Reklama:
Legendární Matrix protein opět v akci!
Spousta příchutí a luxusní láhev ZDARMA! Více zde.

Nedožité sedmdesátiny legendy kulturistiky Roberta Dantlingera (II.)

12.190 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Nedožité sedmdesátiny legendy kulturistiky Roberta Dantlingera (I.)
Robertovi v jeho další kulturistické kariéře výrazně pomohlo rozhodnutí IFBB o novém rozložení váhových kategorií, a to do 70 kg, do 80 kg, do 90 kg a nad 90 kg, a tato změna přišla pro něho právě včas, protože měl velké problémy držet váhu do 75 kg.

Rok 1979 nezačal pro Roberta právě šťastně, protože opět prohrál na mistrovství ČSSR se svým odvěkým rivalem Tlapákem. Přesto byl společně s ním, Holičem a novou tváří reprezentace MUDr. Veselým vybrán na šestitýdenní soustředění před mistrovstvím světa do Nymburka. Bylo ovšem rozhodnuto, že za "velkou louži" do amerického Columbusu poletí pouze tři reprezentanti. Nominace byla opravdu obtížná, protože všichni se dostali do vynikající formy, ale nakonec si černého Petra vytáhl Petr Tlapák. Robert Dantlinger měl poprvé možnost se představit v kategorii, která byla pro něho s ohledem na tělesnou výšku jako stvořená, a to do 80 kg, kde se prezentovalo 30 závodníků. Z taktického hlediska nebylo nejšťastnější, že jedním z jeho největších soupeřů byl kolega z reprezentace Anton Holič. Robert se ale nepředstavil v té nejlepší formě, protože mu chyběla finální vyrýsovanost a jistě i očekávání byla u něho velmi vysoká, a tak čtvrté místo za Holičem pro něho představovalo jistě zklamání. Nakonec největší ohlas měl nováček reprezentace, 193 cm vysoký a 115 kg vážící Josef Veselý (v loňském roce jsme zveřejnili článek k jeho nedožitým sedmdesátinám). Ten svým impozantním zjevem znervózňoval i favority své nejtěžší kategorie Raye Mentzera a Wilkosze… Přestože se očekávání zcela nenaplnila, opět se prokázala schopnost našich kulturistů se nejlépe prezentovat, a proto jsme měli ze všech družstev i největší ovace.

Grand Prix Sandow 1982 - zleva Appie Steinbeck a Robert Dantlinger

Postupně se propracováváme k největšímu životnímu úspěchu Roberta Dantlingera na mistrovství Evropy v belgických Bruggách. Naše čtyřčlenné družstvo ve složení Dantlinger, Holič, Uríček a Veselý bylo nesmírně silné a dal se očekávat i triumf v soutěži družstev. Pro Holiče i Roberta to bylo jakési repete mistrovství světa, ovšem - a naštěstí pro nás - s jiným, podstatně radostnějším výsledkem. V kategorii do 80 kg startovalo nejvíc účastníků - 23 a bylo na první pohled jasné, že naši reprezentanti budou bojovat o medaile. Hlavním soupeřem Roberta se ukázal ve vynikající formě Turek Ali Tez, připravující se v Mnichově. Obavy, že by mohl Roberta připravit o vítězství, nebyly bezpředmětné. Naštěstí měl i výrazné slabiny v pažích a málo objemném hrudníku, a tak ho Robert hlavně díky celkové vyváženosti a eleganci - předvedl i nejlepší volnou sestavu celého mistrovství - přeci jen převálcoval. Tím nejtěsnějším poměrem 4 ku 3 se stal konečně mistrem Evropy! Holič nezopakoval svoji formu z mistrovství světa a skončil čtvrtý, ale jak Veselý, tak Uríček svým druhým a třetím místem v nejtěžší kategorii splnili více, než se od nich očekávalo. Sice naše reprezentace skončila "až" druhá za Tureckem, ale 3500 diváků aplaudovalo naší společné sestavě ve stylu antických sousoší, díky které jsme získali to nejvyšší ocenění. Při odjezdu naši reprezentanti museli řešit velmi příjemný problém, jak všechny ty trofeje převézt vlakem domů, protože ta největší, Dantlingerova, představující sošku kulturisty na vysokém podstavci, měřila více než metr…

V roce 1979 byl Robert bezesporu na vrcholu své výkonnosti, v nejlepší formě svého života a jistě nejsou bez zajímavosti ani jeho tělesné rozměry v této době: výška 169 cm, váha 80 kg, obvody krku 42 cm, hrudníku 122 cm, bicepsů 47 cm, pasu 68 cm, stehen 65 cm a lýtek 42 cm. Již z toho vyplývá, že Robert rozhodně patřil mezi estetické kulturisty, kteří navíc dokázali velmi působivě prezentovat svoje svaly nejenom při povinných postojích, ale především ve volné sestavě. Ta se dala bez přehánění vždy označit jako umělecké dílo. Jistě Vás upoutá i Robertův štíhlý pas. To, jak ho dosáhl, patří mezi jeho tajemství, se kterým se ovšem nijak neskrýval. Jeho metodou, jak udržet štíhlý pas, respektive ho ještě zmenšit, bylo nepřetržité nošení opasku celých 24 hodin, nesundával ho tedy ani na noc. A takto to vydržel celé měsíce… Kožený opasek měl šíři cca 10 cm po celé jeho délce a Robert se ho snažil stále více a více zatahovat. Z dnešního pohledu trochu úsměvné, zjevně to neodpovídá vědeckému poznání, ale spíše uplatnění selského rozumu. Prostě dochází ke stálému stlačování vnitřních orgánů a břišní stěna se nemůže tedy vyklenout dopředu. Tuto Dantlingerovu metodu přejímali i jiní kulturisté a mezi nimi i Petr Stach. Ten prý díky tomu zmenšil obvod pasu až o 10 cm. Mám s tím i osobní zkušenost právě přes Petra Stacha. Nechali jsme si s kamarády u brašnáře vyrobit speciálně tento opasek a nosili jsme ho na tílku, aby se nám kůže nezapařovala. Byla to doba plná experimentů a přiznám se, že již nevím, jak se nám to osvědčilo.

TJ Sandow (1983) - zleva Anton Holič, Robert Dantlinger a Alois Pek

Ale vraťme se k popisu Robertovy kulturistické kariéry a posuňme se do roku 1980. Nejvyšší domácí soutěž se konala v Púchově a ani největší sál kulturního domu, který město mělo k dispozici, s kapacitou přes 1000 diváků nemohl zdaleka uspokojit všechny zájemce (němým svědkem této skutečnosti byly vyražené vstupní dveře, které podlehly tlaku nedočkavých fanoušků - sám jsem byl jedním z aktérů). Není se co divit, téměř všechny hvězdy naší kulturistiky zde bojovaly o tituly. Píši téměř, protože kromě Aloise Peka se neúčastnil také Petr Tlapák a tím usnadnil Robertovi cestu k titulu. Až později jsme se dozvěděli, že Petr definitivně s konečnou platností ukončil svoji kariéru… Ale objevil se pro něho soupeř nečekaně vyrovnaný - Bohumil Divílek, v té době již vystupující jako profesionální artista, který si zatoužil zopakovat po deseti letech slastný pocit vítězství na mistrovství republiky. Nakonec rozhodla Divílkova svalová nevyrovnanost se znatelnými slabinami ve svalovém rozvoji. Robert byl zvyklý své soupeře deklasovat volnou sestavou a tím utvrdit svoje vedoucí postavení. Tentokrát ovšem narazila kosa na kámen, protože Divílek byl ve volných sestavách prostě nepřekonatelný, přesto se Robertovi podařilo svůj těsný náskok z prvního kola uhájit. Druhý titul mistra republiky byl tedy v kapse, ale do mistrovství Evropy zbývaly ještě čtyři měsíce, a tak se nominace do reprezentace konala až v září na Ceně Sandow v Mariánských Lázních. V roce 1979 se stal jejím absolutním vítězem a porazil i samotného Tlapáka, ale v tomto roce zvítězil "pouze" ve své kategorii, což mu ale stačilo k nominaci na mistrovství Evropy.

Starobylé padesátitisícové belgické město Bruggy přivítalo opět nejlepší kulturisty Evropy, a to v rekordním počtu (k mužům přibyli ještě junioři) 97 závodníků z 20 zemí. Naše reprezentace ve složení Holič, Dantlinger, Minařík a Uríček pochopitelně odjížděla s těmi nejvyššími cíli, které dokonce překročila. V kategorii do 80 kg, kde mezi 24 závodníky ze 17 zemí startovali Dantlinger i Holič, nedal posledně jmenovaný žádnou šanci svým soupeřům, tedy ani Robertovi. O jeho životní formě svědčilo již absolutní vítězství na Ceně Sandow, a tak jeho ambice musely být ty nejvyšší - ve všech kolech obdržel maximum bodů. Robert bohužel zůstal něco dlužen svojí formě ze Sandowa, ale přesto dokázal svojí rutinou a volnou sestavou získat stříbro před zle dotírajícím Alim Tezem, byť pouze o jeden jediný bod. Titul mistra Evropy získal rovněž Peter Uríček, stříbro Minařík, debutující v reprezentaci, a Josef Grolmus mezi juniory. Hala, naplněná 3500 diváky, byla tedy svědkem našeho triumfu i mezi státy!

Grand Prix Sandow 1982 - Robert Dantlinger a Appie Steinbeck

Mistrovství světa se závěrem roku konalo na Filipínách, a protože rok 1980 byl olympijský, tak maximum financí do sportu šlo na účast našich olympioniků v Moskvě. Na výjezd reprezentace do tak vzdálené lokace prostě již nebyly peníze… Ovšem Robertovi se naskytla možnost vyjet se švýcarskou reprezentací. Účast zařídil reprezentační trenér Luděk Nosek a vše bylo tak utajené, že v našem soudobém tisku, včetně toho odborného, o tom nepadla ani zmínka. S ohledem na skutečnost, že jeho účast nebyla schválená našimi tělovýchovnými orgány, jakákoli medializace byla zcela nežádoucí, a to i přesto, že Robert nezklamal a obsadil ve své kategorii páté místo.

V roce 1981 si po čtyřech letech pravidelné účasti na mistrovstvích republiky a v reprezentaci zjevně potřeboval od závodění odpočinout, a tak se s ním opět potkáváme na pódiu až v roce 1982, již bez jeho největších rivalů Tlapáka, Hovorky či Divílka. Ovšem v Bratislavě mu vyrostl soupeř, který v průběhu velmi krátké doby dosáhl světových kvalit - Josef Grolmus, později přezdívaný s ohledem na svou mohutnost "gigant". Že se boj o titul omezí pouze na tyto dva borce, tak to se po jeho vítězství na mistrovství Slovenska dalo očekávat. Robert se bohužel nepředstavil ve špičkové formě, hlavně mu chyběla lepší vyrýsovanost, a i přes absolutorium ve volné sestavě získal Grolmus v jednadvaceti letech (!) coby nováček mistrovský titul. S ohledem na tento relativní neúspěch již Robert tuto sezónu ukončil.

Mistrovství Evropy 1983 v Malmö - zprava Robert Dantlinger a Anton Holič

Do roku 1983 vstoupil naopak velmi úspěšně. Začátkem dubna se mu podařilo zvítězit na Evropském poháru v Bruselu. Úspěch o to větší, že tato soutěž se konala bez rozdílu vah a byla špičkově obsazená, kromě něj se jí účastnil ještě Peter Uríček, který skončil sedmý. Tohoto výsledku si Robert velmi cenil, vždyť tento pohár měl pouze jediného vítěze - a to byl právě on! Hned následovalo dvoutýdenní reprezentační soustředění v domácím prostředí Sandow Mariánské Lázně, snad nejlépe vybavené posilovně v celém bývalém Československu, a poté již si to reprezentační družstvo ve složení Rakyta, Holič, Dantlinger a Pek namířilo do švédského Malmö, místa konání evropského šampionátu. Tři osvědčení reprezentanti, všichni se již mohli pochlubit titulem mistra Evropy, plus jeden nováček. To vyvolávalo oprávněné naděje, že potvrdíme roli evropské jedničky. Ale nepředbíhejme. Rakyta sice skončil až sedmý v kategorii do 70 kg, ale hlavní želízka v ohni jsme měli v kategorii do 80 kg. Holič si počínal zcela suverénně a u všech rozhodčích obsadil první místo. Robert si zajistil bronzovou medaili hlavně svojí precizní promyšlenou volnou sestavou na Čajkovského Italské capriccio a tím těsně porazil o pouhé dva body dotírajícího Francouze Coussiea. První a třetí místo, co jsme si mohli přát více? A to jsme se ještě mohli spolehnout na nejzkušenějšího reprezentanta Aloise Peka, což byla vždy sázka na jistotu. Jeho bronzová medaile v nejtěžší kategorii zpečetila naše suverénní postavení v Evropě vítězstvím mezi národy před NSR a domácím Švédskem. A Dantlinger si ještě navíc přivezl cenu za nejlepší volnou sestavu celého mistrovství. Za pouhých 14 dní se konalo mistrovství republiky, ale Robertovi již zřejmě chyběla motivace k další přípravě, a tak sezónu ukončil.

Příprava na závody v roce 1984 pro něho začala desetidenním soustředěním, opět v domácím prostředí Mariánských Lázní. Podmínky se zde ukázaly jako ideální, zvláště při srovnání s tradičním prostředím v tělovýchovném středisku v Nymburce. Závodníci měli poprvé k dispozici i solárium, což tehdy bylo zcela výjimečné, a zároveň si mohli svoje volné sestavy nahrávat na video (další vymoženost do té doby nevídaná) a vytvořit si tak zpětnou vazbu. Mistrovství Evropy se opět konalo před nejvyšším domácím šampionátem již koncem dubna, a tak na závěr soustředění bylo třeba provést nominaci. Domácí Dantlinger a Pek byli doplnění Uríčkem a nováčkem reprezentace Jastrzebským. Toto čtyřčlenné družstvo pod vedením reprezentačního trenéra Luďka Noska samozřejmě odjíždělo do holandského Haagu v roli favoritů, kromě Jastrzebského byli všichni ověnčeni tituly mistrů Evropy. Na druhé straně každým rokem narůstala konkurence, vždyť tohoto mistrovství se účastnila již stovka závodníků ze 30 zemí! V kategorii do 80 kg jsme měli dvě želízka v ohni, a to zkušeného Dantlingera a Jastrzebského. Ten získal nečekaně, ale zcela zaslouženě svůj první titul mistra Evropy! Robert, který rozhodně nebyl ve své vrcholné formě, se musel spokojit se 4. místem, ale před svým věčným rivalem Alim Tezem. Díky pátému Petru Uríčkovi a hlavně dalšímu titulu mistra Evropy Aloise Peka (ten byl nejlépe ohodnoceným závodníkem celého šampionátu) jsme opět triumfovali v soutěži družstev - už popáté za sebou!

Mistrovství Evropy 1984 v Haagu - druhý zleva Robert Dantlinger, třetí Miroslav Jastrzebski

Doma se Robert ani neohřál a už musel cestovat přes celou republiku do Košic na mistrovství ČSSR, kterého se rok předtím pro nemoc nezúčastnil. Čekal ho zde prestižní souboj s loňským mistrem republiky Antonem Šarayem o titul v kategorii do 169 cm. Týden mezi evropským šampionátem a tímto mistrovstvím je krátká doba, a tak se Robertovi podařilo udržet svoji formu, ale rozhodně souměrný a vyrýsovaný Šaray nebyl snadný soupeř. Získal třetí a zároveň poslední titul mistra republiky.

Rok 1985 je spojen s úplně posledním soutěžním vystoupením Roberta na pódiu. Naše kulturistika měla tak kvalitní borce a v takovém počtu, že jsme si mohli dovolit s ohledem na jarní a podzimní výkonnostní vrcholy vytvořit dva silné reprezentační týmy. Robert byl nominován do podzimní přípravy na mistrovství světa v Göteborgu a opět nás společně s Jastrzebským reprezentoval v kategorii do 80 kg, v kategorii do 90 kg Minařík a nad 90 kg Pek, všichni již zkušení a osvědčení reprezentanti. V té obrovské konkurenci nakonec naši borci vytěžili maximum možného. Posuďte sami, v Robertově kategorii startovalo 47 (!) závodníků, a tak dostat se do finále bylo samo o sobě obrovským úspěchem. To se podařilo poměrně snadno Jastrzebskému, ověnčenému opět titulem z evropského šampionátu, a když si uvědomíme, že zvítězila taková budoucí legenda světové kulturistiky jako Lee Labrada, tak jeho třetí místo bylo vynikajícím úspěchem. Bohužel Dantlinger na finále nestačil a obsadil 13. místo, slabou útěchou pro něho mohlo být, že podobně skončila i celá řada jeho soupeřů z evropských šampionátů. Mírně pikantní je skutečnost, že v kategorii do 90 kg zvítězil odchovanec československé kulturistické školy, emigrant Josef Grolmus, reprezentující Německo, přičemž Minařík skončil třetí. Alois Pek v nejtěžší kategorii uzavíral finále a již to, že se do něho probojoval, byl husarský kousek, jak uvádí Dr. Nosek. Třetí místo v družstvech za kulturistickými velmocemi USA a NSR potvrdilo, že stále patříme ke světové špičce.

Jistě si Robert představoval ukončení své kariéry v pouhých 34 letech jinak, ale kromě titulu mistra světa dosáhl všeho, co si předsevzal. Suma sumárum tři tituly mistra republiky, mistr Evropy 1979, bronz z mistrovství světa 1978, druhá a třetí místa z mistrovství Evropy…

"Sandowáci" (1984) - zleva Jiří Zajíček, Alois Pek, Robert Dantlinger a Luděk Nosek

Na pódium se postavil již jako dorostenec v roce 1971, a tak téměř 15 let neustálého soutěžení, předsoutěžních příprav a drastických bezsacharidových diet (vždyť on měl tak rád sladké) vedlo postupně ke ztrátě motivace. Měl rodinu, děti a chtěl je také zabezpečit finančně a to kulturistika ani v soutěžní podobě rozhodně neumožňovala. Trénovat ale rozhodně nepřestal, protože věděl, že jediná možnost, jak si prostřednictvím kulturistiky vydělat peníze, je působit jako trenér ve fit centru v zahraničí, pochopitelně na západ od Šumavy. Tradiční kontakty mariánskolázeňských kulturistů v čele s Luďkem Noskem se západními, zvláště německými kulturisty, byly velmi úzké až přátelské a díky tomu se také vždy podařilo zajistit účast západních kulturistů, či dokonce exhibici některé z profesionálních hvězd na soutěži Sandow. Z dnešního pohledu nic jednoduššího než se domluvit s majitelem nějakého německého fit centra, kdo by nebral všemi deseti za trenéra takovou osobnost československé kulturistiky, která měla na Západě ten nejlepší zvuk? Pozor, ale jsme v roce 1985, stále ještě v totalitním režimu, který možnost pracovat na Západě jen tak někomu nepovolil. Robertovi se to podařilo, vždyť svoji vlast dlouhé roky úspěšně reprezentoval, za zásluhy obdržel i titul Zasloužilého mistra sportu, a tak pod hlavičkou Pragosportu (organizace zastřešující sportovce pracující v zahraničí) působil pět let jako trenér na různých místech v Německu, ale také ve Švýcarsku, a k tomu pořádal semináře včetně exhibic. Pragosport ovšem nebyla žádná dobročinná organizace a Robert jí musel odevzdávat 30 procent svých výdělků...

V roce 1989 se vrátil natrvalo domů a právě včas, aby mohl začít podnikat s tím určitým finančním zázemím, které si na Západě vytvořil. Nejdříve ovšem dostavěl rodinný dům s veřejnou posilovnou a bazénem, po kterém celý život toužil, a o dva roky později postavil hotel, kterému se stoprocentně věnoval, protože posilovnu v roce 1998 prodal.

Ne všechny podnikatelské aktivity se mu dařily, jak to tak bývá… Ale to vše se jeví jako zcela nepodstatné v konfrontaci s krutým osudem, který ho postihl. Zákeřná akutní leukémie ukončila jeho život 24. srpna 2012 v pouhých 61 letech…

Příprava Roberta Dantlingera na mistrovství ČSSR v roce 1979

Rok 1979 byl ten nejúspěšnější v jeho kariéře, tedy se dá předpokládat, že i jeho forma dosáhla v tomto roce vrcholu. Titul mistra Evropy mluví za vše… Společně s trenérem Luďkem Noskem sestavili tréninkový plán složený z několika fází. Za cíl si kladli zvýšení soutěžní tělesné hmotnosti na 78 až 79 kg s ohledem na nově zavedenou kategorii IFBB do 80 kg. Ta mimochodem Robertovi maximálně vyhovovala a přišla v pravý čas, protože mu dělalo velké potíže stlačit svoji soutěžní váhu do 75 kg. Nečekejte ovšem přesný a konkrétní tréninkový rozpis cviků, sérií a opakování, ale základní principy a postupy, které v jednotlivých obdobích dodržoval.

První období (2. leden - 4. únor)

Účelem bylo zvyknout si na pravidelný, v podstatě silově-objemový trénink 4x týdně jednofázově a každou svalovou partii procvičoval dvakrát týdně. Používal pouze samostatné série, většinou po 10 opakováních.

Druhé období (5. únor - 4. březen)

Šlo o intenzivnější pokračování silově-objemového tréninku se zaměřením na celkový rozvoj. V té době dosáhl již tělesné hmotnosti 85 kg, což se například projevilo i ve výkonu v bench-pressu 180 kg. Trénoval 6 x týdně jednofázově a každou svalovou partii procvičoval dvakrát týdně po 15 samostatných sériích v jednom tréninku. Snažil se neustále zvyšovat tréninkové zátěže a využívat dopomoci tréninkového partnera pro vynucená opakování - to považoval za obzvlášť důležité.

Třetí období (5. březen - 3. květen)

Třetí období bylo zaměřeno na separaci jednotlivých svalových partií za jejich současného rozvoje. Trénink 6x v týdnu, z toho třikrát dvoufázově. V pondělí, středu a v pátek procvičoval ramena, prsa, tricepsy a břicho, vše po patnácti sériích, v útery, ve čtvrtek a v sobotu ráno trénoval záda, biceps, předloktí a břicho a večer stehna a lýtka, vše rovněž po patnácti sériích. První základní cvik u každé svalové partie odcvičil s vyšší zátěží a druhé dva cviky spojoval do supersérie.

Po této přípravě následoval výjezd na mistrovství Belgie, kde vystupoval exhibičně. Po příjezdu zbývaly ještě tři týdny k vyladění formy na mistrovství ČSSR.

TJ Sandow (1983) - Robert Dantlinger

Závěrečná příprava na mistrovství republiky

Trénoval 6x týdně dvoufázově. V pondělí, středu a pátek ráno procvičoval lýtka, prsní svaly, triceps a břicho, večer pak ramena a opět břicho. V úterý, čtvrtek a v sobotu procvičoval ráno záda, bicepsy a předloktí, večer lýtka a stehna. Počty sérií na každou svalovou partii zvýšil na 25 až 30. Používal opět samostatné série, ale s maximální hmotností a samozřejmě s dopomocí a vynucenými opakováními. Tento postup měl za cíl dosáhnout maximální svalové hustoty.

Necelý týden před soutěží vážil 80 kg a byl se svojí formou spokojen. Počítal s vyladěním v posledních dnech, které jsou za předpokladu náročné a dlouhodobé přípravy pro kulturistické soutěže rozhodující. V den soutěže vážil rovněž 80 kg, ale jak se později ukázalo, byla to chyba v tom, že měl upravit svoji hmotnost na přibližně 77 kg a docílit maximálního vyrýsování, přičemž s hustotou svalstva byl spokojen. Postrádal však finální vyrýsování, které zakryly právě přebytečné dva kilogramy. Kdo ví, právě to ho mohlo stát titul v souboji s Tlapákem...

Po analýze celého tréninkového procesu dospěl k závěru, že měl zařadit gigantické série na svalstvo nohou a rovněž svalstvo břicha trénovat nejenom intenzivně, ale i ve větším počtu sérií a opakování. Potvrdila se skutečnost, že ne všechny svalové partie lidského těla reagují stejně na použité tréninkové principy. Rovněž se ukázalo, že není reálné zvýšit během jednoho roku soutěžní váhu více než o 5 procent.

Co se týče stravy, tak používal v této době standardní nízkosacharidovou dietu s vysokým příjmem bílkovin. Bylo to často až dvouměsíční martyrium prakticky bez sacharidů, ale s vyšším příjmem bílkovin (Dantlinger jedl cca 2,5 gramů na 1 kg tělesné váhy). Několik dní před soutěží zvýšil příjem sacharidů v rámci sacharidové superkompenzace.

Robert Dantlinger - mistrovství Evropy 1983


Foto:
archiv PhDr. Luďka Noska


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

10.03.19:37Jarda 74 - Tak za to bych se taky přimlouval.
10.03.19:19Marczus - Dekuji za hezky clanek. `Datel` byl skvely kulturista a su..+1
08.03.19:36Jarda 74 - Díky za pěkný článek. Tohle si vždycky rád přečtu.+2
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Supertelo.cz, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 03222543 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2022 Supertelo.cz, s. r. o. • Copyright © 2001-2022 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie