[Text: Jan Páleníček]
Když jsem soutěžil v naturální kulturistice, nedovedl jsme si představit, že bych se někdy účastnil nejvyšší amatérské soutěže, a to mistrovství světa federace IFBB. S mým předsvědčením naturálního sportovce jsem si ani nedovedl představit, že bych se mohl měřit na tak velké soutěži se závodníky z celého světa. A ten den přišel a já si ho užil skoro stejně jako milované soutěže v kulturním domě v Čelákovicích.
Celé mistrovství světa pro mě jako zkušenejšího závodníka bylo neznámé. Měl jsem dvě zkušenosti z mistrovství Evropy (2015 ve fitness mužů 7. místo, 2016 v klasické kulturistice do 180 cm 9. místo), ovšem ta medaile byla pro mě hodně vzdálená. Když jsem zaregistoval nově vzniklou kategorii games klasická kulturistika poníženou o váhový limit, řekl jsem si, že by to mohla být kategorie pro mě, jelikož na mezinárodní úrovni klasické kulturistiky pořád ztrácím ve svalovém rozvoji a tvrdosti. A bude pro mě ještě hůř, podle informací se pro příští rok chystá navýšení hmotnostního limitu klasické kulturistiky o cca 1 kg. Klasická kulturistika v budoucnu bude růst.
Lokace soutěží ve Španělsku je z mého pohledu dobrá volba. Jak na podzim, tak na jaře nás tu čekají příjemné teploty okolo 20 stupňů. Letovisko Benidorm je rekreační město v tuto dobu plné seniorů na elektrických vozíčcích, místo soutěže je dostupné z hotelu chůzí za 5 minut a velké jeviště s útulným moderním sálem podtrhuje význam mistrovství světa.
Organizace tak velkých soutěží se zdá být dopředu nevyzpytatelná, takže lépe být připraven dříve než spoléhat na plánovaný nástup Vaší kategorie na stage. Španělé to mají někdy chaotické a to se potvrzovalo i tento šampionát. Slučování výškových kategorií a přeskakování kategorií je jejich doména.
V benidormském paláci vládla atmosféra v duchu podporování závodníků delegáty bez většího zájmu běžné veřejnosti. Zázemí pro závodníky bylo vytvořeno vedle tohoto paláce v podobě velkého stanu, odtud se závodníci dostávali rovnou přes backstage na soutěžní pódium.
Naše česká výprava čítala pět závodníků. Myslím, že jsme vytvořili skvělou partu podporující se navzájem. Já jsem měl možnost trávit převážnou většinu času se zkušeným závodníkem Lukášem Topinkou. Lukáš má za sebou asi nejúspěšnější amatérskou kariéru, co znám. Jeho výkonnost a výsledky pro mě byly vždy motivací. Navíc máme společné přesvědčení a to je sport bez dopingu, což ovšem nelze říci o většině účastníků mistrovství světa. I tady panují jiná (ne)pravidla, než bychom očekávali jako sportovci na antidopingovém monitoringu. I přesto byla naše výprava úspěšná a získala tři medaile. Považuji to za velký úspěch českého týmu na mistrovství světa v kulturistice mužů.
Já urval životní úspěch a dovezl jsem bronz z kategorie games klasická kulturistika nad 175 cm. V klasické kulturistice do 180 cm jsem obsadil 14. místo a potvrdilo mi to, že světová klasika se uzavírá mým vlastním genetickým možnostem a vlastní píli. Tedy, naturálně na to nemám! Jedinou možnost uplatnění vidím v testované games klasické kulturistice, kde by všichni finalisté měli být testovaní na doping, a ne pouze jeden po losu jako v jiných kategoriich.
Celý soutěžní víkend byl zakončen slavnostním galavečerem s předáváním penežitých cen z žebříčku IFBB Elite World Ranking. Mohli jsme být právem pyšní na Lukáše Topinku, který si odnesl šek za 6. místo v celkovém bodování klasické kulturistiky. I když ohlásil ukončení kariéry, je a bude to pro mě nejlepší klasický kulturista na české scéně.
Děkuji celému českému týmu za pozitivní zkušenost na mistrovství světa 2017.