Davide, vy už jste ostřílený závodník, můžete říct, jak dlouho závodíte ve fitness?
Můj první závod byl v roce 1999 a bylo to v kulturistice do 70 kg. O rok později jsem už ale závodil ve fitness, které mě motivovalo víc díky mé minulosti v karate a tím i větším pohybovým možnostem a také proto, že do mě neustále „šila“ Martina Chudobová (za svobodna) a Radek Hadrovský s tím, že jsem jasný fitnessák, tak ať se "necpu" do kulturistiky. Dodnes ale vlastně nevím, jak se to poznalo a zda jim za to mám dnes poděkovat, nebo ne.
Stavěl jste, jako mnoho jiných závodníků ve fitness, na gymnastické minulosti, nebo jste s gymnastikou začal až v souvislosti s fitness závody?
Přesně na to narážím. Dělal jsem karate, ale brzy jsem zjistil, že to na fitness zdaleka nestačí, a tak mě Radek Hadrovský tenkrát vzal ke svému trenérovi na gymnastiku. Až po letech, když jsme spolu jedli v New Yorku po závodech hamburger a trochu jsme popíjeli, přiznal se, že když mě viděl při prvním gymnastickém tréninku, zlomil nade mnou hůl. Až za velkou louží byl naměkko a složil mi poklonu. Dodnes to beru jako velké zadostiučinění, už kvůli tomu, že z gymnastiky mám a asi vždy budu mít velký respekt. Je to pro mě velký boj.
Za rok 2009 - 2010 jsem nenašla žádné vaše soutěžní výsledky. Měl jste pauzu?
Ano, měl, ale byla způsobená spíš okolnostmi, než že bych přímo chtěl. Po MS ve Španělsku v roce 2007 jsem si slíbil, že chci ještě jednou na svět. Ale okolnosti mi to dovolily teprve teď. Prvně jsem dostal pracovní nabídku, která nedovolovala časově náročnou přípravu na fitness, a pak, když jsem si zařídil, abych se mohl připravovat, poranil jsem si tříslo při gymnastice tak nešťastně, že jsem mohl 4 měsíce posilovat pouze vršek, s nohama to moc nešlo.
V letošním roce jste se ale vrátil a hned vyhrál MČR. Jak se vám na závody připravovalo?
Velmi špatně. Ale začnu od začátku. Letos 1. ledna jsem si řekl, že buď teď, anebo nikdy. To jsem ale ještě netušil, co mě čeká. Byl jsem hlavně zvědavý, zda se ještě budu umět připravit na fitness, a tak jsem si dal první cíl republiku s tím, že když to zvládnu, bez ohledu na umístění, chci se pokusit o svět. Zhruba na konci února jsem na tréninku gymnastiky asi při 12. saltu dozadu… jak to říct… prostě jsem si to ve vzduchu rozmyslel a spadl na hlavu. Následující dny jsem trávil po doktorech a rentgenech a s bolestí na hrudníku se přes zákaz trénovat snažil alespoň posilovat, ale vlastně ani to moc nešlo. Hodně mě limitovala vyhozená žebra, která nechtěla zpět. Ztratil jsem tak minimálně tři neděle, než jsem byl schopen plně trénovat. Byl jsem tedy rád, že jsem na republiku vůbec přijel.
Nejen přijel, ale také zvítězil. Jak zvládáte skloubit silový a gymnastický trénink? Nejdou oba tréninky tak trochu proti sobě?
Nevím jak u ostatních, ale u mě to není jen "tak trochu". (smích) Od všech mých gymnastických trenérů slýchávám: "S těmihle nohama musíš skákat tak 3 metry vysoko."
To sice tak může vypadat, ale není to tak; to by musel skákat dobře každý, kdo má trochu udělaná stehna. Ano, dřepnul jsem kdysi i 240 kg, ale bohužel, moc mi to neskáče, a čím jsem starší, tím více to cítím na dynamice.
U nás v kategorii fitness moc závodníků nesoutěží. Kde hledáte motivaci?
Nevím, kam se všichni poděli. Ale možná tuším. Fitness je hodně náročné na energii a hlavně i na čas, pominout nelze ani finanční náročnost. Občas se mi lidé kolem smějí, proč to dělám, když za tím není nic hmatatelného, a já nejsem schopný jim vysvětlit, že vše není nutné dělat pro výdělek a že závodím hlavně kvůli překonávání sama sebe a teprve až pak kvůli překonávání soupeřů. Každá příprava na závody mi vždy něco přinesla a naučila mě něco o sobě samém, ale nutno dodat, že mi i něco vzala.
Nyní se chystáte na MS, které se bude konat v Srbsku. Tušíte, jaká vás tam čeká konkurence?
Vůbec se po tom nepídím. Nemohu říct, že by mi to bylo jedno, ale na druhou stranu se vždy snažím soustředit především na sebe, na den, který je, a maximálně na trénink, který bude. Vše ostatní není příliš podstatné.
Předvedete na MS stejnou sestavu jako na republice, nebo chystáte něco nového?
Měl jsem velké plány, že budu inovovat a zdokonalovat sestavu z republiky, ale jako bych si už neužil dost, potýkám se od srpna s bolestí beder, díky čemuž na moje plány nedošlo. Poslední tři týdny už je to na hraně, a tak v tréninku improvizuji a gymnastiku skoro netrénuji, jen choreografii a omáčku. Minulý týden se k mým problémům přidalo ještě tříslo, které bolí opravdu hodně, a tak se těším, až to bude za mnou a dám se v klidu do kupy.
Kdo připravoval choreografii vaší sestavy?
Vsadil jsem na Danu Gregorovou, která je profík a choreografie dělá většinu života. V roce 2005 mi dělala Gladiátora, který měl úspěch, a tak jsem jí na jaře volal, že mi musí udělat ještě jednu sestavu a "ne" neberu jako odpověď! Prvně se mi vysmála, ať neblbnu, že už jsem na to starý (asi na tom možná už něco je), ale když jsem po dvacetiminutovém monologu skončil, řekla ano.
Takže choreografie by měla být dobrá a jak jste připraven vy jako závodník? Kde dle vašeho názoru ještě máte rezervy?
Obrovské mezery mám v té prokleté gymnastice, a tak místo abych se lepšil a prvky přidával, tak je spíš ubírám. V tomhle už se cítím starý, mám o sebe větší strach. Co se týče posilovny a rozvoje těla, tam cítím dozrávání. Tam cítím rezervy možná v tom, že posiluji spíš strategicky než tvrdě a urputně. Ale třeba i v tom může být vývoj věcí tím správným směrem.
S jakými ambicemi budete odjíždět na MS?
Poprvé v životě o tom nepřemýšlím. Chci být jen za daných okolností co nejlépe připravený. Po republice jsem si slíbil, že chci mít na svět podstatně lepší formu. Dělám pro to vše, a tak doufám, že to tak bude.
Tak přejeme, ať to vyjde!
