Osudy české výpravy na letošním Mistrovství světa masters, které probíhalo ve dnech 7. - 10. prosince ve španělské Tarragoně, jsme pro Vás dokumentovali od začátku až do konce. Začali jsme
nominací, pokračovali předsoutěžními rozhovory a videotréninky a dění na samotném šampionátu jste pak mohli jak sledovat formou
aktuálních zpráv, tak zhodnotit nahlédnutím do
kompletních výsledků.
Mezi Čechy se nakonec našlo hned 5 medailistů a jedním z nich byl také bronzový Miloš Pavlů, letitý závodník a velký srdcař. Miloš už se vypravil na mistrovství světa mnohokrát a nemá v úmyslu si nechat ujít ani příští ročník. O to, jak hodnotí ten letošní, už se s Vámi podělí sám.
[Text: Miloš Pavlů] Začalo to na letišti v Praze, odkud jsem
7. prosince odlétal na mistrovství světa do Tarragony vybojovat další úspěchy pro
naši českou zemi. Náš tým se skládal z 11 závodníků. Ukázalo se, že se sešla, musím říct, opět bezvadná skupina lidí. V 11 hodin jsme odlétali a celá výprava 11 soutěžících se 3 členy svazu, kteří nám perfektně pomáhali, šťastně přistála v Barceloně. Po hodině a půl cesty autobusem jsme se dopravili na hotel do Tarragony, kde se soutěž konala. Vše proběhlo super a bez komplikací, jak ubytování, tak prezentace. Jen jsem musel dostat 60 deka dolů, tak jsem si musel ještě zaběhat.
Hotel pěkný, pokoje super, organizace, si myslím, výborná. Bydleli jsme po dvou, ideální
stav. Pokoje opravdu čtyřhvězdičkové. Jinak vše šlapalo podle plánu a rozpisu z propozic.
V sobotu se začalo soutěžit v 10 hodin podle propozic a šlo to tak celý víkend. Musím pochválit organizátory, vše šlapalo dle rozpisu a i potom samotná soutěž šla jak na drátkách.
To stejné v neděli, kdy moje kategorie byla jako první na programu. Musím říct, že letos
jsem si pódium velmi užíval. Věděl jsem, že jsem udělal maximum, a forma byla proti loňskému roku o dost lepší. S výsledkem jsem spokojený. Jel jsem tam s tím, že chci stupně vítězů, což se mi splnilo. I když mi tam většina lidí říkala, že stříbro to bude v nejhorším případě, v první šestce jsou vždycky malé rozdíly. Já jsem s bronzem spokojený. Rozhodování bylo proti loňsku spravedlivější, to v každém případě. Víc se upřednostňovali méně svalnatí soutěžící, což trochu nechápu, hlavně v kategoriích kulturistiky. Není přece nic hezčího než estetické, svalnaté tělo.
Co se týče diváků, to bylo slabší. Na to, že to bylo v tak krásném a velkém sále, bylo velmi
málo diváků. Nechápu. Jak jsem už říkal, soutěž jako taková byla perfektně připravená, časově to šlapalo, jídlo skvělé, vše bez problémů. V neděli to skončilo ke spokojenosti celé naší výpravy. Večer raut a potom bujará zábava, sekt tekl proudem a celý náš tým se úžasně bavil, super lidé. Doufám, že příští rok pojedou zase všichni.
Nyní si dám 3 týdny odpočinek od tréninků a jídelníčků. Tělo to nutně potřebuje, to mám
už za ty roky vyzkoušeno. Jak se říká, když umíš dřít, musíš umět i odpočívat. A hned od
1. ledna se opět začíná příprava na příští rok, a to na 13. prosinec, kdy je mistrovství světa. Opět bude v Tarragoně a tam my nesmíme chybět. Moc se těším, pěkných zážitků je vždy plno, ale ty nejhezčí jsou vždy spojeny s medailovými umístěními. Závěrem bych chtěl říct, že toto světové klání bylo ve všech ohledech úplně super.
