Reklama:

Rozhovor s Jozefem Furinem
po Arnold Classic Amateur 2013

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti


ARNOLD CLASSIC AMATEUR 2013 - 1. - 2. 3. 2013, Columbus
Příprava Čechů na Arnold Classic Amateur:
Milan Šádek (7 t., 17 d.) • Lada Plíhalová (1 m., 2 t.) • Martin Mester (9 d.)
Češi před Arnold Classic Amateur:
Milan ŠádekMartina AbukhlalLada PlíhalováTomáš Klíč • Petr Kadlec • Martin MesterJozef Furin
Před Arnold Classic Amateur:
sraz startovky
Z AC očima naší reprezentace:
Milana ŠádkaLady Plíhalové
Info z Arnold Classic Amateur:
z místa I.z místa II. (formy) rozhovor M. Šádek foto a video video
den 1: prezentace a 1. výsledky (foto) den 2: výsledky a foto - 2 medaile!
videa semifináleden 3: výsledky a foto - medaile!kompletní výsledky s body
Rozhovory s medailisty:
Martin Mester (3.)
Jozef Furin (3.)

Arnold Classic Amateur už zná své vítěze. K úspěšným umístěním naší české výpravy, která na AC startovala, přidal krásné třetí místo také Jozef Furin, jehož triumf na mistrovství světa v roce 2009 si jistě mnozí z nás ještě dobře pamatují. Soška z Columbusu tak bude jeho dalším úspěchem na poli mezinárodní kulturistiky.

Pepo, předně ti patří velká gratulace ke krásnému umístnění na Arnold Classic Amateur. Ty jsi zde soutěžil prvně, jaký dojem na tebe Arnold Classic udělal? Získala si tě tamější atmosféra, prostředí, nebo jsou pro tebe lepší mistrovské soutěže typu ME nebo MS?

Tak Arnold Classic se třeba od mistrovství světa lišil docela dost, a to především v počtu lidí, kteří tam byli. To bylo neuvěřitelné! Na mistrovské soutěže tolik lidí nechodí, ale možná je to právě tím, že Arnold Classic má prostě své "jméno". Kluci mě jen varovali, že to tam jde všechno strašně rychle. Je pravda, že průběh soutěže je mnohem rychlejší, než je tomu třeba na mistrovství světa, ale nepřišlo mi to jako nic, co by se nedalo zvládnout. Jak to bylo uvedeno v programu, tak to probíhalo. Já jsem tam byl o tu hodinu až dvě dřív a počkal jsem si tam. Stíhal jsem všechno v pohodě. Ono když už člověk vydrží ty čtyři měsíce přípravy, tak dvě hodiny se oproti tomu zdají jako nic.

Cesta do Columbusu probíhala v pohodě?

Já jsem cestu tam moc nevnímal. Odlétali jsme v úterý z Mnichova, někteří letěli z Maďarska z Budapešti a v Mnichově jsme se pak na letišti všichni potkali, ještě spolu se slovenskou výpravou. Já ani nevím, přes co jsme letěli, ale vím, že jsme přestupovali a pak asi hodinu a půl letěli dál do Columbusu. Ono v tu chvíli je člověk rád, že je rád. Taxík nás pak z letiště odvezl přímo do hotelu, který byl vzdálený asi tak 20 - 25 minut jízdy autem.

Vyšli vám jako závodníkům v hotelu vstříc - třeba co se právě stravování týče?

Ne. Vařili jsme si sami, nebo jedli to, co jsme měli ještě připraveno s sebou. Měli jsme to tam sice se snídaní, ale co si tam člověk před závody dá, že?

Takže tys měl jídlo také s sebou?

Já bral s sebou hrnec na rýži, rýži, maso, které jsem si předtím doma nasušil, a tam jsem si to připravoval na pokoji. Ještě ten den večer nás vzal Igor Kopček autem do většího obchodu, abychom si nakoupili, protože tam jinak nikde nenakoupíš. Tam jsou jen takové malé krámky. To i na vesnici tady u nás seženeš víc zboží, tam nekoupíš třeba jogurt nebo ovoce. Koupil jsem tam tedy ještě nějaké maso, vodu a tak.

Jaký následoval program potom po příjezdu?

Tak, dali jsme si všichni ještě jeden trénink v místní posilovně. Bylo to tam příjemné. Odjeli jsme si každý svůj kruhák podle sebe. Nechali nás tam cvičit zdarma. Já se potřeboval po té cestě letadlem trošku rozhýbat. Igor Kopček nás tam při tréninku fotil.

Kolik jsi měl sacharidů v té době?

To už jsem začal pomalu cukrovat, takže jsem měl takových 400 - 500 g sacharidů. Já už to ani nijak zvlášť nepočítám, sacharidy dávkuju podle pocitu.

Nacvičoval jsi pak ještě pózování?

Ne, už nenacvičoval. Já myslím, že s tím asi moc problém už nemám po tolika letech. Nebo možná že mám, ale nevím o tom. S čím jsem měl problémy, to jsem si vychytal ještě tady v Čechách. Ani sestavu jsem netrénoval.

Počkej, počkej… Mám tomu rozumět tak, že jsi šel na závody a sestavu jsi neměl vůbec připravenou?

Přesně tak. Hudbu jsem měl naposlouchanou, to jo. Měl jsem ji v hlavě, ale prvky jsem si promítnul tak nějak zběžně až těsně předtím, než jsem šel na pódium. Improvizuju.

Já měla právě představu, že se sestava musí nacvičovat tak měsíc dopředu, pilovat před zrcadlem.

Tak kdybych šel na závody poprvé, jako začátečník, tak pak jo, to je potřeba natrénovat. Ale teď už to nedělám. Ono pak se třeba taky do finále nedostaneš a co? Měsíc nacvičování sestavy je ti k ničemu. Já to říkám i Monice Šlosrové: "Tož, vykašli se na sestavu. Jenom muziku si naposlouchej, abys ji měla v hlavě, a pak už tam jen vletíš a jedeš."

Jak probíhala prezentace?

Prezentace byla ve čtvrtek v místě, kde pak probíhalo semifinále. Finále pak probíhalo na tom výstavišti.

Kolik ti navážili při prezentaci?

Já měl 88,6 kg. Myslel jsem, že budu mít o něco víc, tak 89 kg nebo 89,5 kg, ale dobré to bylo. My jsme šli na prezentaci mezi prvními, takže okolo poledne jsme mohli jít pryč.

Znal jsi už v té době startovní listiny. Věděl jsi, kdo bude s tebou v kategorii?

Ne, vůbec jsem nevěděl. Já na to moc nekoukám. Ani jsem je neviděl při té prezentaci, protože jsem šel právě hned na začátku. Až na semifinále jsem zjistil, že nás bude deset. Ale ani dodnes nevím, kdo tam vedle mě stál, neznám je. Některé tváře si člověk třeba zapamatuje z rozcvičovny. Při semifinále mě zaujal Alex dos Anjos, černoch, který pak tedy vyhrál. Byl obrovský! Říkal jsem si: "Ty vole, co to je? Ten nemůže mít jen 90 kg!" V rozcvičovně je několik kategorií dohromady, takže ani nepoznáš, do které kdo patří, a pak na pódiu, když stojíš v řadě, tak se soustředíš na sebe a po ostatních taky nekoukáš.

Po semifinále jsi ještě zůstával na ostatní kategorie?

Ne, my už měli zařízené auto a jeli hned do hotelu. Díval jsem se pak jen na finále v televizi v zákulisí, na kategorii do 100 kg a nad 100 kg.

K soutěžím Arnold Classic patří také EXPO, byl ses podívat?

Byl. Říkal jsem si, že si něco koupím, ale bylo tam takové množství lidí během finále, že se mi ani peněženku nechtělo vytahovat.

Jedním z hlavních důvodů návštěvnosti EXPA je jistě také to, že se zde člověk může setkat s ikonami kulturistiky, jako je Jay Cutler, Ronnie Coleman, nebo se samotným Arnoldem a jinými. Máš nějaký takový zážitek ze setkání?

Já se s nikým moc nefotil. Jediný, s kým mám fotku, je Hidetada Yamagishi, pak jsem vyfotil Phila Heatha, protože tam měl stůl, kde se s ním fotili lidé, ale já tam nechtěl čekat. Pak jsem si vyfotil Cutlera a Loua Ferrigna, také tam měli stánek. Oni za fotku, pokud se s nimi chceš vyfotit, chtějí 20 dolarů a to se mi nechtělo. Já zase nejsem takový, že bych se musel za každou cenu fotit s každým. Arnolda jsem viděl, stál jsem vedle něho, moje přítelkyně si ho natočila, ale že bych si s ním musel podávat ruku nebo tak něco, to ne.

Že postoupíš do finále, to jsi asi věděl, ale že budeš bojovat o třetí místo, to muselo být hodně motivující, nebo ne?

Bylo. Ono člověk tak průběžně tuší, kde se asi tak pohybuje. Když mě v semifinále vybrali v prvním porovnávání, tak už jsem věděl, že na finále mám šanci. Slávek Vinogradov mi pak říkal, že budu bojovat o páté až třetí místo.

Jaký byl ten pocit při vyhlašování výsledků?

Já jsem ten pocit už zažil, když jsem byl mistrem světa. Každé závody mají ale něco jiného. S výsledkem jsem spokojený.

Já si tak jen říkám, že i když člověk vyhraje, získá nějaké to dobré umístění, tak se z toho raduje jen chvíli. Stojí ta celá dřina, finanční výdaje a ostatní věci okolo toho za to? Proč to vlastně děláš?

Pro ten pocit. (smích) On člověk, který tohle závodně nedělá, tak to nemůže pochopit, nemůže pochopit ten pocit závodníka. Prostě víš, že něco děláš a že to děláš dobře, když jsou výsledky. To je takové zadostiučinění.

Co říkáš kategorii physique?

Já bych řekl, že je to spíš jako pokoukání pro ženské. Pro nás to moc není. Nevím přesně, co se tam hodnotí, asi celkový vzhled, obličej a tak. Tam bylo strašně moc amerických závodníků.

Myslíš, že tyhle nové kategorie, jako jsou bikini nebo physique, jsou současný vývojový trend v oblasti kulturistiky? Že lidé chtějí něco "nového"?

Řekl bych, že je to všechno o penězích. Byznys. Nevím, možná to i přitáhne další návštěvníky.

Oslavili jste pak nějak tvůj výsledek?

Na místě ani moc ne. Kromě toho tam měli jídlo takové divné.

A tady doma alespoň?

Taky ne. Není čas, no. Přítelkyně Ivča je v práci, Monika Šlosrová je teď v dietě a můj kamarád taky. Takže pak až odzávodí oni, tak pak půjdeme. (smích)

Jaké jsou tvoje další plány?

Polemizuju ještě nad tím, že bych šel teď ještě na Slovensko na ten Mozolani Classic, který bude na konci dubna. Ale to ještě nevím, ještě nejsem rozhodnutý.

A příští rok na Arnolda?

Uvidím, jak to bude, jestli budou nějaké peníze na to, tak bych to chtěl ještě zkusit.

Pepo, děkuji ti za rozhovor a přeji mnoho úspěchů do dalších soutěžních akcí! Ať se ti daří nejen na poli kulturistiky, ale i v každodenním životě!


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

25.03.13:59LUC - ..a přeji další§ :)
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2020 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2020 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra