Letos jsme opět zprostředkovaně oslovili všechny závodníky po mistrovství České republiky s návrhem, zda by chtěli zhodnotit celou soutěž, vyslovit své názory, ohlédnout se za ní, jak se jim líbila, co se jim nelíbilo, prostě a jednoduše, aby měli příležitost se vyjádřit ke klání, jehož se zúčastnili.
Součet všech, kteří se zapojili do bojů na pódiu Mistrovství ČR mužů (v klasické kulturistice a physique), žen a párů a Mistrovství ČR mužů (v kulturistice mužů a masters mužů), dosahoval téměř k číslu 200, nikoho jsme nechtěli vynechat, proto byly e-maily rozeslány všem. Děkuji opět všem, kteří si stejně jako loňská hrstka našli tu chvilku a napsali pár řádků, nebo i více, o svých dojmech ze soutěže, velmi si toho cením. Možná právě Vy přispějete dalšímu zkvalitnění při jejich pořádání.
Níže si můžete pročíst příspěvky dalších závodníků, kteří věnovali čas ohlédnutí za soutěží v Blansku či Kutné Hoře, či přidali i pohled do svého života. Na ohlédnutí Petra Svačiny, Michala Hermana a Jakuba Veselého se můžete podívat v předešlém článku.
Martin Lešenar
Pro letošní sezónu jsem si stejně jako loni vybral mimo jiné i jarní mistrovské soutěže, konkrétně mistrovství Moravy a Slezska a následně mistrovství České republiky, avšak s tou změnou, že jsem již nestartoval v kategorii klasické kulturistiky, ale ve váhové, a to v kulturistice nad 90 kg.
Když jsem se dozvěděl, že "Morava" bude letos v Ostravě, byl jsem rád, jelikož zde mám hodně přátel, které jsem poznal při své první soutěži v seriálu kondičních soutěží v roce 2012. I místo bylo zcela totožné, stylový klub Garage. Svou výhodu to mělo v tom, že jsem přesně věděl, "do čeho jdu", jaké bude pódium, šatna, osvětlení… Krátce po příjezdu začínala prezentace, kterou jsem absolvoval jako jeden z prvních, tudíž jsem měl ještě celkem dobrý výběr místa v šatně. Ovšem musím říci, že na takový počet startujících byl prostor vyhrazený pro závodníky malý. Jako největší minus šaten jsem viděl, že okna nešla vůbec otevírat, velice brzy byl vzduch nedýchatelný. Začátek samotné soutěže se protáhl zhruba o 30 minut, ale poté již kategorie ubíhaly (pro mě až překvapivě) poměrně rychle.
Moje nejtěžší váhová kategorie šla na řadu jako poslední, měl jsem tedy dost času na úpravu pokožky a rozcvičení. To, jak půjdou kategorie za sebou, jsem odhadl správně, myslím si však, že kdyby byl dán přesný sled kategorií dopředu, třeba už v propozicích, bylo by to pro klid závodníků lepší. V semifinále jsem byl vyvolán do prvního porovnávání a tušil jsem, že se mnou rozhodčí počítají do finále, a cítil jsem šanci zabojovat o přední příčky. Lehká nervozita mě na závodech zastihne jen při vyhlašování, kdy se vlastně rozhoduje, jak se zúročila ta těžká dřina se vším všudy, co příprava obnáší. Nakonec jsem obsadil stejně jako loni druhou příčku, za kterou jsem rád. Kategorii vyhrál dle mého jasný vítěz Denis Štěrba.
V Ostravě panovala jako vždy výborná atmosféra! Sál byl zcela zaplněn a na některé diváky se údajně ani nedostalo, což je smutné, ale na druhou stranu i skvělé, že je o kulturistiku takový zájem. Možná to je podnět i pro další pořadatele nebát se uspořádat soutěže ve větších prostorech.
Za týden se konalo mistrovství České republiky v Blansku. Tady jsem jel do neznáma, podle diskusí a dalších výroků na internetu možná i s malými obavami, jak to bude celé vypadat a fungovat. Ovšem všechny obavy byly zažehnány ihned po příjezdu. Žádná "stodola" apod. se nekonala. Prostory Dělnického domu předčily moje očekávání. Prezentace odbíhala velice svižně a začínalo se přesně na čas. Šatny byly prostorné, byl zde dostatek světla na nanášení barvy a dalo se větrat. Líbilo se mi, jak fungoval pořadatelský tým, s dostatečným předstihem informoval, kdo a kdy půjde na pódium, a posílal jednotlivé závodníky do rozcvičovny. Vše klapalo, jak mělo…
Líbil se mi i na našich soutěžích nový trend porovnávání, jen ne s tím, že jsem nebyl v první vyvolané pětici, což ovšem nedávám za vinu rozhodčím… Svou šanci jsem dostal ve druhém vyvolání a věděl jsem, že se bojuje ještě o jedno místo ve finále, do kterého jsem se dostal a mohl jsem tak předvést volnou sestavu a případně zabojovat o nějaké umístění. Byl jsem vyhlášen na 5. místě, na kterém jsem se i sám viděl. Formu jsem od "Moravy" zlepšil, o což mi šlo v prvé řadě, byl jsem tedy s výsledkem spokojen. Vrcholem kategorie nad 90 kg byl souboj opět Denise Šterby a Jiřího Lasíka. Příjemným zpestřením dne bylo i exhibiční vystoupení profesionála Honzy Kubíka. Po příchodu do šatny z vyhlášení mě čekala jen jedna nemilá věc, a to že mi někdo odcizil boty… Co už, stalo se. :) I tak na mě však letošní MČR udělalo dobrý dojem, a to mělo z loňska, kdy se konalo v Praze, nastavenou laťku obrovsky vysoko.
Tento víkend mě ještě čeká pohárová soutěž BFC Cup v České Lípě a hned po ní začnu opět spřádat plány na další sezónu. Pokud byste se o mně chtěli dozvědět více, sledujte mě na FB stránce.
Zdraví Vás
Martin Lešenar
Margaryta Viachalo
Jmenuji se Margaryta a na soutěžích jsem byla poprvé, proto bych Vám nejdříve chtěla sdělit, jak to všechno začalo.
V prvním roce mateřské dovolené jsem se rozhodovala, co budu dělat dál. Nebylo to ale těžké rozhodování. Jelikož sport a pohyb byly vždy součástí mého života, rozhodla jsem se, že budu ke zdravému životnímu stylu inspirovat i ostatní lidi. Rozhodla jsem se tedy stát se fitness trenérkou.
Byť mám získané bakalářské vzdělání na Záporožské národní univerzitě (Ukrajina), na fakultě tělesné výchovy, využila jsem volnější období mateřské dovolené k doplnění dalšího vzdělání. Úspěšně jsem složila trenérskou zkoušku na rekvalifikačním kurzu ActiveFit Slávia (Praha). Stále jsem ale cítila, že to nebude pro start mé kariéry dostačující, věděla jsem, že pokud chci trénovat, musím mít sama kvalitní výsledky a lidé se o nich musí dozvědět. Rozhodla jsem se tedy, že své výsledky předvedu na soutěži.
Šla jsem tedy tvrdě do sebe. Nejdříve jsem trénovala sama, inspiraci jsem získávala z knížek a sledováním úspěšných závodnic na YouTube a Facebooku. Čím více jsem se o tento sport zajímala, tím více jsem začala potkávat zajímavé lidi z branže. Těchto skvělých a zajímavých lidí je mnoho, a abych na někoho nezapomněla, nebudu je jmenovat. Jsou ale dvě osoby, které jmenovat musím, a to je Verča Žižková, která mě obrovsky motivovala a naučila pózovat, a Petr Chalupný (Olympia Fitness Praha), který se stal mým trenérem. To byla trefa do černého. Jeho trénink byl tvrdý a nekompromisní, chvílemi jsem ho za jeho naordinovaný jídelníček nenáviděla, ale výsledek stál za to. Očekávala jsem, že příprava bude těžká, ale vše předčilo mé očekávání. Chvílemi to pro mě, jako pro maminku dvouletého chlapečka, manželku starající se o domácnost, full time recepční v Gym Uličník a trenérku několika klientů, bylo peklo. Byly to těžké chvíle a v tomto okamžiku přišel sponzor (Printec Czech Republic, s. r. o.), který mi finančně vypomohl, byť se jednalo o menší příspěvek, pomohlo mi to hlavně psychicky - v tu ránu jsem věděla, že nesmím zklamat.
V sobotu 2. 5. 2015 mě čekala první mistrovská soutěž - mistrovství Čech v Děčíně. Byl to pro mě ohromný zážitek. Obrovský zájem diváků, někteří se ani do divadla nedostali, bylo vyprodáno. Potkala jsem další skvělé lidi. Cítila jsem se dobře a soustředila se na mé první vystoupení. V zákulisí jsem měla velikou podporu trenéra, ale i ostatních závodníků. V hledišti jsem měla podporu rodiny. Myslím si, že organizace soutěže byla slušná, ale sama jsem to moc nevnímala, soustředila jsem se hlavně na sebe. Pak přišla řada na naši kategorii - bodyfitness žen nad 164 cm - a já si to na pódiu náramně užila. Po semifinále se ke mně dostaly ohlasy, že budu bojovat o bednu, což ve mně probudilo další nadšení a energii. Ve finále jsem se snažila vydat maximum a odměnou mi bylo krásné 3. místo. Samozřejmě jsem byla při předávání cen na sebe velmi pyšná, dostat se hned napoprvé na bednu je alespoň pro mě skvělý úspěch. V zákulisí tedy proběhla euforie radosti, až to odnesla soška, kterou jsem dostala jako cenu. Půjčila jsem ji synkovi a ten jí hned urazil podstavec. :) Vše ale vyřešilo sekundové lepidlo a nyní se soška s medailí pyšní na poličce slávy v Gym Uličník, kde pracuji. Soutěž v Děčíně skončila a já byla strašně unavená, ale šťastná. Proběhly slzy radosti a euforie z dobré večeře, kterou jsem neměla tak dlouho. Pomalu se ale začala vkrádat myšlenka na mistrovství ČR.
Mezi mistrovstvím Čech a mistrovstvím ČR byl pouhý týden. Tento čas jsem věnovala přípravě 100 % mého úsilí, vylepšila jsem pózování a zdokonalila formu. Hodně jsem si věřila a v neděli 12. 5. 2015 ráno jsme vyrazili do Kutné Hory. Zde to nebylo již tak ohromující, divadlo nebylo plné diváků, prostě to nebyla taková show jako v Děčíně. V zákulisí jsem opět měla podporu trenéra a v hledišti jsem měla rodinu. Přišlo semifinále a já ze sebe vydala vše. Byla jsem se sebou spokojená, odstranila jsem chyby z Děčína, tělo bylo vyrýsované ještě více a měla jsem nové krásné plavky. Cítila jsem se skvěle a těšila se na finále, o kterém jsem byla přesvědčená, že do něj postoupím. O to bylo větší zklamání, když jsem zjistila, že mi připadne 7. místo. Finále bylo fuč. Každý z přátel z řad závodníků, včetně trenéra, to nedokázal pochopit, každopádně rozhodčí měli jiný názor. Přišel tedy smutek a zklamání, ale zároveň i úleva, že už to mám vše za sebou. S rodinkou jsme si zbytek dne užili v Kutné Hoře a frčeli domů. Doma to na mě padlo v plné míře a já si vybrala slabší chvilku a začala vymýšlet kdejaké konspirační teorie, které stojí za mým "neúspěchem". Rychle jsem se ale z toho probrala a stanovila si nové cíle. Na soutěži jsem nebyla naposled. :)
Celkově vše hodnotím velice pozitivně. Mám spoustu nových přátel, zkušenosti k nezaplacení a potřebnou prestiž k rozvoji mé trenérské kariéry.
Závěrem bych chtěla poděkovat trenérovi za skvělé vedení a přípravu, sponzorovi za finanční podporu, manželovi za pevné nervy a ohromnou pomoc, taťkovi za podporu a pochopení i v tak těžkých chvílích, které na východní Ukrajině prožívají, tchyni za obdiv a hlubokou důvěru, Olympia Fitness za to, že mě vzali do party, všem z Gymu Uličník a všem mým přátelům a fanouškům za podporu, kterou mi věnovali. Věřím, že jsem nikoho nezklamala.
S pozdravem
Margaryta Viachalo
Markéta Černá
Zdravím čtenáře Ronnie.cz,
jmenuji se Markéta Černá, je mi 25 let a cvičení se věnuji cca 7 let, ale až poslední 2 roky opravdu naplno. Letos jsem závodila na mistrovství Čech a mistrovství České republiky v kategorii bikiny fitness do 164 cm. Na to, že to byly mé úplně první závody, jsem s umístěním velmi spokojená. Na Čechách jsem obsadila 5. místo a na republice 6. místo.
Soutěžím samotným předcházela přibližně tříměsíční příprava - spousta tréninků a dieta. Popravdě to bylo docela náročné. A to nejen fyzicky, ale hlavně psychicky a také finančně a časově. Člověk tomu musí podřídit v podstatě všechno, ale když máte cíl a chcete ho dosáhnout, všechno jde.
První ze soutěží pro mě byla lehce stresující, protože jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu a co mě čeká. Navíc moje kategorie byla jedna z prvních a vůbec jsme nestíhali. Sotva mi stačila zaschnout barva, už nás svolávali, takže jsem šla bez rozcvičení, ale alespoň jsem nestihla být tolik nervozní.
Sice se většinu věcí závodník dozví až těsně předtím, než jde na řadu, ale s každým dalším vstupem na pódium je tréma menší a menší a nakonec to pro mě byla super zkušenost a velký zážitek.
Soutěž měla lehké zpoždění, ale s tím se na takhle velkých akcích musí asi počítat. Jen se divím, že se soutěže pořádají v divadle, protože pustit do takových prostor desítky nabarvených závodníků je docela odvážné. :)
Na druhou soutěž mi bohužel úplně nevyšla forma, protože jsem byla celý týden mezi soutěžemi nemocná. O to více mě překvapilo, i proto, že úroveň závodníků, a tedy i konkurence zde byla větší, že se mi podařilo dostat se do finále. Jen to čekání před finále je celkem dost zdlouhavé a únavné. Jsem ráda, že bylo MČR rozděleno do 2 dnů a tím se i zmenšil počet závodníků. Také byly letos u bikin změny v pózování, což je podle mě krok správným směrem, protože v povinných pózách je možné lépe porovnat závodnice.
Na další jarní soutěže se již nechystám, tak uvidíme, jestli zkusíme soutěže na podzim, nebo až zase za rok. Moji přípravu a "off season" můžete sledovat na facebookové stránce Markéta Černá Fitness.
Závěrem bych chtěla poděkovat svému trenérovi, příteli a kamarádům, kteří mi pomáhali a podporovali mě, a všem, kteří se podíleli na organizaci soutěží.
S pozdravem
Markéta Černá
Lavice na výpony - lýtka v sedě
