Letos jsme opět oslovili prostřednictvím
výzvy na našem webu po mistrovství České republiky všechny závodníky s návrhem, zda by chtěli zhodnotit celou soutěž, vyslovit své názory, ohlédnout se za ní, jak se jim líbila, co se jim nelíbilo, prostě a jednoduše, aby měli příležitost se vyjádřit ke klání, jehož se zúčastnili. Stejně tak dostali prostor se prezentovat v našem magazínu.
Děkujeme všem, kteří si našli tu chvilku a napsali pár řádků, nebo i více, o svých dojmech ze soutěže, velmi si toho ceníme. Možná právě Vy přispějete k dalšímu zkvalitnění při jejich pořádání.
V prvním díle jste si mohli přečíst příspěvky Ondřeje Koháka a Davida Mrázka, v tomto článku Vám přinášíme ohlédnutí dalších tří závodníků, kteří věnovali čas zhodnocení soutěže v Kutné Hoře, či přidali i pohled do svého života.
Jakub Hrad
Milí čtenáři Ronnie.cz, jmenuji se Jakub Hrad, jsem z Jihlavy a je mi 26 let. Rád Vás provedu svojí cestou na mistrovství ČR. Moje začátky začaly již v docela nízkém věku, a to asi ve 13 letech. Byly to takové začátky, které docela rychle skončily, a nahradila je puberta a vše, co k ní patří - holt šlo cvičení stranou.
K posilování jsem se vrátil zhruba ve 20 letech, kdy jsem se trochu hledal a zjistil, že to je přesně to, čemu se chci v životě věnovat, v čem se chci učit, zdokonalovat a posouvat dál.
První soutěž, které jsem se zúčastnil, byly kondiční závody
Kahan Cup 2018, na kterých jsem skončil na pátém místě. Vůbec první myšlenku o účasti na závodech mi vnukla trenérka Věrka Mikulcová, kvůli které jsem o tom začal přemýšlet. Říkal jsem si, že to zkusím, a tím začala moje první příprava, na kterou mě Věrka připravila.
V roce 2019 jsem úspěšně absolvoval kurz trenéra kulturistiky a fitness. Poté jsem se dvakrát připravil na soutěž sám. Sice jsem měl strach, jestli to
sám zvládnu, ale musel jsem to zkusit. Jedna pohárová soutěž byla v roce 2020
Partner Cup, kde jsem se umístil třetí. Původně jsem myslel, že soutěž kvůli pandemické situaci vůbec nebude. Chtěl jsem se účastnit dvou za sebou, ale nakonec jsem byl rád, že se aspoň jedna uskutečnila, všechny následující totiž nakonec zrušili. I přes bojové podmínky nakonec vše dobře dopadlo.
No a letos to byla moje první účast na mistrovských soutěžích. Rozhodl jsem se se svým kamarádem Standou Temlem, že budeme startovat na
mistrovství Čech. Má prvotní myšlenka byla taková, že zkusím pouze tyto
závody. Dlouhou dobu jsem si ani nebyl jistý, jestli se tato soutěž uskuteční, nakonec proběhla, ale ovšem počet závodníků byl poměrně slabý (asi vzhledem ke stávající situaci, co se pandemie týče). Nakonec jsem skončil jako vicemistr Čech do 80 kg
a tohle byl právě ten impuls k tomu, jestli nezkusit i
mistrovství ČR. Řekl jsem o tom Standovi a on přemýšlel stejně jako já, takže bylo rozhodnuto, jdeme dál - za dva týdny startujeme na MČR.
Já si do hlavy vryl myšlenku, že tu formu musím doladit za každou cenu, ať to stojí, co to stojí. Předělal jsem si od základu i tréninky a začalo mé malé osobní peklo. Pořád jsem si opakoval
- budeš trpět jen dva týdny, to dáš. Zároveň jsem se spojil s Věrkou ohledně superkompenzace, bylo to jiné, než na co jsem byl zvyklý. Ale Věrka mi řekla ať jí věřím, a já věřil... Stále
jsem si opakoval věř! A nakonec se to úsilí a to, že jsem Věrku poslechl, vyplatilo a já se opravdu stal mistrem ČR ve své váhové kategorii. Já osobně bych se paradoxně zařadil mezi hodně stydlivé lidi, nějaké vystupování na pódiu před diváky ve mně vždy budí hrůzu. Ale tady byla opravdu příjemná atmosféra a super závodníci. Se spoustou z nich jsem se seznámil a jsme spolu v kontaktu i nadále. Vlastně díky dobré atmosféře, organizaci a příjemnému prostředí ze mě nervozita docela opadla a vydal jsem ze sebe to nejvíc, co šlo. Tenhle sport jednoduše není pro každého, je to dřina, odříkání, psychické i fyzické vyčerpání, ale i přesto mě to neskutečně baví, naplňuje a budu pokračovat dál. Dieta je vždy nekonečná, striktní a dlouhá. Ale stejně už teď se na tu další těším, připravuji a sepisuji si plány na příští rok, tak uvidíme, co nám přinese. Hlavním důvodem, proč jsem u cvičení tentokrát zůstal, je ten, že mám partnerku, která mě v tom podporuje a vždy za mnou stojí, ať se děje cokoliv, a za to jí velmi děkuji.
Sportu zdar!
Jakub Hrad
Šimon Grebík
Na úvod mi dovolte, abych se představil. Jmenuji se Šimon Grebík, je mi 23 let, pocházím z Brna a závodil jsem v kulturistice mužů do 90 kg.
Na MČR jsem odjížděl po druhém místě z
mistrovství Moravy, kde jsem se umístil na druhém místě v kulturistice mužů nad 90 kg, nicméně na závody jsem nejel s nějakým konkrétním cílem. Věděl jsem, že to pro mě bude výzva, a tak jsem k tomu přistupoval. Neměl jsem ambice na konkrétní umístění, cílem bylo přinést mé maximum a na tom jsme s mým trenérem Lubošem Koumalem makali. Formu se nám povedlo zlepšit, byl jsem staženější, tvrdší a taky i plnější. Organizace soutěže byla skvělá. Absolvoval jsem už pár soutěží, i když neúspěšně, ale tyto se mi líbily zatím nejvíc. Osobně nejvíc oceňuji rozdělení do dvou dnů, ale teď zpět k průběhu závodů.
Na závody jsem jel se svou přítelkyní Adélou, která mi byla celou přípravu velkou oporou a dělala mi perfektní zázemí. Po prezentaci mi začaly menší problémy, za které jsem si mohl bohužel sám. Podcenil jsem přípravu pokožky a barva se
kvůli tomu moc dobře nechytala, tak jsme se snažili to nějak vyladit, pak už následovalo (každému závodníkovi známé) dlouhé čekání, než přijdu na řadu. Celou dobu jsem ležel v šatně s přítelkyní, s klidem cukroval a nenápadně pokukoval po soupeřích. Pak se mi dostavila klasická nervozita, která na mě padá vždy, když vidím své soupeře.
Po několika hodinách čekání jsem přišel na řadu. Dlouholetý kamarád a reprezentant na loňském ME Radim Paštěka mi pomáhal s pumpováním a přítelkyně už byla v hledišti. Po představení kategorie jsem začal pořádně pumpovat a ponořil jsem se do toho tak moc, až jsem málem promeškal svou volnou sestavu. Snažil jsem se dát si na sestavě záležet, dělat pěkné přechody mezi pózami, nechovat se zbrkle a hlavně si to užít. V mých očích se mi to povedlo a byla to zatím nejlepší sestava, kterou jsem udělal. V zákulisí byla moc fajn atmosféra. Bavili jsme se s kluky, vzájemně si popřáli hodně štěstí a šli na finálové porovnání. Tam jsem později podle zpětné vazby zúročil ten čas, který jsem věnoval prezentaci. Věděl jsem, že objemy na kluky ztrácím. Jednak jsem byl nejmladší, a potom také nejvyšší, takže mi ještě spousta hmoty chybí, ale chtěl jsem pořádnou výzvu, tak jsem ji dostal. Opět jsem si dával záležet na provedení póz a přechodech, což mi pak bylo od rozhodčích pochváleno.
Nakonec z toho bylo páté místo. Pro někoho by to byl neúspěch, ale mě to potěšilo. Přinesl jsem nejlepší formu, kterou jsem mohl, a vím, na čem musím pracovat. Velmi mě potěšila zpětná vazba a konstruktivní kritika od mnoha lidí po vyhlášení. Rozhodně se jednalo o zatím nejlepší závody, kde jsem byl a které mi daly potřebný drive k tomu makat na sobě dál, protože současná situace a nejistota ve světě na motivaci nepřidá.
Na závěr bych chtěl vaším prostřednictvím poděkovat svému trenérovi a dovolím si říct, že i příteli Luboši Koumalovi za péči a čas, který mi věnoval, a také své skvělé přítelkyni za to, jak mi pomáhala a starala se o mě.
Děkuji za pozornost.
S pozdravem
Šimon Grebík
Marek Tomášek
Hned na začátku musím napsat, že jsem úplný nováček. Jmenuji se Marek Tomášek a je mi 44 let.
Zúčastnil jsem se v sobotu 4. září 2021 v Kutné Hoře své úplně první soutěže v kategorii klasická kulturistika masters. Cvičím celý život jen pro sebe, je to můj životní styl.
Manželka mi jednou řekla, abych zkusil soutěž. Popravdě jsem o tom přemýšlel už dlouho. Přípravu jsem začal už minulý rok, bohužel kvůli covidu byly soutěže zrušeny.
S přípravou jsem začal hned v únoru, jelikož jsem nechtěl nechat nic náhodě. Podotýkám, že nemám žádného trenéra, sám si dělám jídelníček a tréninky. Trénoval jsem 5x týdně, o víkendech dvojfázově a ve volném čase kardio.
Teď k organizaci. Nemůžu porovnat, protože to byla moje úplně první zkušenost, ale z mého hlediska nemůžu absolutně nic vytknout. Opravdu naprostá spokojenost! Jen jsem vešel do sálu a všechny moje obavy byly pryč. Všichni byli velmi ochotní a se vším pomohli, chodili nás informovat a opravdu výborně zorganizované. Pochválit také musím Jan Tana nástřikový servis!
Teď to nejdůležitější! Vybojoval jsem úžasné 4. místo. Porazil jsem 5 velkých namakaných chlapů a to mi dodalo inspiraci do dalšího soutěžení.
Moc bych chtěl poděkovat své rodině, neměli to posledních pár dnů se mnou vůbec jednoduché. Také moc děkuji majiteli fitka
Mikys Gym ve Veselí nad Lužnicí za velkou ochotu a podporu!
Marek Tomášek
Víte, že...
