[Text: Natálie Myslíková]
Zdravím všechny čtenáře Ronnie.cz a děkuji za prostor pro ohlédnutí za MS. V minulých týdnech jsem absolvovala své první mistrovství světa, a to jak juniorů v Budapešti, tak žen v Bratislavě. Musím říct, že jsem si obě soutěže velmi užila, žádný větší problém se během ani jedné akce nenaskytl, jediné, co mě trochu mrzelo (ale bohužel to tak prý funguje všude), byl zákaz vynášení jídla v krabičkách z restaurací, kde jsme měli zaplacené snídaně, obědy a večeře. Alespoň se příště lépe vybavím konzervami a rýžovarem. Co se týče organizace, tak s harmonogramem závodu to bylo v Maďarsku o něco složitější a v pátek večer se celý ještě měnil, pro naši kategorii to alespoň bylo plus a místo v neděli večer jsme šly na řadu již ráno a pak jsem si celý zbytek dne mohla užívat dobré jídlo.
V den závodu si pak nemohu na nic stěžovat a při obou závodech vše šlapalo, jak mělo. V Budapešti jsem pociťovala menší nervozitu jak před závodem, tak i na samotném pódiu. Zřejmě to bylo tím, že jsem tento závod měla v hlavě nastavený jako ten nejdůležitější a velmi mi na výsledku záleželo, ale naštěstí to snad nebylo tolik znát. Zato v Bratislavě mi celý závod opravdu sedl a na pódiu, které bylo velmi prostorné a krásné, jsem si to užívala, cítila jsem se tam naprosto skvěle a po stresu nebyly ani známky. A to ani přesto, že jsem se v moment, kdy první závodnice z naší kategorie už vcházely na stage, stihla ještě polít vodou a udělat si tak fleky na břiše a na ruce. V juniorkách jsem závodila v kategorii nad 166 cm a v ženách nad 172 cm, v obou kategoriích byly holky nádherné. S tím, že budou perfektně připravené, jsem počítala, ale stejně jsem nad tím žasla už v zákulisí. O to více mě poté potěšily výsledky, mnohokrát jsem si představovala, jaké to musí být vyhrát něco tak velkolepého, jako je tento závod, a ono se to podařilo, a to hned na mém prvním MS juniorů a já si domu odvážela titul mistryně světa. Zůstat tam stát při vyhlašování jako poslední byl tak nádherný pocit, že se mi hned hnaly slzy do očí. Myslím, že ten moment, kdy Vám na počest hraje česká hymna, je pro každého sportovce splněným snem a už se mu jen tak něco nevyrovná.
V závěru jsme se ještě porovnávaly s vítězkami o absolutní vítězství, kde jsem nakonec skončila na druhém místě, což je pro mne také neskutečný úspěch. Na Mistrovství světa žen jsem skončila na druhém místě, což už byla taková skvělá třešnička na dortu, jelikož jsem tam jela s tím, že i finále v ženách bude velký úspěch. Největší radost mi udělalo i to, že mě přijeli podpořit moji nejbližší a já měla s kým tyto nenahraditelné momenty sdílet. Na tyto závody budu už navždy vzpomínat s úsměvem na tváři.
Za celou přípravu bych chtěla poděkovat své trenérce Timee, poté Mišce Sallut, ProTanu, rodině, mamce a příteli, kteří mě přijeli podpořit. Dále také Svazu kulturistiky a fitness ČR a státním trenérům.
Natálie Myslíková na MS juniorů a MS ve fitness 2019
V den závodu si pak nemohu na nic stěžovat a při obou závodech vše šlapalo, jak mělo. V Budapešti jsem pociťovala menší nervozitu jak před závodem, tak i na samotném pódiu. Zřejmě to bylo tím, že jsem tento závod měla v hlavě nastavený jako ten nejdůležitější a velmi mi na výsledku záleželo, ale naštěstí to snad nebylo tolik znát. Zato v Bratislavě mi celý závod opravdu sedl a na pódiu, které bylo velmi prostorné a krásné, jsem si to užívala, cítila jsem se tam naprosto skvěle a po stresu nebyly ani známky. A to ani přesto, že jsem se v moment, kdy první závodnice z naší kategorie už vcházely na stage, stihla ještě polít vodou a udělat si tak fleky na břiše a na ruce. V juniorkách jsem závodila v kategorii nad 166 cm a v ženách nad 172 cm, v obou kategoriích byly holky nádherné. S tím, že budou perfektně připravené, jsem počítala, ale stejně jsem nad tím žasla už v zákulisí. O to více mě poté potěšily výsledky, mnohokrát jsem si představovala, jaké to musí být vyhrát něco tak velkolepého, jako je tento závod, a ono se to podařilo, a to hned na mém prvním MS juniorů a já si domu odvážela titul mistryně světa. Zůstat tam stát při vyhlašování jako poslední byl tak nádherný pocit, že se mi hned hnaly slzy do očí. Myslím, že ten moment, kdy Vám na počest hraje česká hymna, je pro každého sportovce splněným snem a už se mu jen tak něco nevyrovná. 
