Pořadatel Martin Šrubař: "Je ostuda, když závodníci dostanou jen diplom."

Letošní jarní sezóna domácích kulturistických soutěží je za námi, a tak je vhodný čas na malé ohlédnutí. Už roky pravidelně jezdím spolu s týmem Ronnie.cz dělat přímé přenosy a zásobovat Vás výsledky a fotografiemi ze soutěží ve Frenštátě pod Radhoštěm na úbočí valašských Beskyd. Tam soutěže už dlouhá léta organizuje Martin Šrubař, kterého znám jako pečlivého, ochotného a velmi schopného promotéra. Letos měl na starosti pořádání Mistrovství ČR dorostu a juniorů, kterého se budou týkat i mé následující dotazy.

Martine, mohl by ses našim čtenářům představit a říct, jak ses vlastně dostal k pořádání kulturistických soutěží?

Zdravím všechny fanoušky a čtenáře Ronnie.cz a kulturistiky. Jmenuji se Martin Šrubař, letos mi bude 50 let a žiju ve Frenštátě pod Radhoštěm. Jak jsem se k tomu dostal? Po ukončení mé soutěžní kariéry jsem si chtěl splnit sen, udělat ve Frenštátě závody. Myslím že to byly dokonce první závody v okrese po 30 letech, v té době jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu.

Kdy jsi ty sám začal s kulturistikou? Vím, že jsi v ní také úspěšně závodil. Jakých nejlepších výsledků jsi dosáhl a proč ses místo závodění nakonec dal na organizování?

S kulturistikou jsem začal v 15 letech, po třech měsících tréninku jsem šel na první závody v Mostech u Jablunkova, psal se rok 1990. Skončil jsem poslední, jelikož v té době mi dieta a strava vůbec nic neříkaly a vlastně jsem jen nahlédl pod pokličku celé kulturistiky. Možná to bylo i tím, že jsem v té době dělal závodně i jiné sporty. Fotbal a lední hokej byly mou vášní. Co se týče výsledků, to zase taková sláva nebyla, několikrát jsem byl mistrem Moravy, bohužel na republikových soutěžích mi vždy utekla pověstná bedna. Nebyl jsem schopen závěr dotáhnout do konce. Proto asi i ten konec soutěžní kariéry.

Dokázal bys mi říct, jak dlouho už soutěže ve Frenštátě pořádáš? Vybavuji si časy, kdy se místo současného moderního kulturního domu konaly v podstatně menším starém frenštátském kině, a i tehdy jsi je organizoval ty.

Ano, první závody jsem uspořádal 18. května 2013 a bylo to Mistrovství Moravy a Slezska dorostu a juniorů. Mám to v živé paměti, kino bylo narvané k prasknutí. Letos to byly již desáté závody pořádané v našem městě.

Jaký byl letošní ročník, co se týče účasti závodníků? S růstem popularity jiných kulturistických federaci by mě zajímalo, jestli má počet mladých závodníků rostoucí, anebo spíše klesající tendenci?

Mně se tento ročník líbil. Spousty mladých a talentovaných závodníků, ale žádný extrém, co se týče výkonnosti jednotlivců, kteří by vyloženě vystřelili nahoru. Žádná tzv. rychlokvaška. Dle mého názoru krásné formy přiměřené k jednotlivým věkovým kategoriím.

Máš během soutěže čas sledovat kvalitu a úroveň závodníků? Co říkáš na letošní vítěze juniorského mistrovství ČR?

Občas se kouknu a tipuji, kdo jak asi skončí. Absolutní vítěz David Brávek je velmi talentovaný závodník a až čas ukáže, kam to na prknech dotáhne. Hlavně nic neuspěchat. Myslím, že závodníků mohlo být více. Je škoda, že dají spousty energie, dřiny, někdy i finančních prostředků do přípravy a na vrcholnou soutěž pak nepřijedou. Závodníci dělají soutěž, atmosféru.

Jak je to s počtem diváků? Mám dojem, že většinu obecenstva na závodech často tvoří rodina a kamarádi závodníků, kteří se zvedají k odchodu ve chvíli, kdy skončí vyhlašování kategorie, ve které jejich favorit soutěžil. Jaká byla letos divácká účast?

Mně osobně více seděl starý systém, semifinále, odpoledne finále. Rozumím tomu, že těch kategorií je mnohem více než před lety, ale mám pocit, že trochu pak šidíme nejen sebe, ale i závodníky z pohledu rychlého rozhodování, což nemusí být vždy objektivní. Je mi někdy líto závodníků, že nemohou ukázat více, porvat se o to umístění. Postaví se na pódium a za 2 minuty je konec. Při starém průběhu závodů bývalo obecenstvo až do konce, čekalo se na ten zlatý hřeb závodů. Dnes, kdy máme kategorie v blocích, je pravda, že ten poslední blok to odnese nejvíce a při vyhlašování výsledků bývá hlediště prázdné.

Juniorské soutěže se od těch "dospěláckých" velice liší atmosférou a o to raději na ně jezdím. Zatímco na soutěžích mužů a žen musí moderátor často diváky povzbuzovat k fandění, na juniorských závodech se od začátku fandí nadšeně, upřímně a velmi hlasitě. Svědčí o tom i fakt, že když na letošním mistrovství ČR juniorů jednomu ze závodníků nešla spustit hudba na jeho volnou sestavu, diváci spontánně potleskem vytvořili zvukovou kulisu, na kterou zmíněný závodník úspěšně odpózoval. Je to i tvůj dojem, že atmosféra na juniorech je jiná, nabitější, plná energie?

Asi ano. Ono těch faktorů je vícero. Víte, pokud je v kategoriích řekněme 8 - 10 závodníků místo 2 - 3, tak atmosféra nejen v zákulisí, ale i v hledišti je úplně jiná. My sice pořádáme závody, samotné závody však udělají jen závodníci. Na nich je, jaké závody a jakou atmosféru budou mít. U těch mládežnických kategorií je to osobitější, máte tam spousty kluků a dívek poprvé na závodech, jsou doslova vykulení, neví nic, co a jak. Mnohdy je v zákulisí rovnáme, pomáháme. V hledišti mají celé rodiny, pomáhají jim překonat ostych, možná i proto ta atmosféra je jiná.

Co je potřeba k hladkému průběhu soutěže? Zažil jsem závody, u kterých organizace velmi vázla, a následný chaos se projevil i na pódiu. Závody ve Frenštátě ale pravidelně mívají dobrý spád a plynulý průběh. Jak toho docílit?

Hlavně se nepodělat, když něco nejde podle plánu. Nikdy nic neklapne na 100 %, vždy se něco najde. Jakmile ale soutěž začne, stejně nic nezměníte. Naštestí se mi nějaké karamboly vyhýbají. Ale nemyslete si, taky mám někdy nervy na pochodu, jestli vše bude klapat. Lehce se to říká, člověk to musí zažít.

Ještě k tomu hladkému průběhu. Stane se, že je někdy potřeba v zákulisí něco zachraňovat? Vím, že občas závodníci a závodnice omylem odjedou před finále, protože si myslí, že do finále nepostoupili, a pak je vedoucí závodníků marně hledají. Dokážu si ale představit i větší průšvihy, které je potřeba vyřešit tak, aby si toho diváci nevšimli. Třeba když se pohádají rozhodčí. Je to už dávno, ale i takové historky jsem zaslechl. Co největšího jsi takhle musel žehlit?

Pokud závodníci odjedou, aniž by si zkontrolovali, popřípadě chvíli počkali na výsledky semifinále, je to jejich problém. Nemám na to co říct, mají tam svého trenéra, který by se popřípadě měl o ně postarat od A do Z. Zatím jsem nic nemusel žehlit, snad jen záměnu pohárů kategorií, ale to se vyřešilo v zákulisí. Snad pak ještě jedna úsměvná historka, kdy jsme stahovali klučinu z pódia. Měl totiž naruby plavky a se štítkem dopředu. (smích)

Dá se na pořádání soutěže v kulturistice vydělat? Vím, že vstupné pro diváky nebývá nijak vysoké, a od jiného pořadatele jsem slyšel hodnocení, že po závodech je rád, když je takříkajíc na nule.

Když chcete dělat závody, nechcete prodělat. Zaleží, jak se k tomu postavíte. Za ty roky a deset soutěží, které mám za sebou, už vím, co si mohu dovolit. Pro mě je pořádání soutěží koníček a trochu vášeň, baví mě to. Vždy investuji své peníze a zatím se i vše vrátilo.

Jak časově náročné je závody v kulturistice uspořádat? Kolik týdnů či měsíců je na to vlastně potřeba, respektive jak dlouho dopředu je potřeba se vším začít?

Pokud budu mít volný prostor k pořádání soutěže, jsem schopen soutěž udělat do 3 týdnů, šibeničních je 14 dnů, v krizi to jde i do týdne, když z nějakého důvodu vypadne pořadatel.

Dá se pořádání takové akce zvládnout bez podpory sponzorů? Odpovím si sám, protože ze zkušeností vím, že rozhodně ne. Kdo tě letos sponzorsky podpořil a jak se to v pořádání soutěže projevilo?

Soutěž se dá udělat bez sponzorů, ale musíte být úplný blázen a fanatik. A počítat s tím, že proděláte. Dnes je sehnat sponzora a dobrého partnera pro soutěž těžké. Nikdo za vámi nepřijde a řekne, hele, Marťas, vím že děláš soutěž, chci tě podpořit a dám ti nějakou kačku. Většinou to máte tak, že máte někoho, kdo ten sport dělá, má firmu na výživu atd. Určitě za vámi nepřijde někdo sám od sebe, i když se mi to jednou stalo. (úsměv) Vcelku mě to vykolejilo.

Letošní soutěž jsem měl ulehčenou. Hodně mi pomohlo město Frenštát pod Radhoštěm jako hlavní partner soutěže, Nuvys-nutrition, Fa-nutrition, MD PRINT, Bodylax, R-Fitness a další. Samozřejmě bez partnerů svazu by to nešlo. A pokud je nemáte a chcete, aby to mělo nějakou úroveň, nakoupíte to ze svého, od pohárů po nějakou cenu.

Jak složité je najít sponzory pro tak okrajový sport, jako je kulturistika?

Je to těžké, ale dá se to zvládnout. Je to jen jeden závod, sehnat sponzora a partnera pro svaz je mnohem větší oříšek.

Od závodníků vím, že si občas stěžují na ceny na závodech, když po dlouhé a finančně náročné přípravě dostanou jen diplom a šejkr. To asi není případ juniorských závodníků, kteří závodí s velkým nadšením. Přesto je každý závodník rád za pořádné ocenění a i s tím asi dokáže dobrý sponzor hodně pomoct, je to tak? Jak se ty jako pořadatel díváš na význam cen pro závodníky?

Pro mě je pořádání závodů koníček. Vracím to, co jsem za svých mladých let dostával. Možná to zní divně, možná jsem naivní, ale tak to prostě je. V tom se nezměním. Každý pořadatel si musí sám odpovědět, proč to dělá, za jakým účelem a kolik tomu obětoval. Pro mě je to ostuda, když dostanou závodníci jen diplom. To nikdy nepřipustím. Priorita je krásný pohár, to je vzpomínka na celý život, respektive jejich kariéru. Samozřejmostí by měl být alespoň nějaký balíček pro finalisty. Někdy ale rozumím pořadatelům. Hromada závodníků si neváží ani těch cen, co dostanou od sponzorů.

Závodníci si často stěžují, že na závodech musí kromě startovného platit ještě poplatek, aby s nimi mohl být v zákulisí trenér. Domnívají se, že by jeho přítomnost v zákulisí měla být samozřejmost a že by měl mít trenér vstup do zákulisí zadarmo, tak jako to na soutěžích bývalo dříve. Řekl bys nám, proč je vstup trenéra do zákulisí zpoplatněn?

Zkusím se vrátit do svých závodnických let. Tehdy připadal na pět závodníků jeden trenér. Stíhal vše od mazání, rozcvičování, rad a všeho, co se závody souviselo. Dnes přijde závodník se dvěma trenéry, kteří nejsou trenéry, většinou je to partner, maminka atd. Nástřiky vesměs provádí firma, vše mají jednodušší, ale dražší. Pro mě to jsou prostě diváci, tím se nechci nikoho dotknout. Z ekonomického hlediska je to pro pořadatele nějaký příjem na zaplacení třeba kulturního domu, haly. Dříve vše bylo hrazeno svazem ČSTV, dnes si vše hradí pořadatel sám.

Od jiného pořadatele mistrovství na Moravě vím, jak organizačně náročná to je činnost. On mi po posledních závodech, které uspořádal, řekl, že si teď dává od organizování pauzu a že mu to na dlouhou dobu stačilo, protože "mu to za ty nervy nestojí". Jak jsi na tom ty? Pořád tě to ještě neomrzelo?

Je to náročné na čas, energii, musíte mít pevné nervy. Jak jsem již napsal, pro mě je to koníček. Pokud mi dá svaz možnost uspořádat další závody, rád se toho chopím.

Pravidelně pořádáš soutěže pro dorostence a juniory. Co bys vzkázal juniorům a dorostencům, kteří zvažují účast na soutěži?

Co bych vzkázal? Mějte trpělivost, vůli, poznejte sami sebe, najděte si opravdu dobrého trenéra, který vám pomůže jit postupnými krůčky nahoru a nebude chtít na vás vydělat, popřípadě vám zničit zdraví. A pokud půjdete na závody, nevzdejte to po prvním neúspěchu. Každý závod je jiný z hlediska rozhodčích, prostředí, závodníků a i vaší formy. Mějte z toho radost, ať máte do budoucna krásné vzpomínky.

A když se vrátíme k otázce o organizování závodů a náročnosti tohohle procesu, co bys vzkázal lidem, kteří uvažují, že by zkusili uspořádat kulturistickou soutěž?

Zkuste a uvidíte sami. Stojí to za to, minimálně za zkušenost. Nechte si určitě poradit od lidí, co závody pořádali, hodně vám to pomůže.

Co vlastně dělá Martin Šrubař, když zrovna nepořádá závody?

Co dělám? Pracuji. Ve firmě v logistice. Ve volném čase se věnuji tréninku brazilského jiu-jitsu, tréninků dětí. Dále chodím po horách, pořádám mezinárodní turnaje v BJJ. Stále mám co dělat.

Máš nějakou vizi pro to, jak zlepšit pořádání kulturistických soutěží, jejich atraktivitu pro závodníky i diváky? Co podle tebe na českých závodech chybí a mělo by se změnit? A je tady vůbec prostor pro změny?

To je těžká otázka. Z mého pohledu se snažím udělat soutěž, jak jen nejlépe v ten daný moment dovedu, v podmínkách, které mám. Vše ostatní se pak vyvrbí samo. Můžete mít skvěle připravenou soutěž, ale třeba nemáte závodníky. A naopak.

Kolik závodů ročně je pro tebe jako organizátora možné uspořádat? Na jaké další závody ve tvé režii se tedy můžeme těšit a kdy?

Pro mě asi jednou ročně bohatě stačí. Pokud mě nenapadne udělat nějakou pohárovou soutěž.

Jaká je budoucnost kulturistických závodů ve Frenštátě pod Radhoštěm? Kam bys tamní závody chtěl posunout?

Cíl je jasný. Ve Frenštátě se dostavuje sportovní hala, tím pádem je pro mě výzva uspořádat mistrovství České republiky dospělých. A když bude sloužit zdraví, na tato prkna se x letech postavit jako závodník. Vyzkoušet si reakci těla po dlouhé pauze a před domácím publikem.

Děkuju ti za rozhovor a přeji, ať se ti daří!

Děkuji za možnost rozhovoru.