V neděli 17. září 2017 proběhla ve Vídni soutěž International Austria Cup, které se již tradičně účastní i mnoho českých závodníků. Poprvé za svou závodní kariéru se jí zúčastnila i členka Extrifit Clubu a svěřenkyně trenérky Lídy Čížové Anželika Kiričenková, která si odsud odvezla hned dvě medaile. Zlatou získala v kategorii bikiny fitness juniorek, stříbro pak v kategorii bikiny fitness žen do 163 cm.
Anželiko, veliká gratulace ke skvělému umístění na Austria Cupu. V rozhovoru před soutěží jste říkala, že bude hodně záležet, jak se forma vyvine v úplném závěru přípravy. Jak jste tedy byla spokojená pří pohledu do zrcadla v den závodu?
Zdravím všechny čtenáře Ronnie.cz. Musím upřímně říct, že ráno jsem s formou byla spokojená, doběhla přesně tak, jak jsme si s trenérkou představovaly. Měla jsem ale strach, jelikož jsme cestovali do Vídně až ráno v den soutěže, a tak jsem měla obavy, abych se po cestě nezalila, protože je to od nás přece jen pět hodin cesty.
Na soutěž Austria Cup jste měla dobré reference, ale zúčastnila jste se jí poprvé. Jaká je tedy Vaše osobní zkušenost? Jak jste byla spokojená s tím, jak soutěž probíhala po organizační stránce?
Soutěž byla zvládnutá na jedničku. Co se týče zahraničních soutěží, vždy jsem měla dobré zkušenosti jak s organizací, tak s prostory pro závodníky, průběhem prezentace atd., a ani Austria Cup mě v tomhle nezklamal. Měli jsme na vše dostatek času a vše jsme věděli s dostatečným předstihem, takže nebyl žádný chaos a vše proběhlo bez zbytečného stresu.
Soutěžila jste mezi ženami i mezi juniorkami. Dokázala byste říct, v čem se závodnice obou kategorií nejvíc liší, zda je tam vidět jakási "zralost svalů"? Ve které kategorii jste se vy osobně cítila lépe?
Myslím, že rozdílem v těchto kategoriích je míra osvalení a samozřejmě zralost svalů. Na kvalitě svalů je vidět, když někdo cvičí už mnoho let, takže také mám co dělat, abych se, co se týče kvality, posunula. Sama cvičím šest let, stále jsem s něčím nespokojená a svaly bych chtěla větší a tvrdší. 
Musím říct, že na těchto závodech ale podle mého názoru byla větší konkurence v juniorské kategorii. A to už jen tím, že byla open, což znamená, že jsme byly různě vysoké.
Ale paradoxně jsem se v juniorkách cítila lépe. Všechny závodnice v obou kategoriích byly ale skvěle připravené a já pořád nemůžu uvěřit, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Když vidíte svoje soupeřky, dokážete se s nimi nějak objektivně porovnat a usoudit, jaké byste mohla mít šance?
Tak tohle nedokážu nikdy. V určité fázi přípravy už ztrácím racionální pohled na formu jak moji, tak mých soupeřek, a když si třeba myslím, že bych měla ještě nějaké to kilo dát dolů, trenérka mě brzdí a naopak.
Jak jste se cítila na pódiu? S jakými pocity jste z něj odcházela?
Před Austria Cupem jsem měla pouze 4 měsíce, co jsem nezávodila, ale přišlo mi to jako věčnost, takže jsem byla šťastná, že jsem mohla opět na pódium. Před vstupem na pódium jsem ale vždy nervózní, toho se asi nikdy nezbavím. A s jakými pocity jsem z pódia odcházela? Vzhledem k tomu, že jsem v semifinále v obou kategoriích byla v prvním vyvolávání, tak s úžasnými.
Nyní Vás čeká start na EVLS. Ráda byste tam ukázala stejnou formu jako na Austria Cupu, nebo byste něco chtěla doladit ještě trochu jinak?
Ano, je to pár dní do EVLS a já musím říct, že jsem snad nervóznější nikdy nebyla. Formu bych chtěla ukázat minimálně stejnou, ale nebudu se určitě zlobit, jestli se nám podaří svaly více naplnit.
Víte, že...
