Daniela Bečková, závodnice kategorie bikiny fitness, se v posledních dnech několikrát objevila na televizních obrazovkách. Důvodem byl její velký úspěch na soutěži Olympia Amateur Spain 2015, kde česká závodnice vybojovala ve své kategorii zlato. O své cestě a přístupu k fitness povyprávěla Daniela v následujícím rozhovoru.
Danielo, dřív než se z vás stala bikini závodnice, bývala jste modelka. Kvůli své práci jste musela dbát na štíhlost. Vzpomenete si, jak tehdy vypadalo vaše stravování?
Ano, pracovala jsem jako modelka a kvůli své práci cestovala po celém světě. V podstatě potřeba toho, abych byla štíhlá a splňovala parametry, mě přivedla do posilovny. Neuměla jsem ale cvičit správně a správně se stravovat. Hladovkami a hodinami kardia jsem si přivodila jojo efekt a dopracovala jsem se z váhy 49 kg na 65 kg s tím, že jsem měla svalovou podváhu. Moje stravování bylo šílené. Například jsem šest dní nejedla a najedla se až sedmý. Myslím, že v té době jsem měla náběh na velký problém se stravovacími poruchami.
Vzpomenete si, kdy vás poprvé napadla myšlenka, že by se vám líbilo závodit v bikiny fitness, a odkud vzešla ta motivace?
To si pamatuji úplně přesně. Cvičila jsem dlouho se svým manželem, no a kluci ve fitku ho přemluvili, aby šel závodit. A já se k němu přidala. Jsem ten typ, že když něco chci, dělám to naplno. Jsem velký extrémista a dost tvrdohlavá, navíc cvičení jsem propadla už dávno předtím, než jsem se rozhodla postavit na prkna. Miluju to, dřinu a ty malé nepatrné změny, které vás posunují dopředu a nakonec vytvoří celek.
Měla jste ve svých začátcích nějakého trenéra?
Můj trenér byl můj manžel, naučil mě techniku, vysvětlil (v podstatě znova naučil), jak správně jíst. Když jsem začínala, chtěla jsem zhubnout, abych se mohla dál věnovat kariéře modelky, a pod křídla si mě vzal právě můj muž jako trenér. Nakonec to dopadlo tak, že jsem našla své dvě lásky, první je můj muž a druhou se stala posilovna. Po nějaké době přibyla ještě třetí láska a tou je naše dcera Natálka.
Jak zvládáte skloubit práci trenérky se svými tréninky a péčí o rodinu?
Je to náročné a bez podpory mého milovaného muže by nic z toho, co se stalo, nebyla pravda. Za to mu moc děkuji, protože to se mnou během přípravy není lehké. Pomáhají nám i babičky nebo je malá s námi v práci. Všechno se dá zvládnout, a když člověk opravdu chce, najde si cestu.
Pokud se nemýlím, v letošním roce už soutěžíte třetí sezónu. Který z absolvovaných závodů byl pro vás největším zklamáním, a to takovým, že jste po něm byla třeba na pochybách, jestli pokračovat, nebo s tím praštit?
Největším zklamáním pro mě bylo určitě letošní mistrovství Evropy, kde jsem chtěla medailovou příčku, ale skončila jsem na 12. místě. Tento sport je hodně i o pomyslné kapce štěstí a na Evropě nás štěstí minulo úplně. Nikdy jsem ale ani na minutku nezapochybovala o tom, že chci závodit a že jednou dokážeme postavit se na mezinárodní scéně se zlatem.
Věřím v tvrdou práci, v to, že pár proher nemůže člověka zlomit. Mě právě naopak každý neúspěch posouvá a motivuje jít dál, vpřed. Pokud člověk chce dělat tenhle sport, musí být bojovník. A já se určitě jen tak nevzdávám, nemohla bych pak vydržet sama se sebou.
Co je pro vás největší motivací, abyste vydržela, i když se právě nedaří nebo jste unavená?
Já mám motivaci uvnitř v sobě a v lidech, kteří mi věří. Vždy říkám, že pokud člověk chce tento sport dělat, musí se ráno probudit a myslet na závody, během dne myslet na závody a i těsně předtím, než usne, myslet na závody. Dívat se na progres, který udělal, na cestu, kterou ušel, na podporu, kterou má. A musí věřit. Když člověk dá všechno, co má, musí se mu to dřív nebo později vrátit.
Přibližně rok spolupracujete s trenérem Vladimírem Pajičem. Proč jste si vybrala právě jeho a jak se vám s ním spolupracuje?
Ano, s Vláďou spolupracujeme jeden rok a myslím, že jako závodník a trenér jsme se dokonale sešli. Já dělám přesně to, co ode mě Vláďa očekává, a on do mé přípravy investuje všechny své obrovské zkušenosti a vědomosti. Vláďu jsme oslovili s manželem, protože jsme přesvědčení, že je nejlepší (nejen u nás) a má ambice. A to je přesně ta kombinace, kterou jsme hledali. Navíc Vláďa je skvělý nejen trenér, ale i člověk a myslím, že můžu říct, že jsme přátelé a stojíme při sobě. Jsme mu s manželem za všechno moc vděční a děkujeme.
Po podzimní sezóně 2014 jste se pustila do regulérní objemové přípravy. Jak jste se cítila v téhle fázi? A co váze 72 kg, které jste dosáhla, říkala duše bývalé modelky?
Na podzim už to byla moje druhá objemová příprava s Vláďou, a tak jsem věděla, že ujíst množství jídla, které bylo potřeba, bude náročné. Mám hodně rychlý metabolismus, a tak jsem jedla porce téměř jako můj 100kg manžel. Ale tréninky jsem si užívala. Psychicky jsem taky s objemovou přípravou úplně v pohodě. Mám ráda ženské tvary, a i když má ženská někde sem tam faldík na pevném vysportovaném těle, myslím si, že je to to, co ji dělá ženskou. Navíc objemová příprava k tomu prostě patří. Aby bylo co rýsovat, musí se to nejdřív na těle vybudovat. Navíc posilovna je místo, které naučí člověka mít se ráda a respektovat své tělo, ať váží 60, nebo 70 kg, a o tom to nakonec je. O vlastním pocitu.
Jak jste se rozhodli tělo po objemovce vytvarovat? Jak jste chtěli, aby vaše forma vypadala?
Určitě jsme chtěli svalnatější postavu, což si myslím, že se nám povedlo, oproti podzimu jsem měla závodní váhu cca o 7 kg vyšší. Největší důraz jsme určitě kladli na zadní pózy, které by měly být u bikin dominantou, ale je potřeba udržet symetrii celého těla. Líbí se nám kulaté plné tvary, jak to můžeme vidět u profesionálních bikin, takže určitě jsme šli tímto směrem.
Jak v letošní přípravě obvykle vypadal váš tréninkový režim?
Sedmkrát v týdnu ranní kardio a tréninkový split se měnil dle potřeby a podle toho, jak se vyvíjela forma. Například 3 týdny před mistrovstvím Evropy jsem trénovala i 3fázově. Vždy je potřeba dívat se na formu a tomu přizpůsobit přípravu. Dělení partií bylo různé, vše vycházelo z aktuální formy a vždy cca po 4 týdnech jsme to měnili.
Na svém Facebooku jste k jedné své fotce napsala komentář: "Nedáme dopustit na plné kulaté zadky." Jak tedy trénujete ten svůj? Máte nějaké oblíbené cviky, které vám zabírají více než jiné?
V podstatě celý můj trénink nohou se snažíme směřovat do zadečku a hamstringů. Myslím si, že není zaručený jeden cvik, který skvěle funguje, ale je to kombinace cviků, pravidelně, důsledně odcvičených. Ke krásnému pozadí bezesporu patří notná dávka trpělivosti, protože krásný zadek není za měsíc práce. Cviky, které používáme, jsou všem známé, záleží jen na tom, jak je v tréninku odcvičíte. Jak říká manžel, neexistuje špatný trénink, ale jen špatně odmakaný trénink.
Jaké svoje partie máte ráda a na kterých vidíte ještě nedostatky?
Určitě ve všech, možná jediná partie, která je hotová, jsou lýtka. Na všech ostatních je pořád co zlepšovat. Určitě zadek a hamstringy, to je pro bikinu nekonečný příběh, a určitě zakulatit ramínka a celkově horní část těla.
Letos jste za sebou absolvovala soutěže Mozolani Classic, mistrovství Evropy a Olympia Amateur Spain. Tu poslední jste dokonce vyhrála. Dokázala byste odhadnout, v čem jste byla ve Španělsku lepší než vaše soupeřky?
Těžko říct, v čem jsem byla lepší, já sama sebe asi objektivně neohodnotím, ale myslím si, že oproti soupeřkám jsem disponovala větším svalovým rozvojem, který jsme nechali plnější tak, aby forma působila kulatě. Ale tohle je otázka spíše pro rozhodčí.
Do jaké míry stojí za vašimi úspěchy talent a do jaké dřina?
Moje moto je: Vůle musí být větší než talent. Samozřejmě závodnice musí mít určité dispozice, ale já si myslím, že dispozice nejsou všechno, a ač to tak nevypadá, tak náš sport je také z velké části o psychice a o tom, kolik je člověk schopný tomu dát. Takže aby se mohl zrodit šampión, je potřeba nejen mít dispozice, ale hlavně mít to srovnané v hlavě a chtít to.
Co je vaší největší motivací pro to závodit? Úspěch na pódiu, hezká postava, či úplně něco jiného?
Já miluju posilovnu, baví mě překonávat mantinely, postavit se výzvě a sobě samé. Jsem pyšná na sebe, že jsem schopná přípravu zvládnout. Myslím, že závodění ze mě udělalo daleko silnějšího člověka. Mám ráda tvrdou práci, dřinu a disciplínu. Takže v podstatě to dělám kvůli přípravě samé, ale jasně, chci medaili a taky pěkný zadek v plavkách.
Kam budou směřovat vaše další kroky ve sportovní kariéře? Na které další závody byste se chtěla připravit?
Určitě plánujeme podzimní závody, ale které to budou, bych si ráda zatím nechala pro sebe. Neměli jsme ještě příliš času to probrat a uvidíme, kam budou naše kroky směřovat.
Víte, že...
