Zemřel "Vévoda deltových svalů" Don Howorth

Neberte to osobně, je to jen myšlenka, ale hodně lidí, zvláště mladá generace, se domnívá, že kulturistika začala s Arnoldem. Jistě, železný Rakušan s neohrabaným šarmem si podmanil tisk, televizi, film i milióny fanoušků, což se nevyhnutelně promítlo do pozice kulturistiky ve společnosti, ale co bylo před ním? Z historického pohledu znamenala 60. léta definitivní konec klasické kulturistiky, vyjádřené bojem s předsudky okolí a snahou o pěknou postavu, sílu, zdraví i uznání. Muži jako Dave Draper, Chuck Sipes, Chet Yorton, Freddy Ortiz, Larry Scott, Harold Poole, Sergio Oliva, Val Vasilieff, Jim Haislop, Frank Zane či Don Howorth vytvořili kolem sebe svérázný svět, tolik odlišný od dusné atmosféry studené války, nešťastného vietnamského konfliktu, hnutí volné lásky, rokenrolu a drog, i když občas, jako v Howorthově případě, došlo k jejich vzájemné kolizi.

Don Howorth krátce po vítězství na IFBB Mr. America 1967 kulturistiku opustil. Měl 32 let, nalézal se na vrcholu tělesných sil a na počátku slibné kariéry, figuroval na tuctu obálek prestižních časopisů i v reklamách na Weiderovy výrobky, ale uvnitř cítil prázdno. Tyto zvláštní pocity odcizení, možná i zklamání, zažili rovněž Larry Scott a Dave Draper. Kulturistika se ocitla v koncích a sami kulturisté, izolováni veřejností do pozice tupých svalovců, zevnitř pak rozleptáváni steroidy, drogami a duševní krizí, neviděli žádnou perspektivu. Donovo rozhodnutí však bylo více osobní. "Trénink mne pohlcoval a já se nechtěl nechat spolknout," řekl. "Byla to jednotvárná nuda, přestože jsem rád míval dobrou formu. Já patřím k lidem, kteří něco dosáhnou a hledají další výzvu. Potřeboval jsem zjistit, co bych mohl dělat jiného, a po odchodu z posilovny jsem cítil, jako kdyby mi spadla pouta. Bodybuilding byl součástí mé minulosti, uzavřená kapitola."

Život předtím

Příběh Dona Richarda Howortha je z velké části typický a dílem tragický. Začneme-li narozením 9. listopadu 1935 rodičům dělnického původu, dětstvím nezbedného uličníka zvaného Dickie a mládím, které prožil v městečku Garvey poblíž Los Angeles, potom středoškolák Don, nadšený gymnasta vážící 62 kg kostí a tenké kůže, okusil vůni železa v gymu Vica Tannyho (1912 - 1985, průkopník moderních fitness center) na Long Beach v roce 1954. O tři roky později a o 12 kg svalů těžší se stal členem American Health Studios v Alhambře, 400 West Main Street, kde potkal svůj idol Steva Reevese. Činkárnu přijal za druhý domov a dřel tak usilovně, až si poranil páteř, a rehabilitace síly mu trvala pět let. Do posilovny Pasadena Gym mezi vzpěrače, fotbalisty a powerliftery (hlavní postavou se stal rekordman Pat Casey, jenž Dona pobízel k usilovné práci) přišel s váhou 72 kg v roce 1959, vydržel zde čtyři roky a pod vedením trenéra Richarda Kee nabral 15 kg. Už tehdy upoutával pozornost nezvykle širokými rameny, lidé se za ním na ulici otáčeli a jedna dívka s despektem řekla: "Máš tak velká ramena a hubený pas, až to vypadá, že se snad zlomíš vejpůl!" Don to však bral jako poklonu…

Po soutěžním debutu na Mr. Fiesta 1960 (4. místo) začal pozvolný vzestup, doprovázený hromaděním zkušeností a cílenou snahou o vylepšování postavy. Don postupně posbíral tituly Mr. Los Angeles 1962, Mr. Southern California 1963, Mr. West Coast 1963, Mr. Western America 1963 a Mr. California 1963, což jej kvalifikovalo jako kandidáta pro AAU Mr. America v Harrisburgu. Don obdržel osobní pozvánku od Johna Grimeka, na soutěži však propadl na 17. místo (1. Vern Weaver, 2. Harold Poole, 3. Val Vasilieff). Časopis Muscle Builder sice píše o Donově nespokojenosti s pravidly AAU a požadavky na sportovní schopnosti, nicméně on sám uznal, že ještě nebyl připravený. "Pomohl jsem ti, jak jsem stačil," oznámil Donovi trenér Kee, "ale teď už musíš trénovat podle sebe!" Chtěl tím naznačit, že Howorth obrazně ukončil studium a dál už musí hledat svoje místo ve světě - tedy v kulturistickém světě - sám. Když další majitel Pasadena Gymu Gene Mozée (1930 - 2017, fotograf, historik Muscle Beach a šéfredaktor časopisu Muscle Builder) posilovnu v roce 1964 prodal, přestoupili oba k Vinci Girondovi. Howorth přebýval v komůrce v patře nad tělocvičnou, řídil se tréninkovými i dietními názory starého bručouna Vince a čerpal inspiraci z přátelství se šampióny jako Larry Scott, Gable Boudreaux, Don Peters, Reg Lewis, John Tristram a řadou dalších.

V září 1964 se Howorth rozhodl startovat na IFBB Mr. America a trofej za 3. místo ve vysoké kategorii (1. Poole, 2. Chet Yorton) jej utvrdila v domnění, že by titul mistra Ameriky mohl jednou získat. V pětašedesátém připadl Daveu Draperovi, Howorth však byl vytížen prací filmového technika u společnosti 20th Century Fox a znovu se chytil až v roce 1966, když se uzdravil z lehčí automobilové nehody. Nastoupil u Girondy jako instruktor za plat 65 dolarů týdně. V důsledku kruté diety (tuňák s vodou a syrová játra, před soutěží svíčková, vajíčka a jedno jablko denně) a nadlidských dávek tréninku se přetrénoval a dvakrát podlehl Yortonovi - poprvé na Mr. Pacific Coast a podruhé na Mr. America v New Yorku. Po tříměsíční pauze vstoupil Howorth do roku 1967 s vidinou soutěže IFBB Junior Mr. America, pořádané v březnu v Hollywoodu. Triumf nad Kenem McCordem a Zabem Koszewským mu přinesl nejen epizodní roli kováře v seriálu "Wild, Wild West", ale hlavně elán k dalšímu tréninku. V pátek 22. září 1967 se v brooklynské hale Academy of Music shromáždilo na čtyřicet borců, usilujících o zápis do seznamu amerických šampiónů. Po první části soutěže se zdálo, že titul dostane Rock Stonewall z Chicaga, večer ale rozhodčí změnili názor a dali většinu hlasů Howorthovi.

Tady je úryvek textu Dr. Dicka Tylera z magazínu Muscle Builder (April 1968): "Rozhodčí se odebrali stranou, aby hlasovali. K mému překvapení hlasování určilo vítězem Rocka Stonewalla. Byl vynikající, ale měl jsem pocit, že Howorth je lepší. Pak začala diskuse. Všichni jsme uváděli důvody pro svá rozhodnutí. Bylo podnětné slyšet tyto, byť rozmanité názory. Přední kulturisté a kapacity v oboru zde probírali klady a zápory toho, co právě viděli. Připadal jsem si, jako bych sledoval poradu Sboru náčelníků štábů. Nakonec si každý stál za svým, a pokud by se situace nezměnila, měl se večer novým Mr. America stát Rock Stonewall."

"Večerní free posing. Diváci křičeli, dupali a tleskali. Howorth stál na pódiu. Prostě jen stál. Ještě nepředvedl jedinou pózu. Diváci však nepřestávali jásat. Připomínalo mi to ovace, kterých se dostalo exhibici Larryho Scotta. Překvapený Howorth nakonec fanouškům na znamení díků zamával. Teprve poté začal pózovat. Byl to okamžik, na který jen tak nezapomenu. Zdálo se, že je to jen chvíle, co jsem viděl Dona kráčet chodbou poté, co předchozí rok prohrál s Chetem Yortonem. Působil jako ztělesnění osamělosti. Don však měl v sobě tu správnou šampionskou povahu. Celý rok obětoval všechno, co měl, snaze získat vytoužený titul. Otázkou bylo, zda se mu to podaří. Jakmile poslední závodník dokončil pózování, rozhodčí odešli pod pódium, aby probrali to, co právě viděli, a bylo toho opravdu hodně. Opět jsme hlasovali. Tentokrát se miska vah převážila na stranu Howortha, který byl zvolen vítězem. Stonewall zvítězil ve své kategorii a získal cenu Most Muscular Man, Zane vyhrál svou kategorii, ale celkovým vítězem se stal Howorth, odnesl si také trofej za Best Arms. Stonewall získal cenu za Best Back, Zane za Best Legs, nováček v IFBB Mike Katz za Best Chest a Zabo Koszewski, jak jinak, za Best Abs."

K tomu Howorth: "Když jsem slyšel, že prohrávám, snědl jsem ohromný kus dušeného masa a vypil půl láhve vína. Sice jsem málem puknul, ale naplnilo mne to a já zvítězil!" Otec, který celé roky hartusil, že z Dona nebude nic víc než "zatracený bodybuilder", jej všude chytal kolem ramen s pyšnými slovy: "To je můj syn, Mr. America!"

Trénink, strava, doplňky

Každý špičkový kulturista přináší na pódium osobitý typ postavy s unikátními rysy, jimiž se více nebo méně proslaví. Připomeňme si masivní ramena, obří paže a chlapecký vzhled Larryho Scotta, animální svalovou masu Sergia Olivy nebo celkovou robustnost Billa Pearla. Elegantní postavu Dona Howortha charakterizoval rozlehlý kosterní podklad ramen, trup sbíhající do útlých boků a štíhlé vypracované nohy. Byl téměř dokonalý v esovitých pózách s pažemi nad hlavou, které díky půvabným křivkám odváděly pozornost od nedostatků v horní partii prsou a obecně méně vyvinutých dolních končetin.

Howorth měl průměrnou sílu a středně silné kosti, vyjma geneticky daných ramen a paží přibíral vždy těžko. Značný vliv na jeho trénink, zejména co se týče hrudníku, pasu a stehen, musíme přičíst Vinci Girondovi. Don nedělal klasické dřepy, bench-press ani sedy a lehy! Jako většina tehdejších šampiónů trénoval šestkrát týdně děleným systémem, třikrát procvičoval hrudník, paže a lýtka, další tři dny věnoval ramenům, zádovým svalům a stehnům. Dodržoval rychlé tempo s půlminutovými pauzami mezi sériemi a dělal 25 - 30 sérií na svaly trupu, 20 sérií na lýtka a 15 na stehna. Většinou začínal dvěma sériemi s lehčí váhou (10 - 12 opakování), dále přidával po 5 kg až do maxima pro 6 - 8 opakování a na závěr svaly napumpoval 10 - 12 opakováními.

Pokud by Vás zajímaly Donovy oblíbené cviky, na ramena to byly poloviční tlaky s 50kg jednoručkami ze spodní pozice do vodorovné polohy nadloktí a taktéž tlaky za hlavou na multipressu, na hrudník Girondovy tlaky ke krku (145 kg) a rozpažování na šikmé lavici. Na záda čelní shyby širokým hmatem (8 - 10 sérií po 8 - 15 opakováních), na tricepsy pullover a tlak vleže s 80kg činkou. Kromě občasného zařazení čelních dřepů trénoval stehna hack-dřepy na starém stroji s vozíkem a držáky po stranách, extenzemi a zakopáváním vleže. Dejme slovo Vinci Girondovi: "V nedávném čísle jednoho časopisu byl článek o bývalém Mr. America Donu Howorthovi. Prý měl slabší nohy, protože u mne trénoval jen hack-dřepy! Hovadina! Don během kariéry vyzkoušel každý druh dřepu, jaký si jen dokážete představit. Pravdou je, že měl s nohama VŽDYCKY obtíže. Byla to jeho obtížně rostoucí partie. Každý má jednu nebo dvě. Soutěžit přestal zrovna tehdy, když už se dotahovaly na jeho neuvěřitelný trup."

Dál nechme hovořit Howortha: "U Girondy jsem začal v roce 1964. Rok 1965 jsem vynechal kvůli Daveu Draperovi a další rok jsem pracoval ve filmovém studiu. Znovu jsem začal v roce 1966 a byl poražen Chetem Yortonem. U Girondy jsem se musel hodně adaptovat, protože v Pasadena Gymu měli hromady těžkých činek a různé masivní kladky. Gironda nevlastnil dobrou horní kladku, měl primitivní multipress a pár laviček. Tak jsem dělal hlavně shyby a bench-pressy, ale Vince můj trénink příliš neovlivnil. Na otázky, jak jsem nabral takové svaly, jsem říkal: 'Chcete znát pravdu? Dělal jsem přesně to, co mi Vince říkal, abych nedělal!' (smích) Podle Girondy ohýbám u bicepsových zdvihů ramena moc dopředu a já na to: 'Ale Vinci, mám přece paže 50 cm! Tak snad dělám něco správně!' Posilovna byla uspořádaná tak, že jsem musel všechno stlačit a trénovat rychleji. Tréninky jsem zkrátil ze čtyř hodin na dvě, to vše s 15sekundami pauzy mezi sériemi. Používal jsem velmi těžké váhy a pyramidy, vždy jsem šel na maximum. Na bench-pressu jsem se rozcvičil se 100 kg, přidal 25 kg a udělal 8 tlaků a tak pokračoval nahoru."

"Před Mr. America jsem pracoval na slabinách každý den a všichni mi říkali: 'Tohle nemůžeš přežít.' Ale já se tak dostal do formy. Záda, stehna a lýtka jsem cvičil šestkrát týdně. Ohledně nohou... střídal jsem lehký a těžký trénink. V těžkém bylo 6 sérií hack-dřepů, šest sérií extenzí a šest sérií zakopávání. Dřepy jsem dělal jenom před AAU Mr. America 1963 s váhou asi 190 kg, pak už jsem se bál o záda. V lehkém tréninku jsem dělal čelní dřepy, 4x 25 opakování. S Girondou jsme si padli do oka proto, že jsme oba narození ve stejném dni, 9. listopadu, on byl pouze o 18 let starší. Když jsem k němu přišel poprvé, řekl mi: 'Ahoj, tlusťochu.' Vážil jsem 99 kg a odvětil jsem: 'Jo, připadám si jako kobliha s polevou' a Vince se rozesmál. V letech 1966 - 1967 jsem řídil posilovnu a Gironda v podstatě seděl doma. Trénoval jsem každý den od 11 hodin do půl druhé. Bill Pearl řekl, že Gironda měl rád jednoručky proto, že činka zabírá příliš mnoho místa. Názor za všechny prachy! Já vyhrál Mr. America s tréninkem nohou na extenzní lavici vyrobené ze starých trubek. Měl jsem za sebou 13 let dřiny, než jsem se dostal ke stroji na hack-dřepy. Gironda mne však naučil pózovat a to bylo skvělé. Další důvod, proč jsme si rozuměli, byla Vincova záliba v symetrii a já uvažoval podobně. Kardio? Jaká sranda! Když děláte při tréninku jenom 20sekundové pauzy, žádné kardio nepotřebujete. Nemusíte běhat. Já trénoval každý den a ve volných chvílích jsem pořád napínal svaly."

Přibližně od roku 1963 Howorth užíval speciální doplňky výživy od známého odborníka Rhea H. Blaira (1921 - 1983, vlastním jménem Irving Johnson, průkopník proteinových suplementů, dietolog hvězd Hollywoodu). Mimo to, že nepil mléko a nejedl zeleninu ani ovoce, spořádal každý den půl kilogramu hovězího masa, kilogram sýra cottage, tucet vajec a dva poháry Blairova proteinu se smetanou. Stravu doplňoval trávicími enzymy, vitamíny C a B-komplexem, vápníkem a sušenými játry. Před Mr. America žil dva týdny výlučně na proteinovém prášku, kousku hovězího a tabletách z jater! Závěrem míry z roku 1967: výška 178 cm, váha 89 - 93 kg, šířka ramen 67 cm, biceps 49,5 cm (po rozcvičení 51,5 cm), hrudník 127 cm, pas 76 - 79 cm, stehno 65 cm a lýtko 45 cm.

Život poté

Američané říkají: "The dream finally came true." Znovu magazín Muscle Builder: "Mít vynikající postavu, výtečné zdraví, dobré stravovací návyky a disciplinovanou mysl může každému pomoci k úspěchu v libovolné činnosti, stejně jako k potěšení a radosti ze života. Je to skvělý pocit být mistrem Ameriky, snad největší věc, jaká se mi kdy přihodila!" Tohle, že řekl Don Howorth? Možná, ale po 25 letech mluvil jinak: "Chtěl jsem jenom vyhrát Mr. America a pak vypadnout. Kdo mohl soupeřit se Sergiem? Lidé se taky ptali, proč nejdu na Mr. Olympia - stejná odpověď. Musel bych počkat na to, až jednou odejde… Cítil jsem se hrozně unavený… Navíc se sport dramaticky změnil. Bodybuilding se ocitl ve slepé uličce. Žádné peníze, lidi na nás koukali jako na zrůdy, podle médií jsme byli imbecilové a vylízané mozky. Nebyl jsem jediný, kdo to takhle vnímal. Od roku 1968 jsem žil ve Studio City, pracoval u filmu, měl pěkné auto, spousty děvčat a společenské vyžití. Na posilovnu jsem si ani nevzpomněl."

Starý kozák Zabo Koszewski prozradil, že od poloviny 60. let zkoušel s Donem různé měkké drogy. Zatímco Koszewski se držel zpátky, Howorth přešel na amfetaminy a halucinogeny a nakonec drogám propadl úplně. A to včetně anabolických steroidů. Howorth: "Lidé si neuvědomují, že za našimi ohromnými přírůstky na tak nízkých dávkách stála nepředstavitelná dřina. Dnes na doping spoléhá každý, ale nechte je zkusit naše brutální tréninky a chcípnou. Osobně jsem užíval dost velké dávky, před Mr. America 5 mg Dianabolu denně. V jednom bodě jsem zvýšil na 10 mg, ale to už jsem zadržoval hodně vody v těle. Po čtyřech týdnech na 5 mg Dianabolu jsem zlepšil bench-press o 15 kg, rychleji se zotavoval a lépe napumpoval. A necítil jsem žádné vedlejší účinky."

V knize R. Roache Muscles, Smoke & Mirror (USA, 2008) je věnována řada stránek tomu, jak se Howorth dostal ke steroidům, a to včetně detailního dávkování. S Dianabolem začal v roce 1964, pak přestal a znovu se vrátil roku 1966. K tomu užíval Blairův protein, pšeničné klíčky, játrové tablety, enzymy, vitamíny, minerály a jódové kapky pod jazyk. V létě 1967 jedl asi 10 tisíc kalorií a 700 g bílkovin denně. Začal s 5mg tabletou Dianabolu a deset dnů před show zvýšil na 10 mg. V té době rovněž dostával od Blaira sublinguální testosteron. Komukoliv, kdo by chtěl přičítat jeho úspěchy pouze steroidům, Howorth odpovídá: "Pro každý kilogram váhy jsem musel dřít jako kůň. Než jsem vůbec slyšel o steroidech, přibral jsem na 105 kg, pak shodil a vyhrál Mr. California. Z první zkušenosti jsem vůbec nepřibral, ale zesílil. Při druhém kole s Blairem už jsem převážně jedl bílkoviny s tuky a sacharidy jen občas. V žádném okamžiku kariéry jsem nebyl extrémně svalnatý. A nebral jsem ani tolik steroidů, abych na to vypadal. Na poslední soutěži jsem vážil JENOM 89 kg."

"Můj vztah s Joem Weiderem? Nerad se před někým skláním a nenechám se využívat. Nechtěl jsem hrát podle Weiderových pravidel. Za tucty snímků a inzerátů mi nikdy nezaplatil ani cent. Neplatil nikomu a my to dělali kvůli uznání. Weider pořád opakoval: 'Podívej, co jsem pro vás udělal!' A já na to: 'Neudělal jsi nic. Na poslední soutěži jsi vydělal 26 tisíc dolarů a nedáš nám ani suplementy zadarmo!' Nedostal jsem zaplaceno ani za tréninkové články, které jsem sám napsal."

"Lidé se na nás tenkrát dívali spatra. Ptali se mne, jestli jsem fotbalista, a když jsem řekl, že bodybuilder, neměli páru, co to je. 'Cože? Vzpěrač?' Ale bylo to i osobní. Ženy na mne hleděly s nechutí, ovšem občas naopak. Jednou jsme s kamarádem sbalili dvě stevardky a dostali je do bytu. Když jsem sundal tričko, jednu to naprosto odradilo, kdežto druhou zase nažhavilo. Pak začaly vykládat, že kulturisté nemohou mít sex, a já na to, ať přivedou ještě pár kamarádek, ať je co dělat, až s nimi skončíme!"

Podle kusé zprávy z časopisu Ironman byl Howorth v červnu 1970 přistižen policií s taškou obsahující 30 tisíc dávek heroinu a kokainu v hodnotě miliónu dolarů, kterou vezl šéfovi klubu Hells Angells Sonnymu Bargerovi. Tím se netvrdí, že zmíněné drogy bral nebo prodával, pouze prý za úplatu "předával", nicméně Mr. America musel na čtyři roky za mříže. Později prohlásil: "Jaký zk… pitomec jsem tenkrát byl!"

Pár měsíců po nástupu do věznice ve Vacaville, okres Solano, Howorth zhubnul na 71 kg. Mohl však trénovat, díky známosti s kuchaři lépe jedl a při propuštění v lednu 1976 už měl zase 86 kg. Zaměstnání našel v galerii, kterou ve Studio City vlastnil kamarád-kulturista Bill McArdle (1942 - 1995), tam nejvíc čistil a rámoval staré obrazy. Dělal rovněž instruktora u Girondy, obnovil trénink a v roce 1979 se s váhou 84 kg ukázal na exhibici při Robby Robinson Classic, za níž měl obdržet 800 dolarů. Preparáty, jimiž růst svalů urychloval (Deca Dianabol, Testosteron Cypionate a hlavně Pralin, ovlivňující činnost štítné žlázy), však rozvrátily jeho hormonální systém natolik, že vážně onemocněl a ztratil deset kilogramů. Úbytek váhy pokračoval dál, a když odjel na dovolenou na Havaj, zbyl z něho 72kg střízlík. Takto hubený zůstal rok a půl. Někdy v roce 1983 se u Howortha objevila alergie na jistá jídla, zřejmě zděděná po otci, a do třetice si vážně poranil ramenní rotátory. Lékem na všechny problémy se znovu stal trénink, tentokrát v gymu Mikea Hocketta v North Hollywoodu. Dalších 20 let pobýval v posilovně pětkrát týdně po 1,5 hodině. V bench-pressu sice nešel výš jak 100 kg, cítil se však skvěle a hlavně nechtěl chodit za doktory. "Když mi lékař naposledy měřil tep, říkal, že mám srdce jako nákladní vlak, a ptal se: 'Cvičíte?' Řekl jsem: 'Jo, trošku!'"

V listopadu 20015 oslavil Don Howorth osmdesátku, v listopadu 2020 se dožil 85 let. Závěrem vyznání muže ve zralém věku: "Odchod ze soutěžní kulturistiky mi zachránil život. Měl jsem dost zdravotních problémů, ale žádný z nich nesouvisel s tréninkem. Když nic jiného, doba strávená v posilovně mi pomohla tělesně i duševně. V současnosti dávám dohromady svoji existenci. Prožil jsem zajímavý život s více vrcholy než pády a naučil jsem se netrápit maličkostmi. Být v pohodě a těšit se na zítřek, to je moje motto."

Jelikož se jedná o "posmrtný portrét", zbývá pouze dodat, že podle informace Donovy dcery Karen (nar. 1964) z manželství z roku 1960, jež udělala tátu dvojnásobným dědečkem, skonal "Vévoda deltových svalů" Don Howorth v pondělí 21. září 2026 ve spánku. Dožil se 91 roků.