[Text: Alice Pospíšilová]
Zdravím a ahoj všem čtenářům. Jmenuji se Alice Pospíšilová, je mi 41 let, pocházím z Vysočiny, ale v Praze žiju se svým manželem a dětmi Simčou (14 let) a Lukym (11 let) už dlouho.
Moje práce se kvůli covidu přesunula z kanceláře zcela na home office a s tím přišly i bolesti zad a málo pohybu. Hledala jsem nějaký způsob, jak si pomoct, a začala se poohlížet po fitku, kam bych alespoň občas mohla zajít, a někoho, kdo by mi pomohl se v tom pro mě novém prostředí zorientovat.
Našla jsem Evču (Eva Budina), prolustrovala její profil a i nějaká videa na Ronnie.cz a hned při prvním setkání mi bylo jasné, že tohle bude jízda. Ale že až taková...
I během nejpřísnějších lockdownů jsme nepřestaly trénovat, i když třeba jen na dálku a s gumami a jednoručkami, a padl návrh na první cíl. Do mých čtyřicátých narozenin alespoň jednou stát na podiu jako bikina.
Nejdřív jsem se tomu smála, nevěřila jsem... Povedlo se! Měsíc před mými čtyřicátými narozeninami jsem poprvé oblékla závodní plavky, poznala, jak voní závodní barva a jak moc nesnáším nalepené řasy. :-)
Měla to být jen taková legrace, hec, zkouška, jestli to vůbec dám. No a ejhle, cvičím už tři roky a začínám čtvrtou závodní sezónu.
Na podzim mě čekají již tento víkend dvě soutěže v Rakousku, několik pohárových soutěží, a pokud vydržím, moc ráda bych sezónu zakončila na BFC Cupu v Liberci.
Držím palce všem závodníkům, kteří se připravují na nějakou soutěž, i všem, kteří mají své cíle, aby se dařilo jich dosáhnout. Děkuju za neskutečnou podporu mé rodině a trenérce, terapeutce, psychologovi, kamarádce, mentorce v jedné osobě Evče Budině a třeba na některých závodech ahoj. :-)
