Třemi sportovními událostmi nejvyššího významu jsou olympijské hry, mistrovství světa ve fotbale a Tour de France. Kam se za nimi hrabe Mr. Olympia a kolik lidí zná, na rozdíl od olympioniků a fotbalových kouzelníků, její vítěze, natožpak účastníky? Přestože známé klišé říká, že historie uznává pouze vítěze, protagonista následujícího textu se do ní vepsal nejen železnými svaly a obří silou, ale také lidskostí a obětavostí. V 60. letech 20. století, v nichž se odehrál legendární festival Woodstock, proběhla tzv. Kubánská krize, byla postavena Berlínská zeď, vyrobena první audiokazeta a prototyp počítačové myši, objevily se dvoudílné plavky bikiny a minisukně, vznikla skupina Beatles, mezi nejlepšími sportovci planety byli Cassius Clay a Pelé, do vesmíru vzlétl první člověk a člověk vystoupil na Měsíc, patřil do desítky nejlepších kulturistů světa - bez pořadí Reg Park, Larry Scott, Sergio Oliva, Frank Zane, Harold Poole, Dave Draper, Arnold Schwarzenegger, Franco Columbu a Bill Pearl. Byl otcem, manželem a svérázným umělcem-amatérem se zručností v mnoha oborech. Byl zapáleným sportovcem, který si neuměl představit den bez tréninku, ať již s činkami a expandery, nebo plaváním, během a jízdou na kole.
V rozporu se svou mírnou povahou a skromností prožil dost pestrý život. Osm let hrál americký fotbal, dělal pomocníka na ranči, sloužil v armádě jako parašutista (po pádu z dvacetimetrové věže si rozbil hlavu a ležel 4 měsíce v nemocnici s podezřením na poškození mozku), po propuštění roku 1952 dva roky rubal dřevo v kalifornských pralesích. Z jeho manželství s Mary vzešly tři dcery: Daphne (1954), Kate (1955) a v roce 1962 Patricia "Trish". Když později začali jejich dům obcházet kluci a zmerčili otce, nikdy se tam nepoflakovali dlouho, domnívali se totiž, že má svaly spojené s nějakým radarem, který odhalí jejich nepoctivé úmysly. Jakmile jej ale poznali, uvolnili se, byť ne úplně, a koumali, jak jednat s dcerou muže, který trhá telefonní seznamy a ohýbá železné hřeby. Sipes tenkrát provozoval posilovnu ve městě Modesto, ležícím na úpatí Sierry Nevady, pak se usadil asi 50 km severně ve Stocktonu a dožil v domě u jezera Shastina na úplném severu Kalifornie.
Charles Harry Sipes se narodil 22. srpna 1932 manželům Evelyně a Williamovi Sipesovým ve městě Sterling, stát Illinois. Rodiče se brali roku 1927 a jejich první syn Bill junior přišel na svět o tři roky později. Malý Chuck, na střední škole hubený jako lunt, hrál americký fotbal a nutně potřeboval přibrat. S činkami začínal jako vzpěrač na koleji v Modestu a jednou se v tělocvičně konala soutěž v bodybuildingu. Kamarádi potají vyplnili přihlášku a pak mu řekli, že musí jít na pódium a pózovat. Vylezl tedy nahoru a udělal pár neohrabaných póz. Brzy poté se místo olympijských disciplín zaměřil na zlepšování postavy. V roce 1958 skončil třetí v západní sekci AAU Junior Mr. America (vyhrál Ray Routledge), triumfoval na AAU Mr. Northern California a na "velké" Americe byl devátý (1. Tom Sansone). Po roce nečekaně vyhrál titul IFBB Mr. America v soutěži, kde byli jen čtyři účastníci. Za ním ještě Joseph Simon, Torre Larson a Sam Calhoun. V roce 1960 Sipes odjel do Montrealu, kde dobyl titul IFBB Mr. Universe. Sipes taky startoval na druhé a třetí Olympii. V září 1966 byl třetí (1. Larry Scott, 2. Harold Poole, 4. Sergio Oliva), rok nato dokonce druhý (1. Oliva, 3. Poole, 4. Dave Draper). Mimochodem, den předtím udělal v posilovně "Mid-City-Gym" Toma Minichella v New Yorku pět opakování bench-pressu s 230 kg a před soutěží ještě stihl siláckou exhibici! Dne 25. září 1968 v Miami Beach na Floridě se ověnčil titulem IFBB Mr. World. Jen pro doplnění, ten večer v soutěži Mr. Universe stál rovněž na pódiu jistý neotesaný mladík z Rakouska, nemohu si vzpomenout na jeho příjmení... Schwarzenweld? Schwarzenberg? Sipes, který seděl v porotě, však dal svůj hlas Frankovi Zaneovi. Evropští fanoušci, včetně našich účastníků Borise Plintoviče, Bohumila Divílka a Laca Klériho, viděli Sipese v tehdejší Jugoslávii na IFBB Mr. Universe 1970 v Bělehradě, tam ve střední kategorii nestačil na tureckého borečka Ahmeta Enünlüa. Mimochodem, s účastí profesionálního kulturisty na amatérském šampionátu si nikdo hlavu nelámal. Sipes vyšel naposledy na pódium na jaře 1974, kdy vyhrál Mr. Pacific Coast Over Forty.
Sipes měl mimořádně dobrý vztah k lidem a strávil 24 let života jako zaměstnanec "California Youth Authority", odkud odešel v roce 1988. Poté, co jej prezident J. F. Kennedy jmenoval jako prvního v historii do funkce National Fitness Director, učil mládež na prestonské průmyslové škole posilování a posléze vymyslel program, jehož hlavním cílem bylo 3 - 4krát do roka vyvádět mladistvé delikventy a děti z rozvrácených rodin do kalifornských hor Sierry Nevady. Nejprve asi tak týden kolem nich kroužil, aby nabyli pocitu, že jsou ztracení, a pozbyli chuti na útěk. Začátkem druhého týdne už mladíci začali svěřovat svoje osudy, které je dovedly až do polepšoven a dětských domovů. Terapie byla úspěšná a superintendant folsomské věznice poznamenal, že 96 % těch, které měl Chuck v rukou, se již nikdy do vězení nevrátilo.
Tábory měly název "Intensive Survival Program" a začínaly jako dlouhé pěší cesty do hor napříč Mohavskou pouští a po divokých řekách. Mladí muži se dostali do přímého kontaktu s přírodou, začali si více vážit života a získali jiný náhled na svoje problémy. Jednou za měsíc byl každý jedinec vyslán do hor na čtyři noci a tři dny. Vybaven pouze nožem, musel si sám obstarat jídlo, vodu a postavit přístřešek na spaní, takže taková zkouška mládence skutečně zakalila. Lezení po horách bylo v mnoha případech první věcí tělesného charakteru, kterou v životě městského člověka zažili. Obdivuhodné je, že Sipes s nimi nikdy neměl potíže, přestože většina z nich v životě nestrávila jedinou noc pod širým nebem! Možná působil jako model ochránce a vzoru a snad taky proto, že měl ty nadlidsky silné svaly…
Pochopitelně ani v náruči matky přírody Sipes nevynechával trénink. Každý druhý den cvičil s pružinami (krčení ramen, bicepsové zdvihy, tricepsové extenze, rozpínání hrudníku a upažování), dále sissy dřepy, výpony na jedné noze a sedy lehy. Po měsíci jeho váha klesla o 5 - 7 kg, po dalším měsíci normální stravy a tréninku byl zase nazpět. Naneštěstí nová vládní vyhláška způsobila omezení rozpočtu a tolik úspěšný program byl k Sipesově nelibosti ukončen. Potom až do roku 1992 pracoval jako poradce (youth counselor) pro mladistvé delikventy.
Jak vypadala Sipesova typická dieta? Předně, asi od 70. let byl vegetarián, byť občas snědl kuře nebo rybu. Když soutěžil a trénoval pro sílu, jedl rovněž hovězí maso, vejce, celozrnné výrobky a pil až 4 litry mléka denně, aby udržel svou váhu okolo 100 kg. Po čtyřicítce však zjistil, že to není zdravé, a tím, že místo šestkrát jedl jenom třikrát denně, shodil na 85 - 88 kg. Ráno snídal džus, granolovou směs (obilniny s medem) a čtyři krajíce celozrnného chleba s rostlinným máslem. Oběd vynechával a k večeři měl zeleninový salát, další chleby s máslem a šípkový čaj s medem. Přestože občas vypil pár piv, snědl zmrzlinu nebo ovocný koláč, v posledních 35 letech života (cca 1958 - 1993) neochutnal ani kousek čokolády!
Příklad diety před soutěží IFBB Mr. World 1968
- snídaně - vajíčka se sýrem, džus, ovoce, celozrnný chléb a máslo, dvě sklenice nízkotučného mléka
- přesnídávka - dvě sklenice mléka, doplňky (sušená játra, pivovarské kvasnice, olej z obilných klíčků, sójový proteinový prášek, vitamín C a multivitamín)
- oběd - dva tuňákové sendviče na krajících celozrnného chleba, přírodní (?) zmrzlina a dvě sklenice mléka
- svačina - ovoce, rozinky, slunečnicová semínka
- večeře - hovězí steak, ryba nebo kuře, salát a dvě sklenice mléka
- před spaním - "proteinový koktejl” (čerstvé mléko, sušené mléko, med, melasa, banán a klíčkový olej)
Sipes začal s kulturistickým stravováním v 16 letech. Vždy měl rychlý metabolismus a tenkou pokožku, takže v dietě před soutěží příliš netrpěl. Rok před IFBB Mr. World vážil 90 kg a jedl třikrát denně. Postupně přidával až na 6 jídel denně a na soutěži měl životní maximum 101 kg (ostatní kulturisté naopak shazovali). Kolem roku 1985 vážil pouze 80 kg (v 53 letech) a pouhým přidáním proteinového koktejlu do stravy nabral 7 kg a zvětšil obvod paží na 49 cm!
Jako majitel několika posiloven mohl Sipes trénovat podle libosti, nejraději však cvičil doma v garáži, kde měl lavici, silový stojan, činku, bradla a hrazdu. Nevlastnil jednoručky a výpony cvičil na dvou starých cihlách. Podobně rád dělal jednoduché základní cviky po 10 - 15 opakováních a sérii prodlužoval 20 - 40 rozpalovacími pohyby v rozsahu čtvrtiny dráhy. S oblibou prováděl tzv. kumulativní opakování - on jedno opakování, partner jedno opakování, on dvě, partner dvě atd. až do maxima a někdy ještě zpátky. Po tréninku vždy zařazoval kardiovaskulární činnost. Běhal, jezdil na kole nebo plaval v bazénu. Už tenkrát využíval intervalový trénink.
V přípravě na Mr. World 1968 se Sipes rozhodl, že ve věku 36 let získá nejlepší formu svého života. Trénoval v posilovně prestonské průmyslové školy třikrát denně šest dnů týdně po dobu jednoho roku. První trénink byl od ráno od 6 do 8 hodin, druhý v zaměstnání mezi 14. a 16. hodinou a třetí mezi 20. a 22. hodinou večer. Jak mohl takový program vydržet? Vlastnil ohromné schopnosti zotavení a regenerace, podpořené zdravou stravou, spánkem a duševní vyrovnaností. Nikdy nestagnoval a mezi sériemi neodpočíval déle jak 30 sekund. Neuvěřitelné. Úžasné. Neskutečné. Máte-li nějaké podezření, Sipes byl celoživotním odpůrcem dopingu a zejména anabolik!
Pondělí, středa, pátek
Ráno hrudník
- Bench-press - 10 x 60 kg, 2 x 8, 2 x 4, 2 x 2, 2 x 1 opakování s 220 kg.
- Dotlačování a držení těžké činky v bench-pressu - 4 série po 5 sekundách. Jakmile dosáhl 20 sekund, zvýšil zátěž tak, aby ji udržel pouze 5 sekund.
- Dotlačování činky z mrtvého bodu - 4 x 6 opakování. Sipes umístil osu činky v silovém stojanu do výše svého mrtvého bodu (asi 10 cm nad hrudníkem) a odtud ji vší silou tlačil do napnutých paží.
- Pullover s nataženými pažemi - 3 x 15 s 57 kg.
- Rozpažování vleže - 4 x 8 opakování.
- Kroužení činkami vleže - 4 x 8 opakování.
- Kliky na bradlech - 4 x 8 se 45 kg.
- Kumulativní kliky na bradlech - od 1 opakování a dvousekundových pauz postupoval až do 20 - 25 opakování, což bylo vcelku přes 300 opakování.
Odpoledne ramena
- Tlaky za hlavou - 4 x 8 opakování.
- Předpažování s činkou - 4 x 8 opakování vsedě nebo ve stoji.
- Upažování vsedě - 4 x 8 opakování.
- Čelní tlaky v silovém stojanu - 4 x 8 opakování.
Večer triceps
Chlapci již byli na ložnicích a Sipes měl volný večer na třetí fázi tréninku.
- Tricepsové extenze vleže - 2 x 8, 2 x 4, 2 x 2, 2 x 1 opakování (do 110 kg).
- Tricepsové extenze s jednoručkou - 4 x 6 opakování.
- Tricepsové zapažování v předklonu s činkou - 4 x 10 opakování.
Úterý, čtvrtek, sobota
Ráno stehna a lýtka
- Dřepy - 2 x 8, 2 x 6, 2 x 4 opakování. Dvakrát měsíčně šel Sipes na maximum, aby otestoval sílu (asi do 270 kg). Těžké dřepy dělal od svých 16 let.
- Extenze kvadricepsů - 2 x 40 opakování.
- Zanožování vleže - 3 x 12 opakování.
- Výpony ve stoji - 4 x 50 opakování. Prvních 10 opakování dělal z extrémního protažení a nezvedal paty nahoru, dalších 20 výponů bylo v úplném rozsahu pohybu a posledních 20 v extrémně vysoké poloze s lehkým odrazem. Jednu sérii cvičil s patami ven, další sérii s chodidly rovně a další s patami dovnitř.
- Po tomto tréninku 15 minut běhal a sprintoval.
Odpoledne záda
- Veslování s T-držákem - 3 x 12 opakování.
- Stahování kladky na prsa na široko - 4 x 12 opakování.
- Strečink latissimů - 4 x 10 sekund. Sipes uchytil na hrazdu dvě nylonové smyčky, postavil se na lavičku a upevnil zápěstí do smyček. Pak sestoupil z lavičky a visel volně na zápěstích. Nejprve nechal záda vahou těla protáhnout, pak se pokoušel přitáhnout co nejvýš. Používal závaží 45 kg na opasku a považoval tento cvik za klíčový pro rozvoj zad.
Večer biceps a předloktí
- Těžké zdvihy bicepsy - někdy s rovnou, někdy s EZ osou, 2 x 6, 2 x 4, 2 x 2 opakování až do 110 kg.
- Zdvihy s oporou loktů - 4 x 10 opakování se 68 kg.
- Izolovaný zdvih s jednoručkou vsedě - 2 x 8 opakování.
- Ohýbání zápěstí s jednoručkou - 2 x 15 opakování.
Mimo to Sipes denně dojížděl do zaměstnání na kole a ujel celkem 32 km, což lze považovat za aerobní trénink. Břicho procvičoval každý den čtyřmi sériemi sedů a lehů na šikmé lavici, úklonů a sedů z lehu s 10kg závažím za krkem.
Současně s vítězstvím na IFBB Mr. World 1968 Sipes vytlačil vleže na lavici 258 kg při tělesné váze okolo 100 kg. Od 80. let zredukoval svůj trénink z dřívějších 36 hodin týdně na 6 hodin týdně. Věnoval se fitness, vytrvalosti a osobnímu dobrému pocitu po tréninku. Po dovršení padesátky (roku 1982) si jako cíl určil bench-press 204 kg, neboť v květnu 1976, kdy měl 44 let, snadno zvedl 190 kg. Další zajímavostí může být to, že Sipese nikdy nezajímaly míry, ale s jistotou věděl, že měl obvod bicepsu nad 47 cm a občas až 49,5 cm (což je dost hluboko pod někdy uváděnými 53 cm). Měřil 175,5 cm, kolem prsou měl asi 130 cm, zápěstí 19 cm, pas 81 cm, stehno 65 cm a lýtko 45,5 cm. Nejúžasnější míru zaznamenal kolem ohnutého předloktí - autoři se většinou shodují na čísle 45 cm.
Sipes byl přesvědčený, že většina kulturistů nevede vyvážený život. Lidé prý kladou příliš velký důraz na hmotné statky, ale podle něho "nejlepší věci v životě pocházejí z duševní pohody". Klíčem k uchování mládí je věnovat se smysluplným věcem. Kromě činností tělesného charakteru jako horolezectví, horská turistika, jízda na kole a plavání Sipes také velmi dobře maloval, zejména náměty z divokých zákoutí kalifornských hor, zkoušel potápění s kyslíkovým přístrojem, naučil se ručnímu šití z kůže, chytal ryby na mušku a hrál na banjo. Ke každému koníčku si nejprve sehnal příslušnou literaturu a během let nasbíral ohromnou knihovnu příruček a encyklopedií. A soudě podle Sipesova neblahého konce, vedl jeho duševní rozvrat, způsobený depresemi ze starého zranění lebky a z nemožnosti pokračovat v obvyklém nadlidském tréninku, až k sebevraždě střelnou zbraní (24. února 1993).
Přiznejme si to, kulturistická soutěž není kdovíjaká zábava. Běžní návštěvníci chtějí vidět opravdovou show, to zaprvé, proto pořadatelé už od 50. let zvali do programu artisty, tanečníky, akrobaty a vzpěrače. Zadruhé, sami kulturisté dlouho bojovali s předsudkem, že jejich svaly nemají sílu. Součástí soutěží se proto staly exhibice s činkou, případně tradiční silácká čísla, jaká předváděli závodníci Mike Dayton, Don Ross a Franco Columbu v USA, John Citrone v Anglii nebo Arthur Robin ve Francii. Nejlepší z nejlepších však byli Bill Pearl a Chuck Sipes. Sipes viděl Pearlovo vystoupení na pouti v Sacramentu a rozhodl se dát dohromady své vlastní. Oproti Pearlovi zařadil jiná čísla jako prorážení 15cm hřebu skrz dřevěnou desku nebo ohýbání ocelové stavební kulatiny, u nás známé jako "roxor" (je na povrchu zpevněná spirálovým nálitkem). Někdy začínal ohyb v ústech, přes krk nebo přes hlavu, jindy natáhl paži a švihnul tyčí proti ní. Kulatina se ohnula kolem předloktí a Chuck dokončil ohyb rukama v předklonu před tělem. Program pokračoval nafukováním termoforu, trháním řetízků, balíčků karet a tlustých telefonních seznamů.
V roce 1968 Sipes nadzvedl vleže na zádech pažemi předek automobilu Ford Ranchero. Podle odhadu tady po krátké dráze udržel váhu okolo 700 kg. Přečtěte si, co o tom napsal v časopise Ironman (listopad 1968). "Abych získal sílu na takové výkony, provádím tzv. silová držení. Jde o to, že v pozici bench-pressu držím na pažích váhu až o 50 kg těžší, než vytlačím. S ní udělám 2 - 3 lehká pokrčení loktů a pak ji držím až 20 sekund. Zadruhé, jedním z nejdůležitějších pomocných faktorů je hodně těžkých dřepů. Dělal jsem opakování dřepů s 305 kg a vynucené dýchání mi pomohlo vybudovat zásoby nosné síly. Když zvedám auto, položím se pod něj a rukama uchopím nárazník na šíři ramen. Pak mocně zatlačím, a když dojde ke stlačení pružin pérování, vsunu pod něj také kolena. Dále udělám most a vší silou celého těla nadzvednu předek auta, aby někdo z diváků mohl vytáhnout zpod pneumatiky dolarovou bankovku, kterou jsem tam umístil." Jak snadné, že?
Pronájem privátního gymu
