Už dvacet let se Jan Kubík důvěrně přátelí s kulturistikou, už dvacet let v ní závodí. Po tak dlouhé době může přijít chvíle, kdy člověku dojde motivace. Honza ale nelenil a našel si motivaci novou. Profesionálové. Ano, to byl přirozený vývoj, přirozená cesta, jak se posunout zas o krok dál, o úroveň výš, byla to další výzva. Honza Kubík tuhle výzvu přijal a popral se s ní se ctí.
Honzo, při našem rozhovoru před EVL´s Prague Pro jsem se tě ptala, jak se cítíš, a teď, již po soutěži, se tě zeptám na to samé. Jak je?
Lehce. Spadl mi ze srdce obrovský kámen, protože je fakt, že jsem šel do něčeho, o čem jsem sám nevěděl, jak to může dopadnout. Nakonec to pro mě ale skončilo úžasně. Spokojený jsem byl s výsledkem závodu, ale hlavně s formou. Bylo moc hezké, že mi po soutěži gratulovali fanoušci, ale i ti, kteří se otevřeně přiznali k tomu, že mi do poslední chvíle nevěřili a razili názor, že mezi profesionály nepatřím.
Chtěl bys těmhle nevěřícím Tomášům teď něco vzkázat?
Vzkázat jim nechci nic. Jsem rád, že jsem jim i sobě dokázal, že se ani mezi profíky neztratím.
Můžeš přiblížit, jak se tvá forma vyvíjela v těch posledních hodinách před EVL´s? Šlo vše hladce, nebo tě tělo řekněme trošku napínalo?
Forma neskutečně gradovala z minuty na minutu, až to bylo neuvěřitelné. S Martinem Drábem jsme to řešili ještě dva dny před soutěží, protože jsem měl strach, že forma přichází moc brzy, ale on mi řekl: „Nech to tak, ono to ještě dojde, nezmatkuj, bude to dobrý.“ A měl pravdu. Vyšlo to tak, že dokonce i na finále forma ještě trošku poposkočila a byla o chloupek lepší.
Prostě tvůj profesionální debut klapnul do puntíku.
Ano, myslím, že ano.
Jak ses cítil na pódiu, poprvé mezi profíky?
Skvěle. Samozřejmě, že jsem měl ze začátku trému, ale jak jsem vylezl na pódium, spadlo to ze mě, nejspíš i díky tomu, že jsem věděl, že za svoji formu se nemusím stydět. Nejen, že mi známí říkali, že to vypadá dobře, ale ohlíželi se za mnou i lidé v rozcvičovně a ukazovali palec nahoru. Hrozným zadostiučiněním pak pro mě bylo to, že jsem se mezi ostatními závodníky necítil malý, ba naopak. Někteří mi přišli ve svalovém rozvoji menší než já a co se týká dotaženosti formy, tak třeba ten, co skončil sedmý, měl dle mého mínění do formy tak daleko jako já z Prahy do Ostravy. (smích)
Cítil ses nyní na profi pódiu jinak než dříve na amatérských soutěžích? Bylo to v něčem jiné?
Bylo to úplně jiné. Bral jsem to celé jako show, kterou jsem si šel užít a užil jsem si ji naplno. Samozřejmě, že kdyby se nepovedla forma, nebylo by to takové, ale takhle jsem si to vychutnával a hrozně se těšil na svou volnou sestavu, až to tam rozbalím a poslechnu si povzbuzování diváků i kamarádů, kteří na mě křičeli...
Tvá první soutěž v profi divizi ti přinesla velkou radost, ovšem odpočinek tě po ní ještě nečekal. Pouhý týden po EVL´s se totiž ukážeš ještě na Sheru Classic. Mohl sis dovolit alespoň nějakou dobrotu na oslavu svého profi debutu, nebo sis nepovolil nic?
Na rautu po EVL´s jsem si dal normální jídlo, ale zas jsem se nějak nepřejídal.
Takže jsi udržel chutě na uzdě.
Musel jsem, ale ono mi to zas nedělá takový problém. Samozřejmě, že chutě jsou a že svíčkovou nebo smažený sýr s hranolky bych si klidně dal, ale zas to nemusím nutně mít. Na rautu jsem si dal tedy nějaké ovoce, pár kousků sladkého a trochu gulášku, druhý den ráno jsem si ještě dopřál dva čerstvé teplé rohlíky s budapešťskou pomazánkou, na kterou jsem měl hroznou chuť, ale od odpoledne už jsem byl zase na dietě.
Jak máš naplánované sacharidy v tomto týdenním mezičase?
V pondělí jsem měl 150 g, v úterý 250 g, ve středu 300 g. Čtvrtek 500 - 600 g a v pátek do 1000 g. Celkově se ale řídím spíš podle pocitu. Dávám si pozor, abych se necítil moc unavený, ale zase si hlídám, aby hladina cukru nebyla příliš vysoká a netáhla třeba vodu. Ono když to bude přesušené a nebude to velké, je to podle mého názoru pořád menší chyba, než kdyby to bylo unavené a zalité.
Nemáš obavu, co s tvojí formou udělá let do Indie?
To je otázka. A nebude to jen let, který může formu ovlivnit, ale i podmínky, které tam budou úplně jiné než u nás. Tam bude horko a dusno, takže se člověk bude hodně potit, voda se dostane do podkoží... K tomu ještě musím říct, že voda teď zdaleka neodtéká tak dobře jako v minulém týdnu. Teď tělo už ví, co se na něj chystá, a mnohem víc se brání. Takže zatímco minulý týden byla forma ve středu de facto hotová, tento týden začala ve středu voda teprve trošku odtékat.
Vida, minulý týden jsi říkal, že by pro tebe bylo lepší, kdyby byla soutěž v Indii první, aby sis to tam odzkoušel, ale nakonec asi bylo lepší, že jsi měl premiéru doma. Tady jsi měl situaci víc pod kontrolou, a tak byl tvůj vstup mezi profíky úspěšný, což je pro psychiku velmi důležité, řekla bych.
Určitě.
Máš alespoň trochu představu o tom, s kým se na Sheru Classic potkáš a jaká bude konkurence?
Vůbec nevím. Vím jen, že tam bude ten Španěl, který na EVL´s skončil za mnou, na stránkách soutěže nyní také vyšlo, že přijede i David Henry, to je ale všechno, co vím. Ano, na oficiálních stránkách je sice seznam závodníků, jenže to je seznam platný pro první termín závodu, kde je ještě i Lukáš Osladil, který ale na soutěž nepojede. Takže kdo tam bude ve skutečnosti, vůbec netuším. Myslím ale, že moc závodníků tam nebude. Indie je zaprvé pro mnoho z nich dost z ruky a zadruhé závodu určitě neprospěla ani změna termínu. Myslím, že ti nejlepší už měli po EVL´s domluvené exhibice, za které dostanou třeba tři až čtyři až pět tisíc dolarů a k tomu budou mít všechno hrazené. Proč by se tedy stresovali, platili si cestu do Indie, aby tam dostali za vítězství 3000 dolarů?
Když tušíš, že ta soutěž asi nebude nějaká top, přinejmenším obsazením, těšíš se na ni vůbec? To, že mezi profíky patříš, sis už potvrdil v Praze, budeš mít tedy ještě dost velkou motivaci pro Indii?
To je dobrá otázka. Je možné, že už nebudu tolik kousnutý jako před EVL´s, že v tomhle směru už to trochu vyprchalo, ale zas mě to nakoplo jinak. Vím, že mezi profíky patřím a že mezi nimi chci dál závodit.
