Letošním rokem jsme poprvé zprostředkovaně oslovili všechny závodníky po mistrovství České republiky s návrhem, zda by chtěli zhodnotit celou soutěž, vyslovit své názory, ohlédnout se za ní, jak se jim líbila, co se jim nelíbilo, prostě a jednoduše, aby měli příležitost se vyjádřit ke klání, jehož se zúčastnili.
Součet všech, kteří se zapojili do bojů na pódiu, přesahoval číslo 100, říkala jsem si, že bude obtížné připravit článek s názory všech, pokud odpovědí, nicméně nikoho jsme nechtěli vynechat, proto byly e-maily rozeslány všem. Moje obavy byly zbytečné. Tímto děkuji všem, kteří si našli tu chvilku a napsali pár řádků, nebo i více, o svých dojmech ze soutěže, velmi si toho cením. Možná právě Vy přispějete dalšímu zkvalitnění při jejich pořádání.
Níže si můžete pročíst příspěvky všech, kteří věnovali čas ohlédnutí za soutěží ve Žďáru nad Sázavou, či přidali i pohled do svého života.
Příspěvek pana Kamila Vodeckého najdete zde.
Jitka Šnerchová
Pokud bych se měla teď s odstupem pár dní ohlédnout za MČR, jež se konalo 28. - 29. 4. ve Žďáru nad Sázavou, byly a jsou mé pocity asi takové.
Začnu-li od úplného začátku, kterým je předzávodní příprava, můžu s upřímností říct, že pro mě nebyla nikterak jednoduchá, neboť ji provázely hned dvě nepříliš příjemné události. Tou první byl překvapivý, nečekaně rychlý a smutný odchod mé maminky necelý měsíc před očekávaným mistrovstvím Moravy a Slezska v Lanškrouně, který mě i celou mou rodinu velice zarmoutil.
I přesto, že to bylo pro mě velice těžké a bolestivé, jsem to však nevzdala, bojovala dál a šla si za svým vytyčeným cílem.
Vše se mi, dá se říct, dařilo až do doby, než nade mnou přes veškeré mé úsilí týden před závody, kdy se většina závodníků připravuje na ne zrovna příjemnou dietu, zvítězily bacily a já ulehla do postele se zánětem průdušek a antibiotiky. Vše jsem ten týden považovala za ztracené a chtěla jsem to všechno vzdát. Nakonec jsem se ale přece jen otřepala a v sobotu ráno jsme vyrazili i s manželem směr Lanškroun. Tento sobotní den strávený na MM a S pro mě nakonec dopadl až neočekávaně dobře a já si odtud dovezla bronzovou medaili.
O týden později se pak konalo o víkendu 28. - 29. 4. MČR ve Žďáru nad Sázavou, odkud mám velice krásné vzpomínky. Organizace, prostory, které nám připravili jako šatny, péče o závodníky ze strany pořadatelů, to všechno se mi moc líbilo. Poznala jsem zde spoustu úžasných lidí, porota byla skvělá a myslím, že i spravedlivá, a hlavně celková atmosféra byla velice veselá a zapálená do tohoto sportu i ze strany publika. I přesto, že byly závody rozděleny do dvou dnů, což bylo pro nás závodníky poměrně náročné, jsem si to tam neskutečně užila a o to větší byla moje radost, když pak při vyhlašování výsledků zaznělo mé jméno na bronzové příčce.
Mé pocity jsou ještě nyní krásné a myslím, že budu ještě dlouho na tyto dva dny strávené ve Žďáru nad Sázavou s úsměvem vzpomínat.
Závěrem bych ale ještě chtěla poděkovat mému manželovi za jeho obrovskou podporu, dále pak mému trenérovi Tomášovi Varajovi a majiteli Fitcentra Caesar Julkovi Botošovi, kteří mi umožnili se těchto závodů zúčastnit, a v neposlední řadě také mé bezva kamarádce Peťulce Mazačové, která mi moc pomohla v těžkých chvílích a stále mi dodávala chuť a energii jít dál.
S pozdravem
Jitka Šnerchová z Nového Jičína
Lenka Mrkvová
K činkám jsem poprvé přičichla zhruba v 21 letech. Do té doby jsem se naplno věnovala cyklistice a vyzkoušela si, i s několika úspěchy, amatérské MTB závody (závody horských kol).
Tohoto sportu se mi nějak přejedlo a uvažovala jsem, co jiného bych mohla dělat. Vzpomněla jsem si na kamaráda Pavla, který mě kdysi motivoval cvičením, a říkala jsem si, že bych to konečně taky mohla zkusit a nabrat trochu svaloviny na cyklistikou vyhublé tělo. Nakoupila jsem si domů několik činek, inspirující časopisy a začalo cvičení. Jelikož váhy byly den ode dne lehčí a opakování nespočet, musela jsem se odhodlat navštívit posilovnu. Našla jsem si jednu poblíž mého zaměstnání. I když vybavením asi osloví málokoho, mně se tam zalíbilo a Fitcentrum Dragon je dodnes mým druhým domovem. Už od začátku mě vede trenér Marcel Kubiczek, který mě naučil správnou techniku cvičení, a i co se týče jídelníčku, skladby tréninku a suplementace, důvěřuji jen jemu.
O závodech jsem přemýšlela již před cca 7 lety, jen jsem nikdy nenašla odvahu předstoupit před lidi. Po 4 letech dřiny v posilovně jsem všeho nechala a začala se věnovat příteli a později i chodu domácnosti. Když pak přišlo dítě, znovu mě chytla myšlenka, že bych se sebou měla začít něco dělat, jinak dopadnu stejně jako většina mladých holek tady na vesnici. V květnu 2011, když bylo dceři 8 měsíců a já přestávala kojit, navštívila jsem znovu starý dobrý Dragon. Po tříleté pauze, kterou jsem měla, se tam vůbec nic nezměnilo. Potkávala jsem stále stejné lidi a i "můj" trenér stále hýřil vtipem. Když pak po měsíci tréninku šly vidět obrovské změny na postavě, dřela jsem na sobě o to intenzivněji, až mě opět chytla myšlenka připravit se na závody. Tentokrát jsem si řekla, že už to musí vyjít. Do té doby jsem prošla mnoha životními zkouškami, tak jsem si řekla, že tohle bude další. :)
Od září jsem přešla na systematičtější trénink, již pod vedením trenéra, a pomalu začala příprava na jarní závody. V lednu 2012 pak následovala objemovka, kde jsme se snažili nabrat kvalitní svalovinu, což si myslím, že se povedlo, a od března jsme šli do diety. Začala jsem trénovat 5x týdně a 2x týdně jsem zařazovala HIIT na stacionárním kole. V dietě se mi osvědčily sacharidové vlny, průměrně 160 g sacharidů na den, které jsme postupně snižovali. Dieta pro mě nebyla nijak zvlášť stresující, užila jsem si i tři odlehčovací dny, kdy jsem mohla jíst cokoli.
Týdny přípravy uběhly jako voda a už tu byly vysněné závody - MČR v kulturistice konané ve Žďáru nad Sázavou. Poprvé jsem atmosféru závodů nevnímala jako divák. Byl skvělý pocit stát na rozpáleném pódiu pod reflektory a slyšet z hlediště vykřikovat diváky: "162 je nejlepší!"
Byl to pro mě nezapomenutelný víkend. Šťastná a namotivovaná jsem se vracela domů za mým malým sluníčkem, které mi fandilo u internetu společně s rodiči a sestrami, kterým chci moc poděkovat za podporu. A taky manželovi za finanční podporu, bez něj bych určitě do závodění nešla. A největší dík patří Marcelovi, protože je nejlepší trenér, a všem z fitka, co mi věřili. Pokud budou finance, chtěla bych se připravit na podzimní MS v Polsku a pak si zřejmě dát zas na nějaký čas pauzu a věnovat se rodině, popřípadě dalšímu přírůstku.
S pozdravem
Lenka Mrkvová
Jiří Schäfer
Jako šestnáctiletý jsem začínal v TJ Sandow Mariánské Lázně a po pěti letech pravidelného tréninku jsem absolvoval tehdejší krajské přebory, národní mistrovství a mistrovství republiky. Mým tehdejším největším úspěchem bylo 2. místo na mistrovství Čech v kategorii nad 90 kg.
Vloni na podzim jsem si začal pohrávat s myšlenkou zúčastnit se závodů v kulturistice a začátkem ledna jsem o tom hovořil s panem Petrem Stachem, který mi „dal požehnání“. Od této chvíle začala samotná příprava, která proběhla hladce také díky radám od něj.
Jaké byly vaše pocity, když vás vyhlásili coby vítěze MČR v masters i kategorii mužů do 90 kg?
Po semifinále masters jsem doufal v medaili a v kategorii muži do 90 kg bylo mým přáním skončit do pátého místa. Velmi si vážím obou vítězství. Ale protože je kulturistika sport hodnocený subjektivně sborem rozhodčích, mám největší a obrovskou radost z jednoznačného bodového ohodnocení.
Jak byste zhodnotil soutěž jako takovou, přístup pořadatelů, organizaci, atmosféru, verdikt rozhodčích?
Myslím, že kulturní dům ve Žďáru nad Sázavou je velmi důstojné prostředí pro konání mistrovské soutěže a organizačně byla výborně zvládnutá. Největší výhodou z pohledu závodníka pro mě byly šatny pro závodníky vytvořené na ochozech nad hledištěm, díky kterým jsem mohl sledovat průběh téměř celých závodů.
Celé závody byly krásné. Vládla zde kamarádská atmosféra a také podpora diváků byla skvělá. Příjemně mě překvapilo celkové velké množství závodníků a závodnic a spousta zajímavých soutěžních kategorií.
Motivovala vás soutěž pokračovat, uvidíme vás ještě?
Kulturistika je sport, ve kterém je stále co zlepšovat a rozvíjet. Jsem si vědom svých rezerv a určitě na nich budu pracovat a musím přiznat, že tento úspěch mě výrazně povzbudil.
Také věřím, že si ještě zazávodím, ale neslíbím to.
Radim Kučera
Na MČR v kulturistice ve Žďáru nad Sázavou jsem soutěžil v kategorii nad 90 kg. Určitě se mi průběh celé soutěže líbil. Nakonec 6. místo je pro mne ohromnou výzvou do další přípravy na příští sezónu.
Co se týče zázemí pro nás závodníky, bylo vše v pořádku. Kulturistika je hezký sport.
S pozdravem
Radim Kučera
