[Text: Jan Pítr]
V první řadě chci pozdravit všechny čtenáře Ronnie.cz. Rád bych se s Vámi v krátkosti podělil o pár dojmů, které jsem nabyl na Mistrovství světa juniorů, které se odehrálo ve dnech 22. - 25. listopadu 2019 v maďarské Budapešti.
Úvodem bych začal samotným odjezdem. Ten jsem absolvoval se svou rodinou. Jelikož bydlím na Ostravsku, bylo pro mě výhodnější dopravit se vlastním prostředkem. Samotná česká výprava cestovala letecky z Prahy, všichni jsme se sešli na oficiálním hotelu v pátek ráno. Klasicky proběhla prezentace s delší čekací pauzou, ale v rámci možností čekání nebylo až tak dlouhé. Po prezentaci jsme se ubytovali v hotelu, který připomínal věžový panelový dům. Luxus na pokoji extra nebyl, ale to nám až tak nevadilo. Problém se naskytl u večeře, jídlo pro sportovce bylo uvařené na vodě, ale bylo lehce solené. Pro tyto případy jsem si s sebou vzal rýžovar, takže mě to až tak neomezovalo, ale pokud to porovnám s ME ve španělské Santa Susanně, kde byl tento servis na nejvyšší úrovni, tak nás to zkrátka zklamalo.
Co se ale ukázalo jako velký zádrhel, byla samotná organizace, resp. harmonogram závodů. Do středy jsme vlastně nevěděli, která kategorie půjde který den. Ve středu tedy vyšel rozpis kategorii, na mě to vyšlo na neděli ráno. Bohužel na prezentaci jsme se dozvěděli, že jsou klidně možné ještě určité změny, tak jsme čekali do meetingu rozhodčích a delegátů. Tam koloval určitý rozpis, který potvrzoval ten již zveřejněný. V sobotu ráno přišlo zděšení pro naše závodníky z klasické kulturistiky, kteří již nachystaní a natření při odjezdu na halu zjistili, že byl zveřejněn nový rozpis, a to ve 23 hodin večer na aplikaci Telegram. Nakonec to dopadlo tak, že mě posunuli na odpoledne v neděli a klasickou kulturistiku na neděli ráno. To mi jich bylo opravdu líto, ale naštěstí se to ukázalo jako poslední zádrhel. Celou sobotu jsem odpočíval, ladil formu a hodně cukroval.
Samotná soutěžní neděle probíhala bez komplikací, vše již šlo podle plánu a odsýpalo to rychle. Závodilo se na univerzitě v místní aule, světlo nebylo ucelené, protože z jedné strany byla velká střešní okna. Na řadu jsme přišli po krátké pauze na oběd, měl jsem to štěstí a dostal jsem se do prvního vyvolávání, kde jsem stál spolu s Michalem Krihem a dvěma dalšími závodníky, jeden byl z Jihoafrické republiky, který vypadal, že má snad 10 kg nadváhu oproti limitu, druhý byl z Turecka. Podle názoru ostatních po semifinále jsem sváděl souboj o první místo právě s tímto závodníkem. Vyhlášení výsledků ukázalo, že tomu tak skutečně bylo. Tureckého závodníka vyhlásili na druhém místě a já jsem se mohl radovat ze zisku titulu mistra světa. Když Vám hrají hymnu, je to jeden z nejkrásnějších pocitů, jaké člověk může zažít, a tento krásný okamžik mi zůstane v paměti navždy. V následném souboji o absolutního vítěze jsem nastoupil se závodníkem ze Slovenska, který byl extrémně dobře připravený a zaslouženě zvítězil.
Po samotném závodě jsme se sbalili a následoval závěrečný banket, kde jsme se hodně najedli a oslavili zakončení sezóny. :-)
V závěru bych rád poděkoval Lukášovi Topinkovi, který byl s námi v Budapešti v roli trenéra mého spolubydlícího Petra Svobody, natřel nás, dal mi nezávislý pohled a rady, jak doladit formu. Chci také poděkovat za rady našim státním trenérům, Za obrovskou podporu a fandění děkuji mé přítelkyni, sestře, taťkovi a dvěma kamarádům Michalovi a Lukášovi, kteří mě přijeli podpořit přímo na závody. A v neposlední řadě děkuji Vám, Ronnie.cz, za zprostředkování článku.