Dlouholetý reprezentant Milan Bodlák má za sebou další start na
mistrovství Evropy, kde začátkem května vybojoval bronzovou medaili v kulturistice mužů masters od 60 do 64 let. Jaký byl šampionát, jenž opět hostila španělská Santa Susanna, jeho očima?
Milane, blahopřeji vám k další medaili z mistrovství Evropy. Jak jste s výsledkem spokojený a jak myslíte, že jste byl daleko druhé příčce, která připadla domácímu Juanu Barretovi?
Nečekal jsem medaili, takže s výsledkem jsem spokojený. Tak to rozhodli rozhodčí a tak to je. Říkat, jak to mělo být, je zbytečné. Co mě ale překvapilo, je, že ti dva, co byli přede mnou, jsou stejný ročník. Tak příští rok budeme zase spolu, ale o kategorii výše. Jen počkejte!
Patříte k našim nejčastějším účastníkům mistrovství Evropy. Máte spočítáno, pokolikáté jste na evropském šampionátu už závodil?
Nevedu si statistiku. Na mistrovství Evropy jsem byl, tuším, šestkrát.
Podle fotografií to vypadá, že se vám ve Španělsku podařilo přinést na pódium ještě lepší formu, než tomu bylo na letošních domácích mistrovských soutěžích. Vnímáte to stejně?
Letošní mistrovství České republiky jsem trochu podcenil, trochu přeintrikoval. Patří k těm závodům, které se mi nepovedly, nemám čisté svědomí. Na mistrovství Evropy jsem po letech trénoval a dietoval jako před lety. Přítelkyně se modlila, aby už to skončilo, že jsem nervózní. Já jsem rád, že to vyšlo, že jsem to vydržel.
Měl jste odzávoděno už po prvním dni. Kdy jste se ze Španělska vydal na cestu domů a jak jste další dny šampionátu trávil?
Naše kategorie jde mezi prvními. Je to obrovská výhoda proti ostatním. Chudinky bikinky musí celou dobu až do neděle odpoledne držet dietu. Na mistrovství světa jsme my masters bývali také poslední kategorie, tak vím, co to je za řeholi. Každý, kdo odzávodí, se těší na bufety v hotelové restauraci. Já jsem sice dostal medaili, která se ale provedením nedá vůbec srovnávat s těmi dřívějšími. S ostatními masters jsme dostali předtištěné diplomy beze jména a kategorie a skleněné osmiúhelníky s nápisem mistrovství Evropy a umístěním.
To za 350 eur "entry fee". Tak jsme si řekli, že jim alespoň za ty peníze vyžereme bufety. No, absolvovali jsme jich deset, zruinovat se nám je nepovedlo. Povedlo se akorát, že nám bylo zle. Byli jsme rádi, že jsme se doplížili na místo závodů, abychom sledovali soutěž. Počasí bylo asi jako u nás na podzim. Do moře, které přeci musí každý suchozemec okusit, když je tam, jsem akorát strčil nohu a mazal pryč, protože foukal vítr.
Od roku 2013 se mistrovství světa koná v destinacích, jako je Mongolsko, Mexiko nebo El Salvador, letos by se pak mělo odehrát opět až v Dominikánské republice. Přesto - zvažujete na něm start? A plánujete vůbec závodit i na podzim?
Netuším, co vede IFBB k tomu, že posílá penzisty a mladé lidi do takových dalekých destinací. Pro toho, kdo si musí platit vše sám, je riziko toho, že za tolik peněz bude stát tři minuty na pódiu, příliš veliké. Pokud jde o podzimní soutěže, jsem v situaci, že závodit mohu tak pro potěšení. S příchodem nových kategorií se více hodnotí vzhled než sportovní výkon, připravenost a definice. Proto v seniorských kategoriích nemám šanci. Kategorie masters je většinou vypisována jedna nad 40 let. Pro mne už stejný problém. Ale jestli si nenajdu nějaké jiné potěšení… Možná?
Kdo vám byl přímo v místě konání šampionátu oporou? Komu byste chtěl touto cestou poděkovat?
My dědkové jsme tak nějak drželi spolu. Už jsme přeci jenom někde jinde. Takže díky, Jirko Rohane a Vláďo Dvořáku. Velké díky Vláďovi Štěpánkovi, který se mnou sdílel pokoj a se kterým jsem prožil celý šampionát. Díky také státním trenérům Zdence Razýmové a Martinovi Novotnému, kteří se o nás závodníky starali.
Milan Bodlák na mistrovství Evropy 2016
- Více fotografií z mistrovství Evropy 2016 naleznete zde na stránkách Eastlabs.sk.
Foto:
www.eastlabs.sk / Igor Kopček
Víte, že...
