Dech jako náš nejdůležitější pohyb

Dech je ten vůbec nejdůležitější proces, který vykonáváme nezávisle na našem vědomí. Dech je také tou první věcí, kterou v životě uděláme, a zároveň i tou poslední. Dýchání se ale na druhou stranu stalo také tím, co nás stále více trápí ve smyslu upozadění této esenciální dovednosti pro náš organismus. Jinými slovy, dýchání považujeme za automatické, a tak neuvažujeme nad tím, že v případě nějakého zdravotního, výkonnostního či psychického problému to může být právě dýchání, které zodpovídá, nebo minimálně napomáhá takovému stavu. To je ale bohužel opravdová rutina a zároveň i mylný přístup, protože jakkoli suboptimální dech nás může stát mnohé.

Především celkové zdraví společně s kaskádou dalších obtíží souvisí právě a "pouze" s dýcháním. Proto, a ne nadarmo považujeme dech za ten vůbec nejdůležitější pohyb. Dech (dýchání) je v literatuře velice dobře popsán z několika úhlů pohledů a těm nejzásadnějším bude věnován tento příspěvek. Dýchání můžeme definovat jako komplexní chování organismu s behaviorálními a fyziologickými (dnes již více používáno vitálními) výstupy, které navíc můžeme snadno a přímo měřit (klasické testy jako zjištění hodnoty VO2max, dechové frekvence nebo již méně známé Stange-Hench test, BOLT test apod.) a o stavu našeho dýchání a "vitalitě" organismu toho dokážou říct opravdu hodně. Pokud testování zkombinujeme i s některým ze zobrazovacích nástrojů, jako je například pulzní oxymetr, máme pro začátek "fakta" a dostatečný odrazový můstek pro aplikaci praktických cvičení, jimiž lze dech a celý organismus doopravdy "probudit" a redukovat mnohé dysfunkce a obtíže spojené s neoptimálním dýcháním.

Hned na úvod je vhodné doplnit, že dysfunkce spojené s dýcháním lze dělit do tří hlavních skupin, kdy tou první budou dysfunkce spojeny s tzv. (bio)mechanickým aspektem dýchání s ústřední rolí bránice (břišní dýchání, nitrobřišní tlak, posturální stabilita, gastroesofageální reflux včetně všech přidružených poruch, bolesti krční páteře a hlavy). Druhým aspektem je tzv. (bio)chemická oblast dýchání, jež zodpovídá například za chrápání, únavu, hyperventilaci, apnoe, astma, snížený fyzický výkon apod. A třetí je psychologický aspekt, který nejvíce souvisí se stresem. Pro úplnost se všechny tři oblasti vzájemně ovlivňují (nejsou vysloveně oddělené) a jedna oblast bude mít přesah do druhé a naopak.

Chceme-li dýchání porozumět, budeme se muset vydat na cestu čítající několik zastávek uvnitř i na povrchu našeho organismu, protože jak už bylo v úvodu nastíněno, dech je ohromně komplexní termín a sahá až na molekulární úroveň organismu. Pro zjednodušení bude problematika dýchání rozdělena na tři celky (biomechanika, biochemie a psychologie), které pojednávají o samostatných oblastech spojených s dýcháním, kdy na konci budou tyto oblasti propojeny do celku a Vám čtenářům se tak dostane základní přehled o tom, co dýchání je, jaké svaly u dýchání používáme, jaký má dýchání (výměna "plynů") vliv na náš organismus a jak lze k dýchání přistupovat, trpíme-li některou z jeho dysfunkcí, či se jen chceme cítit lépe. Velký prostor bude věnován bránici, protože je to právě bránice, která se ve značné míře podílí na dýchání, a tak se zaměříme na to, jak bránice doopravdy vypadá, z jakých částí se skládá, co umí a jak (negativně) ovlivňuje mnohé procesy v těle. A jak zásadní je pro kontext a přesah například i do tématu pojednávajícím o významnosti bránice ve spojitosti s nemocí COVID-19, respektive s jejími dlouhodobými následky (long COVID, post-COVID), mezi než mj. řadíme dlouhotrvající únavu, dušnost, bolesti hlavy aj., jak uvádí Desai et al., 2022.¹⁰

Bránice - sval, který toho dokáže opravdu hodně (biomechanika dýchání)

O svalech se hovoří zpravidla v kontextu jejich růstu či zranění nebo také jejich estetice. Na opačném konci spektra zájmu se nachází funkce, podstata a složení svalů, tedy to, proč jsme tím nebo oním svalem vybaveni a k čemu nám takový sval slouží. Tento "neduh" je umocněn hlavně u svalů, které nejsou pouhým okem vidět. A právě bránice dokonale spadá do výše popisované kategorie, protože o ní každý z nás ví, ale tak nějak přehlížíme její pravý význam a funkci, ať už z jakýchkoliv důvodů. Pokud i Vy patříte do této "škatulky", tak následující řádky budou mít za cíl představit a kontextově popsat tento klíčový sval, a to nejen v oblasti zdraví, vitality, síly a výkonnosti, ale především v tom, co děláme autonomně dennodenně. Ano, řeč je o dýchání, na kterém stojí a padá celý náš organismus. Bránice totiž má co dočinění s biomechanickou, biochemickou i psychologickou funkcí, a pokud nepracuje efektivně společně s okolím, ani my jako celek na tom nebudeme dobře, co se týče celkového zdraví a pohody.

Popis a obecná funkce bránice

Bránice je kupolovitá muskulotendinózní struktura (šlachová část tvoří střed a přechází ve sval), která je velmi tenká (2 - 4 mm). Podíváme-li se na bránici blíže, zjistíme, že na spodní straně je bránice konkávní (vydutá) a má tři svalové části (sternální, kostální a bederní). Každá část má svůj vlastní původ a všechny pronikají do centrální šlachy bránice. Membrána bránice je tvarována jako dvě kopule, s pravou kopulí umístěnou o něco výše než levou kvůli játrům. Bránice tedy propojuje hrudník a břicho a vytváří něco, co lze nazvat anatomickým (fasciálním) kontinuem. Nezapomínejme ani na velmi četná nervová řízení a zásobení z periferní a centrální nervové soustavy, podstatná v kontextu s autonomní nervovou soustavou, tzv. bloudivým nervem a stresem.

Funkce bránice je očividná a není jí nic jiného než zajištění respirace, tedy procesu dýchání. Mimo to plní bránice ještě jinou - méně známou funkci svěrače (sfinkteru). Při nádechu se stahuje a zplošťuje a pohybuje se směrem dolů. To vytváří vakuový efekt, který zapříčiní mírné vyklenutí břišní dutiny a současně i nárůst tzv. nitrobřišního tlaku. Při výdechu se bránice uvolní a vzduch je vytlačen z plic. Výdech je v klidových podmínkách pasivní a bránice vykonává excentrickou kontrakci podobně jako ostatní svaly. V případě potřeby (posturální stabilizace) se bránice umí i ve výdechu aktivovat a pomoci při aktuálních úkolech. Bránice má mimo to i jiné funkce a nás budou dále zajímat ty spojené s břišním dýcháním, nitrobřišním tlakem a posturální stabilitou. Okrajově se dotkneme i tzv. gastroesofageálního refluxu, který se projevuje pálením žáhy, říháním, kyselou chutí v ústech a trápí spoustu z nás.³ Bránice dalece přesahuje oblast, kde se nachází, a přímo i nepřímo působí na vzdálené oblasti těla, čímž mimo jiné dokáže vyvolat dysfunkci pánevního dna, bolesti zad a krční páteře nebo přispět k výhřezu meziobratlové ploténky.

Anatomické (fasciální) kontinuum

Brániční problematikou se budeme zabývat širokospektrálně a začneme od pojiv, tedy i fascií, jejíchž roli můžou někteří odborníci chápat jako přehnaně medializovanou, ale u bránice je "fasciální spojení" na místě a prokázané mnoha výzkumy, viz například Willard et al., 2012.³⁸ Bránice (brániční sval) je stratifikací (rozvrstvením) více fasciálních sítí: fascia transversalis, endotorakální fascie, thorakolumbální fascie (TFL), epimysia, perimysia, endomysia, bazální membrány, extracelulární matrice (ECM) a kontraktilní tkáně.⁵ Jak je obecně v rámci pojiv známo - každá struktura musí spolupracovat s okolím, v němž se nachází, a vzájemně pomocí interakce se s ním ovlivňuje. Bránice, respektive její fasciální spojení musí umožnit to, aby se během dýchání stáhla a uvolnila nebo aby mohla provádět i jiné úkony (posturální či průchod potravy). Jak se dozvíme dále, dysfunkce bránice má přesah široko daleko od svého umístění a bolest krční páteře či potíže v oblasti pánevního dna nejsou ničím neobvyklým ve spojení s bránicí. Toto se děje hlavně skrze fascie a svalové řetězce, do nichž je bránice vsazena. Konkrétně hovoříme o tzv. přední hluboké linii (angl. deep front line). V literatuře má tato linie přezdívku kotva či "traumatická linie", protože v sobě ukrývá svaly a oblasti zpravidla oslabené nebo dysfunkční. Jedná se o oblasti chodidel, adduktory, pánevní dno, psoas, bránici, okolí plic, srdce, krk, čelist a jazyk.⁶ Zamyslíme-li se doopravdy (anatomicky) nad celou linií, zjistíme, že z ní vycházejí bolesti, pocity a hromadící se napětí trápící nejednoho z nás. Je tedy více než vhodné započít cestu nápravy právě zde a ještě lépe v oblasti bránice, protože právě tam budeme přímo ovlivňovat i celý trup, který dále funkčně zapůsobí jak na hlavu a krk, tak i na dolní končetiny, a tím obsáhneme logicky i celou přední hlubokou linii.

Souvislost bránice s tzv. břišním dýcháním, nitrobřišním tlakem a posturální stabilitou

Břišní dýchání (obecně známé jako brániční dýchání) je pravděpodobně nejdiskutovanější variací cíleného dýchání kvůli jeho spojení s doplňkovými a alternativními přístupy.^24,33 My využijeme brániční dýchání a posturu jako základ pro specifické dechové techniky (biochemická, psychologická oblast dýchání), protože bez optimalizace nastavení těla a zajištění adekvátních podmínek nebudeme moci vytěžit z cílených technik maximum. Břišní dýchání je charakterizováno pomalým a hlubokým dechovým vzorem, během kterého kontrakce bránice stlačuje vnitřnosti dolů a dopředu (tj. expanze břicha související s bránicí).³⁰ Díky takovému vlivu dochází k aktivaci svalů v oblasti břicha (trupu) a to má za následek ovlivnění i celé posturální stability. V tomto momentě přichází na řadu i pánevní dno, nacházející se na opačném konci trupu, spolupracující přímo s bránicí. Vzájemným působením dochází k podpoře orgánů uložených v oblasti pánevního dna, stejně jako k aktivaci břišních svalů. Jestliže usilujeme o tzv. nitrobřišní tlak, musíme zohlednit pánevní dno, protože jeho zdraví, souvislost s dechem a funkce dodává podporu břišním svalům. Tedy ani zde jedno bez druhého (bránice bez pánevního dna) zázraky neudělá.

Účinek dýchání na posturální stabilitu je spojen s vlivem dýchacích svalů (bránice a břicha) na stabilitu trupu.²⁰ Konkrétně v koordinaci bránice a břišní svaly vytvářejí hydraulický efekt v břišní dutině, který napomáhá stabilizaci páteře prostřednictvím zvýšeného nitrobřišního tlaku, který dodává potřebnou oporu pro to, aby páteř "zůstala" na svém místě a mj. nedocházelo k "rozpojování" trupu, tedy k rozevírání pomyslných nůžek (hyperlordotizace a hyperkyfotizace) páteře, což má za následek zvyšující se síly působící na jednotlivé obratle a přilehlé struktury.¹⁶ Popsaný mechanismus je zásadní zejména během repetitivních pohybů či v momentě, kdy přidáváme externí zátěž. Výzkumy bylo taktéž vysledováno, že samotný proces dýchání je vnitřním zdrojem poruchy posturální stability a tím dochází k zapojení jiných oblastí a svalů těla, pramenící v kompenzační mechanismy a využívání jiných, pro dýchání primárně neurčených svalů.

Pro spojitost a pochopení celého odstavce doporučuji nahlédnout do minulých článků zabývajících se oblastí trupu "CORE" a páteře, neboť dech, oblast trupu a páteř vytvářejí trojúhelník souvislostí zásadní pro ucelený pohled na nynější téma. Následující odstavec bude plynule navazovat a jeho předmětem bude souvislost bránice s dříve uvedeným refluxem.

Bránice, gastroesofageální reflux (GER) a bloudivý nerv (nervus vagus)

Gastroesofageální reflux (GER) je velmi rozšířené onemocnění jícnu definované jako zpětný tok žaludečního obsahu do jícnu, převládající zejména v západním světě.¹³ GER nastává, když je antirefluxní bariéra neúčinná a umožňuje kyselému žaludečnímu obsahu projít do jícnu. Onemocnění je o to aktuálnější, protože se v drtivé většině případů řeší operativním zákrokem, a nikoli pomocí například úpravy dechového stereotypu či změnou posturálních návyků. Takový přístup může mít za následek mnohé a situace je ještě umocněna tím, že ani operací se zpravidla příčina potíží úplně neodstraní. Vztahově je GER právem spojován i s astmatem nebo chronickým kašlem a překvapivě i zde bude bránice zastávat ústřední roli. Konkrétně se pro pochopení vztahů musíme podívat opět na anatomii, protože bederní (krurální) část a přidružené snopce bránice jsou v kontaktu s dolním jícnovým svěračem a představují tak mechanismus gastroesofageální junkce.²⁶ Tenze popsaných snopců bránice je zásadní pro normální funkci esofagogastrické junkce, a jak už víme, normální funkce bude mimo jiné záviset na nastavení těla, kondici bránice obecně i stavu a napětí pojivových tkání, protože v případě GER kontext sahá až na úroveň buněčné biologie, která však z prostorových důvodů nemůže být obsažena. Samozřejmě kvůli úplnosti a aktuálnosti tématu bychom neměli zapomínat ani na úlohu nervové soustavy, protože ta je všudypřítomná a plní roli "šiřitele" informací mezi periferiemi a centrem (mozkem). Proto bude další odstavec pojednávat o tzv. bloudivém nervu, který je hlavním hráčem nejen v problematice GER.

Chceme-li alespoň okrajově porozumět vztahu bránice a bloudivého nervu nejenom v kontextu GER, nesmíme zapomenout na několik zásadních fakt. První skutečností je to, že bloudivý nerv je součástí autonomního nervového systému (část parasympatiku) zodpovídajícího za volní procesy odehrávající se nezávisle na naši vůli (srdeční frekvence, trávení apod.). Skládá se ze dvou částí - parasympatikus (relaxace) a sympatikus (stres) a v ideálním případě dochází k přepínání mezi těmito "systémy" a my sami o takových procesech ani nevíme. Nevíme o nich do doby, než se zničehonic ocitáme dlouhodobě v jednom extrému - například ve chronickém stresu. Tehdy dochází k sekreci "stresových" hormonů hypofýzou v jiném množství, než je obvyklé, a rovnováha organismu je rozrušena.

Na druhou stranu dobrou zprávou je, že jednotlivé části bránice jsou velmi bohatě nervově protkány. Udává se, že pouze v bráničním nervu je až kolem 700 axonů, v nichž převládá poměr myelinizovaných (rychlejší akční potenciál) nad nemyelinizovanými motorickými vlákny.²¹ To pro nás znamená následující - vysoká citlivost na podněty a změny v okolí nebo přímo v bránici. Elektrickou aktivitu potvrdily i jiné studie, které se zaměřovaly na problematiku nádechu. Studie prokázaly, že před nádechem lze pozorovat elektrickou aktivitu ve svalech pánevního dna a stejná elektrická aktivita je vysledovatelná pro m. transversus a m. obliquus internus abdominis, mj. svaly, které hodně zasahují do funkce celého trupu, viz souvislost bránice s posturální stabilitou.^23,35

Konečně na řadu přichází i to, jak bloudivý nerv, který bloudí různými tkáněmi a taktéž budí v poslední době pozornost, může zapůsobit na autonomní systém a bránici, pokud se potýkáme s některou z popsaných obtíží. Bloudivý nerv prochází mj. bránicí (bederní část), a dokonce ji zde i inervuje (zásobuje nervovými vlákny).³¹ Pokud je bloudivý nerv negativně ovlivněn bránicí či nervovými zakončeními, může na to doplatit celá oblast, a to tak, že se objeví reflux jícnu anebo problémy s polykáním (dysfagie).¹² Obecně se věří v to, že podráždění vláken bloudivého nervu agresivním obsahem žaludku, který se vlivem nesprávné funkce bránice vrací jícnem zpět, přispívá dále k záchvatům kašle, tzv. bronchospazmu, a s již uvedeným refluxem mj. tyto potíže souvisejí.²⁸ Celá situace může vyústit až ve známé astma, které se stejně jako ostatní "těžkosti" dají řešit i jinak než operativně nebo léky.

Bránice, nespecifické bolesti krční páteře a hlavy

Celé lidské tělo je síť spojení, která interaguje s vnitřkem i vnějškem jako celek.⁴ Proto nespecifické bolesti v oblasti krku mohou mít příčinu v neadekvátní funkci bránice stejně tak jako v nesprávné posturální stabilitě či pH vnitřního prostředí, i když se takový scénář stále dost přehlíží.³⁷ Nové výzkumy nicméně potvrdily výskyt respiračních dysfunkcí se současnou bolestivostí oblasti krku a hlavy. Jestliže trpíte bolestmi hlavy, krku a přilehlých oblastí a tzv. nic dlouhodobě nepomáhá a nebyla zjištěna příčina bolestí, čtěte pozorně další řádky. Kromě stabilizační funkce krční svaly přispívají k dýchání (jmenovitě zdvihač hlavy, svaly kloněné, trapéz) a logicky pak vynakládají úsilí na něco jiného, než k čemu byly určeny. Tehdy hovoříme o snížené síle, vytrvalosti, motorické kontrole a propriocepci v důsledku bolestí.³² Bolest krku může mít za následek změněnou úroveň aktivace těchto svalů a spolu s tím se odehrává i různá míra aktivace krčních svalů obecně, včetně snížení účasti hlubokých segmentálních krčních svalů na pohybu krční páteře.²⁹

Výše uvedené dysfunkce navíc přispívají k předsunutému držení hlavy, sníženému aktivnímu rozsahu pohybu, špatným a změněným vzorcům dýchání. V důsledku toho se může změnit biochemie (hladiny pH v krvi) a způsob dýchání, což způsobí (zúžení) konstrikci hladkých dýchacích svalů, změněnou rovnováhu elektrolytů, snížené okysličení tkání, zvýšenou dráždivost v nervovém a svalovém systému, hypertonii pomocných svalů, hypomobilitu hrudního koše a začarovaný kruh přispívající k bolesti prožívané ve spektru nespecifických bolestí krční páteře a hlavy je donekonečna aktivován.¹¹

Pro základní seznámení se s problematikou dýchání z biomechanického úhlu pohledu je předchozí text více než dostačující a věřím, že každý si v něm najde tzv. "to své". Je na čase se plynule přesunout na druhý aspekt dýchání, kterým je jeho biochemická složka.

Dech z pohledu biochemie

Normální "chemie" dýchání zahrnuje výměnu kyslíku (O₂) a oxidu uhličitého (CO₂). Jednoduše řečeno, dýcháme, abychom získali a dodali kyslík do buněk, který naše tělo potřebuje pro energii. Vydechujeme, abychom se zbavili přebytečného oxidu uhličitého a přivedli čerstvý kyslík do plic.

Kyslík je transportován v červených krvinkách v krvi, připojených k molekulám hemoglobinu nebo oxy-hemoglobinu. Podle důmyslného designu buňky nejvíce potřebují kyslík ty, které produkují nejvíce oxidu uhličitého, přičemž oxid uhličitý je vedlejším produktem buněčného metabolismu.

Oxid uhličitý proniká přes buněčnou membránu do krevních cév a to vyústí ve zvýšení saturace krve oxidem uhličitým (působí jako vazodilatátor uvolňující hladké svalstvo v cévách) a zajišťuje volný tok okysličené krve do tkání lačných po kyslíku. Kromě toho zvýšené hladiny oxidu uhličitého v krvi usnadňují uvolňování kyslíku z hemoglobinu a toto je známé jako Bohrův efekt.¹⁸

Bohrův efekt uvádí, že v přítomnosti oxidu uhličitého klesá schopnost slučování (afinita) kyslíku k hemoglobinu. Jinými slovy, zvýšení hladiny oxidu uhličitého v krvi a odpovídající snížení pH krve způsobí, že se hemoglobin váže na kyslík s menší afinitou. Tento účinek usnadňuje transport kyslíku, protože hemoglobin se váže na kyslík v plicích, ale pak jej uvolňuje ve tkáních, zejména v těch tkáních, které kyslík nejvíce potřebují. Je to proto, že když se rychlost metabolismu tkáně zvýší, zvýší se produkce oxidu uhličitého.¹

Pro nás bude klíčové uvědomit si, že biochemie dechu stojí a padá na vzájemné "souhře" kyslíku a oxidu uhličitého, respektive na jeho tolerování, které je kamenem úrazu při jakékoliv dysfunkci dýchání. Nejčastěji se jedná o hyperventilaci, tedy předčasné zbavování se oxidu uhličitého. Oxid uhličitý v žádném případě není tím špatným, jak je často mylně prezentováno.

Ztráta oxidu uhličitého během hyperventilace vyvolává zúžení hladkého svalstva kolem dýchacích cest a krevních cév, což snižuje dostupnost kyslíku do mozku a tělesných tkání. To může vyvolat zúžení průdušek a průdušinek, pociťované jako tlak na hrudi u astmatu, a takový stav mimo jiné přispívá k ucpání nosu.²⁷

Po seznámení se se základními "chemickými" souvislostmi na scénu přichází úloha nosu v procesu biochemie dýchání, protože ta je neméně významná podobně jako bránice v kontextu biomechanického aspektu dýchání.

Nos versus ústa - úloha v průběhu dýchání

Nos je životně důležitý a velmi podceňovaný orgán. Abychom si uvědomili jeho důležitost, stačí se zamyslet nad tím, kdy jsme naposledy trpěli silným nachlazením. Ucpaný nos a rýma mají vliv na naši schopnost dýchat, naši energetickou hladinu, naši schopnost spát a naši obecnou schopnost fungovat. Je odhadováno, že až 50 % dospělé populace dýchá ústy, a to nejvíce v brzkých ranních hodinách.¹⁵

Dýchání ústy je běžné u jedinců, kteří mají ucpané nebo omezené horní cesty dýchací. Vychýlená nosní přepážka nebo malá velikost nosní dírky může vést k tomu, že osoba bude dýchat ústy místo nosem. Dýchání ústy však většinou nebylo záměrem přírody. Mnoho studií včetně jedné téměř 100 let staré prokázalo, že chronické dýchání ústy může mít za následek řadu nepříznivých zdravotních následků, jejichž výčet zahrnuje i zavedení nefiltrovaného, špatně zvlhčeného kyslíku do plic, zápach z úst, zubní kaz, onemocněné dásní, zvětšení mandlí, dysfunkce čelistních svalů a rtů a další nesčetné potíže.^9,17,36

Na stranu duhou si uveďme i výčet pozitiv v případě dýchání nosem, které jsou známy již od 50. let 20. století, mimo jiné i období, kdy docházelo k tvorbě tzv. Buteyko dechového programu, tolik oblíbeného v posledních letech.⁸ Prvním benefitem je ohřev, zvlhčení, filtrace a příprava kyslíku pro transport do plic. Další pozitivum je ve smyslu regulace směru a rychlosti proudu vzduchu pro maximalizaci expozice sítě jemných tepen, žilek, lymfatických cév a nervů v okolí sliznice. Třetí benefit je možnost "smíchání" proudícího vzduchu procházejícího horními cestami dýchacími s oxidem dusnatým (NO), o němž si řekneme více dále v textu. Tím "posledním" je úzký vztah k bránici a efektivitě celého procesu dýchání. Zde se mimo jiné spojuje biomechanika a biochemie do jednoho celku.

Oxid dusnatý a dýchání nosem

Do povědomí z hlediska významu pro lidský organismus a dýchání se NO dostal v roce 1998, kdy tři američtí vědci obdrželi Nobelovu cenu za objev týkající se NO jako signální molekuly v kardiovaskulárním systému. Původně NO nesl jiný název z důvodu jeho kontinuální tvorby probíhající v endotelu (vrstva buněk vystýlající vnitřní povrch krevních i lymfatických cév a srdce) krevních cév. Produkce enzymů zodpovědných za tvorbu NO byla prokázána jak v nose, tak ve vedlejších nosních dutinách. Funkce NO je tedy pomoc při snižování krevního tlaku a výrazně dokáže navýšit kyslíkově-absorpční kapacitu plic. Zejména v době výskytu onemocnění COVID-19 byl NO vyzdvihován pro svou antivirovou, protiplísňovou a antibakteriální schopnost. Mimo jiné NO považujeme i za silný broncho a vazodilatátor. Funkcí má NO více než dost a rozhodně stojí za to podpořit jeho tvorbu, ať už například optimalizací dechového stereotypu, nebo KAATSU tréninkem, o němž jsem psal v minulosti a taktéž dokáže stimulovat produkci NO, avšak "odlišným", ale především tělu přirozeným mechanismem. Ne nadarmo je tak NO považován za mocnou molekulu a aktivní složku kardiovaskulárního, endokrinního a imunitního systému s extrémní všestranností a významností v lidském těle.²²

Dýchání a projevy tzv. long a post-COVID syndromu

Povídání o dýchání by nebylo úplné, pokud bychom nezmínili i onemocnění COVID-19, které právě s dýcháním tolik souvisí. Je obecnou pravdou, že takové onemocnění zasahuje obzvláště a nejprve plíce, kde se virus dostává do buněk hostitele prostřednictvím plazmatického membránového receptorového proteinu, a dále páchá škody přímo ve tkáních (epiteliálních buňkách). Poškození tkání může být podle posledních výzkumů primárním mechanismem prezentace infekce SARS-CoV-2 a to může přispívat ke dlouhodobějším komplikacím a napadání ostatních částí organismu. Zjednodušený mechanismus šíření nemoci (pro účely článku) je počátkem pro mnohé obecně prezentované komplikace typu krevních sraženin, zánětů, deregulace imunitního systému, dušnosti, kyslíkové závislosti apod.¹⁴

S úplnou jistotou prozatím nelze ani takový mechanismus potvrdit, ale jedná se v současné chvíli o ten nejpravděpodobnější.¹⁰ Co ještě celou situaci více komplikuje, je skutečnost, že pravděpodobnost dlouhodobě trvajících příznaků onemocnění nesouvisí s tím, jak k onemocnění došlo a jaký mělo onemocnění průběh (lehký průběh může znamenat dlouhodobé následky a naopak), jak uvádí například Birman, 2023.²

Je více než zřetelné, že onemocnění COVID-19, včetně long a post-COVID syndromu, představuje pro medicínu obrovský prostor pro další výzkum. Pro nás to znamená několik klíčových souvislostí, a sice, že trpíte-li příznaky dlouhodobého COVID syndromu, můžete pravděpodobnou ambulantní léčbu doplnit o dechové techniky (viz praktická část článku), protože ty budou mít vliv na veškeré zveřejněné souvislosti v průběhu celého příspěvku. Rozhodně tím "nic nepokazíte", protože "vyladěný" dech má málokdo z nás.

Dýchání a stres (psychologie dýchání)

Úplně poslední dostane prostor psychologický aspekt dýchání a stres. Psychologie dýchání završuje veškerý dosavadní kontext problematiky a považujme ji za "třešničku na dortu", respektive pomyslné (negativní) vyústění neadekvátního dýchání z krátkodobého i dlouhodobého úhlu pohledu. Vyústěním máme na mysli stres. Psychologický stres nastává, když jedinec vnímá, že si environmentální nároky vybírají svou daň nebo překračují jeho adaptační schopnosti organismu.⁷

V krátkodobém horizontu někdy i řádů minut může dýchání způsobit až tzv. panickou ataku, jak se na vlastní kůži přesvědčila i Simona Halep na loňském tenisovém Roland Garros. Ústředním faktorem byl vývoj zápasu, kdy se Halep dostávala pod sílící tlak soupeřky, a to způsobilo změnu v dechovém stereotypu (hyperventilaci), která, jak víme, snižuje hladinu CO₂, kdy poté dochází k neadekvátnímu proudění okysličené krve do mozku a ten posléze celou situaci vyhodnotí jako "životně" nebezpečnou a aktivuje příslušná centra. Praktické propojení aspektů mechaniky, chemie a psychologie dýchání na úrovni profesionálního sportu.

Dlouhodobě může neadekvátní dech neblaze působit na rovnováhu autonomního nervového systému a organismus udržovat v dominantním režimu sympatiku (stresu). Situace spouštěny i vnějšími zdroji typu každodenních stresorů, životních událostí, traumatického stresu apod. jsou nedílnou součástí chronického stresu. Reakce organismu se odehrává v mozkových centrech (hypotalamus, limbický systém a mozková kůra), která nepřetržitě informují zbytek těla o neustálých "hrozbách". To s sebou přináší vyplavování hormonů a dlouhodobou disharmonii ostatních mechanismů, pramenící až v chronický stres a vše, co je s ním spojené. Dopady chronického stresu se projeví i v "číslech" a standardem bývá hyperventilace s nízkými hodnotami CO₂ a zvýšeným srdečním tepem.³⁴ Úplně poslední je propsání emocí do dechového stereotypu. Ano, i emoce způsobené duševním stresem alternují dechový stereotyp a jen dokládají robustnost dýchání jako nejdůležitějšího pohybu.²⁵

Problematikou dechu a stresu jsme obsahově vyčerpali teoretickou část a je ten pravý čas zamířit na tolik očekávanou praxi!

Praxe - 3 kroky k lepšímu dýchání

Krok č. 1 - stanovení výchozího stavu

Diagnostika biomechaniky dýchání - brániční test

Jedním z vůbec nejzákladnějších a současně nejefektivnějších testů v kontextu biomechaniky dýchání je tzv. brániční test. Test lze provádět buďto vsedě, nebo vleže na zádech.

Testovaný sedí napřímený a hrudník se nachází ve výdechovém postavení. V průběhu testu sledujeme pohyb spodních žeber během dechového stereotypu a hodnocen je jejich pohyb, symetrie a také držení těla (křivka páteře).¹⁹

Diagnostika biomechaniky dýchání - test nitrobřišního tlaku

Brániční test je vhodné kombinovat s testováním nitrobřišního tlaku, který jde provádět v totožných pozicích.

Testovaný by v dané poloze měl vydržet alespoň 5 vteřin a sledujeme hlavně aktivaci břišní stěny oproti vyvolanému tlaku. Pokud je síla nitrobřišního tlaku dostatečná, měli bychom být svědky vyklenutí břišní stěny v oblasti podbřišku s následným zapojením břišních svalů.¹⁹

Diagnostika biochemie dýchání - BOLT test

Pro co nejjednodušší otestování výchozího stavu vřele doporučuji vyzkoušet si tzv. BOLT test, o kterém jsem se rozepsal v článku zabývajícím se diagnostikou pohybového aparátu.

Krok č. 2 - nácvik doporučených dechových technik

Nácvik bráničního dýchání včetně korekce držení těla

Pokud se řadíte mezi ty, kteří nedostatečnou funkcí bránice včetně neadekvátní síly nitrobřišního tlaku oplýváte, pak existuje celá řada poměrně dostupných řešení, avšak každé by mělo být nejdříve nastaveno s povolanou osobu tak, aby byly vzaty v potaz veškeré náležitosti včetně individuálních potřeb každého z nás.

Začít lze kupříkladu od na první pohled úplně jednoduše vypadající pozice vleže na zádech s pokrčenými dolními končetinami.

Cílem je nejprve pokusit se "srovnat" páteř do aktuálně ideálního nastavení. Tím by mělo být dostat páteř v celé její délce na podložku, avšak v žádném případě toto nečinit "na sílu", ale naopak přirozeně a bez jakéhokoliv pocitu nucení těla dostat se za každou cenu do ideálu.

Jakmile se ocitneme v námi akceptovatelné poloze, můžeme začít celkovým vnímáním sama sebe včetně toho, jak pohodlně nebo nepohodlně ležíme a kde cítíme diskomfort/bolest.

Jako poslední bychom se měli soustředit na dechový stereotyp a v čase myslet i nato, že pokud si položíme ruce na oblast břicha a hrudníku, tak břišní část by se během nádechu a výdechu měla pohybovat více než ruka na oblasti hrudníku.

Nácvik dýchání nosem namísto ústy

Zde je nutno podotknout, že v dnešní době je dostupných mnoho zaručených návodů, jak dech upravit a optimalizovat. Avšak bez pochopení principů (viz výše v textu) nám i ty nejlepší "skvosty" na poli programmingu nebudou takříkajíc k ničemu.

Podstatou nácviku dýchání nosem je v začátcích absorbovat méně vzduchu, aby byl kyslík lépe dodáván do svalů, orgánů a tkání. To platí zejména pro všechny, kteří vykazují sklon k přetěžování - spotřebovávají více vzduchu, než potřebují, a to má negativní důsledky pro zdraví, kondici a sportovní výkon.

Pro začátek a seznámení se s dýcháním nosem je plně dostačující dech "odlehčit" a zkusit si tzv. lehký dech. Princip je postaven na vytvoření snesitelného pocitu "hladu a potřeby nadechnout se" a prakticky ovlivňovat chemii dýchání současně s redukováním citlivosti na CO₂ a zlepšením okysličení.

Upozornění: Během cvičení se zvyšuje hladina oxidu uhličitého v plicích a krvi, což je přirozené a záměrně vyvolané cvičením. To vysílá signály do našeho těla, aby se uvolnilo. Při praktikování si můžeme všimnout zvýšené tvorby vodnatých slin nebo tepla v rukou. Pokud pociťujete sucho v ústech, studené ruce nebo máte pocit, že Vaše dýchání začíná být chaotické, udělejte si od cvičení asi minutu pauzu, než budete pokračovat.

Jak na to?

• Posaďte se rovně na židli nebo na zem, ideálně do tzv. tureckého sedu.
• Začněte pozorovat svůj dech, jak vstupuje a opouští nos.
• Vnímejte, jak Vám do nosu vstupuje chladnější vzduch a z nosu odchází teplejší vzduch.
• Jemně snižte rychlost každého dechu.
• Váš dech by měl být tak tichý, aby se jemné chloupky v nosních dírkách nehýbaly.
• Dýchejte lehce po dobu 30 sekund, abyste vytvořili lehký pocit "hladu".
• Odpočívejte a dýchejte normálně po dobu 1 minuty.
• Opakujte tuto sekvenci 5krát.

Úvodní, ale výborný nástroj na poznání vlastních možností či limitů v kontextu dýchání nosem. Je jasné, že toto je pouhý začátek něčeho nového, co s sebou dýchání nosem přináší. Nicméně odněkud se začít musí a popsaná dechová technika je ta vhodná pro drtivou většinu populace. V případě, že trpíte nějakých zdravotním omezením, je výslovně doporučeno před aplikací dechových technik navštívit lékaře a konzultovat vhodnost takových intervencí.

Krok č. 3 - aplikování do denních aktivit/sportu

Vyústění veškerého snažení by mělo být přenesení nabytých znalostí a stereotypů do každodenních aktivit a samozřejmě i do sportovního života. Dýchání umí kvalitu běžného života katapultovat na úplně jinou úroveň, ovšem přesvědčit se je potřeba na vlastní kůži a kupříkladu promyslet i skutečnost, zda chci neustále používat preparáty na některé onemocnění související s neadekvátním dechem a zatěžovat organismus ještě více, nebo dopřát tělu přirozenou možnost změny.

Ve sportu je dech považován za "game-changer" v oblasti regenerace i výkonnosti a současně velmi podceňovaný aspekt. Je tomu tak i proto, že dech prostě nevidíme, zatímco růst svalů, přesnější úder nebo rychlejší sprint registrujeme vědomě ihned. Nicméně i dech lze výborně měřit a získaná data nám poskytnou zpětnou vazbu do budoucích tréninkových i zápasových jednotek.

Použité zdroje:
1. Benner, A., Patel, A. K., Singh, K., & Dua, A. (2018). Physiology, Bohr Effect.
2. Birman, D. (2023). Investigation of the Effects of Covid-19 on Different Organs of the Body. Eurasian Journal of Chemical, Medicinal and Petroleum Research, 2(1), 24-36.
3. Boardman, H. F., & Heeley, G. (2015). The role of the pharmacist in the selection and use of over-the-counter proton-pump inhibitors. International journal of clinical pharmacy, 37(5), 709-716.
4. Bordoni, B., Marelli, F., Morabito, B., & Sacconi, B. (2017). The indeterminable resilience of the fascial system. Journal of integrative medicine, 15(5), 337-343.
5. Bordoni, B., Marelli, F., Morabito, B., Sacconi, B., Caiazzo, P., & Castagna, R. (2018). Low back pain and gastroesophageal reflux in patients with COPD: the disease in the breath. International journal of chronic obstructive pulmonary disease, 13, 325.
6. Bordoni, B., & Myers, T. (2020). A review of the theoretical fascial models: biotensegrity, fascintegrity, and myofascial chains. Cureus, 12(2).
7. Cohen, S., Janicki-Deverts, D., & Miller, G. E. (2007). Psychological stress and disease. Jama, 298(14), 1685-1687.
8. Cottle, M. H. (1958). Rhinology: 1900 to 1910; a brief survey and a bibliography. A.M.A. archives of otolaryngology, 67(3), 327-333.
9. Davis, E. D. (1924). The causes and effects of mouth breathing. International Journal of Orthodontia, Oral Surgery and Radiography, 10(8), 483-493.
10. Desai, A. D., Lavelle, M., Boursiquot, B. C., & Wan, E. Y. (2022). Long-term complications of COVID-19. American Journal of Physiology-Cell Physiology, 322(1), C1-C11.
11. Dimitriadis, Z., Kapreli, E., Strimpakos, N., & Oldham, J. (2016). Respiratory dysfunction in patients with chronic neck pain: What is the current evidence?. Journal of bodywork and movement therapies, 20(4), 704-714.
12. Eherer, A. J., Netolitzky, F., Högenauer, C., Puschnig, G., Hinterleitner, T. A., Scheidl, S., ... & Hoffmann, K. M. (2012). Positive effect of abdominal breathing exercise on gastroesophageal reflux disease: a randomized, controlled study. Official journal of the American College of Gastroenterology| ACG, 107(3), 372-378.
13. El-Serag, H. B., Sweet, S., Winchester, C. C., & Dent, J. (2014). Update on the epidemiology of gastro-oesophageal reflux disease: a systematic review. Gut, 63(6), 871-880.
14. Ehrenfeld, M., Tincani, A., Andreoli, L., Cattalini, M., Greenbaum, A., Kanduc, D., ... & Shoenfeld, Y. (2020). Covid-19 and autoimmunity. Autoimmunity reviews, 19(8), 102597.
15. Febriani, I. S. (2022). Patience, Breath and Holistic Health in Quranic Perspectives: Optimizing Nasal Breath to Achieve Spiritual Well-Being. In International Conference on Tradition and Religious Studies (Vol. 1, No. 1, pp. 320-339).
16. Hodges, P. W., & Gandevia, S. C. (2000). Changes in intra-abdominal pressure during postural and respiratory activation of the human diaphragm. Journal of applied Physiology, 89(3), 967-976.
17. Jefferson, Y. (2010). Mouth breathing: adverse effects on facial growth, health, academics, and behavior. Gen Dent, 58(1), 18-25.
18. Jensen, F. B. (2004). Red blood cell pH, the Bohr effect, and other oxygenation‐linked phenomena in blood O2 and CO2 transport. Acta Physiologica Scandinavica, 182(3), 215-227.
19. Kobesova, A., Davidek, P., Morris, C. E., Andel, R., Maxwell, M., Oplatkova, L., ... & Kolar, P. (2020). Functional postural-stabilization tests according to Dynamic Neuromuscular Stabilization approach: Proposal of novel examination protocol. Journal of Bodywork and Movement Therapies, 24(3), 84-95.
20. Kocjan, J., Adamek, M., Gzik-Zroska, B., Czyżewski, D., & Rydel, M. (2017). Network of breathing. Multifunctional role of the diaphragm: a review. Advances in respiratory medicine, 85(4), 224-232.
21. Langford, L. A., & Schmidt, R. F. (1983). An electron microscopic analysis of the left phrenic nerve in the rat. The Anatomical Record, 205(2), 207-213.
22. Lundberg, J. O. (2008). Nitric oxide and the paranasal sinuses. The Anatomical Record: Advances in Integrative Anatomy and Evolutionary Biology: Advances in Integrative Anatomy and Evolutionary Biology, 291(11), 1479-1484.
23. Mantilla, C. B., & Sieck, G. C. (2011). Phrenic motor unit recruitment during ventilatory and non-ventilatory behaviors. Respiratory physiology & neurobiology, 179(1), 57-63.
24. Martarelli, D., Cocchioni, M., Scuri, S., & Pompei, P. (2011). Diaphragmatic breathing reduces exercise-induced oxidative stress. Evidence-Based Complementary and Alternative Medicine, 2011.
25. Masaoka, Y., & Homma, I. (1997). Anxiety and respiratory patterns: their relationship during mental stress and physical load. International Journal of Psychophysiology, 27(2), 153-159.
26. McCool, F. D., Manzoor, K., & Minami, T. (2018). Disorders of the Diaphragm. Clinics in chest medicine, 39(2), 345-360.
27. Meuret, A. E., & Ritz, T. (2010). Hyperventilation in panic disorder and asthma: empirical evidence and clinical strategies. International Journal of Psychophysiology, 78(1), 68-79.
28. Negro, R. W. D., & Aubier, M. (2003). Bronchial asthma and gastro-oesophageal reflux. EUROPEAN RESPIRATORY MONOGRAPH, 8, 260-277.
29. Peng, B., Yang, L., Li, Y., Liu, T., & Liu, Y. (2021). Cervical proprioception impairment in neck pain-pathophysiology, clinical evaluation, and management: a narrative review. Pain and Therapy, 10, 143-164.
30. Perry, S. F., Similowski, T., Klein, W., & Codd, J. R. (2010). The evolutionary origin of the mammalian diaphragm. Respiratory physiology & neurobiology, 171(1), 1-16.
31. Pickering, M., & Jones, J. F. (2002). The diaphragm: two physiological muscles in one. Journal of anatomy, 201(4), 305-312.
32. Rampazo, É. P., da Silva, V. R., de Andrade, A. L. M., Back, C. G. N., Madeleine, P., Arendt-Nielsen, L., & Liebano, R. E. (2021). Sensory, Motor, and Psychosocial Characteristics of Individuals With Chronic Neck Pain: A Case Control Study. Physical therapy, 101(7), pzab104.
33. Steurer-Stey, C., Russi, E. W., & Steurer, J. (2002). Complementary and alternative medicine in asthma: do they work?. Swiss Medical Weekly, 132(25-26), 338-344.
34. Suess, W. M., Alexander, A. B., Smith, D. D., Sweeney, H. W., & Marion, R. J. (1980). The effects of psychological stress on respiration: a preliminary study of anxiety and hyperventilation. Psychophysiology, 17(6), 535-540.
35. Talasz, H., Kremser, C., Kofler, M., Kalchschmid, E., Lechleitner, M., & Rudisch, A. (2011). Phase-locked parallel movement of diaphragm and pelvic floor during breathing and coughing—a dynamic MRI investigation in healthy females. International urogynecology journal, 22(1), 61-68.
36. Taner, T., & Saglam-Aydinatay, B. (2023). Physiologic and dentofacial effects of mouth breathing compared to nasal breathing. In Nasal physiology and pathophysiology of nasal disorders (pp. 559-580). Cham: Springer International Publishing.
37. Tatsios, P. I., Grammatopoulou, E., Dimitriadis, Z., & Koumantakis, G. A. (2022). The Effectiveness of Manual Therapy in the Cervical Spine and Diaphragm, in Combination with Breathing Reeducation Exercises, in Patients with Non-Specific Chronic Neck Pain: Protocol for Development of Outcome Measures and a Randomized Controlled Trial. Diagnostics (Basel, Switzerland), 12(11), 2690.
38. Willard, F. H., Vleeming, A., Schuenke, M. D., Danneels, L., & Schleip, R. (2012). Fascia thoraco-lombaire: anatomie, fonction et considérations cliniques. J Anat, 221, 507-536.