Reklama:
Proteinová svačinka od Smartlabsu 3000 g + 908 g ZDARMA
Nesnídáte? Nesvačíte? Máme pro Vás skvělý tip, jak to napravit! Více zde.

Jaká byla soutěž Olympia 212 Showdown 2019 mýma očima

5.333 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

Jaká byla soutěž
Mr. Olympia 2019 mýma očima
Pojďme dokončit můj tradiční report svátku profesionální kulturistiky letošním vrcholem kategorie do 212 liber, kterým je Olympia 212 Showdown. Ne, není to Mr. Olympia 212.

Přátelé, řeknu Vám, že dlouho jsem neviděl tak rozházenou soutěž a naprosto pomotaná umístění, tedy kromě letošního Portugalska, tam se dalo ledacos pochopit. Ale zde jsem měl při zakončení sezóny opravdu rozporuplné pocity.

16. Steve Benthin

Šoumen Steve se po sedmi letech závodění dokázal kvalifikovat, a to zejména díky pěkným místům na New York Pro a v Torontu. Zepředu to vždy vypadá hodně nadějně, byť vždy oproti objemu ztratí strašně moc hmoty. Zezadu je to o poznání horší a tentokrát to bylo až tristní, což ho asi stálo lepší umístění. Konkurence je prostě obrovská.

16. Lloyd Dollar

Velmi nečekaný závodník, veterán a překvapivý vítěz Wings Of Strength Chicago, dle mého to ani on sám nečekal. A věřím, že mu bylo i dost jasné, co ho zde čeká a že o to, jak skončí, tak nějak ani moc nejde. Určitě se předvedl v dobrém světle.

16. Noel Adame

Další víceméně překvapivý účastník, který se kvalifikoval díky triumfu na Indy Pro. Borec s patřičnými konstrukčními vadami zužitkoval tehdejší velmi slabé startovní pole a svou velmi osvalenou postavou přebil všechny ostatní. Tady se ale každý detail počítá a obří stehna na probojování se do patnáctky nestačí.

16. Bela Kokeny

A do třetice neobvyklý vítěz kvalifikační soutěže, a to už loni v Rumunsku. Za zmínku stojí, že jako amatérský závodník nezná horší umístění než třetí a při svém profi debutu hned vyhrál, takže průměrově je to úctyhodné. Jeho tělo je ale plné defektů a postupem věku to samozřejmě leze ven. Už jeho vítězství, kde uzmul přímou kvalifikaci Tomášovi Tabačiarovi, bylo kontroverzní.

15. Tomáš Tabačiar

Tím jsem si nahrál na nám blízkého slovenského závodníka. Hned dvakrát mohl letos, respektive loni (obě soutěže byly po Olympii na podzim 2018) zvítězit. I tak urval potřebné body a my jsme mohli sledovat jeho postupné zlepšování. Krásnou formu měl už měsíc před a vážně jsem věřil, tedy spíše si přál, aby vklouznul do desítky. Nicméně evropský závodník, v podstatě nováček, to má na americké půdě těžké. Navíc, jak to často bývá, dlouhý let evidentně finální formě neprospěl. Tomáš sám sebe hodnotil dost kriticky, ale vůbec se nemá za co stydět, naopak. Má velmi kvalitní svalovinu. Sice má kosterní limity, ty by ale šly vyřešit trošku jiným provedením zejména předních póz. Rozhodně se s ním zde nevidíme naposled. Fandím mu.

14. Fahad Zaid

Letošní rok byl opravdu velkou líhní nových talentů, kterým se podařilo v honu za symbolickým Olympem místo bodů hned zvítězit. Dalším z nich je borec ze Saúdské Arábie díky triumfu na Lebanon Pro. S dlouhými končetinami a působivým "V" tvarem trupu by určitě zaujal v kategorii classic physique. Zde vypadá přeci jen subtilněji a slabší forma oproti Libanonu stačila jen na 14. pozici.

13. Oleh Kryvyi

Byl pro mě černým koněm. Sleduji ho na Instagramu od doby, kdy byl tou nejzářivější hvězdou amatérského nebe a byla jen otázka času, kdy si vyslouží profi kartu. V podstatě nemá žádnou slabinu a fotky, které sázel v průběhu přípravy, vzbuzovaly velké očekávání. Žel, profi scéna, a hlavně pódium vrcholné části sezóny, je přeci jen těžší kalibr i na kvalitně poskládaného Oleha. Forma nebyla top, žilnatost ano, ale separace rozhodně nebyla stropem jeho možností. Má na víc.

12. Zane Watson

Zane je zjevení, je tak moc jiný než ostatní. To má za důsledek dvě věci. Tou první je, že patří mezi mou absolutní topku kulturistů všech dob, a druhá je pro něj horší. Je strašně těžké ho srovnávat s ostatními. Bohužel porovnávačky jsou hlavním ukazatelem skóre, a to de facto v prejudgingu, který už rozhoduje. A tam přes všechny své kvality nikterak nevyčnívá. Pokud je na pódiu sám nebo při volné sestavě, to už je pastva pro oči. Docela by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby si vyzkoušel "kategorii odvedle". Letos 12., loni 12. Do té desítky patří, objektivně.

11. David Henry

Velmi kruté umístění pro tak zkušeného borce a prvního vítěze této trofeje (tehdy ještě do 202 liber). Bohužel ta špatná forma byla evidentní a nezabraly ani jeho největší zbraně, tím myslím hlavně záda, kde chyběla hloubka i detaily. Jeho tradiční slabiny byly pak zase o něco horší, a to nejenom vinou formy, ale i věku. Stále famózní most muscular už to nezachrání.

10. Angel Calderón Frias

Wow. Měl jsem na něj pifku kvůli loňskému EVLS a jeho vítězství na úkor Tomáše Tabačiara. Věděl jsem o jeho přednostech (neuvěřitelné prsní svaly) i o nedostatcích, ale zde mi tedy vytřel zrak. Obrovské zlepšení, neskutečná forma. Byl hodně našlapaný, vylepšený, proužky na zadku, ale řekl bych, že byl jeden z těch, co doplatili na to, že prejudging a finále se odehrávaly na rozdílných pódiích s rozdílným světlem. Ve finále byl mimořádně ostrý, se skvělou barvou a dostal mě natolik, že bych ho v klidu posunul minimálně o 3 místa dopředu! Skvělá práce.

9. Aaron Polites

Tohle byl těžký přestřel. Šťastný vítěz velice zle obsazené soutěže New Zealand Pro a rovnou do desítky? Čím? Mimo mé chápání. Jo, forma docela slušná... no ani ne. NE, NE, NE. Tohle bylo špatně. Mimo 15, nazdar.

8. Hidetada Yamagishi

Což o to, formu měl krásnou, co se vrátil k Šarčevovi, tak je ostrý jako břitva. Mám s ním ale menší problém v tom, že se prostě ztrácí. Odchází paže a plnost, kterou disponoval, když ještě proháněl kluky v open. Od vítězství na Arnold Classic to jde tak nějak dolů. Loňská návštěva v open mu, alespoň za mě, slušela a letos ve mně vzbuzoval otázku "kam s ním".

7. Eduardo Correa

Už jsem ani nevěřil, že se vrátí. Pro tříleté odmlce mu málem vyšel návrat na výbornou, ale na New York Pro byl doslova okraden o vítězství. Nicméně toto už není Eduardo z doby před šesti lety, kdy proháněl "Flexe". Jeho svaly jsou sice brutálně vyzrálé a tvrdé jako z kamene a jeho separace patří pořád k absolutní špičce, ale vinou četných zranění a následků těžkých tréninků už to prostě nemá ty tvary, co dříve. A ztráta hmoty je citelná.

6. Sami al Haddad

Možná právě díky tvarům se před něj posunul sice jednoznačně líbivější Sami, ale platí to, co jsem psal minule, je to pořád stejné. A tak se nám zrodilo velmi překvapivé umístění, které málokdo čekal. Loni 13. Zezadu je z celé desítky suverénně nejhorší a zepředu to taky není v porovnávačkách žádná sláva, jednoduše nepochopitelné umístění.

5. Ahmad Ashkanani

Tušil jsem, že když v roce 2016 na své první Olympii (a druhé soutěži v profi) skončil druhý, ušili si na sebe rozhodčí bič. Bylo to velmi unáhlené a nadsazené. Připomnělo mi to rok 1997 a tehdejší Night Of Champions, kde "darovali" skvělé umístění (promiňte) podprůměrnému olejářovi Erniemu Taylorovi a tím z něj na nějaký čas udělali hvězdu. Pravda, Ahmad má na 212 brutálně hmoty, hlavně na vršku, ale kvalitativně to na topku prostě není a nikam se to neposouvá, spíše naopak. Záda jsou sice jako letiště, ale separace mizí a k nohám asi ani nemá cenu se vyjadřovat, ty nejsou ani na top 15. Bohužel pro ostatní, a vlastně i pro něj, má jméno, a to velké. Pro rozhodčí pak těžký úkol. 5. místo ve Vegas je po loňském 4. jasným signálem pozvolného odstupu od topky. Vítězství na New York Pro má pak v tomto kontextu větší smysl.

4. John Jewett

Absolutní překvapení. Nebo ne? Měl jsem ho za černého koně, protože na Instagramu bylo vidět, jak se jeho forma neuvěřitelně zlepšuje, a od vítězství v Tampě ji opravdu hodně dokázal posunout, a to nejenom v kvalitě, ale i v plnosti. Působivý "V" tvar mu hned v základním postoji zajistil povšimnutí rozhodčích. Nemá prakticky žádnou slabinu, přesto při pohledu na něj tomu něco sakra chybí, ale sám nedokážu pojmenovat co. Nad jeho bramborovou medailí se mnozí podivují, ale měl být vlastně někdo z výše zmiňovaných před ním?

3. Shaun Clarida

Přestože dorostl do výšky pouhých 157 cm, byl absolutně nepřehlédnutelný. Loni jsem nepochyboval o tom, že své 7. místo vylepší, ale že až takovým způsobem, že to bude na medaili, jsem nečekal. A co víc, naprosto zaslouženě. První trojka byla víceméně jasná hned při prvních porovnávačkách. Clarida není nikterak hezký kulturista, ale postupným přibíráním, kde je na něm doslova znát každé půlkilo, se vylepšuje a jeho silueta nevypadá vůbec zle. V některých pózách to vypadá fakt symetricky a esteticky. Své kosterní možnosti neoblafne, ale byl tak našlapaný, že třetí místo byla jasná volba. Je až děsivé, kolik kilo mu zbývá do limitu 212 liber (96,2 kg), když v podstatě v objemu sotva atakuje hranici 90 kg. Kam až to ještě půjde, je otázkou, přeci jen ty jeho limity jsou jasné od začátku. Tak nějak se v té topce zabydlí.

2. Derek Lunsford

Bylo něco před letošním ročníkem nad slunce jasnější, než že titul si odnese právě on? Asi určitě ne. Pravda, když jsme se dozvěděli, že Hadi Choopan má zelenou, Derekovi se asi zvýšil tep a při oznámení, že jde nakonec do open, mu spadnul kámen ze srdce. Bylo to tak krásně připravené a předsoutěžní fotky braly dech. Překvapilo mě, jak moc se najednou vyrojilo "hejtrů" na jeho adresu a kolik lidí mu to nepřálo. Do jisté míry hraje roli i jeho vystupování, Derek je velice sebevědomý a připomíná aroganci Phila Heatha z Generation Iron. To bych ale osobně neviděl jako problém a za chvilku se k tomu vrátím. Derek se určitě zlepšil, je komplexnější, větší a ten jeho X-frame z double bicepsu zepředu je totálně z jiné dimenze. Pokud jsem jednou řekl, že podle této pózy by mohli po Rhodenovi udělat sošku, tak ve 212 by to bylo po Derekovi. Ona ta jedna póza má takový neskutečný wow efekt a champion's look, že se v tu chvíli na něj koukáte jinak. Chybělo strašně málo a vše se podařilo. Bohužel působil hladce, a to i s pruhy na zadku. A pokud ve trojce stáli nadupaný Clarida a vyštípaný Kamal, tak ta jeho ztráta byla sakra viditelná. Na finále to bylo opravdu o dost lepší, ale už bylo pozdě.

Teď asi řeknu něco možná nepochopitelného, ale já bych mu to dal. Měl vyhrát. Pokud se bavíme o té změně trendu, návratu k proporcím a kráse, tak měl být vítězem on. Curry taky nepředvedl bůhvíjakou formu. Je tady krásně vidět, jak sami rozhodčí s tím bojují. To, kam se to dostane, ukáže jen čas, ale mají to v rukou jenom oni. Abychom si rozuměli dostatečně, já jsem neskutečně rád, že vyhrál Kamal, fakt, přesto bych to dal Lunsfordovi. Tak i tak, na Dereka ten titul stále čeká a jeho čas přijde. Je k tomu předurčen. Je stále velmi mladý, a pokud vydrží, svaly vyzrají a poladí detaily, bude nepřekonatelným šampiónem. Proč to říkám? Protože si dobře pamatuji, když se v roce 2008 objevil "Flex" Lewis - s podobnou pověstí, s velkou ctižádostí, sebevědomou prezentací a tak moc se mi tehdy nelíbil, tak moc, přesto z něho vyrostl nejen nejlepší kulturista své kategorie, ale i člověk, kterého velmi obdivuji, a šampión tělem i duší, na kterého budou vzpomínat další generace. Bude takový i Derek? Třeba ne, ale strašně mi ho připomíná. Těším se za rok.

1. Kamal Elgargni

Rozsáhlou fotogalerii z Olympia 212 Showdown 2019 tvořenou
snímky z objektivu Thomase Kocha naleznete zde na stránkách Team-andro.com.

Pokud jsem loni hovořil o příběhu z pohádky, ještě jsem pořád netušil, že ta pohádku ještě nemá konec. Jinak to nazvat nejde. Protože na současném vrcholu nám stojí borec, který už dávno mohl být v kulturistickém důchodu nebo mohl závodit v podřadných federacích či na amatérské úrovni. Ušel neuvěřitelnou cestu. S návštěvou v profi před 16 lety a souhrou několika neuvěřitelných náhod se vrátil zpět, aby si podmanil celý kulturistický svět. Loňský triumf na Arnold Classic mnozí považovali za vtip nebo ojedinělou událost, byli pak umlčeni velmi přesvědčivým třetím místem na Olympii, ale že by nakonec vystoupal na úplný vrchol, to už nikdo nečekal. Ani se o něm tolik nemluvilo. Teď trošku odbočím. Tu a tam se na soutěži stává, že i když jste dobří (hodně dobří), stačí drobná okolnost a nezazáříte. Mám na mysli třeba špatné pózování, špatnou prezentaci, špatnou barvu, to, jestli stojíte na hlavním světle, jak se prezentujete, všechno tohle hraje velkou roli. A to i v opačném, kladném gardu. Například numerické vyvolávání (pořadí podle čísel, kde se může stát, že se neznámý borec objeví vedle nějaké hvězdy, a to, jak vypadá vedle něj, nelze přehlédnout). Vraťme se k Arnold Classic 2018, kde ty největší hvězdy selhaly a přišly s mimořádně špatnou formou (Jose Raymond až pátý), a s velmi slabým startovním polem (pouze 7 závodníků), přidejme k tomu krásné pódium, profesionální osvětlení a věhlas soutěže a máme tu ideální příležitost k tomu, aby bohem zapomenutý borec odnikud ukázal své mimořádné kvality. A bum, senzace je na světě. Když potom tento borec nastoupí na jinou soutěž, musí na něj rozhodčí koukat jako na vítěze druhé nejprestižnější soutěže světa, tak to prostě je.

Jdeme na "kdyby". Opomenu to, že to, že tam tehdy vůbec startoval, je obrovská náhoda. Ale kdyby startovní pole čítalo kapacitních 15 borců, kdyby Henry, Raymond, Cisternino byli v brutální formě, kdyby Kamal působil schovaně a odevzdaně, mohlo to taky skončit třeba 7. nebo horším místem, které by i tak bylo pro něj skvělým úspěchem. Na Olympii by se pak třeba ani nekvalifikoval. Mnoho "kdyby"? Melu blbosti? Ne, jen se snažím zamýšlet nad souvislostmi a bohužel jsem za 20 let, co se o profi zajímám, takových případů viděl mnoho. Takže slovo pohádka je opravdu nasnadě. Nechci tím vším Kamala vůbec shazovat, nebo že na to neměl, to vůbec ne. Vím dobře, koho tady máme. 47 let, veterán, jenž vzešel z mnohaletých poctivých tvrdých tréninků v ne moc zářivých podmínkách. Jeho svaly podle toho vypadají, jsou jako vytesané z kamene. Jeho břicho je jako valcha a je opravdu neuvěřitelné, jak to vše v těch jeho letech vypadá, ta kvalita je za mě lepší než u Dextera. Chybí jen to, co má Derek, to, jak je kosterně poskládaný. Jeho "V" tvar je chabý a v některých pózách vypadá hodně neesteticky. A právě kvůli tomu jsem nechápal, že ho upřednostnili před Lunsfordem. Ale znovu opakuji, jsem za to nesmírně rád, strašně mu to přeji, měl skvělou řeč na konci a to, jak se k tomu teď postaví, je jen na něm. Pokud je tohle konec té pohádky, tak je dokonalá.

Na závěr bych vyslovil přání. Bylo by opravdu fajn, kdyby nejenom finále, ale i prejudging byl na velkém Olympia pódiu. Letos jsem fakt cítil, že to některým uškodilo.

Přátelé, mějte se fajn, děkuji Vám za pozornost a zase příště.


Foto:
Team-andro.com / Thomas Koch


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

10.10.14:34jari - Jako jo, věřim tomu. Slyšel jsem to od více lidí. Na druho..
09.10.21:43PavelV - V tom rozhovoru s Tomášem, jsem tu odpověď na Dereka troch..
07.10.23:09Zodiak411 - V tom máš samozřejmě pravdu :) Stavbu těla neochčiješ, ale..
07.10.21:08jari - Tak ano, samozřejmě. ALE, zkus si porovnat Biceps ze předu..
07.10.20:11Zodiak411 - Myslím si, že v tomto případě měl Kamal o tolik lepší form..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 103 sekundami?



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra