Arnold Sports Festival a všechny soutěže s ním spojené jsou již minulostí a závodníkům, kteří se jich zúčastnili, zbyly jen dojmy a vzpomínky. Na našich stránkách jste jako již tradičně mohli sledovat aktuality, přinášeli jsme Vám fotografie z prezentací i pódia, průběžné a posléze i kompletní výskledky, informace o českých i zahraničních závodnících.
Ve dnešním článku pro Vás máme ohlédnutí za amatérským Arnoldem, o které jsme požádali Jana Touška, jenž se v kategorii klasické kulturistiky mužů nad 180 cm umístil na sedmé příčce. Jak se mu v Americe líbilo, jak dlouho se vlastně "zdržel" na soutěžním pódiu a jaké dojmy v něm tato velkolepá sportovní akce zanechala? To vše si můžete přečíst v následujícím článku, který je doplněn o několik fotografií přímo z místa dění.
Zdravím všechny čtenáře Ronnie!
Redakce mě požádala, abych se ohlédl za letošním Arnold Classic a něco Vám k tomu řekl.
Přiblížím Vám tedy tyto závody z očí mých a mého kamaráda, zkušeného závodníka Martina Dajče. Byli jsme totiž celý týden v podstatě 24 hodin denně spolu.
Přiletěli jsme pár dní před závody do Columbusu. Bylo hned od prvních minut jasné, že všichni v tomto jinak šedivém a nudném městě žijí v tuto dobu událostí Arnold Sports Festivalu. Hned taxikář se nás ptal, jestli jedeme na Arnold Classic a odkud jsme. Řekl jsem Czech Republic a on na to: "Yes, Sparta Praha!" :) Vybuchli jsme smíchy, protože taxikář byl černoch. Takže Američani o nás vědí... No, jenže my nejsme fotbalisti, říkáme mu. A on na to, že bodybuilders? Jen jsme se zasmáli. Tak nám popřál "good luck" a byli jsme na hotelu. Hned brzy ráno u snídaně se sešla skupina asi 6 kulturistů, všichni jsme se tak nějak seznámili. Panovala mezi všemi přátelská nálada, odjeli jsme dokonce společně přetíženým taxíkem na prezentaci. Hned ráno tam bylo strašně moc závodníků. Registrace a vážení jsou strašně náročné, musíte vystát neskutečně dlouhé fronty, všechno je na dlouho a bez vody se to absolvuje těžko. Ale pořadatelům asi nestojí za to zaměstnat o 5 lidi víc, aby to šlo trochu rychleji.
Druhý den po vážení jsme měli volno, takže nákup jídla ve městě, pak do hotelu, odpočinek, uvařit rýži a brambory a následovaly poslední přípravy před startem.
Co se mě týká, tak forma byla každou hodinou lepší, u Martina také, ale on sám věděl, že úplně na sto procent ještě připravený není, že to umí ještě líp.
Ráno byla skvělá snídaně a pak šup do taxíku směr závodiště. Jel s námi 4členný ruský tým kulturistů.
Letos bylo na závodech opět víc závodníků než vloni, nicméně na provozu v backstage to nezpůsobilo pořadatelům žádné potíže. Vše tam bylo dobře zajištěno a vše běželo podle harmonogramu úplně přesně, až jsme se divili, že se to při tak velkém počtu závodníků tak stíhá a neprotahuje se to.
Vše jsem pochopil až pódiu, závod v podstatě totiž probíhal jen jako eliminace do pětky, vše se ořezalo, urychlilo a zkrátilo, na pódiu jsme stáli minutu a pak hned odchod. :) V backstage řekli finálovou pětku, hned co jsme tam sešli po schodech.
Podtrženo a sečteno, dlouhá náročná příprava, šíleně dlouhá cesta (24 hodin), vše opravdu nákladné - pro minutu na pódiu na Arnold Classic Amateur. :)
Oba s Martinem jsme se shodli, že tyto závody se staly velkou komercí a mají smysl jen pro pár největších amatérských hvězd, co si jedou rychle vybojovat absolutku a tím pádem profi kartu. Tyto závody nejsou pro pravý smysl závodění, ani si je totiž neužijete.
Po závodech jsme si užili po americku pojaté velkolepé EXPO, kde si můžete koupit úplně všechno od všech světových značek doplňků a oblečení atd.
Já z Columbusu cestuji dál do Ameriky na další závody, poprvé v nové kategorii classic physique.
Brzy se Vám pokusím napsat něco i z těchto závodů.
Všechny Vás zdraví Honza Toušek!
Arnold Classic Amateur 2016 očima Jana Touška
