Reklama:

MS v klasické kulturistice mužů 2013 očima Borise Oravy

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže


MS V KLASICKÉ KULTURISTICE MUŽŮ 2013 - 15. - 18. 11. 2013, Rakousko
Češi před MS v klasické kulturistice mužů:
Boris Orava (videolog) • Tomáš Horák (11 t.) • Lukáš Topinka
nominace

Info z MS v klasické kulturistice mužů:
prezentacesemifinále + foto semifinále video
finále fotovýsledkykompletní výsledky s body

Z MS očima naší reprezentace, rozhovory:
očima Borise Oravy


Mou přípravu jste mohli sledovat díky videologům, které ji mapovaly. Vyvíjelo se to celkem dobře a směřoval jsem k životní formě. Čekal jsem opět vyšší konkurenci, jak je tomu v naší kategorii každý rok. Proto jsem si jako cíl vytyčil dosažení co nejlepší formy, nehledě na objem nebo hmotnost. Ta nakonec potvrzovala vývoj formy, byl jsem o dost lehčí než na minulém MS, přitom na objemech nebyla znát žádná ztráta, spíše naopak. Tři týdny před soutěží jsem si cvičně zazávodil na prestižním Tatranském poháru, kde jsem si vyzkoušel superkompenzaci a porovnal se se skvělou konkurencí. Samozřejmě forma na přípravnou soutěž nevyšla podle představ, proto jsem přemýšlel, jak udělat závěr na MS. Účast mi dala další impulz do přípravy a do MS jsem ještě výrazně zlepšil formu. Nakonec jsem ale dosáhl podobného umístění jako minulý rok, avšak v drtivé konkurenci, která zaskočila všechny favority z loňského MS, nedávného Arnold Classic nebo z jarního ME.

St. Pölten

Do rakouského města St. Pölten, které je nedaleko Vídně, jsem se nakonec vydal sám se ženou Martinou autem. Cestu jsem odřídil, protože žena nemá řidičák, tak mi alespoň dělala dobrou společnost. Ale zvládl jsem to a cesta byla celkem v pohodě. Dojeli jsme s výrazným předstihem okolo druhé hodiny odpoledne na hotel Metropol, kde byli ubytováni všichni závodníci. Měli jsme tedy dost času odpočinout si a připravit se na večerní prezentaci. Hala, kde probíhala soutěž, byla vzdálená asi 10 minut autem od hotelu. Byla to v podstatě multifunkční hala, kde se odehrávaly koncerty a další společenské události.

Prezentace

Prezentace proběhla na světové poměry celkem plynule, ani se nezdálo, že by bylo nějak moc závodníků. Do naší kategorie jsem se prezentoval jako první. Byl jsem v klidu, protože jsem věděl, že mám dostatečnou rezervu do 91 kg, které mohu mít. Váha ukázala 89,4 kg, což bylo dobré. Cítil jsem se dobře, plný, vysušený a v tu chvíli jsem měl nejspíš životní formu. Hodnocení od státních trenérů bylo velmi dobré, zapózoval jsem Igorovi Kopčekovi, který zaznamenal mou životní formu. Bylo to přesně 24 hodin po tom, co jsem začal cukrovat a odvodňovat. Když jsem odcházel z prezentace, všiml jsem si dlouhé řady závodníků. Odhadoval jsem to na 25 - 30 borců, což bylo překvapením. Takhle nabitá kategorie nad 180 cm snad ještě nebyla, což bylo typické spíše pro nižší kategorie. Teď to však bylo naopak.

Pokračovali jsme na večeři, kde toho nebylo moc na výběr, tak jsem si vybral pangasia a svou vlastní hnědou rýži s pečenými bramborami, protože ta jejich bílá převařená mě vůbec nelákala. Večer mě čekalo ještě holení, na které jsem se vůbec netěšil a nechal jsem to až na večer před soutěží. Pak natřel dvě vrstvy nové barvy, kterou jsem ještě nezkoušel, ale na první pohled sedla dobře. Večer mi forma opravdu gradovala, byl jsem ostrý a nažílovaný zatím nejvíc v životě. Netušil jsem však, že to je vrchol a že pokud se to přecukruje, zatáhne se to.

Semifinále

Ráno jsem se již necítil tak ostrý jako předtím večer. Ale člověk se sám těžko hodnotí, proto jsem z toho nedělal žádné závěry a šel na snídani, která byla podobná večeři. Po snídani jsem dal ještě jednu vrstvu barvy a následoval odjezd do haly na semifinále. Tam ještě trvalo minimálně dvě hodiny, než jsme se dostali na řadu. Při přípravě na vstup na pódium jsem se cítil zatažený, horší než den předem. Nikdo z okolí však nebyl schopen to zhodnotit, cítil jsem, že to není úplně ono, ale už by se nedalo stejně nic dělat.

Tak tedy 27 borců nastoupilo na pódium a já byl uprostřed, bohužel ze čtyř lidí vedle mě byli nakonec tři medailisté. Někteří z nich zaujali hned na první pohled, jako třeba brutální a hustý vítěz z Ukrajiny nebo estetický Íránec s dokonalou stavbou a rozvojem. Ale Polák hned vedle mě, který působil celkem nenápadně, nakonec porazil loňského mistra světa Luboše Maliňáka a dosáhl na bronz. Po zhlédnutí fotek ze semifinále jsem byl překvapen, jak působil na pódiu, a řekl jsem si, že ten kluk ještě sáhne na medaili. Každopádně vedle těchto borců jsem byl jako ve stínu a strategicky to bylo hodně nevýhodné.

Eliminace byla dlouhá a náročná a v tu chvíli jsem si uvědomil, že startovní pole je neskutečně nabité a vyrovnané a že už postup do semifinále bude úspěch. To se mi nakonec podařilo, ale do očí rozhodčích jsem se v takové konkurenci a v takové pozici již nedokázal vrýt. Proto jsem vstoupil až do třetího vyvolávání, kde již ta předešlá byla dost netypická. Celkově bylo semifinále velký boj vyrovnaných borců, kde zaujali hlavně koneční medailisté a úřadující mistr světa. Nikdo z publika mi nedokázal říct, jak na tom zhruba jsem, a já to také nedokázal posoudit, ale cítil jsem, že finále je mimo dosah. Rozhodně jsem byl přesvědčen, že již dostat se z eliminace byl úspěch a ti, kteří se dostali do finále, byli svým způsobem vítězové. Tato slova po závodech potvrdil i Luboš Maliňák.

Krátce po skončení semifinále již byli vyvěšeni finalisté a nečekal jsem, že bych tam byl. Dozvěděl jsem se, že i Lukáš Topinka překvapivě nepostoupil do finále oproti Tomáši Horákovi, který patřil mezi šťastné. Odjeli jsme tedy na hotel a se ženou jsem se vydal do města na nějaké jídlo. Neměl jsem potřebu hltat všechno okolo sebe a vykoupit McDonald, radši jsem chtěl zajít do dobré restaurace na normální jídlo. Otvírací doba restaurací v Rakousku nás mírně zaskočila, ale bloudění městem se nám podařilo najít otevřenou japonskou restauraci, která byla ideální volbou. Neujíždím na sladkém ani hamburgerech, ale sushi mám opravdu rád a představoval jsem si to jako ideální jídlo po závodech.

Večer jsme nechtěli trčet na hotelu, tak po večeři na hotelu jsme se domluvili se slovenským reprezentantem Andrejem Vargou, se kterým jsem se seznámil na minulém MS, že se vydáme posedět někam do města. A šli jsme opět okolo té restaurace, takže nás vtáhla. Po skleničce vína jsme neodolali luxusní nabídce "all you can eat" a myslím, že obsluha se začala obávat bankrotu. :)

Finále

Vyvrcholení soutěže bylo v neděli odpoledne. Těšil jsem se na tu podívanou, ale ještě předtím jsme zašli znovu do naší oblíbené a zdravé japonské restaurace na oběd, protože na hotelu se oběd nekonal. Potom jsme hned vyrazili do haly, kde se již začalo scházet více diváků než na semifinále.

Na finále byla radost pohledět. Úroveň byla fantastická a perlou byla nejvyšší kategorie. Vítězové byli opravdu fantastičtí a byli to nejlépe stavění a excelentně připravení Íránci, kteří byli jako podle jedné šablony. V kategorii do 175 cm byl náš Tomáš Horák, který působil dobrou stavbou, ale oproti soupeřům potřeboval vyšší ostrost a ztrácel rozvojem středu těla. Osobně jsem ho viděl na 5., spíš 6. místě. Přesto to byl jediný úspěšný finalista z české výpravy a jeho výkon byl skvělý!

V semifinále jsem měl ještě možnost trochu vidět Lukáše Topinku, když jsem si odskočil ze zákulisí. Lukáš měl neuvěřitelné a tvrdé nohy, ale v základním postoji už tak nevynikal a bylo vidět, že Tomáš Horák působí na pódiu lépe. Lukášovy excelentní nohy však ještě zvýraznily rozdíl mezi dolní a horní polovinou těla, kde už nebyla taková tvrdost ani rozvoj. V klasické kulturistice je prostě symetrie, vyrovnanost a stavba důležitá, což se ukázalo především v naší kategorii nad 180 cm. Na tu jsem se obzvlášť těšil a držel jsem palce Luboši Maliňákovi, protože je to sympaťák, kamarád a jeho forma byla opravdu špičková. Když kategorie nad 180 cm nastoupila, zíral jsem jako na Olympii. Tak špičkové a vyrovnané borce, kteří daleko převyšovali klasické kulturisty, na které jsme byli zvyklí z předešlých let, jsem vedle sebe na pódiu ještě neviděl. Vynikali hlavně první čtyři borci, kteří měli všichni fantastickou formu, a rozdíly byly pouze ve stavbě. Další dva borci byli mírně pozadu, protože jeden z nich měl výbornou formu, ale ztrácel rozvojem, a zbylý Rakušan (5.) byl sice špičkový, ale jeho forma se oproti semifinále zhoršila.

Na prvních čtyřech pozicích se odehrával neskutečný boj. Loňský mistr světa Luboš Maliňák (4.) byl ještě lepší než loni. Měl minimálně stejnou formu a ještě zlepšil trup, což ukázala váha na prezentaci, kde navážil o 1 kg víc při stejné, ne-li lepší formě. Ale Polák (3.) disponoval vyrovnanou stavbou a plností. Nádhernou postavou s úzkým pasem, širokými a svalnatými rameny a stehny disponoval Íránec (2.), kterého jsem viděl na 1. nebo 2. místo. No a jakoby z úplně jiné kategorie přišel neobvykle masivní a tvrdý Ukrajinec, který nebyl tak estetický jako druhý Íránec, ale vypadal na pódiu, jako by byl z profesionálů. I přes problémy s kontrolou břicha, jehož vyvalení bylo opravdu otřesné, ale v pózách ho dokázal skrýt, vyhrál i v mých očích tuto kategorii. Prostě jeho objemový odstup, s kulturistickou stavbou a masivností, byl takový, že jsem ho na prvním místě viděl stejně jako rozhodčí. Nevypadal sice vůbec, že by měl nad 180 cm, ale prostě tam byl. Prý se až na třetí pokus na prezentaci vyloženě vytáhl nad 180 cm, aby se tento kulturista, který skončil na nedávném MS ve sportovní kulturistice 3. do 90 kg, vešel do klasické kulturistiky.

Soutěž o absolutního vítěze byla vyvrcholením. Byl to opět vyrovnaný boj mezi Íránci a Ukrajincem, kde každý měl něco. Já to viděl na Ukrajince, ale podrobnějším pohledem vítěz do 180 cm byl ideálem klasické kulturistiky, jak zhodnotili i rozhodčí. Byl to stejný vítěz jako loni, kde ale podle mě vyhrál omylem, teď však naprosto právem.

O loňském MS řekl fotograf a odborník Igor Kopček, že to byla taková malá Olympie klasické kulturistiky. O tomto MS já tvrdím, že to byla OLYMPIÁDA! Úroveň stoupá, což jsem očekával, ale teď tak trojnásobně. Neobvykle byla nejnabitější moje kategorie, kde bylo špičkových 27 borců, špatných bylo opravdu málo, jestli vůbec tam byli takoví, a kvalitních a vyrovnaných tolik, že se všichni z nich nemohli vejít do semifinále. Opravdu už v eliminaci vypadla spousta kvalitních borců. Opět rozhodovala forma, která se nedá obecně jinak popsat než "nadoraz a maximálně vysušená". Každý gram navíc, každá kapka vody v podkoží dělala rozdíly a tady jsem bohužel ztrácel já. Viděl jsem finále na vlastní oči, viděl jsem fotky, viděl jsem videa a musím varovat kritiky, že to chce vidět v přímém přenosu, protože ostatní způsoby zachytí tak 50 % formy, která tam byla.

Na pódiu MS se každý malý nedostatek stane strašně viditelný, ať už je to horší barva, nebo o malinko horší forma. Spousta soupeřů obdivovala mou stavbu a celkem slušný rozvoj na klasickou kulturistiku, ale uznávám, že soutěžit na republice, Evropě a MS je obrovský rozdíl.

Pro srovnání úrovně speciálně mojí kategorie se můžeme podívat na umístění některých favoritů. Kromě Luboše Maliňáka, který se musel spokojit se 4. místem a udělal pro to vše, co bylo v jeho silách, se podívejme na další borce: aktuální mistr Evropy - 10. místo, aktuální absolutní vítěz Arnold Classic Europe - nedostal se do finále (7. místo).

Nemáme takové podmínky jako státy, které systematicky a dlouhodobě pracují s reprezentací a zřejmě už teď usilují o nové olympijské medaile (Írán, Korea, Rusko…). Ano, je dost reálné, že klasickou kulturistiku se podaří dostat na olympijské hry. Tato slova zazněla při úvodu soutěže od Rafaela Santonji, stejně jako fakt, že od příštího roku se bude nazývat "olympijská kulturistika". To, myslím, jasně vypovídá o pravděpodobnosti tohoto kroku a stoupající úrovni. Sportovní kulturisté drtí formy, aby se vešli do klasické kulturistiky, což při vyšší tělesné výšce není u většiny takový problém. Už to nejsou jen "klasici" s výbornou formou, ale kulturisti nadoraz připravení a vymačkaní, s perfektní stavbou a masivností, což rozhodovalo na tomto šampionátu.

Myslím, že přichází doba klasické kulturistiky jako hlavní kategorie IFBB a cíleného systematického vedení kulturistických velmocí, protože olympiáda je snem každého sportovce a sportovní válkou všech zemí. Takhle to vidím po tomto mistrovství světa a podle aktuálního dění v IFBB.

Závěr

V neděli večer po finále se tradičně konal banket na hotelu, kde se sešli všichni závodníci, delegáti, trenéři a rozhodčí. Bohužel z naší republiky jsem zůstal jen já se ženou, protože zbytek českého týmu se rozprchnul, což je škoda. Myslím, že je potřeba zakončit soutěž a náročnou přípravu, pobavit se jako tým i s ostatními. Přestože menu banketů jsou rok od roku slabší, banket jsme si užili a v pondělí jsme v klidu odjeli domů.

Navázal jsem nové kontakty, nasbíral cenné zkušenosti. Ono časem zjistíte, že na soutěžích IFBB se sjíždí stálé tváře. Neberu svůj výkon nějak tragicky. Je třeba sbírat zkušenosti a posouvat se dál. Dnes už to není tak, že přijde talent a hned vyhraje světovou soutěž. S tím je potřeba se smířit a přizpůsobit se prudce stoupajícímu zájmu o tuto kategorii a její úrovni. Důležité je, že tato příprava (a vše okolo ní) mi hodně dala. Nové zkušenosti, nový přístup a osobní posun zatím nejdál, kde jsem byl. Z toho je potřeba vycházet příště, navázat na to a posunout se zase o kousek dál.

Každopádně nedělám bodybuilding jen pro sportovní úspěch. Pro mě je to součást životního stylu, který je ale hodně široký. Zdaleka to není hlavní cíl v mém životě, ale dobře se to doplňuje s mou prací a baví mě to. Ale dělám to po svém a sám, což je při dnešní úrovni znát delším čase na nasbírání dostatečných zkušeností, aby člověk mohl bodovat i na světovém poli.

Závěrem bych chtěl poděkovat svým sponzorům a manželce, která mě doprovázela a pomáhala mi nejen na MS. Dále všem, co mi fandí a podporují mě, pak Ronnie.cz a Svazu kulturistiky a fitness ČR.


Boris Orava na MS v klasické kulturistice mužů 2013

Foto:
archiv Borise Oravy
EastLabs.sk


Borise v přípravě podporují:



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

24.11.16:39Navrc9 - Super článek Borisi...Hold s každým rokem se bude kvalita ..+1
23.11.17:39Turakam - niekto rve peakoviny, niekto bobule, boris na naturála skv..+1
23.11.17:28NO2BLACK - otázku je jak by Boris vypadal kdyby do sebe pár měsíců př..+1
22.11.20:37Balu00171 - Boris je hodně slušný borec, jeho videology a tréningy jso..+1
22.11.14:47Deadlift - pro mě je bodybuilding právě to co předvádí Boris. Krásná ..+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
ja.va (00:41) • Přiznám se bez mučení, že diskuze pod články na ronnie.cz navštěvuji jen kvůli radám mí...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
Jay32 (22:39) • já to vidím možná trochu jinak. Za prvé nechápu, proč jsou záběry na fotkách a videí po...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
eraZ (20:40) • Už pri prvotnom pohľade na fotky som mal ten pocit, že Lukáš mal najlepšiu formu. Teraz...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
Patrick (12:31) • Ja som len preletel vysledky diky Miro
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
dzordn2 (06:54) • Je to v článku napsané. :-) `Celkem na pódiu pózovalo devět těžkotonážníků, mezi nim...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra