Milan Bodlák je matadorem české kulturistiky. Závodí v masters již 20 let a za tu dobu dle svého odhadu absolvoval možná ke dvěma stovkám závodů. Jeho zatím posledním soutěžním počinem a také úspěchem byl závod Arnold Classic Europe 2014, ze kterého si zasloužilý český závodník kategorie masters přivezl bronz.
Jak jste se letos těšil na Arnold Classic Europe?
Na každou soutěž se těším. Atmosféra každých závodů je originální a neopakovatelná. Každá akce, prožitá se skupinou lidí, kteří mají stejné nebo velice podobné zájmy a názory, je zážitkem. Mám to rád, a proto se snažím, abych při nominaci měl možnost reprezentovat. Je zlé, že finanční stav svazu je takový, jaký je. Každý si musí vše zaplatit sám. Arnold Classic je specifický tím, že probíhá v prostorách Expa. Obrovské množství lidí, obrovský hluk a v koutě pódium. Je to prostě zážitek!
S touto soutěží už máte své zkušenosti, jak se pořadatelům podařila připravit letos?
Tyto soutěže organizuje parta lidí, kteří jsou u všech soutěží mistrovství Evropy a světa. Mají zkušenost a při množství soutěžících, jaké tam je, vše probíhalo perfektně.
Kolik závodníků bylo ve vaší kategorii a koho jste bral jako největšího "rivala"?
V mé kategorii "dědků" se nás sešlo šest a vypadalo to, že o medaile se popereme čtyři. Vítěz Farang Rahimly byl jasný už před nástupem. Dalším výborným závodníkem byl velice zkušený a estetický Rafael Vera, který byl nakonec stříbrný. Můj bronz je pro mne velkým úspěchem vzhledem k tomu, že za mnou skončil Manuel Valbuena, který byl už i mistr světa.
Některé ze soutěžících asi vídáte na soutěžích opakovaně, dá se říct, že jste se s některými z nich skamarádil?
Na soutěže masters jezdím už dvacet let. Samozřejmě že takové to jádro je stejné, a proto se známe. Ne všichni ale jsme schopni si spolu pokecat, takže většinou se odehrají pouze zdvořilostní fráze a přátelská poplácání.
Jak jste prožíval momenty bezprostředně před nástupem na jeviště? Je tam po všech vašich soutěžních zkušenostech ještě nervozita?
Nervozita je před každou soutěží. Tomu se asi nelze vyhnout.
S jakým sebevědomím jste šel letos na Arnold Classic Europe ukázat svoji formu?
Šel jsem na jeviště s tím, že se budu prát o medaili. No, vyšlo to a jsem za to rád.
Víte, co ještě udělat jinak, aby to příště byla třeba příčka ještě vyšší?
Co udělat jinak? Spíše je otázka, co lze udělat jinak? Nikdo z nás nemůže být se sebou spokojený. To by byl jeho konec. Lidé v mém věku říkají, že se udržují v kondici. Já bych chtěl být samozřejmě lepší a lepší, až úplně nejlepší. Je to napsáno jako legrace, ale kdybych o tom nepřemýšlel, neměl bych motivaci!
Jinak mrzí mě, že moje finance mi nedovolily zúčastnit se mistrovství světa v Mexiku. Byl jsem s Richardem Čadou ve Španělsku, když vyhrál MS juniorů, třeba bych mu přinesl štěstí. Třeba ho nebude potřebovat. Každopádně držím všem palce. Všechny palce!
