Ve čtvrtek okolo půl jedné odpoledne se náš reprezentační tým začal scházet na ruzyňském letišti. Všichni, ač v superkompenzaci, byli celkem dobře naladěni. Před odletem jsme se ještě párkrát vyfotili pro Ronnie.cz. Let byl poklidný, alespoň myslím, neboť jsem ho celý prospala. Takže jak cestu strávili ostatní závodníci, Vám nepovím. :-) Do hotelu jsme dorazili až asi kolem deváté hodiny večer. Cesta byla celkem dlouhá a pro nás závodníky docela vyčerpávající, takže jsem po příjezdu do hotelu padla do postele a spala.
Pátek 8:30 - kontrola formy, dle které se pak následně u někoho upravovala strava či voda. Potom "hurá" na snídani, resp. na rýži. I když musím říct, že rýži měli v hotelu vážně skvělou! Ale asi toho skvělého měli víc než jen rýži. To by mohl vyprávět pan Pešát, který si nandal talíř plný slaniny, párečků, míchaných vajíček a s tím talířem si sedl hned vedle mě. Provokatér. :-)
Odpoledne se naše skupinka v černých teplákových soupravách s nápisem "Czech team" šla podívat na pláž. Samozřejmě jsme se hned začali fotit u palem, někteří jedinci se dokonce odvážili a vlezli do vody. Večer proběhla prezentace všech závodníků, sešlo se nás tu jako much. Kdo mohl, seděl na židli nebo na zemi, měl nohy nahoře a čekal. Mezitím Vláďa Pajič přinesl rozpis kategorií - všichni jsme semifinále i finále měli v sobotu, což pro mě znamenalo, že tu vysněnou Nutellu si dám už v sobotu, a ne až v neděli. :-) Potom většinu z nás čekala řádná očista, vydrbat se peelingem a natřít se první vrstvou barvy.
V sobotu ráno jsem se už probouzela s takovým nejistým pocitem. Masters odzávodili už dopoledne a my bodyfitnessky a Milan Obořil jsme šli na řadu odpoledne. Od rána jsme už ale polehounku začali cukrovat - piškotky, marmeládka, aaah. Ve 2 hodiny jsme všichni čekali připravení před hotelem na autobus, který nás měl odvézt do nedaleké haly. Byly skoro tři a autobus nikde. Tak se tedy česká "repre" sebrala a šla do haly pěšky. Trošku jsme bloudili, ale nakonec jsme dorazili tak akorát. V zákulisí jsme ještě doupravili barvu a začali jsme se rozcvičovat na ten velký boj. S holkami jsme do sebe cpaly piškoty s marmeládou a sušené ovoce. Milan dokonce i brambůrky. :-) A jak to dopadlo, už asi všichni víte. Já se přiznám, že jsem se radostí rozbrečela.
Večer jsme ten obrovský úspěch museli oslavit. Bouchlo se šampaňské a všichni jsme si připili z vítězných pohárů. Ale nebyla to žádná divočina, třeba já už o půlnoci dávno spala. Celý ten den byl náročný.
V neděli to byla pohoda. Po dlouhé době konečně k snídani něco jiného než jen rýže nebo maso. Čerstvé pečivo, horká čokoláda, džus... Luxus. Po snídani jsem se šla opět podívat do haly. Kolem jedenácté hodiny byl slavnostní ceremoniál a já hrdě nesla naši vlajku a reprezentovala Českou republiku. Poté jsem tam ještě zůstala a sledovala, jak dopadnou fitnessky a fitness kluci. A taky masters bodyfitnessky - těch tam naběhlo 23! Neuvěřitelná podívaná. Stejně jako když soutěžili kulturisté vozíčkáři. Byli celkem 4, ale já osobně bych titul mistra světa dala každému z nich. Klobouk dolů před nimi. No a potom byl oběd, ale tak to už Vám povídat nemusím, ne? Natož pak o večerním slavnostním banketu.... Jídlo, jídlo, jídlo a plné žaludky. Ani se mi v pondělí ráno nechtělo domů. Na Španělsko budu ještě dlouho vzpomínat!
Víte, že...
