Reklama:
908 g proteinové náhrady stravy ZDARMA
Moderní varianta instantní náhrady stravy nyní v extra výhodné akci! Více zde.

Margita Zámolová - ohlédnutí
za MS juniorů a masters 2015

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti


MS JUNIORŮ A MASTERS 2015 - 11. - 14. 12. 2015, El Salvador
Češi před MS juniorů a masters:
Milan EclerMiloš Pavlů (video) • Jean Marc SchuttrumpfMargita ZámolováZdena Tvrdá
Pavel Koukal (video) • Andrea HorňákováAneta Tomanová Adéla Storzerová
nominaceodlet české výpravy
Info z MS juniorů a masters:
z místa dění - 6 medailí!prezentace
kompletní výsledky s bodyVIDEOREPORT
Rozhovory s medailisty, očima reprezentantů:
A. Tomanováočima A. Storzerovéočima Z. Tvrdé
očima M. ZámolovéP. KoukalA. Horňáková

MS juniorů a masters 2015:
kompletní výsledky s body
MS juniorů a masters 2015:
zprávy z místa dění

Z exotického El Salvadoru, kde se ve dnech 10. až 14. prosince konalo letošní Mistrovství světa juniorů a masters, si Margita Zámolová přivezla nejen bronzovou medaili v kategorii bodyfitness žen masters, ale i dramatické zážitky. O tom všem se můžete dočíst v letošním posledním ohlédnutí této úspěšné závodnice.


[Text: Margita Zámolová] Po náročné celoroční sezóně nás čekala poslední soutěž v dalekém El Salvadoru. Přiznávám, že o této zemi jsem toho předtím moc nevěděla, ale na základě zkušeností z jiných dalekých destinací opět elán převažoval nad obavami. Sama bych se tam ale určitě nevypravila...

Dobrá nálada začala již na letišti v Praze a na to, jak je to daleko, tak náš tým byl docela veliký. Ve Frankfurtu jsme nastoupili do našeho ležatého patrového paneláku, aby nás přepravil za 11 hodin za oceán a pak z USA z Houstonu jsme pokračovali menším letadlem, které bylo oproti tomu předchozímu velikostí pouze jako "postřikové". :)

Během výstupu z letištní haly jsme absolvovali na závěr celní a hraniční prohlídky a klasické losování ve stylu jak v Kanadě či Mexiku - "zmáčkneš knoflík a je zelená, tak jdeš dál a ven, padne-li červená, tak tě prohrabou". Letos to mezi jinými zkusili Milan a Miloš.

Když vystoupí člověk z letištní haly v Salvadoru, tak okamžitě zaregistruje, že je v subtropech. Dostane totiž 30stupňovou vlhkou facku a začne se potit. Ve vzduchu ucítíte takovou sladkou páchnoucí vůni, směs vegetace, pohonných hmot a všeho kolem. :) Další zajímavostí byla přítomnost po zuby ozbrojených policistů na každém kroku, téměř bez výjimky se samopaly a dlouhými zbraněmi. Později jsem pochopila, že to není jen tak pro parádu...

Po chvilce čekání nás nasoukali do mikrobusů a přepravili nás za policejního doprovodu do oficiálního hotelu soutěže Crowne Plaza, kde jsme se dozvěděli, že registraci nám udělají další den ráno, v pátek, a že na dnešek sice bude pro nás ubytování, ale v jiném hotelu. Takže sice krátký, ale nutný přesun a ubytování. Po tak náročné cestě je už člověku skoro jedno, kde si lehne, tak jsme spali jak mimina. :)

Ráno bylo příjemné - sluníčko, bazén, snídaně, focení u bazénu a pak přesun zpět do Crowne Plaza. U snídaně bylo hodně ovoce a pár specialit z pečiva a pečené banány. Zatím většina věcí pro nás závodníky pouze na koukání. Při konzumaci vaječných bílků jsme koukali na místní zprávy a začali jsme chápat, že tady i v okolních státech kromě běžných starostí je i obrovská kriminalita. Zrovna běžely záběry z předchozího dne, kde bogotská policie rutinně nakládala mrtvoly do dodávky jako chleba.

Registrace probíhala klasicky a měli jsme štěstí, že díky brzkému příchodu jsme dostali pořadové číslo 8, ale i tak to chvilku trvalo. Pro některé pozdě příchozí to znamenalo čekání až do večera. Abychom si zkrátili čas a trochu poznali okolí, rozhodli jsme se pro výlet na pláž ke břehu Tichého oceánu. Najali jsme mikrobus a už se jelo. Cesta ze San Salvadoru trvala asi 50 minut. Cestou jsme viděli místní folklor, barevnost místního podnikání a dopravní infrastrukturu. Zrovna probíhala nějaká slavnost a lidi pochodovali naproti podél silnice v pestrobarevných krojích. Stánkaři nabízeli čerstvé kokosové ořechy, ryby, drobné suvenýry, potraviny a cetky. Se živnostenskými listy si tady moc hlavy nelámou a registrační pokladny by byly asi na úrovni "hvězdných válek". :) Co se týče aut, tak jezdí vše, co má motor, čtyři kola a drží se to ještě pohromadě, skutečně, bez přehánění. Viděli jsme dokonce jet ve městě auto bez jedné pneumatiky, jen tak naostro. :) Sice pomalu, ale jistě. Je tady všude kontrast luxusu a chudoby jak v infrastruktuře, tak v dopravě a v dalších věcech.

Na pobřeží Tichého oceánu mezi restauracemi a kavárnami jsme narazili na posilovnu Koky´s Surf Gym. Představte si stav posiloven u nás v 60. letech minulého století a zhruba budete v obraze. Evidentně jsme pro ně byli exotickou návštěvou a na svlečeného pózujícího Miloše Pavlů ve formě koukali jak na Arnolda v místním vydání.

Tichý Oceán má několikametrové ohromující vlny. Když se srazí, tak to je jak rána z děla. Nepředstavitelná síla na některých místech neumožňuje ani plavání a na zvlášť nebezpečné zpětné proudy upozorňují všichni, kteří již Salvador zažili. Zato je to ráj surfařů. Pro nás to byla premiéra. Po focení, kávě a klábosení jsme se vydali zpět do hlavního města. Zpáteční zácpa prodloužila cestu na dvojnásobek. Salvador již po půl sedmé zapadal do tmy. Některá auta tady v noci vypadají jako vánoční stromečky ve všech možných barvách. Nikdo to neřeší, patří to k místnímu folkloru, stejně jako ohlušující rány uprostřed noci, kdy nevíte, jestli někdo cestou z baru zkouší petardy, nebo zrovna kousek od Vás po sobě střílejí z brokovnic.

Sobota, první den soutěže. První parta odjela již po snídani na halu a vzhledem k tomu, že podle programu kategorie bodyfitness byly až naposled, jsme se se Zdenou Tvrdou dohodly, že se pohodlně připravíme, natřeme se navzájem ProTanem a po obědě tam přijedeme taxíkem. Vše probíhalo podle plánu, byly jsme v pohodě, až najednou mezi jednou a půl druhou přiběhl Pavel Koukal, že se okamžitě máme dostavit na halu, protože to probíhá trochu rychleji a bude lepší, když budeme čekat tam. Dorazil taxík, ale Zdenu jsme nesehnali, tak jsem se rozhodla vyrazit sama. Jednalo se o 20minutovou jízdu a adresu jsem měla ofocenou z propozic v telefonu, dolary u sebe... Nebylo co řešit. Jak to vše dopadlo si můžete přečíst z vyprávění manžela...


Dobrodružství v Salvadoru

[Text: František Zámola] Stalo se to v sobotu 12. 12. 2015, v den soutěže, kdy odpoledne Margita Zámolová získala bronz pro ČR v kategorii bodyfitness masters v San Salvadoru. Stačilo nemít štěstí a česká delegace by se vracela bez jedné bronzové medaile a možná i bez Margity.

Se Slávkem Vinogradovem a částí výpravy jsme se přesunuli za policejního doprovodu z hotelu Crowne Plaza na místo dění do haly, která nesla nápis "Instituto Nacional De Los Deportes San Salvador (Palacio de Los Deportes)". V původních propozicích ovšem stálo úplně jiné místo: President Theater, San Benito Cultural Complex. A tím vznikl problém… Margita měla v telefonu fotokopii této adresy.

Odpoledne na popud backstage rozhodčího jsme začali obvolávat naše holky soutěžící v bodyfitness kategoriích masters - Margitu a Zdenu Tvrdou. Měly dorazit taxíkem okamžitě na halu, aby byly včas na místě. Telefony moc nefungovaly, tak je začal shánět na náš popud Pavel Koukal, který ještě byl na hotelu a díval se na zprávy v telefonu. Po delší prodlevě sehnal jenom Margitu. Zavolal se taxík z recepce. Pavel sháněl dál Zdenu a Margita se vydala na halu sama, nebo si alespoň myslela, že na tu správnou.

Minuty utíkaly a všichni jsme začali být netrpěliví, už jsem šel čekat na vrátnici. Najednou telefonát (naštěstí jsme měli telefony oba u sebe a zapnuté) - volala Margita rozrušeně: "Ten blbý taxikář mě odvezl úplně někam jinam, vyložil na ulici a nechal mě tady. Všichni mluví jen španělsky, nevím, kde jsem, a nevím, co mám dělat."

Představte si situaci - jste v zemi, kde Vás od příjezdu až po odjezd hlídá armáda a policie, protože Salvador patří mezi nejnebezpečnější destinace světa s největším počtem vražd. Denně tady zavraždí v průměru 16, někdy až 50 lidí a ročně kolem 60 policistů. Nedomluvíte se s nikým, místy ani španělsky. Venku je 32 stupňů a vysoká vlhkost vzduchu. Jste v subtropech, po náročné cestě z Evropy, vystresovaný, v dietě, po náročné sezóně atd. Probíhá mistrovství světa, za chvilku začíná Vaše kategorie a Vy absolutně nevíte, kde se v 600tisícovém městě nacházíte, a s nikým se nedomluvíte. Jediné spojení se světem je Váš mobilní telefon, kde musíte mít signál, roaming a nabité baterie, jinak jste ztraceni.

Margita se v tu chvíli nacházela 8 km od správné haly, ve městě zrovna slavili nějaký svátek, všude byly zácpy. Cesta z hotelu trvala jen tam půl hodiny a teď to samé v zácpě... Ale kam? "Dej mi někoho na ulici k telefonu," přiběhl jsem k vrátnici a zkoušel jsem nejdřív vysvětlit situaci hlídačům, kteří zrovna diskutovali s nějakým pánem. Říkám anglicky, co se děje, a předal jsem telefon. Moc jsme se ale nedomluvili. Naštěstí pán poblíž prozradil, že mluví i německy, tak jsme začali překlad německo-španělský. "Posaďte ji prosím do taxíku a pošlete ji k nám na tuto adresu." Volám a kontroluji po 10 minutách a pro jistotu předávám telefon tomu pánovi, který tam čekal se mnou. Byl to elektroinženýr Rubén Salvador Brizuela. Ten chvíli mluvil s taxikářem a pak mi říká: "Nevypadá to dobře, ona sedí v červeném taxíku! Tady používat jedině žluté. Bezpečné jsou jen žluté! Navíc s ní uhání jiným směrem!" V tom momentě obavy narostly a začal jsem mít velký strach. Je čas zaangažovat salvadorskou policii. Hlídkovali vedle nás. Volám Margitu v taxi počtvrté, předávám telefon nejdřív Rubénovi a ten pak po vysvětlení policistovi. Ten mluví s taxikářem docela důrazně necelou minutu a ujišťuje mě, že vše bude v pořádku, že to otočil, jede sem, ale je v zácpě. Čas je nekonečný, minuty se vlečou jako hodiny. Stojíme na ulici, já, po zuby ozbrojený policajt se samopalem a pan inženýr. Po hodině pátrání dorazí červený "taxík" bez označení se zatmavenými skly i vepředu a naštěstí z něho vystupuje Margita. Náš strach byl obrovský, ale myslím si, že ona ze začátku absolutně netušila, v jakém nebezpečí se nachází. Myslela jen na to, že asi nestihne soutěž, a přitom se už nemusela nikdy vrátit. Měli jsme štěstí.

V hale probíhá mistrovství světa, přibíháme, nachystat, olej, rozcvičit a jde se na pódium. Nikdo tam netušil, co máme za sebou. Už to nechceme nikdy znovu zažít. Margita získala ve své kategorii s 18 soutěžícími bronz, skončilo to pro nás šťastně. Dobrá rada na závěr! Nikdy nesedejte v Salvadoru do červeného auta se zatmavenými skly, nemusí to dopadnout dobře. Taxi má barvu žlutou!


Když jsem vystoupila, rozbrečela jsem se. Spadlo to vše ze mě, nebo na mě, už nevím. Manžel mě uklidňoval: "Teď na chvilku zapomeň na to, co se stalo, a soustřeď se na soutěž. Za chvilku jdeš na pódium a musíš vypadat, že je vše ok, jde o medaili!" Sebrala jsem všechny síly, dala si panáka z "placky" a srovnala jsem se do boje. Zbytek už znáte. :)

Zbytek pobytu v San Salvadoru jsme strávili fanděním ostatním, focením s Pepou Adltem a už se čekalo pouze na závěrečný banket, abychom se ráno mohli vydat směr USA - Miami. Na banket nás odváželi autobusy s neodpustitelným policejním doprovodem se samopaly a majáky. Dorazili jsme k příjemné vilce s velkým parkem, kde nás zarazila velká fronta vinoucí se až k vstupu. Po parku byly rozeseté umělohmotné kempinkové stoly a židle, vše bez osvětlení, ve tmě. Pomalu nám docházelo, že to bude asi banket a tam vepředu se rozdává jídlo. Bylo to jako na brigádě na chmelu. :) Podívali jsme se dopředu, tak skutečně se tam porcovaly 2 druhy masa, zelenina a 2 druhy příloh a dostali jste k tomu láhev pití. Možná to vypadalo neslušně, ale pomalu jsme se vytratili, podobně jako pár jiných delegací, a po naplnění autobusu jsme se vrátili na hotel, kde jsem si za 20 dolarů na hlavu zaplatili švédský stůl a udělali jsme si banket sami. :)

Kdybych měla hodnotit celou soutěž, tak až na pár drobností to probíhalo vše plynule a po zkušenostech z Mexika to bylo až standardní. 260 soutěžících ze 43 zemí světa, kde Česká republika skončila "ve finále" na krásném 6. místě. Máme 2 zlaté, jednu stříbrnou, 3 bronzové medaile a dvě další finálová umístění, což je super! Já jako vždy jsem vychytala nejpočetnější kategorii, stejně jako na Arnoldu.

V pondělí po přeletu do Miami se nám zdálo, že jsme nepřeletěli jenom Mexický záliv, ale že jsme uletěli i 50 let v čase. :) Teplo, čisto, bohatství, svoboda, dobrá atmosféra, čisté použitelné pláže... Amerika. :) Nebýt jedné věci, že jsem při ubytování zapomněla náš fotoaparát na recepci a slehla se po něm zem, tak bylo vše v pořádku. Naštěstí to vzal někdo z personálu. Po 20 hodinách naléhání, po rozhovoru s miamskou policií, která už vytvořila i číslo protokolu, a pojišťovnou Allianz a asi po deseti pohovorech s personálem a managementem zaťukala paní a oproti podpisu nám předala našeho Nikona D800. Přesvědčil je asi fakt, že se miamská policie začala zajímat o kamerové záznamy a že se jednalo o drahou věc, tak asi zjistili, že nechat si to je riskantní.

Je to vše za námi se šťastným koncem. Jsme všichni bohatší o další zkušenosti a zážitky. Chtěla bych poděkovat sponzorům, především firmě Jamieson (Interpharm), která mi hradila doplňky a letenky. Bez jejich pomoci je každá taková soutěž velikou finanční zátěží. Při extrémních podmínkách jsou jejich vitamíny, minerály a rostlinné extrakty v podobě antioxidantů neoddělitelnou součástí mé přípravy a usnadňují jak náročné tréninky, překonání stresu i náročné cesty. Hlavně se jednalo o prodloužený vitamín C v mikrokuličkách s bioflavonoidy, draslík s postupným uvolňováním, omega-3 mastné kyseliny a různé vitamíny a antioxidanty. Celkem používám asi 18 produktů.

Poprvé jsme testovali také před soutěží i odvodňovací formuli od Muscle Up - ProTan, která se jmenuje No H2O Rapid Water Loss, kde jsou minerály a bylinky, a výsledek byl velice pozitivní nejen u mě, ale i u dalších 2 reprezentantů. Většina závodníků se prezentovala s barvou ProTan na kůži.

Veliké poděkování patří za celoroční podporu celé mezinárodní komunitě IFBB, včetně českého svazu a Ronnie.cz. Chtěla bych poděkovat rodině a manželovi za obrovskou pomoc, toleranci a celoroční podporu. Dík patří také Šmakounovi, respektive panu Kocmánkovi a všem dalším, kteří přímo či nepřímo přispěli k uskutečnění tohoto celoročního maratonu. Děkuji všem fanouškům, kamarádům a známým, všem mým klientům, kteří mi celou dobu dodávali potřebné mikrodávky energie, fandili a přispěli k psychické podpoře.

Pro mě se touto poslední soutěží, Salvadorem, uzavírá jedna kapitola soutěžní kariéry a příští rok pravděpodobně dojde ke změně. K jaké, to přesně ještě nevím, nejsem pevně rozhodnutá, protože přemýšlím o několika variantách. Přeju všem úspěšný a v zážitcích bohatý příští rok, hlavně pevné zdraví. Uvidíme se na pódiu! :)


Margita Zámolová při focení v Miami



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra