Podzimní sezóna očima pětinásobné medailistky Veroniky Skácelové

[Text: Veronika Skácelová] Zdravím všechny čtenáře Ronnie, na začátek bych se asi měla ve stručnosti představit. Jmenuji se Veronika Skácelová, je mi 22 let a nyní jsem čerstvě ukončila svou třetí závodní sezónu. Pocházím z Brna, studuji na Masarykově univerzitě a pracuji jako osobní trenérka a lektorka na skupinových lekcích v brněnské posilovně.

Letošní přípravu jsem si neuvěřitelně užila. První polovina roku 2022 byla pro mě dost hektická (státnice, přijímačky, práce ve dvou posilovnách, online klienti, běhání po veterinách se psem...), a tak jsem přípravu na podzimní závody pojala jako takovou "odměnu". Ač to možná zní zvláštně, tak do diety jsem se moc těšila. Baví mě sledovat celý ten proces, jak se tělo mění, a kam jsem se od minulé sezóny posunula. Možná i díky tomu jsem neměla pocit, že bych v dietě nějak trpěla. Samozřejmě jsou chvíle, které jsou náročnější. Pro mě je asi největší nepřítel čas a snaha skloubit všechny své aktivity.

I letos jsem samozřejmě pod vedením Elišky Dombkové a tímto bych se jí chtěla omluvit za všechno své pindání a stresy a poděkovat, že je mi obrovskou oporou nejen v závodní den, ale po celou přípravu a po celou off-season. Letošní sezónu jsem odstartovala v Lucembursku na Bellux Cupu, kde jsem získala první místo v ženách nad 172 cm. Vítězství jsem dojatě oplakávala ještě několik dní poté. Měla jsem ze závodu obrovský respekt a vděčná jsem byla už za projití eliminací. Následné finále a první místo, to bylo něco, co jsem vůbec nečekala.

Pokračovala jsem mezinárodními závody Fitness Mania Kladno. Týden před soutěží jsem onemocněla, takže pro mě byla malá výhra už jen to, že jsem se na soutěžní pódia v Kladně vůbec postavila. V ženách i juniorkách jsem získala 3. místo, což pro mě po promaroděném týdnu bylo opět velkým překvapením.

Aktuálně jsem týden po Diamond Cupu v Rakousku. Pocity před soutěží jsem měla asi jako vždy, těšila jsem se, bála jsem se, měla jsem velký respekt, ale chtěla předvést to nejlepší, co dovedu, a vidět zlepšení u sebe sama. V juniorkách jsem získala 1. místo a v ženách 3. Bylo to pro mě historicky poprvé, kdy se mi dařilo lépe v juniorkách než v ženách, a umístění bylo pro mě zas a znova velkým překvapením. Celé závody jsem si náramně užila. Do Rakouska jsem cestovala s přítelem, řekla bych, že už jsme, co se závodního cestování týče, poměrně sehraní, takže celý víkend proběhl bez větších stresů. Po závodech jsme si prošli Graz, večer jsem si pochutnala na kýblu zeleniny, ovoce a proteinu, podívali jsme se na naprosto needukativní kontent v televizi a v pondělí brzy ráno odjeli zpět domů.

Na DC Austria ani na Kladno jsme žádnou superkompenzaci neprováděli. Sůl, vodu i denní příjem držím konstantně. Navíc už jsem cca měsíc v reverzní dietě, jídla tedy přibývá, kardia ubývá a tělo je méně ve stresu, což je asi další důvod, proč jsem se před závodem cítila opravdu dobře a neměla jsem pocit, že bych táhla jazyk po zemi. :-D

Děkuji, pokud jste dočetli až sem, a přeji všem čtenářům krásný den.