu ZDARMA
Na dva dny prodlužujeme akci na CFM protein s 1000g balením zdarma! Více zde.

Jaké byly kondiční soutěže 2018 očima závodníků? (II.)

2.494 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže


POHÁROVÉ SOUTĚŽE
Partner Cup Čelákovice: propoziceinfostartovkyvýsledkyfotozákulisíabs.video
Fitness Mania Classic 3 propoziceinfostartovkyvýsledkyfotozákulisí
GP Fitness Brno: propoziceinfostartovkyvýsledkyfotozákulisí
Beautiful and Strong Ústí n.L.: propoziceinfostartovkyvýsledkyfotozákulisí
GP PEPA Opava: propoziceinfostartovkyvýsledky
BFC Adel Cup Č. Lípa: propoziceinfostartovkyvýsledkyfotozákulisí

Jaké byly kondiční soutěže 2018 (I.)

Oslovili jsme prostřednictvím svazu všechny závodníky po kondičních soutěžích s návrhem, zda by chtěli zhodnotit proběhlá klání, vyslovit své názory, ohlédnout se za nimi, jak se jim soutěže líbily, co se jim nelíbilo, prostě a jednoduše aby měli příležitost se vyjádřit k akcím, jichž se zúčastnili.

První část těch, kteří věnovali čas napsání ohlédnutí, poskytnutí rad pro budoucí závodníky a třeba i představení se a pohledu do svých příprav, najdete v předešlém článku, kde se o zážitky podělili Martina Vejlupková, Peter Semko, Veronika Pechová a Jana Zouharová.

Děkuji všem, kteří napsali těchto několik odstavců s dojmy ze soutěže.

Níže si můžete pročíst příspěvky dalších závodníků z letošních soutěží v kondiční kulturistice, mužském physique, bodyfitness a bikiny fitness.


Martina Long

Jako úplný nováček ve světě fitness jsem se rozhodla, že se zúčastním prvních závodů na podzim tohoto roku, a to v kategorii kondiční bodyfitness. Právě k nim jsem směřovala i svoji přípravu, a tak jsem se na soutěže intenzivně připravovala celých 6 měsíců.

Úplně první soutěž, kterou jsem absolvovala, bylo Grand Prix Ostrava. Byla to vlastně první soutěž v mém životě, v tomhle sportu, a já jako naprostý laik jsem se rozhodla, že na ni pojedu i bez asistence svého trenéra Honzy Cahy, který v té době sám absolvoval soutěže v USA. Byla jsem velmi nervózní, protože jsem vůbec netušila, do čeho jdu. Přeci jen jsem jako nováček netušila, jak taková soutěž probíhá, jak se chovat na pódiu, zda bude I-walk, nebo T-walk, a nebo co přesně budou rozhodčí vyžadovat a hodnotit. Jednoduše, jeho opora mi na první soutěži chyběla. I tak mi bylo řečeno: "Prostě tam jdi a vyhraj." Já tedy šla.

Z mého pohledu byla soutěž velmi dobře zorganizovaná, veškeré informace se k nám dostávaly včas, což podpořilo celkovou pohodu na soutěži. První soutěž vlastně dopadla nad moje očekávání, a tak jsem brala bronzovou medaili, i když pro sebe samotnou jsem vlastně vyhrála. Díky této soutěži jsem nasbírala cenné zkušenosti, poznala nove lidí, a hlavně získala vetší sebedůvěru pro další blížící se závody.

Ty se konaly v Hlinsku pod názvem Granite Muscles. Z předchozí soutěže jsem již věděla, na co se mám připravit a co mě čeká. Snažila jsem se co nejvíce zaměřit na chyby, které jsem udělala v Ostravě, a být ještě o něco lepší. Moje kategorie byla posunuta až na konec, tudíž časově to bylo malinko náročnější, ale nehledě na to na sebe adrenalin nenechal dlouze čekat a to čekaní na okamžik, kdy konečně půjdu na stage, jsem si opravdu užívala naplno! Měla jsem k sobě tři silné soupeřky, a proto ještě v okamžiku, kdy jsem přebírala medaili za první místo, jsem tomu nemohla uvěřit… Moje teprve druhá soutěž a já vezu domů zlato! Tohle by mě půl roku zpátky opravdu ani nenapadlo.

Podzimní závody jsem se rozhodla ukončit soutěží Golem Classic v Kutné Hoře. Pro mě byly tyhle závody opravdu nejnáročnější, a to nejen z pohledu velké konkurence, ale také z důvodu třetího týdne v předsoutěžní superkompenzaci. Dělala jsem všechno proto, abych měla co nejlepší formu. Důležitým bodem bylo také to, že jsem si řekla, že si tyhle závody užiji na maximum nehledě na to, jak to dopadne. Přiznám se, že jsem vůbec nepočítala s umístěním… Když jsem pochopila, že jsem ve trojce nejlepších, nemohla jsem věřit. No a konečný výsledek, 3. soutěž a nádherné 2. místo.

Nečekala bych, že se mi v mých 36 letech bude natolik dařit, a jsem ráda, že jsem do toho šla i s vidinou toho, že budu muset porážet třeba o 10 let mladší soupeřky. Každý závodník jde do soutěží s tím, že chce vyhrát. A i když se to ne vždy podaří (i přes adekvátní formu), tak právě v tomto tkví krása tohoto sportu, dostat ze sebe maximum… a já jsem si ho zamilovala. Už teď se těším na další soutěžní přípravu.

S pozdravem
Martina Long


Ondřej Baleka

Zdravím všechny, těmito řádky se s Vámi rád podělím o můj pohled na kulturistické soutěže, a jak se to dá/nedá skloubit s jiným sportem. V Březnici jsem závodil již minulý rok, a to v kulturistice do 80 kg. Obsadil jsem fantastické osmé místo (z osmi :-D) a absolutně jsem neměl nohy. Přitom je cvičím více jak často, ale jakožto aktivní hokejbalista jsem měl spásnou myšlenku, že místo kardia mám přeci hokejbalový trénink a k tomu o víkendu zápas, takže kardio nebude. Nedošlo mi, že jaksi ty nohy tak trošku "spálím". Poučen z minulého nezdaru jsem se letos rozhodl vyzkoušet kategorii physique, jelikož aktivní hokejbalista jsem stále, a tak jsem si řekl, že nohy schovám. :-) Závody byly v neděli a já měl ještě v sobotu zápas, už to byl první den, kdy jsem dával sacharidy, takže jsem to relativně zvládl. Pro většinu lidí, co závodí, to asi vypadá jako šílenost, ale mně to do kategorie physique dává smysl - atletická postava, přijatelný svalový rozvoj, a já sport miluji odmalička (doplním, dává mi to smysl na kondiční závody).

Celou přípravu jsem absolvoval, abych já sám měl důvod držet 100% jídelníček - ve chvíli, kdy jdete na soutěž a nějak zhřešíte, na pódiu to bude vidět, takže by člověk byl sám proti sobě. Ve chvíli, kdy člověk jede nuly, tak to je vážně zkouška mysli, ale já si to užíval. Proměna těla ze dne na den, jít trénovat hladový, bez energie - jen to člověka posune dál. Závody jsem si užil, jen pózing ve physique, celkově mít účes atd., to není můj šálek kávy, protože hřeben nepoužívám. Nasadím čepici a jdu, takže to pro mě byla novinka. Velký paradox je pro mě, že když jdete do klasické kulturistiky, kde máte ty pidi slipy, tak jsem se cítil víc jako chlap, jelikož pózujete. Ve physique jsem se šel tak trošku "vystavit". Neříkám, že to je špatně, jen takhle to vidím já z pódia.

Ohledně umístění - nebyl jsem poslední, takže úspěch. :-) Skončil jsem 11. z 12 a nebudu říkat, že po soutěži jsem nebyl naštvaný, byl. Věděl jsem, že právě pózing mi nešel, to, že mám široký pas, s tím nic neudělám, nejdůležitější je, že já jsem byl s formou spokojený. Aby výmluv nebylo málo, tak každé dva měsíce chodím na kapačku na biologickou léčbu. Mám nevyléčitelnou nemoc, kterou nejlépe koriguji právě stravou, takže vlastně musím jíst zdravě celoročně, jinak mi bývá dost špatně. Ano, posoutěžní Nutella nebyla úplně top. :-D Co se týče zdravotního stavu, mně nejlépe pomáhá právě dělat to, co mě baví - sportovat, zvedat činky, boxovat, běhat, hrát hokejbal, je to jedno. Pohyb je život a mrzí mě, že dnešní lidé chodí cvičit hlavně kvůli fyzickému vzhledu, a ne z radosti z pohybu.

Na Ronnie.cz mám nick Bali. Určitě by se dal asi dohledat můj příběh, který jsem před x lety psal ohledně nemoci, sám si ho chci teď najít a přečíst a zjistit, kam jsem se dostal. Už to vylézt na prkna a být relativně konkurenceschopný mezi mladšími a zdravými kluky je pro mě výhra.

Kdyby se někdo chtěl podívat na Istagram: Bali_trener.

S pozdravem
Ondřej Baleka


Veronika Seravokaya

Pocházím z Běloruska, přijela jsem do Čech v roce 2012, vystudovala jsem Vysokou školu ekonomickou v Praze, získala titul Ing. v oboru Účetnictví a finanční řízení podniku. Cvičit jsem začala v roce 2012, nebrala jsem to vážně, chodila jsem na skupinovky, po fitku jsme s kamarády jedli KFC, pili pivko atd. :-) Před třemi lety jsem cvičení vzala vážně, cvičila jsem sama v posilovně, četla hodně článků o zdravé výživě a posilování. Nikdy jsem ale neměla postavu svých snů a o soutěži vůbec neuvažovala. Najednou jsem si uvědomila, že mě to strašně baví, šla jsem na trenérské kurzy Ronnie.cz, úspěšně je absolvovala a začala cvičit ještě víc. Před rokem jsem se dozvěděla, že mám výhřez ploténky, bolela mě záda, nemohla jsem cvičit, nic. Lékaři říkali, že bych měla na fitko zapomenout, jít plavat, zabývat se jógou. A najednou jsem si uvědomila, že nic jiného v životě nechci než získat postavu svých snů a stát se bikiny fitnesskou.

Šla jsem za fyzioterapeutem (mimochodem, přednášel na trenérských kurzech anatomii a kineziologii) Mgr. Jiřím Vítkem, kterému bych moc ráda poděkovala, velice mi s těmi zády pomohl. Dále jsem šla za trenéry Olhou Zhelamskou a Konstantinem Zhelamskym a spolu jsme vybudovali postavu mých snů. 11. září jsem úspěšně složila státnice na výšce a zahájili jsme přípravu na Golem Classic. Za 11. týdnů jsem shodila 10 kilo. Byla to fakt makačka! Ale zvládla jsem to! Stala jsem se 8. ze 13 holčiček! Moc si toho vážím. Vím, že jsem mohla postoupit do finále, ale stalo se to, co se stalo, vůbec mi to nevadilo a nebyla jsem z toho smutná. Pro sebe jsem byla jedničkou. :-) Tato soutěž nebyla o vítězství, ale o zážitku! A byl to úplně nejlepší zážitek! Vím na sto procent, že chci soutěžit dál. Od nového roku zahajujeme přípravu na mistrovství Čech! A určitě míříme do finále. :)

S pozdravem
Veronika Seravokaya


Simona Novotná

Moje první závody byly 17. listopadu - Kahan Cup v Rosicích. Tato příprava pro mě byla poznávání sama sebe a uvědomování si, co je v životě důležité. Před závody jsem byla velmi nervózní, hlavně ráno před závodem. Po dlouhé cestě a příjezdu do příjemné společnosti ze mě nervozita spadla. První zkušenost byla skvělá, soupeřky byly krásné a příjemné a na pódiu jsem se cítila jako doma. Vše probíhalo velmi rychle a měla jsem i možnost si poprvé zkusit finálový I-walk. Nakonec jsem jak v ženách, tak v juniorkách skončila na krásném 5. místě. Byla jsem velmi překvapená a zároveň velmi spokojená.

Druhý den mě ještě čekal závod Granite Muscles v Hlinsku, kde jsem se umístila dvakrát šestá. Oproti sobotě v Rosicích zde byla opravdu velká konkurence, a proto mě umístění také velmi překvapilo.

Minulý týden jsem absolvovala poslední dva závody, a to Golem Classic v Kutné Hoře a Grand Prix Březnice. Bohužel jsem se kvůli velké konkurenci a sedmnácti holkám do finále nedostala. I tak jsem ráda, že jsem tuto sezónu absolvovala a všechno zvládla. Hodně dívek mívá pozávodní depresivní stavy, ale já jsem si hned po závodech vše v hlavě srovnala a tyto stavy jsem vůbec neprožila. Jsem strašně ráda, že jsem se v tomhle sportu našla, a jsem si jistá, že chci vydržet, bojovat dál a rozvíjet se. :-)

S pozdravem
Simona Novotná



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2018 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2018 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra