Svět za sebou má mimořádný rok, v němž do života většiny lidí nějakým způsobem zasáhla pandemie COVID-19 a ve kterém stejně tak naše osudy ovlivnila nejrůznější omezení přijatá ve snaze zpomalit šíření této nemoci. Epidemie velkého rozsahu zasahující do více kontinentů přitom vůbec poprvé v historii měla také vliv na kulturistiku a fitness. V mnoha zemích byly a jsou dlouhé měsíce uzavřené posilovny a kámen na kameni nezůstal ani v kalendářích amatérských a profesionálních soutěží jednotlivých kulturistických organizací. Díky mnohdy heroickému výkonu pořadatelů se ale například v takové profesionální lize IFBB Jima Maniona přeci jenom podařilo závodníkům zajistit takřka plnohodnotnou sezónu a je na čase, abychom se ohlédli za tím, co přinesla.
Rok plný změn
Že pro organizátory soutěží v bodybuildingu ani pro samotné závodníky rok 2020 nebude žádnou procházkou růžovým sadem, naznačil už týden předcházející severoamerickému Arnold Sports Festivalu, jehož tradičním vrcholem je klání profesionálních kulturistů s názvem Arnold Classic. V USA na onemocnění způsobené koronavirem SARS-CoV-2 v tu dobu zemřel první člověk a úřady amerického státu Ohio začaly utahovat šrouby. Situace před zmíněnou březnovou multisportovní událostí byla velmi nepřehledná a měnila se každým dnem. Nakonec se v pořadatelském městě Columbusu mohla odehrát podstatná část původně zamýšlených soutěží, ale zrušen musel být sportovní veletrh Arnold Fitness Expo a diváci byli vpuštěni do hlediště pouze během pátečního a sobotního finálového večera soutěží organizovaných profesionální ligou IFBB. Navíc účast na Arnold Sports Festivalu nebyla povolena sportovcům, kteří v předchozích čtrnácti dnech pobývali v Číně, Íránu, Itálii, Japonsku a Jižní Koreji, tedy zemích s tehdy největšími počty nakažených.
Vše nabralo rychlý spád a v následujících týdnech se kvůli rozvíjející se pandemii rušily jedny závody za druhými. Z kalendáře profesionálních show vypadlo Arnold Classic Australia, Arnold Classic South America, New Zealand Pro, Musclecontest Ireland Pro, St. Louis Pro, Indy Pro, Mr. Big Evolution Pro, Vancouver Pro, Wings of Strength Puerto Rico Pro a nedošlo ani na Toronto Pro Supershow, FitParade Pro, EVLS Prague Pro, Boston Pro nebo ICON World Classic. Restart sezóny přišel až s koncem července, kdy profíci dostali prostor na floridském Wings of Strength Tampa Pro. Platilo ale, že i když už se konečně znovu začalo závodit, tuto příležitost neměli zdaleka všichni. Americké úřady se totiž také rozhodly, že až na opravdové výjimky nevpustí do země ani nikoho, kdo se v předchozích čtrnácti dnech zdržoval na území schengenského prostoru a Velké Británie, a tak evropští závodníci museli na svou šanci dále čekat. Mezitím se v zámoří v netypických termínech a také ve změněných lokalitách odehrálo New York Pro a California Pro a po několika odkladech se potají (ano, čtete správně) v Jižní Koreji uskutečnilo Monsterzym Korea Pro.
V tuto chvíli už bylo rovněž jasné, že se Olympia Weekend, vrcholná akce sezóny pro sportovce z profesionální ligy IFBB Jima Maniona, neodehraje v obvyklém zářijovém termínu, ale až ve druhé polovině prosince. Zřejmé také bylo, že přes všechno úsilí pořadatelů nebude možné realizovat tolik soutěží jako v předchozích letech a že možnosti k tomu, aby se profesionálové na Olympii mohli kvalifikovat, budou omezené. Proto, když v říjnu ve Španělsku konečně mělo dojít také na profi závody pořádané v Evropě, bylo stanoveno, že z tamního European Pro na Olympia Weekend postoupí vždy tři, nebo dva nejlepší závodníci z kategorie. Stalo se tak vůbec poprvé od přelomu let 2011 a 2012, kdy došlo ke zpřísnění kvalifikačního klíče. Od té doby se z každé pohárové soutěže na Olympii přímo nominoval vždy pouze vítěz. V sezóně plné pohrom ta další čekala právě na pořadatele Olympia Weekendu. Nějakých pět týdnů před konáním jejich akce se ukázalo, že je zde výrazná hrozba toho, že se Olympie bude muset uskutečnit zcela bez diváků, anebo bude muset být dokonce zrušena. Tedy alespoň pokud zůstane v Las Vegas, které ji hostilo nepřetržitě od roku 1999. To ale promotéři odmítli připustit, spustili akci kulový blesk a Olympia Weekend přesunuli ze západu Spojených států na východ do Orlanda. To vše, aniž by museli udělat jakoukoliv změnu v programu!
Samozřejmě, že ani finální startovní pole soutěží pořádaných v rámci Olympia Weekendu se nerodilo lehce. Aby se závodníci ze zemí, ze kterých v danou dobu nebylo možné do USA přímo vycestovat, na místo dostali, museli totiž volit různé krkolomné postupy. Obnášelo to pro ně buď strávit nejprve čtrnáct dnů v nějakém státě, ze kterého se dalo do USA přicestovat bez omezení, anebo si vyřídit pracovní vízum a výjimku ze současných restrikcí, což ale bylo asi tak snadné, jako to měl Sisyfos při tahání šutru na vrchol. Nakonec se ale do Orlanda podařilo dostat výrazné většině kvalifikovaných závodníků, a tak na Olympii nebyla o zajímavé souboje nouze. V řadě kategorií se zde dokonce zrodili noví šampióni a platí to také o Mr. Olympia, kde už od roku 1965 nastupují ti nejlepší profesionální kulturisté světa závodící v kategorii open. V pořadí šestnáctým vítězem této prestižní soutěže byl po zásluze vyhlášen egyptský kolos Mamdouh Elssbiay a jeho úspěch má v mnoha ohledech speciální význam. Poprvé od triumfu Doriana Yatese ze sezóny 1997 na Mr. Olympia totiž zvítězil někdo jiný než Američan. "Big Ramy", jak se tomuto šestatřicetiletému borci přezdívá, je také nejenom prvním egyptským šampiónem soutěže, ale zároveň i prvním Mr. Olympia, který trvale žije v regionu Blízkého východu. Z této oblasti sice pochází i vítěz Olympie z roku 1983 Samir Bannout, ten ale na rozdíl od Elssbiaye v době svého úspěchu pobýval už devět let ve Spojených státech, kam se přestěhoval z rodného Libanonu.
Mamdouh Elssbiay při cestě za vítězstvím na Mr. Olympia 2020 (foto:
Npcnewsonline.com)
Mimořádnou věcí je také to, že Mamdouh na Mr. Olympia titul bral jako kulturista, který se klání zúčastnil na základě speciálního pozvání. Pořadatelé si ale samozřejmě mohou pouze gratulovat k tomu, že mu jej udělili. Elssbiay jej navíc nezískal pro nic za nic. A nejde zdaleka jenom o jeho sportovní výkonnost, ale také o to, že prožil naprosto bláznivý a velmi náročný rok. Po účasti na Arnold Classic, kde mu patřilo třetí místo, si chtěl postup na Olympii zajistit na Arnold Classic Australia. Spolu se svým novým guru na předsoutěžní přípravu Chadem Nichollsem věřil, že se mu zde poznatky, které získal v Columbusu, podaří využít k vytvoření vítězné formy. Do Austrálie cestoval přes Kuvajt, kde měl ovšem být kvůli pandemii vyhlášen celostátní lockdown a hrozilo, že pokud "Ramy" bude otálet, tak se ze země vůbec nedostane. Na dlouho poslední let z Kuvajtu vedl do Dubaje, a tak na něj nasedl. Mezitím došlo k uzavírce ekonomiky i v Austrálii, a poté, kdy Mamdouhovo letadlo dosedlo na letišti v Dubaji, uvízl zde úplně stejně, jak se toho původně obával v Kuvajtu. I v tomto emirátu totiž došlo rychle k celkové uzavírce a "Ramy" zde mohl trénovat jenom díky tomu, že získal přístup do soukromé posilovny jednoho z místních šejků. V Dubaji zůstal sám, bez rodiny a bez možnosti kamkoliv vycestovat až do července, kdy se jednotlivé země začaly zase trochu otevírat a on se mohl vydat do rodného Egypta. Postupně začal zvažovat svou účast na listopadových soutěžích, kde si chtěl kvalifikaci na Olympia Weekend 2020 vybojovat, pak ale zjistil, že se na soutěž bude možné naposledy kvalifikovat v polovině října. Proto začal narychlo svou formu ladit pro účast na European Pro, kde věřil, že dokáže uspět i v případě, že bude připraven třeba jenom na 90 %. Pro cestu do Španělska se mu podařilo získat vízum, několik dnů před závody byl ovšem pozitivně testován na SARS-CoV-2, což jeho start na soutěži vyloučilo. Výsledky jeho testu měli pořadatelé Olympia Weekendu i členové vedení Manionovy profesionální ligy od první chvíle k dispozici a v okamžiku, kdy se jim z účasti omluvil rovněž pozvaný James "Flex" Lewis, s povolením Elssbiayovy účasti neváhali.
Sezóna těžkotonážníků řečí čísel
V pandemií zasažené sezóně těžkotonážníci z profesionální ligy IFBB Jima Maniona nakonec dostali prostor na deseti soutěžích. Nastoupilo k nim celkem 89 různých borců. Jediným kulturistou z kategorie open, který vloni dokázal zvítězit více než jednou, se stal Brit James Hollingshead, jenž slavil prvenství na European Pro a na British Grand Prix. Soutěžně nejaktivnějším závodníkem roku se stal Američan Max Charles, který závodil pětkrát. Čtyřikrát potom soutěžní plavky navlékl Regan Grimes z Kanady, jenž si vytrvale šel nejenom pro kvalifikaci na Mr. Olympia 2020, ale i pro postup na Olympii pořádanou letos.
Ze zmíněných 89 kulturistů, kteří v kategorii open zasáhli do soutěžního ročníku 2020, jich 14 absolvovalo profesionální debut. Nejlépe jeho první vystoupení mezi elitou vyšlo osmadvacetiletému Hunteru Labradovi, který se na Wings of Strength Tampa Pro probojoval k vítězství. Američan Nick Walker při svém premiérovém startu v Manionově profesionální lize dosáhl na čtvrté místo, ostatní profesionální nováčci už skončili mimo první pětici. Za zmínku ale jistě stojí osmá příčka, kterou během profi debutu bral český těžkotonážník Jan Turek.
Dvanáct bodybuilderů se pak vloni k závodění vrátilo po vynechané sezóně 2019, či dokonce po ještě delší odmlce. Nejlépe návrat vyšel dnes už zmiňovanému Mamdouhu Elssbiayovi a také Philu Heathovi. Pro něj je sice třetí místo, které bral při comebacku na Mr. Olympia, nepochybně zklamáním, zároveň se ale stále vůbec nejedná o špatný výsledek. Být v něčem třetí nejlepší na světě představuje totiž pořád něco výjimečného. Po nejdelší odmlce ze všech borců se potom vracel devětačtyřicetiletý Johnnie Jackson, jenž ovšem na své mladší soupeře letos popravdě už celkem ztrácel. Na Arnold Classic z toho tak pro něj byl až poslední, třináctý flek. Dalšími profíky, kteří vloni byli k vidění na pódiu po delší době, jsou Sergio Oliva Jr., Seth Shaw, Antoine Vaillant, Dobromir Delev, Anthoneil Champagnie, Theo Leguerrier, Lionel Beyeke, Clarence DeVis a Chris Pistolas.
Jak to bylo ve dvěstědvanátce
Kulturisté nastupující v kategorii do 212 liber (96,2 kg) měli vloni k dispozici devět soutěží. Nastoupilo k nim 61 různých závodníků. Hned třetinu klání dokázal ovládnout Španěl Angel Calderón Frias, který nenašel přemožitele na European Pro, British Grand Prix ani na Wings of Strength Romania Muscle Fest Pro. Přesto Angel nebude vzpomínám jako nejlepší kulturista z lehčí hmotnostní kategorie loňského roku. Hlavní hvězdou dvěstědvanáctky se díky svému prvnímu vítězství z vrcholné události sezóny Olympia 212 Showdown totiž stal pouze 157 cm vysoký Shaun Clarida. Ten na Olympii dokázal udolat i předloňského šampióna Kamala Elgargniho, jenž se to mimochodem ani poté, kdy titul ztratil, nechystá zabalit. Před několika dny prozradil, že se jej pokusí letos získat zpět, a to bez ohledu na to, že se věkem už pomalu blíží k padesátce.
Shaun Clarida na cestě za vítězstvím z Olympia 212 Showdown 2020 (foto:
Npcnewsonline.com)
Samozřejmě, že také v kulturistice mužů do 212 liber si vloni několik závodníků připsalo profesionální debut, a to rovnou třináct. Nejlépe si při svých úvodních vystoupeních v profi táboře vedli Korejci Ki Joo Hong a Lee Jin Ho, kteří na svých soutěžích brali druhé místo. Nutno ovšem říci, že v obou případech v nepočetné konkurenci. K bronzu se pak při svém prvním startu v profesionální lize IFBB Jima Maniona probojoval Alfred Chiriac z Rumunska a na umístění v top 5 při stejné příležitosti dosáhli ještě také Američan Jason Hebert s Britem Paulem Lathamem.
Alfred Chiriac při profesionálním debutu na European Pro 2020 (foto:
Npcnewsonline.com)
Česká stopa
Do sezóny 2020 v profesionální lize IFBB Jima Maniona zasáhlo třináct českých závodníků, kteří si připsali celkem dvaadvacet soutěžních startů. Osvědčenými stálicemi jsou z našich zejména Lukáš Osladil a Margita Zámolová. Lukáš vybojoval druhé místo na European Pro, díky kterému se kvalifikoval ke své páté účasti na Mr. Olympia v řadě, což už je kousek, který se povede opravdu pouze hrstce kulturistů. Margita se stala naší vloni soutěžně nejaktivnější profesionálkou, když se představila ve startovním poli čtyř soutěží. Navíc jako jediná z našich v minulém roce nastoupila ve dvou různých kategoriích. V pro ni nové profesionální kulturistice žen vybojovala vítězství z European Pro a posléze nechyběla ve startovním poli obnovené soutěže Ms. Olympia, kde se probojovala do top 10. Kromě Margity vloni z našich na vítězství dosáhla ještě také Lenka Ferenčuková, která se díky svému úspěchu z British Grand Prix s předstihem kvalifikovala na letošní ročník Women's Physique Olympia.
Loučení Dextera Jacksona
Loňský rok se stal tím, ve kterém soutěžní plavky po dlouhé a neobyčejně úspěšné kariéře na hřebík pověsil legendární Dexter Jackson. Šampión Mr. Olympia z roku 2008 se loučil se soutěžním pódiem stylově svou jednadvacátou účastí na Olympii. Dexter za svou soutěžní dráhu nastoupil k neuvěřitelným dvaadevadesáti profesionálním soutěžím, na nichž vybojoval jenom těžko překonatelných devětadvacet vítězství. Bez jakékoliv nadsázky platí, že bez něj profi scéna a především soutěž Mr. Olympia už nebudou takové jako dřív, ale zároveň lze říci, že Jackson pro odchod do kulturistického důchodu vycítil ten pravý čas. Borcům, v jaké v posledních letech vyrostli Mamdouh Elssbiay, Hadi Choopan, Brandon Curry nebo William Bonac, ve svém věku už konkurovat jednoduše nemohl. S kariérou profesionálního kulturisty se vloni rozloučil také sedmačtyřicetiletý Brit James Llewellin, který se do paměti fanoušků bodybuildinu zapsal jako účastník Olympia 202 Showdown 2011. James přitom plánuje dále závodit, jen ale v nějaké jiné sportovní organizaci, kde je více příležitostí k tomu nastupovat v kategorii masters. Nejasné je další závodění v podání Victora Martineze anebo Fouada Abiada. Zda tito vynikající těžkotonážníci ještě někdy předstoupí před rozhodčí, ukáže až čas.
Noví profesionálové
Do profesionální ligy IFBB Jima Maniona v posledních několika sezónách noví závodníci míří z amatérských organizací NPC a NPC Worldwide. Samozřejmě, že i na seriál těchto klání dopadla pandemie COVID-19, přesto ale jenom mezi kulturisty profi kartu nakonec získalo 107 sportovců, což není vůbec málo. Slibně z nich vypadají například Jephte Cherenfant, Jonathan Withers, Ross Flanigan, Nick Walker, Martin Fitzwater, Christopher Robinson, Martin Gomez nebo Emmanuel Longoria, ale jak si tito borci mezi profíky nakonec povedou, teprve uvidíme.
Co nás čeká letos
Na letošní sezónu sportovců působících v profesionální lize IFBB Jima Maniona pandemie COVID-19 ještě jistě bude mít vliv. Prozatím nebylo rozhodnuto o tom, kdy a kde se bude konat Olympia Weekend, přičemž ale není příliš pravděpodobné, že by se Olympie měla nakonec uskutečnit někde jinde než v Las Vegas jako předloni, anebo v Orlandu, jako tomu bylo v minulém roce. V kalendáři profesionálních show zatím chybí například New York Pro nebo Arnold Classic Australia a je zřejmé, že pořadatelé těchto soutěží s přesným naplánováním svých akcí vyčkávají na to, jak se bude epidemiologická situace ve světě vyvíjet. Jasné je také to, že severoamerické Arnold Classic organizátoři pro tentokrát posunou až na druhou polovinu roku. Aktuálně se hovoří o tom, že by na něj mělo dojít v září. Nejasný je osud Boston Pro a ICON World Classic, soutěží, které vloni měly začít teprve psát svou historii a na kterých se mělo bojovat o opravdu pěkné peníze. V tuto chvíli ještě také nevíme ani to, s jakou kulturistickou federací svou událost spojí pořadatelé říjnového Arnold Sports Festivalu UK. Platí tedy, že nadcházející sezóna své obrysy teprve nabývá. Pokud se nic nebude muset na poslední chvíli změnit, pak by se v kulturistice mužů do 212 liber mělo začít závodit v dubnu na Musclecontest Ireland Pro a těžkotonážníci by poprvé na pódiu měli stanout v květnu, kdy se bude konat Indy Pro. Stále ještě zřejmě ale ani není vyloučeno to, že by se pro ně už koncem dubna mohlo uskutečnit Arnold Classic South America.
Sterling - přítahy s oporou hrud...
