Reklama:

Arnold Classic Europe 2014
očima Michala Kulštejna

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti


ARNOLD CLASSIC EUROPE 2014 - 25. - 28. 9. 2014, Španělsko
Češi před Arnold Classic Europe:
Michal Kulštejn Petr HřebecMartin MesterPavel BretšnajdrMilan Bodlák Jaroslav Paseka
Lucie Urbanová Daniela BečkováJana Slívová Markéta Tůmová Adenike Endtová • Petra Mazačová
Před Arnold Classic Europe:
odlet české výpravy strongmani
Z AC očima naší reprezentace, rozhovory:
očima Michala Kulštejnaočima Martina Mestera
Jana SlívováMilan Bodlák
Info z Arnold Classic Europe:
z místa děníprezentacevýsledky a foto (I.) - 3 medaile! výsledky a foto (II.)výsledky a foto (III.)
kompletní výsledky s body foto VIDEOREPORT

Slavná soutěž Arnold Classic a město Madrid. Dva názvy ve světovém měřítku, které v tomto spojení slibují obrovský zážitek. Pro mě osobně jednoznačná odpověď na otázku: kdy jindy a kde jinde se vrátit na soutěžní pódia než tady?

Teď opravdu můžu říct, že rozhodnutí zazávodit si právě zde bylo naprosto správné a já si tak domů odvážím zážitky, které bych jen těžko prožil někde jinde. Celou výpravu podtrhl fakt, že jsem měl po boku ten nejlepší tým, jaký jsem si mohl přát.

Dříve jsem se zmínil, že tato výprava není jen o samotných závodech, ty byly jen třešničkou na dortu. Tato výprava byla vyvrcholením a potvrzením teorie o sacharidových vlnách neboli strategie cyklování sacharidů, to vše v rámci závěrečné práce při studiu trenéra I. trenérské třídy (kulturistika a fitness) na FTVS UK. Jak už víte, vše dopadlo na výbornou, a právě proto mám i chuť se o tyto zážitky podělit dvakrát tolik.

V neposlední řadě jsem si sliboval také spoustu zážitků nejen ze závodů, ale také z poznávání města. Tato cesta také měla splnit účel ten, že lidé, klienti (neposkvrnění tímto sportem), kteří se mnou jeli, měli poznat zákulisí tohoto sportu, co obnáší závěrečné dny v přípravě, superkompenzace, odvodnění a samotné závody. Vcelku jsem se těšil, jaké budou jejich reakce.

Nyní můžu hodnotit, že vše dopadlo na výbornou a já se Vám tak pokusím při psaní tohoto článku tento výlet v krátkosti popsat. A co nestihnu v tomto článku, tak přijde určitě v dalším a potom dalším! Protože určitě stojí za to, podělit se o všechny zážitky, zvlášť pokud do budoucna plánujete tuto soutěž navštívit.

Odkud tedy začít…

Madrid je nádherné město, kde bylo nádherné počasí, a to zvlášť když jsme odjížděli ze sychravé Ostravy, kde jsem poslední dny bojoval s nachlazením a pocitem, že chřipka mě dostane každým dnem tak jako většinu lidí okolo. A věřte, že práce s lidmi v roli trenéra Vás proti nemocem staví hned do první linie.

Dále je Madrid také město velmi zajímavé, co se turistického ruchu týče, a proto jsme si hotel raději objednali dva měsíce dopředu "pro strýčka příhodu". Ne že bychom měli strach, že žádný nenajdeme, ale ceny hotelových pokojů se v centru často pohybují kolem 5.000 Kč na noc za dvoulůžko a při délce pěti nocí to bylo více, než bylo v plánu. Našli jsme si pěkný, nový, čistý hotel v oblasti Getafe, která se nachází cca 20 km od místa soutěže. Druhá stránka věci je, že pokaždé, když jsme vyjeli do centra, museli jsme objednávat taxík, který stál přibližně pětatřicet euro.

I přesto, že jsme v konečném vyúčtování stále ušetřili, tak nervy s tamními taxikáři nestály za to, a proto všem doporučuji najít si hotel mimo centrum, avšak v blízkosti metra, které je velmi jednoduché a mnohem levnější.

Abych nezapomněl, co se týče letu, doporučuji také rezervovat dostatečně dopředu, protože zatímco naše letenky v polovině srpna stály 7.600 Kč, přímý let z Vídně do Madridu, tak po nominaci 6. 9. byly v nabídce pouze lety s přestupem od 9.900 Kč... Tak si potom vyberte. :)

Jednoduše řečeno, Madrid je nádherné město, a pokud se necháte odvézt do centra města k zastávce metra Soul, tak ať se vydáte jakýmkoliv směrem, tak Vás vždy čeká nádherná procházka plná památek a zážitků z poznávání tamní kultury. Zní to moc naivně? To je výhoda nás, závodníků ve physique, že můžeme fungovat i den před soutěží. :)

Co bylo stejné jako za dob minulých, tak to byl první den. Přestože cesta proběhla naprosto v pořádku, tak po příjezdu na hotel kolem 17. hodiny jsem volil raději odpočinkový režim na pokoji, zatímco můj tým mě plně podporoval z centra města. :) Alespoň bylo trochu času na nafocení pokoje, ať máte představu, jak jsme se měli. :)

V předešlém článku jsem se také zmínil, že kategorie physique mi dovolí užít si Madrid naplno (z důvodu menší náročnosti na odvodnění), a tudíž čtvrtek patřil poznávání města a odpolední registraci a vážení na závody. Jako každý den jsme začali snídaní - poznáte, která je má a která ne?

Poté následoval odjezd od hotelu směr centrum, kdy bylo důležité pořádně se nabalit na celý den jídlem a pitím.

Závěr dne patřil registraci a nutnému vážení a měření. Startovné činilo 150 euro a mezinárodní průkaz závodníka 30 euro. Má výšková kategorie 178 až 181 cm startovala jako třetí hned ráno, a tudíž jsem předpokládal nástup na pódium přibližně v jedenáct hodin. Už na registraci mohl člověk vidět spoustu zajímavých lidí a zvláštních individuí, ale nejvíce každého dráždil můj tým, který byl neustále v pohodě s úsměvem a v dobré náladě, což pro ostatní závodníky bylo nemožné - další výhoda physique. :) Bohužel máme jen jednu fotku, protože hlavnímu fotografovi došla baterka. :)

Po návratu následovala kontrola formy, odpočinek, a jak se dalo čekat, podpora přátel, kteří odjeli opět do centra. :) Prý aby mi dali tak čas na odpočinek, holení a spánek.

V pátek 26. 9. byl den soutěže, samozřejmě jako u každého následovala ranní kontrola formy, natření barvou a pár fórků s přáteli u snídaně. (Která je má?) A poté následoval odjezd s celou týmovou podporou do místa konání soutěže - madridské Cristal Areny.

Tady je jedno doporučení. Pokud tam pojedete taxíkem, nepředpokládejte, že taxikáři vědí, kde to je. Ani hlavně nepředpokládejte, že Vám budou vůbec rozumět, protože angličtina Vám tam bude převážně k ničemu. Metrem to je pohodlné a zastávka se jmenovala Logo. Na metru 10 je to tmavě modrá dráha.

Při příchodu jsme narazili na první problém (bohužel ne jediný, jak se později ukázalo), který je pro tuto soutěž typický. A to ten, že s Vámi nepouštějí žádný doprovod, tudíž kdo není namazán, má smůlu (díky bohu za barvu Jan Tana, kterou namažete na pokoji a máte hotovo) a musí poprosit ostatní závodníky o namazání. Ale na to bych nespoléhal, protože každý má svých starostí dost a nervozita prudce stoupá. Můj doprovod stále nikde a nikdo z našich, kdo by mohl pomoci dotřít olej. Kulturisté s vražedným pohledem přešlapovali jako lvi v kleci s melouny v podpaží a v tu chvíli jsem byl rád, že nejsem jeden z nich, přestože borci vypadali fakt dobře a někteří kupodivu symetricky! Bodyfitness juniorky pumpovaly ostošest, protože měly jít první na řadu, a k mému překvapení někteří physique závodníci byli bez nálady nebo si navzájem hodnotili účesy (konkrétně Španělé). Další špatná zpráva těsně před desátou hodinou, kdy měly závody začínat, byla, že se začne "half past eleven", což mě posadilo na zadek, protože jsem si nebral žádné jídlo navíc. Co naplat? Důležité bylo udržet pozitivní náladu a při požadavku "ne moc svalnatý, ne moc ostrý" mi hladovka hrála do karet. Ale ta zima příjemná moc nebyla. V 10:15 přišla jedna pozitivní věc, kdy se jeden z kamarádů prodral přes ochranku a dostal se až do zákulisí. Prý použil svou kartu profesionálního fotografa, kterou nosí stále u sebe. Pravda je ta, že Španěla když zatlačíte, tak většinou ustoupí, takže mějte ostré lokty a máte vyhráno. Tak jsem pomalinku dotřel světlá místa, dal si zbytek Pikaa na podporu nálady (to množství by nenafouklo ani biceps holek z bikin) a poslal jsem kamaráda na Expo, že máme minimálně jednu a půl hodiny času, než se začneme rozcvičovat a mazat olej - popravdě jsem si chtěl trochu pospat. :)

V 10:50 přišla nečekaně další špatná zpráva. Do zákulisí dorazil rozhodčí a oznámil, že v 11:00 jde physique do 181 cm na plac. V tu chvíli mi došlo, že rozhodčí, co říkal "half past eleven", byl asi Španěl s angličtinou stejnou jako taxikář, který nás přivezl. :( Nerozcvičen, nedotřen, ospalý, hladový a promrzlý a do deseti minut na place? V tu chvíli dorazil spasitel Michal, druhý člen mého týmu, který hlídače poslal tak razantně do pr…, že neměl problém projít. Rychle namazat, deset kliků a… chvilka ticha… do pr…! Polovina těch kulturistů obléká šortky a jdou se zařadit přede mě. A aby toho nebylo málo, tak startovní čísla, která se rozdávala, šla tak špatně připnout, že zapnout je a nezašpinit šortky bylo umění. Naštěstí jsem byl v řadě z pětadvaceti borců skoro poslední, a tak než všichni vylezli na pódium, měl jsem pár vteřin navíc.

Poté, co jsem postoupil z eliminace do semifinále, mi došlo, že všichni ti našlapaní borci byli vyřazeni a pomalinku jsem začal chápat, o co opravdu v této kategorii jde. Ale i přesto tam stále zůstávali další, kteří v mých očí byli větší, symetričtější, ostřejší… A tak jsem se ani já nevyhnul malému pumpování. :) Tedy až poté, kdy se ke mně dostala jedna ze dvou gum od znalejších závodníků, kteří měli zkušenosti z předešlých let. Tady nepočítejte s absolutně žádnými pomůckami na rozcvičení a rozpumpování. Další výhoda physique - není potřeba pumpovat. :)

Semifinále bylo něco, co jsem nikdy předtím nezažil. Byl jsem vyvolán v první pětce, což mě zavalilo velkou euforií (všichni víme, že první vyvolání je nejdůležitější, že?), která byla poté rychle zchlazena, když mě jako jediného nechali stát a zbytek soutěžících vyměnili za další pětku. V tu chvíli mi docházelo, že se propadám, ale co, semifinále je taky úspěch. Jenže další pětka odešla a mě nechali opět stát samotného uprostřed pódia a já čekal na třetí pětku. V tu chvíli mě napadly dvě věci - buď tak špatně pózuji, nebo se začínám potit a ztrácet poslední zbytky separace svalů. Třetí pózování bylo tak dlouhé, že mě už z toho zatínání břicha začala bolet bedra tak, že jsem začal myslet jen na to, ať je konec. Uf, konec pózování a jde se… Ale ne, třetí pětka odešla a mě si opět nechali uprostřed pódia… Naprosto přesně si pamatuji, co se mi v tu chvíli honilo hlavou, když jsem tam tak stál a říkal si: "Tak a máš to, jsi na Arnold Classic, celé pódium máš pro sebe, tak proč si to sakra neužiješ? Je jedno, který skončíš, hlavně si to užij!" V tu chvíli to ze mě spadlo, já odpózoval další dvě kola a poté jsem s plným úsměvem odpochodoval do zákulisí. Vděčný za zážitek, který mi byl dopřán. Kdo může říct něco podobného?

Delší pauza mezi semifinále a finále byla způsobena nejen tím, že rozhodování měli rozhodčí určitě složité, ale také tím, že s námi promíchali další dvě výškové kategorie physique a bodyfitness juniorek. Člověk měl možnost vydechnout a popřípadě posbírat pár cenných fotek s ostatními závodníky a samozřejmě s mým týmem klientů, kteří mi v hledišti nejčastěji ukazovali, ať se hlavně směju. :)

Asi po dvaceti minutách přišly výsledky semifinále a já se tak dozvěděl, že jsem ve finále. Pro mě osobně naprosté překvapení a vůbec jsem to nečekal. Odpadli borci, kteří mohli z fleku dostat reklamu na Calvin Klein, nebo borci, co svou estetikou daleko převyšovali kdejakého klasického kulturistu.

Před finále bylo jen malé rozcvičení. Já se snažil stáhnout vodu z podkoží slanými tyčinkami. V zákulisí jsme měli k dispozici aloe vera vodu - jeden ze dvou plusů pořadatelů. Tím druhým byl dvoučlenný tým od barvy Jan Tana, který Vám dobrovolně a hlavně výborně doladil barvu. A zbytek času jsem si užíval ten pocit z výborného výsledku, už bez ohledu na to, kterého místa dosáhnu.

Nebudu to dále natahovat, jak jsem dopadl, už všichni víme. Jak jsem psal, finále je sen a neúspěch nebude zklamání, protože cesta byla cíl. Já jsem v ten den prožil sen a čtvrté místo ve světové konkurenci beru jako životní úspěch, kterého bych bez svých přátel a jejich podpory nikdy nedosáhl. Sacharidové vlny (aneb "strategie cyklování sacharidů") dopadly na výbornou! Věřím, že při závěrečných zkouškách na trenéra I. třídy s tímto výsledkem práci obhájím. Ano, vím, že forma nebyla stoprocentní, ale ona neměla být stoprocentní! Tedy ne z hlediska kulturistického... "Ovšem ty hlavní obavy mám právě z kategorie physique. Nevím, co od ní očekávat a v jaké formě vylézt. Být kvalitní, ale nebýt ostrý? Být vyrýsovaný, ale ne moc žilnatý? Pravidla této kategorie mě přivádějí do rozpaků a je zcela pravděpodobné, že člověk se stejnou formou může bojovat jak o přední příčky, tak klidně může skončit již v eliminaci pro neideální proporce. Stejně jako právě mnoho kvalitních závodníků na letošní Olympia Amateur Europe." (citát z předsoutěžního rozhovoru)

A to se, myslím, podařilo. Díky semifinále a finále jsem také zcela pochopil, o čem tato kategorie je. Vítězi se stali ti, které jsem ve finále tipoval a já dnes už také vím, co udělat a jak se zlepšit, abych byl příště na příčce nejvyšší!

A jak se dívám na organizaci Arnold Classic Europe dnes? Co se týče organizace výstavy Expo, nemůžu hodnotit. Na oko vypadalo vše hezky a že to vše šlapalo, jak mělo. Co se týká pohledu závodníka, tak to působilo zmateně. Prezentace a zápis den předem, po dobu od 10 do 20 hodin, což byla poměrně dostatečná doba, ale jak bývá zvykem, všichni jsme to nechali na závěr dne, a to Vám byla pořádná tlačenka. :) Příště doporučuji dopolední hodiny. Jako největší problém bych viděl nemožnost se domluvit anglicky, jako druhý problém bych viděl zmatky v organizaci kategorií, kde bych předpokládal, že ve čtvrtém ročníku by mělo už vše šlapat. A nemožnost vzít si parťáka dozadu jsem bral jako vrchol neochoty vyjít vstříc závodníkům!

Tak a je tady rozsudek - doporučit Vám tuto soutěž, nebo Vám doporučit raději Olympii Amateur, nebo nějakou úplně jinou soutěž? Za mě jednoznačně Arnold Classic Europe ano! Pokud se tedy povznesete nad to, že závody jsou jen část dne a zbytek pobytu si budete užívat! Je důležité vědět, že CESTA JE CÍL! Není důležité, jestli vyhrajete, nebo prohrajete, důležité je, kam Vás příprava posunula a jak jste se posunuli Vy osobně nejen fyzicky, ale i duševně.

A já Vám slibuji, pokud pojedu příští rok, tak tady budu také pro Vás, abych Vám pomohl s organizací těchto závodů, budu tam, abych pomohl a ukázal, kde se registrovat, kde se namazat a rozcvičit! A proč to dělám? Jednoduché… Protože mě to baví a je čas vrátit tomuto sportu, co mi dal. A chci to vrátit formou, že jako trenér I. třídy ukážu spoustě lidí, že tento sport je i pro normální lidi, kteří poslední dva týdny před závody nechtějí chodit jako těla bez duše, pro lidi, kteří tento sport berou jako životní styl a výsledek na soutěži budou brát jen jako formalitu, protože potkat se s lidmi se stejnými hodnotami a koníčkem se tak často nestává. V úplném závěru můžete ještě vidět ukázky tamní kuchyně, které jsme si nemohli nechat ujít. Vše jsme poctivě vyzkoušeli. :)

P. S.: A abych nezapomněl pár vět k sobotnímu Arnold Classic profesionálů, které pro mě osobně už ztratilo kouzlo. Nejen z důvodu, že v dnešní době vidět profíky už není tak výjimečné, zvlášť když tato doba internetu nám je každý den servíruje takřka online, ale opět to byla organizace, která pokulhávala. VIP lístky hned v zóně 2 (cena 80 euro za lístek) byly tak daleko, že rozlišit závodníky okem bylo nemožné, jediné štěstí, že tam měli obrazovky. V celé hale byl pouze jediný obslužný bar, kde espresso dělali na domácím kávovaru a dvě krabice oplatek Oreo byly jediné, co Vám k tomu mohli nabídnout. Monstra, která chodila v publiku mezi diváky, působila všelijak, ale rozhodně ne zdravě, kamarádsky a hlavně inspirativně… Až jsem měl obavy, že pokazí celý dojem mým klientům z tohoto sportu, který jsem se snažil celý pobyt a nejen tento pobyt do nich dostat. Jediná světlá chvilka byla, když jeden z nás, výjimečný fotograf Marcel Fujcík, ulovil snímky, které jste zatím nikde nemohli vidět a nikde jinde než tady je neuvidíte. :) Riskoval doslova život, aby se k nim dostal. :) Také po příjezdu domů z toho celý onemocněl! Možná tam najdete odpověď, proč ve skutečnosti nenastoupil slavný Egypťan...


Foto:
Marcel Fujcík


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

10.10.15:34zztop - to bylo myšleno ironicky+5
10.10.14:54RaDD - To je zajímavý, podle tebe jsou přece závodníci physique n..-1
10.10.14:19bbvka - forma jak blazen ;] a ty nohy! gratulace a dik za pekne p..+5
10.10.13:45kruca86 - Pěkné a navíc proloženo fotkama, hned člověk může být více..+2
10.10.13:37zztop - pak že physique nemají nohy..+3
10.10.13:37thoth - bomba fotky... Konečně někdo, kdo umí fotit!+3
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra