Další závodnicí, která nastoupí na pódium soutěže Arnold Classic Amateur, bude Lada Plíhalová, která už nasbírala zkušenosti i řadu úspěchů v různých soutěžních kategoriích. V následujícím rozhovoru se dozvíte o zajímavostech její předsoutěžní přípravy v USA a můžete se podívat na fotky aktuální formy.
Během své soutěžní kariéry už jsi startovala v různých kategoriích. V jaké kategorii se představíš na pódiu Arnold Classic Amateur a proč padla volba na tuto kategorii?
Na AC 2013 budu startovat v nové kategorii Women´s Physique.
Tuto kategorii jsem sledovala už od jejího vzniku, protože první náznaky slibovaly návrat ke vzhledu á la kulturistika začátku 90. let a přesně tak jsem chtěla vždy vypadat. V roce 2011 jsem sklouzla na mezinárodních závodech do kulturistiky, a i když jsem byla ve finále těchto soutěží, cítila jsem, že abych vyhrála, byla bych nucená zajít někam, kam jsem nechtěla. Moderní kulturistika je bohužel nyní hlavně o velikosti a tvrdosti a ten prvek elegance, který mě ke kulturistice v 90. letech přivedl, se nyní vytratil. Women´s Physique slibovala reinkarnaci toho, co jsem měla ráda. První rok jsem ale bohužel nemohla startovat, protože závody byly otevřené jen pro rodilé Američanky. Přesto nebudu v kategorii úplným nováčkem.
Poprvé jsem si zkusila start zde v USA už v roce 2012 a jsem vlastně tabulkově první Evropanka startující v této kategorii. Nebylo to ale moc plánované, spíš jsem si potřebovala ověřit, zda nejsem kosterně a svalově úplně mimo - podle fotografií nebo z pozice diváka se špatně posuzuje. Bohužel trend rozhodování nebyl v roce 2012 moc stabilní a i názory rozhodčích na mne se různily. Podle jedněch jsem do kategorie patřila, podle jiných jsem byla moc veliká a široká. Trochu mne to odradilo, ale rozhodla jsem se pokračovat a některé názory zapracovat do přípravy. Věřím že na AC se trend může trochu stabilizovat. Doufám že rozhodčí nebudou prosazovat kosterně úzké závodnice, jako tomu bylo na konci loňského roku. Z toho jsem byla trochu rozpačitá.
Tuto kategorii ale celkově do budoucna vidím jako perspektivní - je nová a potrvá 3 - 5 let na mezinárodním poli, než se stabilizuje na nějaké úrovni.
Kdybys měla porovnat kategorie, ve kterých jsi dosud závodila, která ti nejvíce přirostla k srdci a proč?
Tak, byla jsem kulturistka, zkusila jsem si bodyfitness a figure a nyní i Women´s Physique. Do bodyfitness se nehodím, protože i bez svalů mám širokou kostru a s tou se nedá nic dělat. Kulturistika je moje srdeční záležitost a stále ji sleduji a stále obdivuji špičkové závodnice jako je Brigita Brezovac, Alina Popa nebo Sheila Bleck. Jsem ráda, že jsem stihla ještě konec 90. let, které podle mě byly zlatou érou jak v mužské, tak v ženské kulturistice. Myslím, že v dnešní době se jí dělá hodně negativní reklama i v rámci tohoto sportu, a to mě mrzí - přeci jen je to kořen toho všeho - bez kulturistiky by nebylo fitness, bodyfitness ani physique. Na druhou stranu vývoj šel tak daleko, že sama už jako ty top top závodnice vypadat nechci a myslím, že na to ani nemám genetiku.
Asi nejlépe jsem se zatím cítila v kategorii figure v NABBA - protože tato kategorie seděla k mému tělesnému typu. Bylo to něco mezi kulturistikou a bodyfitness, byly tam pózy a byl tam důraz na tvary a eleganci. Kategorie physique deklarovala při svém vzniku vlastně ty samé principy a já jen doufám, že se figure pojetí přiblíží co nejvíce.
Jak se lišila tvá příprava na jednotlivé soutěžní kategorie, ať už jde o trénink, nebo o předsoutěžní dietu, a jak probíhala tvá příprava na Arnolda?
Nedá se říct, že v minulosti by se nějak výrazně lišila příprava na figure nebo na kulturistiku. Spíš se přípravy lišily podle toho, jak reagovalo tělo a jaké podmínky byly, případně třeba jestli bylo nutné řešit nějaké zranění atd. Každá příprava je totiž jiná, a i když jeden rok uděláte na nějaké dobrou formu, další rok ten samý postup fungovat nemusí. Faktem ale je, že společný jmenovatel byl v "objemu" co nejtěžší váhy a základní cviky a opakování kolem 6 - 8 a snažila jsem se vždy zlepšit to, co mi rozhodčí řekli, že je moje slabina - ať už to byly hamstringy, hustota zad, nebo prsou.
Letos se to lišilo, protože jsem nemusela nic budovat, ale naopak mi bylo doporučeno zmenšit objem nohou a pasu a zjemnit záda. Takže spoustu cviků jsem upravila nebo nahradila a váhy byly takové, aby se s nimi dalo udělat alespoň 12 - 15 opakování. Na nohy jsem dělala hodně kardia - především chůzi a běh - a hodně opakování v sériích, až kolem 50. Odstranila jsem hodně cviků, které by způsobovaly hrubnutí pasu - jako byly dotahy a tahy. Nebylo to jednoduché, protože i mentálně jsem se musela "přenastavit" a přestat myslet jako kulturistka, a to jak v tréninku, tak i později v pózování.
Co se týká diety - tak u té to je spíše vývoj, protože stále hledám dietu, která by přinesla výsledky a zároveň mi nezničila metabolismus, vzhledem k tomu, že od 10 let mám problémy se štítnou žlázou. V minulosti jsem tak od sacharidových vln přešla na nízkosacharidové a později ketogenní diety. Letos byla dieta takovou kombinací všeho, co jsem poznala dříve, a zatím to vypadá, že funguje dobře. Navíc jsem díky přestěhování poznala nové potraviny, které jsem v ČR nekupovala nebo neměla, a tak se v ní objevilo třeba naturální burákové máslo, avokádo, asparágus nebo sladké brambory.
Ve tvém videologu jsi zmínila, že ti s tréninkem pomáhal Charles Glass, který je jedním z neuznávanějších trenérů kulturistických profesionálů. Zkus čtenářům trochu přiblížit, jaký je jeho přístup, jak jako trenér působí a jak se ti osvědčily jeho rady?
S Charlesem to byla náhoda. Trenéra, jako je on, bych si nemohla dovolit a upřímně mě ani nenapadlo za ním jít, ale když jsem začala trošku ladit formu, tak Charles za mnou přišel, že se mu líbím a že by mi pomohl zadarmo se slabinami. Myslela jsem, že mi jen ukáže cviky, ale mohla jsem s ním v podstatě dva týdny trénovat a musím říct, že jsem se cítila trochu zvláštně - když jsem trénovala s tím samým trenérem, kterého jsem předtím vídala jen na videích, jak trénuje třeba Gunthera, Flexe nebo Dextera...
Jinak jako trenér Charles není takový ten typ, který by na člověka řval a hecoval ho. Upřímně ani nemusí - protože člověk by si ani nedovolil s takovým trenérem se nesnažit. Líbilo se mi, že mi vysvětlil u cviků, proč to tak jedeme a proč to nemám jet jinak - někdy to byla jen malá změna na konvenčním cviku, ale zabrala. Jeho trénink na ramena a na ruce mi pomohl - protože s rameny jsem v poslední době měla problémy a bolesti kloubů a řadu cviků jsem už odepsala. Nyní je v pozměněné podobě můžu jet i nadále.
S tréninkem mi ale nepomáhal jen Charles - trénink zad, nohou a prsou mi hodně ovlivnil jiný trenér, který je stejně skvělým trenérem jako býval závodník - Chris "Real Deal" Cormier. Chrise jsem poznala před pěti lety v Praze. Chris mi také pomohl v závěrečných týdnech - upravil mi dietu, doplňky, pomohl mi s pózováním a se sestavou - tam mě hodně "potrápil". Nikdy předtím jsem pózování nebrala jako trénink, ale to se díky Chrisovi změnilo - donutil mě pózovat půl hodiny denně už od ledna. Na rozdíl od Charlese, který je skvělý metodik hlavně na cvičení, Chris má záběr hodně široký a ví, o čem mluví. Pomáhal mi i po psychické stránce v závěru.
Trénuješ v jedné z nejznámějších posiloven na světě - Gold´s Gym ve Venice. Jaké to je trénovat ve stejném fitku po boku profesionálů a jaká je atmosféra takového místa?
No, už není taková jako v 90. letech a jak ji znají fanoušci z filmů - Gold´s je dnes více komerční fitko, kde cvičí pestrá směsice lidí. Ale třeba před Olympií nebo i teď se tu objevují profesionálové, kteří trénují třeba právě s Charlesem, a to pak je skoro jako dříve. Stejně tak je zajímavé sledovat natáčení tréninkových videí, focení do časopisů a dívat se do "kuchyně" těm nejlepším.
Samozřejmě tu jsou legendy a stálice jako Robby Robbinson, Lou Ferrigno, Mike O´Hearn, Chris, William Harris a profíci jako Brandon Curry nebo Jerome Ferguson - kteří ve fitku pracují i jako trenéři. Před závody tu trénuje Dexter a občas i Jay a nedávno se tu na pár týdnů stavil i Shawn Roden. Nejsou to ale jen kulturisti, kteří se tu objevují - pravidelně sem chodí třeba Mickey Rourke nebo několikrát už tu byl Dwayne Johnson a zastihli jsme třeba i Dolpha Lundgrena.
Co mě ale teď hodně motivovalo, byl přístup lidí ke mně jako závodnici - když už začalo být vidět, že se připravuji, tak spousta lidí - včetně i těch profíků, ale i normálních závodníků, a dokonce i nezávodníků - mě začala zastavovat a ptát se, kam jdu a kolik týdnů přípravy mám před sebou atd. A povzbuzovli mě, že dělám dobrou práci. Takový zájem a podporu jsem doma nikdy nezažila. A bylo fajn dávat si třeba "pěst" nebo "high five" s Dexterem Jacksonem, který se připravoval na stejný závod, ale v profi. :) A pak se mi hodně začal věnovat Chris, kterému jsem za to moc vděčná. Takže v tomhle to zázemí a podporu tady asi nepřekoná žádné jiné fitko.
Jak jsi spokojená se svojí formou před soutěží a jaké máš ambice?
S formou spokojená jsem, hlavně jsem spokojená s tím, jak se mi podařilo "předělat" tělo. V pase mám 57 cm v klidovém stavu, nohy jsem zmenšila skoro o třetinu, trup vypadá štíhleji a připravenost bude slušná. Podařilo se mi se trefit do termínu závodu - takže ani nedoháním, ani jsem se nepřepálila.
Co se týká ambicí, tak je to složitější - samozřejmě že nechci prohrát, ale jak už jsem v úvodu řekla, rozhodování je natolik nestálé, že se nedá trend určit dopředu. Situace se navíc komplikuje tím, že evropské pojetí je o 100 % jiné než americké, i pravidla se liší. Evropanky jinak pózují, zdejší pózování je víc "uzavřené" a jemnější. Pak jsem se dívala, že přijdou Brazilky - a ty bývají tvrdé, ale opět: zde se tvrdost boduje dolů a ne vždy vyšlehaná forma znamená lepší umístění. Bude tedy záležet na složení rozhodčích a na tom, zda dají přednost pojetí americkému, nebo evropskému. Se stejnou formou mohu být na stupních vítězů nebo i poslední - není to jasné, jako tomu je v kulturistice.
Mým cílem je tedy přinést na pódium líbivou, přiměřeně připravenou a elegantní postavu a pokusit se trochu o syntézu toho evropského a zdejšího pojetí. Pokud to bude fungovat a bude se to líbit, budu jen ráda.
Lado, děkuji ti za rozhovor a přeji hezké zážitky a úspěšný start na pódiu Arnold Classic Amateur!
