[Text: Vít Sahula] Zdravím čtenáře a fanoušky Ronnie.cz. Tímto bych se s Vámi rád podělil o své zážitky a pocity z uplynulého supermistrovství Evropy 2014.
Do španělské Santa Susanny jsem odlétal kolem poledne společně s první částí výpravy. Celá cesta probíhala naprosto hladce bez jakéhokoliv zdržování, na rozdíl od předešlých zkušeností, kdy jsme v roce 2012 na letišti pocítili pravý význam slova "maňana" a čekalo se 2,5 hodiny na transfer z letiště k hotelu. Na hotel jsme dorazili někdy okolo 16. hodiny a tam nastalo nekonečné čekání na prezentaci. Ta se konala v takové malé místnůstce. Z té se táhla obrovská fronta. Naštěstí Slávek společně s Tomášem vyřídili veškeré placení mezinárodních průkazů apod. Na řadu jsem se dostal někdy okolo půl osmé večer, pak jsme se ubytovali v hotelu. To byla nádhera, krásné pokoje, velký bazén a jídelna překypující jídlem. Samé dobroty, ale pořadatelé byli dobře připraveni. V jídelním sále se nacházela část s kulturistickou stravou, samozřejmě vše bez soli.
Ve čtvrtek ráno jsme hned po snídani vyrazili na halu, kde se mistrovství již tradičně pořádá. Není sice dvakrát velká, ale vzhledem k tomu, že široká veřejnost opět neměla ani tušení, že se něco děje, tak to nevadilo. I když v hotelu se mě pár turistů ptalo, kde se co děje, a následně jsem je tam pak potkal. Dopoledne se tedy fandilo, nakonec z toho bylo zlato pro Borise a bronz pro Tomáše. Boris ve své kategorii jednoznačně dominoval, takže jsme se společně s ostatními těšili z prvního místa předem. :) Tomáš předvedl moc pěknou formu, i když o trochu měkčí, než jsme u něj zvyklí. I tak z toho bylo zasloužené třetí místo. Následoval oběd v podobě 100 g hovězího a 500 g pečených brambor. Během odpoledne jsem pomáhal Pepovi Adltovi s focením Borise, jelikož jsem neměl nic na práci a takhle mi to alespoň do večera rychleji uteklo. Pepa je skutečný profík a na jeho fotkách je to opravdu znát, což můžete posoudit sami níže. Jelikož měl ten den Slávek narozeniny, sešli jsme se a udělali menší oslavu. Ten, kdo mohl, si dal vodu nebo šampaňské. Já jsem seděl na suchu, ale i tak jsem se moc bavil.
V den soutěže proběhla hned ráno "koupelnová kontrola formy", nemohl jsem být spokojenější. Voda odtekla, jak měla, a vše se pěkně pruhovalo. Hned po snídani se vyrazilo na halu, tam jsme pro jistotu hned začali natírat první vrstvu barvy, neboť moje kategorie šla na řadu hned jako první. Finální barva byla perfektní, díky trikům a fíglům "mistra Tomáše Bureše". Pak lehké napumpování a šlo se bojovat. Nejdříve si nás rozhodčí vytahovali po 4 nebo 5 lidech. Provedly se čtvrtobraty a čtyři základní pózy. Jakmile tohle absolvovala celá kategorie (v mém případě 13 závodníků), bylo první vyvolávání, ve kterém nechyběla ani moje maličkost. Pózoval jsem jak o život a prodával každý detail na těle, co se mi povedl vyrýsovat. Celý závod měl poměrně rychlý spád bez jakéhokoliv protahování, až na menší výpadek osvětlení před nástupem kategorie do 75 kg, kde závodil Jindra Musil. Uběhlo ani ne 30 minut a šlo se na finálové porovnávání a "free" pózing. Po této části jsem rovnou zůstal a předvedl svoji volnou sestavu, povedla se na jedničku a bez zádrhelů. Všechny juniorské kategorie měly finálovou část za sebou a šlo se na vyhlášení. Od státních trenérů jsem věděl, že bych měl bojovat o třetí až první místo. Nakonec z toho byl bronz. Co Vám budu povídat, zklamání bylo. Toužil jsem po zlaté medaili a ta nevyšla. Chvilku po tom, co jsme sešli z pódia, jsem měl radost i z bronzové medaile. Moc dobře vím, jaký je to úspěch a co mě to stálo dřiny. Pak když jsem viděl fotky na Ronnie.cz od EastLabs, byl jsem ještě spokojenější. Protože se mi povedla forma podle mých přestav a posunul jsem se zas o kousek dál.
Hned po soutěži jsem sedl na autobus k hotelu, abychom s Pepou zachytili formu na pár fotek, dokud byla. :) Fotky se moc povedly a mám z nich možná větší radost než z celé medaile. :) Následující chvilky se daly nazvat obžerstvím a já jedl, co mi pod ruku přišlo.
Večer se konaly boje o medaile v kategoriích physique mužů, nechybělo tam ani naše zastoupení v podobě Štěpána Ginzela, Martina Mestera, Ládi Nového a Jirky Vilímka. Nejlépe se vedlo Láďovi, ten si odnesl zlatou placku. Velký úspěch po fiasku na MČR slavil i Štěpán, který v nabité konkurenci obsadil 6. místo. S Tomášem Burešem jsme ho viděli i na vyšší příčce. Rozhodčí nakonec rozhodli takto. Jelikož bylo něco okolo půl jedenácté večer a nejen závodníci umírali hladem, tak se vyrazilo do "Mekáče", který jel nonstop. Následující dny se nesly v duchu přejídání, odpočívání a fandění zbytku výpravy.
Moc bych chtěl poděkovat státním trenérů a Slávkovi, protože se o nás starali jak o děcka a my měli veškerý komfort. Celé závody proběhly naprosto parádně, sešla se skvělá parta lidí a užila se spousta zábavy.
Díky patří také Ronnie.cz za tu nejlepší podporu v přípravě, jakou jsem kdy měl. Nezapomenu ani na MadMax, který mě sponzoruje formou oblečení jak do fitka, tak i na běžné nošení, díky! Nejvíce děkuju ale své rodině, kamarádům, Slávkovi, Tomášovi Burešovi a Mirkovi Tichému, s kterými jsem celou přípravu konzultoval. Všem, na které jsem zapomněl, se moc omlouvám a děkuju. :)
Víte, že...
