Reklama:

Daniel Minster - rozhovor a aktuální forma před Mistrovstvím Evropy juniorů a masters 2013

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti


ME VE FITNESS & ME JUNIORŮ A MASTERS 2013 - 1. - 6. 5. 2013, Španělsko
Češi před ME:
Petr Havlík • Radek Čejka (5 d.) • Jan TomášekMilan Bodlák Jiří FaflíkLucie Limbrunnerová • Monika Šlosrová
Jiří SchäferDaniel MinsterMartina HrubáPetra Šenkeříková • Eva Simkovičová • Luboš Koumal • Petr Kadlec
Ondřej Kraj • Kateřina KyptováPetra UrbánkováMilena Koudelková • Michaela Kopperová • Veronika Zubačová
Jitka ŠnajdrováŠárka PíckováEva Nutilová • Julie Wohaková • Veronika Szalayová
nominaceodlet české výpravy

Info z ME:
prezentaceden 1 + fotoden 2 + foto - 5 medailí!
den 3 + foto - 1 medaile!den 4 + foto - 3 medaile!
kompletní výsledky s body videa foto zákulisí

Z ME očima naší reprezentace:
očima Martiny Hrubéočima Veroniky Zubačové
Daniel Minster (trénink)


Daniel Minster se pod činku na dřepy nepostaví, ani lýtka nebude mít obří jako mnozí z Vás, i když by rád. Přesto se ale nevzdává a pustil se do přípravy, aby se letos mohl "postavit" na pódium v Santa Susanně, kde bude pro letošní rok probíhat Mistrovství Evropy juniorů a masters 2013. Jeho nadšení a odhodlání by mu leckdo mohl závidět a jeho vypracované paže, hrudník a záda se zajisté mezi konkurencí neztratí. Daniel Minster je vozíčkář, který bude reprezentovat naši republiku právě na této soutěži v kategorii vozíčkářů. Za Danielem jsem se vypravila 13. dubna 2013 do Olympia Fitness v pražských Vršovicích, kam dorazil na konzultaci, trénink a kontrolu formy za Tomášem Burešem. Skrze oko objektivu Vám tak přinášíme alespoň trošku z atmosféry tohoto sobotního pohodového dopoledne.


Danieli, prozradil byste něco málo o sobě našim čtenářům? Odkud pocházíte?

Pocházím ze severní Moravy a na vozíku jsem už sedmým rokem po autonehodě. Stala se tady kousek od Prahy. Mám míšní lézi v oblasti hrudníku, takže jsem rád, že mi fungují ruce.

Působíte na mě velice pozitivně, ačkoli vyrovnat se s tím, že člověk bude už do konce života upoutaný na vozík, jistě nebylo snadné…

Já jsem se s tím srovnal, myslím, hodně dobře. Úraz mě nijak zvlášť nezměnil, ani jsem věci nepřehodnotil. Dneska mi připadne, že to tak asi mělo být. Ono základem je nedívat se nazpět a neříkat si, co by mohlo být. To se člověk spíš začne trápit. Chce zkusit, co jde. Možností sice není moc, ale něco se najde. Když člověk chce, tak najde. Zapadl jsem do běžného života.

Sportuju, hrál jsem sledge hokej, chytal jsem v bráně. K hokeji jsem si kondičně cvičil, abych měl nějakou fyzičku, a kulturistika mě docela zaujala. Vozík mi není cizí, ale jasně, kdybych ho mít nemusel, bylo by to lepší.

Sportovní aktivity pro vozíčkáře, co vím, se v dnešní době už nějaké najdou.

Ano, ale zase je to omezeno postižením. I když je to přizpůsobeno pro nás - vozíčkáře, tak je to omezeno výškou postižení. Někdo má míchu přerušenou v bederní oblasti a to je zas něco jiného, protože mu funguje celé břicho. A pro ty sporty je břicho zapotřebí, když se potřebujete opřít, zabrat. Výška postižení dělá svoje. Mně funguje 30 % břicha a ještě blbě, takže všechno vesměs držím na páteři a rukama se opírám.

I při cvičení je potřeba všechno přizpůsobit, abych byl více opřený zády, "kurtuju" se k lavičce. Tam chybí stabilita, tělo je jak kuželka.

Kdy přišla prvotní myšlenka, že byste své kondiční cvičení v posilovně převedl o úroveň výš, a to na předsoutěžní přípravu. Nápad přišel od vás?

No, to není z mé hlavy. S tím přišel Martin Jebas a Tomáš Bureš pak tuto myšlenku jen podpořil. Myslím, že by nebylo špatné vyzkoušet to, protože závodů pro vozíčkáře není tolik.

A vy?

Já jsem s tím souhlasil. I když jsem měl o svém prvním závodu představu takovou, že budu dokonale připravený, vyrýsovaný. My sice s Tomášem spolupracujeme od začátku letošního roku, ale ještě k tomu přišly zdravotní potíže, které bývají u vozíčkářů, kdy jsem se s nimi měsíc trápil, ale od února jsem se do přípravy pustil naplno. Takže únor, březen jsem cvičil a na konci března mi Tomáš napsal: "Hele, troufnul by sis na mistrovství Evropy?" Říkám: "No jasně, já jsem ještě ani pořádně nezačal cvičit a už mám někam jet…" (smích) Je to výzva. Je to třeba vyzkoušet, podívat se, jak to tam chodí. Protože kde jinde nasbíráte ty zkušenosti. Musí se jít do závodů, musí se jít do zápasu. A Tomáš má dobré rady. Je vidět, že rozumí tomu, co dělá.

Takže z představy, že máte ještě dlouhou dobu přípravy před sebou, se najednou stala situace, že Vám zbývá už jen omezený počet týdnů do soutěže. Přesto jste se ani nerozmýšlel a hned souhlasil?

Souhlasil jsem hned. Kdybych si dal týden na rozmyšlenou, tak se mi to maximálně rozleží v hlavě a řeknu, že ne. Čtrnáct dní se tedy už připravuju, takže dieta, sacharidové vlny a hubnout a hubnout. Mám sice trošku pocit, že se "ztrácím", ale to k tomu asi patří.

Zmínil jste zdravotní problémy u vozíčkářů, mohl byste trošku přiblížit, s čím se takový člověk musí potýkat?

Tak jednak jsou to dekubity - proleženiny. Na to si musím dávat pozor, když dlouho sedím. Navíc dělám normálně 8 hodin v práci, pak jdu teprve do fitka. Večer musím co nejdříve na břicho. Pak k mému životu patří i trávicí problémy, jak je ta spodní část ochrnutá. Mám problémy s trávením masa, takže vesměs žiju na proteinech, ty snáším dobře. Rybu a kuřecí můžu taky, ale hovězí a vepřové mi nedělá dobře. Občas si trošku dám, protože to mám rád, chutná to horní části, ale spodek to nechce. Další věcí, která k tomu patří, je inkontinence. To jsem se musel naučit hlídat si to na hodiny. Záněty močového měchýře, ledvin… Zvyknout si na ty problémy se záchodem, naučit se to a přizpůsobit tomu svoje fungování. Je to časově omezující, musíte to řešit, pokud se chystáte na nějakou delší cestu, ať už po dálnici, nebo letadlem.

Jak vypadal váš trénink, než jste začal spolupracovat s Tomášem Burešem?

Sám jsem si cvičil asi tak rok a půl stylem větší váhy, málo opakování. Pak přišel Tomáš a trénink mi zcela obrátil - tedy menší váhy a víc opakování, aby svaly získaly tvar. A tělo na to reagovalo… Vidím na sobě, že ten postup tady je.

Jak řešíte dietu a vůbec to shazování tuků?

Sacharidů musím i v těch vlnách dávat málo. Je těžké určit, kolik bílkovin a sacharidů dám na kilogram tělesné hmotnosti, když jsem od poloviny těla ochrnutý. Řekl jsem si tedy, že budu živit jen polovinu těla, ale zas i v těch nefunkčních částech něco žije, koluje tam krev, ale je to energeticky nenáročné. Tohle jsou vybité baterky (pozn. red.: přejíždí si dlaní po stehnech). Já vážím nějakých 90 kg, tak jsem si řekl, že to budu počítat na takových 60 kg. Sacharidů mám tedy 120 g. Ve vlnách pak 80 g, 40 g a nulu. Ono to stačí a hubnu. Bílkovin dávám ale docela dost, a to 170 g jenom v jídle, což jsou proteiny a kuřecí maso a ovesné vločky. K tomu mám pak ještě takových 60 g BCAA. Užívám BCAA Instant od firmy Extrifit. Vlastně všechno mám od nich, protože mají věci, které jsou pro mě dobře stravitelné, včetně proteinů. Já prošel už několik značek, ale se všemi jsem měl problém. Jejich proteiny a ostatní výrobky jsou ale opravdu velice dobře stravitelné.

Takže svalová hmota se drží?

No, něco šlo dolů. Centimetr a půl na rukou je pryč, ale já bral dřív kreatin a teď s ním odešla voda. Teď už svaly drží.

Prozradil jste, že jste na radu Tomáše změnil způsob tréninku. Jak často teď v přípravě trávíte čas v posilovně?

Cvičím teď šestkrát týdně + kardio. Mám na to z reprezentace sledge hokeje půjčený speciální stroj, pohání se pomocí paží. Všechny cviky jsou zaměřené na horní polovinu těla. Partie mám rozdělené do tří dnů, takže je odcvičím 2krát za týden. První jsou prsa + triceps, pak záda + biceps a pak jsou ramena a trapézy. Břicho dávám každý trénink. Já mám výhodu, že mám přístupnou posilovnu bez bariér kousek od domu, takže za pár minut jsem z fitka doma, kde dávám ještě to kardio. Je to takové běžné fitko, ale v rodinném domku.

Cviky provádíte na vozíku, nebo se přesouváte na lavičku?

Přesouvám se na lavičku, ale něco cvičím i na vozíku - hlavně třeba jednoručky. Jednou rukou se držím, a jak nemám tu stabilitu, tak i ta ruka musí zabírat, čímž si ji unavím. Zjistil jsem, že to docela dobře funguje. Jinak ale je vozík na cvičení nestabilní, asi bych ho polámal. Na strojích cvičím také, ale příliš je nevyužiju. Buď tam nevlezu, nebo je problém s připevněním se a získáním stability. U těch laviček to jde - u šikmé, rovné… Tam se můžu přivázat.

A je to bezpečné?

No, taky se mi stalo, že jsem spadl. Protože ty nohy neposlouchají. Ono se to nezdá, ale ony ty nohy něco váží. Ony si myslí, že půjdou doleva a já chci jít doprava - a smůla. Znova. Ale jinak to jde, musím si jen přizpůsobit cviky. Všechno to jsou vlastně izolované cviky, protože nemůžu použít nějaký komplexní.

Těšíte se na závody, vnímáte to jako motivaci?

Tak motivace to určitě je, hlavně to chápu jako zkušenost, že si to vyzkouším. Podívám se, jak vypadají ti ostatní, a budu vědět, čemu se ještě přiblížit. Já bych ještě chtěl přibrat takových 5 - 8 kg, víc ne, to by pro ten vozík ani nebylo dobré.

Co tréma? Myslíte, že bude?

Bude. Jít na pódium a vystoupit před tolika lidmi poprvé v životě a hned na takové soutěži. To je prostě „maso“. Já to raději neříkám ani doma, ani nikde v okolí, já to nešířím. Bratr to ví, ale v práci to tajím, protože to by nervozita ještě víc stoupla.

Jaké jsou vaše plány dál? Chtěl byste se ukázat na pódiu i v nějakých následujících letech? Zkusit další závody?

Rád bych. Mám svůj sen, který bych si chtěl splnit, ale to nebudu prozrazovat.

Je vaše kategorie vozíčkářů nějak ještě na závodech dělená?

Já myslím, že není, že se nerozděluje ani podle hmotnosti, ani podle výšky postižení.

S jakou hmotností jste šel do přípravy?

Vážil jsem 96 kg a teď jsem se ještě nevážil, ale jde to dolů. Ono je to náročné, musím navléct ortézy, aby se mi narovnaly nohy, a postavit se. Ale myslím, že to bude nějakých 88 kg. Já jsem měl hodně tuku, asi 25 %.

Tak já vám držím palce, ať všechno dopadne podle vašich představ! Chtěl byste závěrem někomu poděkovat?

Tak to by byla celá řada lidí, která by si zasloužila poděkování za pomoc, ale předně bych chtěl jmenovat Martina Jebase a Tomáše Bureše, bez nichž bych na závody nejel. Společnost Extrifit mě zásobuje některými doplňky výživy - těm patří také poděkování. Nebýt mého bratra a syna, kteří mi v tréninku pomáhají - přidávají kotouče nebo podávají jednoručky, protože sám bych to nezvládnul - tak bych také nebyl tam, kde jsem. I jim patří veliké díky! Manželce děkuju stále. (úsměv)


Daniel Minster - trénink a aktuální forma před mistrovstvím Evropy
juniorů a masters (13. 4. 2013)



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

24.04.08:37nemuke - držím palce!
23.04.23:56Maerlyn0 - Tak tohohle chlapa opravdu obdivuju.
23.04.15:48lamice27 - Dane, jseš největší borec co znám!! *79*
23.04.13:38Kocik™ - Neskutečný odhodlání a vůle *79*
23.04.13:19Metal_Phate - Tady je vysledek na poslednim miste. Uz vlastne vyhral..
23.04.12:07bubu123 - Daň má můj obdiv a respekt! Každý, kdo používá výmluvu, že..+2
23.04.11:52JimBob - velky uznani!+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra