Reklama:
AKCE: Smart Whey protein 1+1
Nově v moderním sáčkovém balení!
Více zde.

Legenda československé kulturistiky Pavol Jablonický slaví šedesátiny (I.)

24.221 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Nedožité sedmdesátiny Petra Stacha a jeho tréninkové programy
Pětasedmdesátiny legendy čs. kulturistiky Petra Tlapáka
Alois Pek
- sedmdesátiny legendy československé kulturistiky (II.)
Nedožité sedmdesátiny legendy kulturistiky Roberta Dantlingera (II.)
Psal se rok 1975, mistrovství Evropy v holandském Amsterdamu. Jako blesk z čistého nebe se světem svalů rozšířila zpráva o vítězství zcela neznámého reprezentanta z kulturisticky neznámé země. Tento fenomenální a naprosto nečekaný úspěch v podobě titulu absolutního mistra Evropy Petra Stacha zahájil zlatou éru naší kulturistiky a jeho současníci a o něco později i následovníci PhDr. Petr Tlapák, Alois Pek, dnes již zesnulí Robert Dantlinger a Tono Holič, Mirek Jastrzebski, Ing. arch. Peter Uríček a zejména MVDr. Libor Minařík… Tak tito naší borci a řada dalších dominovali nejenom na mistrovstvích Evropy, odkud přivezli řadu titulů, takže jsme se stali jedničkou v Evropě, ale museli nás brát velmi vážně i na mistrovstvích světa. Mistrů Evropy jsme tedy měli v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let "požehnaně", ale kov nejcennější, zlatá medaile z mistrovství světa nám stále unikala. Museli jsme si na ni počkat dlouhých dvanáct let od prvního úspěchu.

Tohoto druhého přelomového momentu, který se zapsal zlatým písmem do historie naší kulturistiky, jsme se dočkali až v roce 1987. Má ho na svědomí dnes již ikona našeho sportu Pavol Jablonický. S jeho jménem, které se v Československu stalo synonymem kulturistiky i pro širokou veřejnost (ta bohužel vždy nahlížela na kulturistiku s určitým despektem), je ovšem spojena celá řada dalších prvenství: první náš profesionál, a to jak u nás, tak v celém tehdejším "východním bloku", první dvojnásobné vítězství na mistrovství světa IFBB, první účast na Mr. Olympia, první profesionální vítězství. Tato prvenství mu nejenom již nikdo nevezme, ale už je nikdo u nás ani nepřekoná! Tak výjimečná a ojedinělá byla kariéra našeho společného, v tom pravém slova smyslu československého kulturisty Pavola Jablonického! Ale dodal bych ještě jedno neoficiální prvenství. Je to v tomto roce 40 let (!), co se postavil jako dvacetiletý mladík na kulturistické pódium Východočeského krajského přeboru ve Svitavách. V průběhu následujících třech desetiletí prakticky všichni jeho soupeři dříve nebo později pověsili kulturistické plavky na hřebík, ale on zůstal!

Východočeský krajský přebor 1983, kategorie do 174 cm - 1. místo Emil Boár, 2. místo Julius Šafr, 3. místo Pavol Jablonický

Pavol Jablonický, v kulturistické komunitě přezdívaný "Džablo" nebo také "Jabloňák", se narodil rok před tím, než byla kulturistika oficiálně uznaná v bývalé ČSSR jako sportovní odvětví, a to 24. ledna 1963 v Borském Mikuláši na západním Slovensku, v regionu na severozápad od Bratislavy označovaném jako Záhorie. Jen před několika málo dny tedy oslavil kulatých 60 let. Dětství Pavol trávil jako každý jiný kluk. Hrál fotbal, hokej a docela vynikal v atletice. K srdci mu také přirostl volejbal, ale a ohledem na průměrnou výšku 173 cm nebyl pro něho tento sport perspektivní. Dny či spíše léta tápání ukončil až nástup na střední vojenské učiliště, obor letecký mechanik v Prešově, kde ve třetím ročníku začal posilovat na tehdejší dobu v dobře vybavené školní posilovně, ovšem tehdy ještě bez jakýchkoliv závodních ambicí.

Jako čerstvého absolventa ho čekalo první umístění k leteckému útvaru a to netušil, jaký rozhodující moment v jeho životě nastane Byl převelen v roce 1982 na vojenské letiště do Hradce Králové, daleko od domova do zcela neznámého prostředí a do města, o kterém předtím v životě ani neslyšel. Nicméně to byl typický příklad úsloví být ve správný čas na správném místě. A právě u Pavla se naplnilo stoprocentně. V této době se totiž začalo formovat závodní družstvo oddílu kulturistiky TJ Spartak Hradec Králové pod vedením Dr. Pavla Zobače, odborníka na slovo vzatého. A protože Pavol chtěl pokračovat ve cvičení, tak byl právě na tom správném místě ve správný čas a nemohlo tomu být jinak, než že Dr. Zobač okamžitě rozpoznal Pavlův ojedinělý talent. Tak došlo k osudovému setkání dvou výjimečných osobností, které navždy zcela změnilo Pavlův život - v opačném případě by nám asi jméno Jablonický nic neříkalo.

V tomto oddíle byla celá řada perspektivních, talentovaných a ambiciózních závodníků, pamětníci jistě doplní jména Romana Hrnčíře (první Pavlův sparingpartner), Miloše Hofmana, Honzy Zubra. Kamila Vaňáska, Pavla Mareše, Franty Drahoňovského... Ti, které jsem nejmenoval, nechť mi to odpustí. Nicméně Dr. Zobač zaměřil svoji pozornost hlavně na jednoho z nich a tím byl právě Jablonický.

Prakticky všechny přehledy Pavlových výsledků začínají až rokem 1987, takže to vypadá, že "přišel, viděl a zvítězil", ale není tomu vůbec tak a my začneme opravdu jeho prvními kroky po kulturistickém pódiu. Pavol se totiž zlepšoval postupně a rozhodně se nejednalo o nějaký raketový vzestup, ale svoje výsledky musel doslova vydřít a věru měl nadmíru těžké soupeře! Pouhý rok tréninku pod vedením Pavla Zobače a Pavol debutuje v roce 1983 na Východočeském krajském přeboru, kde obsazuje třetí místo v kategorii do 174 cm (jak vítězný Emil Boár, tak druhý Julek Šafr se mohou pyšnit, že porazili budoucího mistra světa - poprvé a naposled), ale již následující rok vítězí! Díky tomu se kvalifikoval na mistrovství ČSSR mužů a šestým místem uzavíral finále hvězdné kategorie do 174 cm. Ovšem zato kraloval na druhém neoficiálním mistrovství ČSSR juniorů v Kunovicích a svým absolutním vítězstvím si vysloužil pověst nejperspektivnějšího borce a nominaci do reprezentačního kádru na mistrovství Evropy mužů v Madridu. Zde sice svým 8. místem neuspěl a zaplatil nováčkovskou daň, ale on se po několika letech do Madridu vrátí a to bude jiná káva…

Pro mladé čtenáře (a těch je jistě většina), kteří nezažili období před rokem 1989, by se zdály podmínky, za kterých se Pavol připravoval, jako návrat do kulturistického středověku. Vybavení posiloven bylo z dnešního pohledu zcela nedostačující a kromě základního vybavení činkami a lavičkami jste mohli využít již jen různé typy kladek (žádné cihličky, pouze na kotouče), primitivní stroje na nohy - předkopávání, zakopávání a vertikální legpress a to bylo téměř všechno. O to více je udivující a zaslouží si naši velikou úctu, že v takovýchto primitivních podmínkách formovali svoje postavy mistři Evropy a budoucí mistr světa! Téměř nepochopitelné…

A doplňky stravy? O těch se mohlo kulturistům této doby opravdu jenom zdát a pouze pro reprezentaci bylo vyhrazeno značně omezené množství proteinových koncentrátů z kapitalistické ciziny. Názorný, možná z dnešního pohledu trochu úsměvný příklad, jak Pavol tehdy doplňoval potřebu bílkovin, nalezneme snad vůbec v prvním článku o něm od Ing. Ivana Macha v časopise Tréner (11/1984). Cituji: "Hlavní součástí vysokoproteinové diety v přípravném období zůstává tvaroh… A tak si z něj Pavol připravuje chuťově přijatelný, výživný nápoj, který doporučuje k vyzkoušení. Do půl litru mléka se přidají jedna až dvě kostky nízkotučného tvarohu (po 250 gramech) a 3 až 4 vejce. Vše se umixuje a přidá se polévková lžíce medu na ochucení." Konec citace a já jen dodávám: starý dobrý tvaroh, na kterém vyrostla celá generace kulturistů v dobách socialismu. A poučení pro ty mladé nadšence, kteří si nemohou vybrat mezi desítkami stále dokonalejších proteinových koncentrátů, izolátů, hydrolyzátů a kdo ví, čeho ještě…

Východočeský krajský přebor 1984, kategorie do 174 cm - 1. místo Pavol Jablonický, 2. místo Julius Šafr

Při pohledu na výsledky v roce 1985 nás může zaujmout jenom fakt, že Pavol se přiblížil ve své kategorii těsně pod stupně vítězů, na které měli ovšem opět nárok pouze ti nejlepší z nejlepších v čele s Dr. Minaříkem, Jastrzebským, a on jen velmi těsně zaostal za Kusem. Následující rok při neúčasti těch největších konkurentů konečně vytoužená "bedna" v podobě stříbrné medaile s tím nejtěsnějším rozdílem, opět za Jánem Kusem.

Rok 1987 by se mohl vytesat do žuly v přehledu výsledků celé historie naší kulturistiky! Pavlovi se povedl dosud nevídaný hattrick, který nemá a asi ani nebude mít obdoby - tři vítězství za sebou na těch nejvýznamnějších soutěžích udělalo z Pavla neporazitelného borce. Vše začalo mistrovstvím ČSSR, kdy si konečně poradil s Kusem (byť o jeden jediný bod), a nepříjemnou pachuť porážky pocítili i mistři Evropy Miroslav Jastrzebski a Anton Holič. Přesto si ještě nemohl říkat, že je nejlepší kulturista v té bezesporu nejhodnotnější kategorii do 174 cm, protože chyběl soupeř nejtěžší - MVDr. Libor Minařík, který se připravoval speciálně pouze na mistrovství světa.

Mistrovství Evropy v německém Essenu - soutěž, která opět potvrdila, kdo vládne kulturistické Evropě! Pavol rozšířil v kategorii do 90 kg úctyhodný počet evropských titulů společně s Jastrzebským (pro něho to byl již třetí) - oba zde zvítězili suverénním způsobem a s bronzem Holiče jsme jasně triumfovali i v pořadí národů. Je pochopitelné, že Jablonický byl zařazen do reprezentačního kádru i pro mistrovství světa. Ale nepředbíhejme, protože ho ještě čekal souboj těžší než na mistrovství Evropy, a to na tradiční a nejprestižnější pohárové soutěži v tehdejším socialistickém Československu, Ceně Sandow. Ano, Pavol se již od prvopočátku účastnil pohárových soutěží, ale na této měl prokázat svoji dominanci v kategorii do 174 cm v přímém duelu s Liborem Minaříkem. Třebaže tato kategorie byla velmi hodnotně obsazená včetně Jastrzebského a Kuse, tak pozornost diváků, ale i rozhodčích na sebe strhla tato dvojice a odsoudila všechny ostatní účastníky do role statistů! Je to již více než 35 let, ale napínavost tohoto souboje a jeho velmi těsný výsledek ve prospěch Jablonického byl fantastický zážitek, který si jistě všichni nadšení fandové kulturistiky v přeplněném mariánskolázeňském divadle N. V. Gogola dodnes pamatují (včetně mě). Proč se o této soutěži vůbec rozepisuji? Byl to totiž další zlomový moment v Pavlově kariéře, protože "skalp" Minaříka ho katapultoval do role jedničky reprezentace a nejlepšího kulturisty tehdejšího Československa vůbec.

Ovšem tehdy ještě nikdo netušil, a to ani samotní aktéři, že se tento souboj bude opakovat již prakticky za měsíc na podstatně důležitější soutěži, a to na mistrovství světa v Madridu. Pro Jablonického to byla premiéra, ale Minařík byl již velmi zkušený závodník. Je ovšem pravda, že s tím, že se utkají naší dva bezesporu nejlepší kulturisté v jedné kategorii, opravdu nikdo nepočítal. S jednou výjimkou a tou byl Dr. Pavel Zobač, od roku 1986 rovněž trenér státní reprezentace. Jeho podivná strategie, kdy Pavola stlačil zbytečně do kategorie s Minaříkem, je dodnes hádankou, na kterou zná odpověď pouze bůh a Dr. Zobač. Dalo by se mluvit téměř o bratrovražedném boji, kdy v těžké konkurenci 37 kulturistů v kategorii do 90 kg Jablonický Minaříka opět porazil a stříbrná medaile pro Libora získaná podruhé za sebou na mistrovství světa představovala jistě zklamání. Ovšem cíl, který si stanovil Pavol s Dr. Zobačem, byl splněn na sto procent!

Pro každého mistra světa z jakékoli jiné země byl tento titul vstupenkou mezi profesionály s možností účasti na soutěži nejprestižnější Mr. Olympia (později již pouze absolutní vítěz mistrovství světa). Ne tak pro Pavla. Tehdejší režim nebyl profesionalismu nakloněn, dával přednost jeho skryté, neoficiální, pokrytecké formě, a hlavně potřeboval výsledky dokumentující převahu socialistických sportovců nad těmi kapitalistickými. Takže byl sice odměněn titulem Zasloužilý mistr sportu a osmi tisíci korunami, ale vytoužený přechod k profesionálům se nekonal. Navíc musel odejít do civilu, protože jakýkoli styk se Západem byl pro vojáky nepřípustný. Civilní zaměstnání si našel jako vychovatel v internátu největšího hradeckého průmyslového podniku ZVÚ, což mu dávalo dostatek času na kvalitní trénink. Následně ho čekal ještě těžší úkol - ne titul mistra světa získat, ale obhájit ho! A to navíc v té nejtěžší kategorii nad 90 kg. Úkol, který se svojí obtížností rovnal téměř herkulovským pracím, ale on měl vedle sebe odborníka z nejpovolanějších, kterému bezvýhradně věřil. O tom ostatně svědčí jeho slova: "Zatímco jiní se obtížně prokousávají literaturou a vyptávají se zkušenějších, já se mohu plně spolehnout na svého trenéra, protože všechny jeho rady, nápady a připomínky vedly ke zlepšení mé výkonnosti."

Pavol Jablonický jako exhibiční host Ceny Orlických hor 1988, na snímku s absolutním vítězem Juliusem Šafrem

Příprava na druhé mistrovství světa probíhala podle plánu, ale poté postihla Pavla v době, kdy byl na soustředění v Nymburce, opravdu těžká rána - Pavel Zobač začátkem léta 1988 emigroval. Co teď? Ztráta člověka, který ho vedl obrazně řečeno za ručičku již od prvopočátku, nyní mohla snížit jeho šance na obhajobu titulu na minimum. Musel okamžitě řešit tuto zdánlivě bezvýchodnou situaci, a tak si vzpomněl na Minaříkova trenéra a poradce Zbyňka Slanaře a zatelefonoval mu. Ten ovšem podmínil následnou trenérskou spolupráci souhlasem Libora Minaříka. Libor se ukázal jako gentleman a nebyl proti. Cesta ke druhému titulu mistra světa již opět byla velmi reálná…

V říjnu 1989 odlétá minivýprava ve složení předseda Svazu kulturistiky Ing. Jaroslav Veselý a jediný závodník Pavol Jablonický k protinožcům do australského Brisbane. Soutěž je součástí světové výstavy EXPO a koná se na otevřeném amfiteátru (v té době v Austrálii panovalo léto s třicetistupňovými teplotami). Pavol se svými 173 cm a 93,5 kg je v kategorii nad 90 kg nejlehčí a zároveň nejmenší. To jistě není ta nejlepší výchozí pozice k obhajobě titulu, ale jeho největší soupeř, Švéd Kardell měl sice obdivuhodně rozvinuté svalstvo nohou, ale ve vrchních partiích zaostával, a tak díky vynikající proporcionalitě svalstva a symetrii Pavol získal náskok. Ten ještě utvrdil velmi působivou volnou sestavou na proslulou skladbu Michaela Jacksona Bad a s podporou 5 000 diváků v hledišti zaslouženě zvítězil!

"Pokud jde o budoucnost Pavola Jablonického, dospěli jsme v předsednictvu k názoru, že je schopen dalšího výkonnostního růstu pouze za podmínek výrazně tvrdší konkurence. Tu mu nejsme schopni zajistit na domácích, ale ani na zahraničních amatérských soutěžích. Proto požádáme nadřízené tělovýchovné orgány o souhlas s jeho účastí na několika profesionálních soutěžích v tomto roce (1989). Tím chceme zajistit ještě lepší reprezentaci československé kulturistiky, reprezentační špičce odpovídající motivaci a Pavolu Jablonickému, který má v 25 letech vynikající předpoklady pro vstup do absolutní světové špičky, odpovídající podmínky k dalšímu sportovnímu růstu." Tak zněly závěry předsednictva Svazu kulturistiky ÚV ČSTV a s posvěcením vrcholných tělovýchovných orgánů jeho vysněnému vstupu mezi profesionály již nic nestálo v cestě!

Jak se Pavolu Jablonickému vydařil jeho debut mezi profesionály a jak se mu vedlo v konkurenci takových es, jako byli Ronnie Coleman nebo Jay Cutler? Na to už se podíváme ve druhém díle narozeninového speciálu.



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie