Kalendářní podzim se pomalu blíží ke konci a s ním se uzavře i série amatérských mistrovství světa. Tím posledním bude Mistrovství světa masters 2018, které se uskuteční v termínu 7. - 10. prosince ve španělské Tarragoně. Do tohoto přístavního města s bohatou historií se momentálně chystá 13 českých reprezentantů.
V průběhu předchozích týdnů jste měli možnost jejich přípravy sledovat mimo jiné i prostřednictvím našich tréninkových videí. V kategoriích kulturistiky nastoupí na pódium například Jiří Čermák, který se letos na soutěžní prkna vrací po 14 letech, našim kamerám neunikl ani Vladimír Semerád, na jehož trénink s Jakubem Prchalem se můžete také na našich stránkách podívat. Na tréninku jsme pro Vás vyzpovídali také Zbyňka Ceradského, svou soutěžní premiéru chystá ve Španělsku Roman Hajabáč, který bude hájit české barvy ve physique mužů. Své zastoupení budou mít ve Španělsku i dámské kategorie. Například bodyfitness bude reprezentovat Mária Hudec, kterou jste mohli vidět trénovat ramena a bicepsy.
Nejosvalenější dámskou kategorii, tedy physique žen, budou v Tarragoně reprezentovat dvě české závodnice - Lucie Jakešová a Milena Koudelková. Přestože jsou tyto sympatické závodnice na pódiu soupeřkami, ve skutečnosti jsou si velice blízké a mají, jak samy říkají, neuvěřitelně sesterský vztah. Obě závodnice mají za sebou již četné úspěchy. Lucie letos vybojovala například 2. místo na Diamond Cupu Katowice či 3. místo na Diamond Cupu v Římě. Milena v Katowicích Lucku porazila a získala tak zlato, v Římě pak obsadila 4. místo těsně za svou kamarádkou.
Vy jste měli možnost vidět jejich společný trénink zad před Diamond Cupem Katowice na začátku října, tentokrát jsme se rozhodli je vyzpovídat poněkud netradičně, formou společného rozhovoru. Na další videa i rozhovory s našimi reprezentanty se můžete těšit v následujících dnech!
Dámy, vítejte opět na Ronnie.cz! Jak se cítíte týden před odletem na mistrovství světa? Už přišla krize či nervozita?
Milena: Zdravím všechny, kteří si udělají čas a přečtou si náš rozhovor. Máme tento rok dlouhou sezónu, takže občas nějaká krizovka byla. Teď už jen
"přežít" poslední týden ve zdraví a pak si závody užít se vším všudy. (smích)
Lucie: Jelikož je to náš čtvrtý závod v této sezoně, tak za mě
docela pohoda. S Milčou jsme sehrané a na stejné vlně, takže když jedna nebo
druhá vidí, že jsme bez nálady a na konci sil, tak jen odpočíváme a buď čteme,
nebo se věnujeme přípravě. Nervozita nastupuje těsně před vstupem na pódium.
Spíše už počítáme dny, kdy už tam budeme. (smích) Těšíme se, že budeme zase
spolu, i když stát proti sobě na pódiu.
Zmínily jste, že jste sehrané. V čem všem je výhoda mít sparinga, který s Vámi jede celou přípravu na stejné vlně?
Lucie: Úplně ve všem. Víte, že když se potřebujete vybrečet, je tu někdo, kdo
Vám jako jediný rozumí, protože se cítí úplně stejně. Dále při tréninku. Trénujeme spolu, nemůžeme pařit a jen spolu koukáme, jak všichni grilují, baví se, a my jsme zavřené v gymu. Prostě ta psychická podpora. Když odjíždíme, tak se domlouváme, kdo co koupí. Jedna barvu, druhá tohle a tamto, takže ušetříme i kačky, které pak utratíme po závodech za zmrzlinu. (smích)
Milena: Jsme jako dvojčata, takže stačí jen pohled a víme, jak se ta druhá cítí. Při tréninku, když už nemůžeme, tak se vzájemně vyhecujeme. Máme spoleh jedna na druhou. Na závodech je i výhoda v tom, že se barvou natřeme samy, v rozcvičovně se rozcvičujeme společně atd.
Když jsem si procházela výsledkové listiny Vašich společných závodů, míváte velice podobné bodové hodnocení a vypadá to, že se i souběžně zlepšujete. Co je podle Vás důvodem, že jedny závody dopadne o příčku lépe jedna, další závody druhá?
Lucie: No, pravdou je, že neznáme dvojice, které by byly
soupeřkami, a přitom se přátelily a trávily spolu čas i mimo závody a přípravu.
Každá jsme jiná a každá máme přednosti a nedostatky a je jen na rozhodčích, jak
to posuzují.
Milena: Tak každý ví, že hodnoceni na fitness závodech je hodně subjektivní a záleží na rozhodčích, co upřednostní. Je pravda, že nám už několik lidí řeklo, že to, co máme mezi s sebou, se jen tak nevidí. Jsme vážně jako ségry, jedná druhou podporuje, fandí a přeje jí co nejlepší výsledek. A takhle fungujeme i v běžném životě. Jsem ráda, že ji mám. (úsměv)
Tak tedy zpátky k přípravě. Počítám, že jste obě ve formě i mimo závodní sezónu. Kolik kilogramů jste musely na závody dávat dolů?
Milena: Obě závodíme už dlouho na to, abychom si váhu plus minus držely v rozumných mezích. (smích) Já jsem shazovala 5 kg.
Lucie: Této otázky jsem se bála. (smích) U mě šlo dolů také 5 - 6
kg plus 4 - 5 kg vody, kterou po závodech hned natáhnu.
Milena: Ale víme, že není problém nabrat po závodech až 20 kg.
Lucie: To ale není náš případ, protože vzhledem k věku je čím dál
tím těžší nabraná kila shazovat.
Jaká je tedy Vaše závodní váha? A máte představu, na jaké procento tuku se jako
závodnice physique dostanete?
Lucie: Já měla v Říme 61,3 kg. Kolik to bylo tuku, nevím, ale vzhledem k napruhování ho moc nemáme.
Milena: Moje závodní váha se liší. Neodvodňuji. Někdy je to 64, někdy 63 kg. Na měření tuku jsem nikde nebyla, ale jak říká ségra, moc toho nebude.
Můžete nám trošku popsat svůj jídelníček v letošní dietě?
Lucie: Náš jídelníček se skládá z masa (kuřecí, hovězí, krůtí, ryby), zeleniny, rýže, batát, ořechů, rýžových chlebíčků, vajec i ovoce. Jednou týdně kefír nebo bílý jogurt na trávení. Dají se z toho udělat i dobroty.
Milena: Plus minus máme obě stejný jídelníček. Jen já jako přílohu mám rýži nebo kuskus. Batáty mě neoslovily. Osobně
miluji vařené hovězí, takže i to maso na vodě se najde. (smích)
Lucie: Ke konci ale třeba už vyloženě hladovím na 3 bílcích, abych to servala. Ale trenérovi plně důvěřujeme. On z nás udělal mistryně a medailistky, takže ví, co dělá. Je to trenér, který připravoval ty nejlepší, jako jsou Bára Benešová nebo Pepíček Furin a další. Mluvím samozřejmě o státním trenérovi Martinu Novotném.
Milena: Já na konci pro změnu musím do sebe jídlo tlačit. Žádné nuly v superkomenzaci, to mi pak letí váha moc dolů. Zrovna teď ve čtvrtek mě bohužel skolila žaludeční nevolnost, kdy jsem dva dny proležela a skoro nejedla. Váha okamžitě spadla skoro o 2 kila. Takže od včerejška se po troškách snažím zase vyšplhat na svou původní váhu. Náš trenér má naši důvěru a my jsme rády, že nás obě připravuje právě on.
Obě jste začínaly závodit v bodyfitness a později jste přešly do physique žen. Musely jste v rámci změny kategorie nějak změnit i přístup k tréninkům?
Milena: Vždycky jsme jely těžké tréninky a přechodem do nové
kategorie se toho tolik nezměnilo. Naopak nemusíme v koncovce pak tolik
shazovat, abychom nebyly pro kategorii moc velké. Já osobně jsem potřebovala
zlepšit šíři zad a trochu i ramen.
Lucie: Jak říkám, každá máme nedostatky, takže trenér se u každé z
nás zaměřil na slabiny, které drtíme a zlepšujeme. Ale já vždy říkám, že je
stále co zlepšovat, a proto nelze polevit. Konkurence nespí a náš úkol je dostat
se do finále a všechny porazit. (smích) Říkám to ale s humorem. Samozřejmě vždy
nastupujeme s pokorou vůči soupeřkám, ale pro poslední místo také nejdeme.
Milena: Přesně tak, každý jede na závod se snahou přivézt co
nejlepší výsledek a závody si užít. Ale je třeba brát soupeře s úctou a pokorou.
Alespoň tak to máme my dvě.
Máme teď čerstvě mistryni světa v juniorských bikinách, tak třeba to klapne i následující víkend. V Tarragoně, kde se MS bude odehrávat, dnes bylo příjemných 18 °C. Plánujete si pobyt prodloužit a užít si trochu předvánoční atmosféry u moře?
Milena: Budeme se snažit neudělat ostudu a postoupit alespoň do finálové top 6. Letos si pobyt bohužel neprodloužíme jako před dvěma lety v Dominikáně. Vzhledem k pracovním povinnostem to bohužel nejde.
Lucie: Přesně jak říká ségra, bohužel to neklapne. Ale doufáme, že na pódium půjdeme už v sobotu a neděli si tím pádem užijeme a projdeme se po městě. Každopádně nás čeká společný wellness. Co se týče závodu, uděláme maximum pro nejlepší výsledek už kvůli rodinným příslušníkům a také pro našeho trenéra.
Po jakém jídle sáhnete po závodech jako první?
Lucie: Upřímně? Ani nevím. Jsme v tom už tak dlouho, že už nemám na nic chuť. Na předchozích závodech to byla pizza a polévka. Pak zmrzlina. Ale to by byl hřích nedat si v Římě zmrzku.
Milena: Zrovna jsme se o tom spolu na tréninku bavily. Letos
vlastně ani nevíme. Každopádně zmrzlina je jasná a pak si vychutnáme hotelovou
snídani, jak je naším zvykem.
Lucie: Přála bych ti vidět naši snídani po závodech. V 7 začíná snídaně, my vstaneme 6:45, oblékneme se, vyčistíme zuby a do zavíračky sedíme a snídáme. Jen ten pocit, že si můžeš dát cokoliv a můžeš sedět a debatit, je k nezaplacení.
Milena: Tohle je už náš rituál.
Mockrát děkuji za příjemný rozhovor! Chtěly byste na závěr někomu poděkovat či vzkázat něco čtenářům?
Lucie: I my děkujeme. Tak v první řadě chci poděkovat trenérovi Martinu Novotnému, svojí sestřičce Milce, své rodině a mému příteli Martinu Kasalovi. Dále svým přátelům a kamarádům a svému šéfovi Radku Kraslovi.
Milena: Já bych chtěla moc poděkovat mojí rodině, která mě drží a fandí, nejlepšímu trenérovi Martinu Novotnému, mojí Lucce, klinice Lasermed, že mi vychází vstříc, a v neposlední řadě všem přátelům a známým a všem, kdo nám fandí a drží palce!
