V historii amatérského mistrovství Evropy mezinárodní federace IFBB se příliš mnoho exhibičních vystoupení neodehrálo a už vůbec ne takových, o která by se postaral další amatérský závodník. Ale v 80. letech minulého století se přesně tohle stalo, přičemž v tom hlavní roli hrála skutečnost, že tato zvláštní doba studené války a železné opony měla zkrátka svá specifika. I v zemích bývalého Sovětského svazu tehdy už rostli dobří kulturisté, pro které ovšem něco takového jako dostat se na závody na Západ a dát tam o sobě vědět světu představovalo takřka nesplnitelný úkol. Za prvního kulturistu ze zemí bývalého SSSR, jemuž se to podařilo, je považován Estonec Olev Annus, jenž jako na svou dobu zcela exotický úkaz dostal příležitost v roce 1984 svou exhibicí mistrovství Evropy ozdobit. Jednalo se o šampionát, na kterém z Čechoslováků zazářili Miroslav Jastrzebski, Robert Dantlinger, Josef Grolmus (závodil za SRN), Peter Uríček anebo Alois Pek, a zároveň šlo také o to mistrovství starého kontinentu, z nějž jsme Vám v minulosti už čtyřikrát přinesli video. Pátý snímek z této série je věnovaný přitom právě zmiňovanému exhibičnímu vystoupení Oleva Annuse.
Olev se narodil 26. dubna 1951 v průmyslovém estonském městě Kohtla-Järve. Zprvu se ze sportů věnoval zápasu, ale v roce 1967 se už pustil do kulturistického tréninku. Závodit v bodybuildingu začal až po dokončení dvouleté povinné vojenské služby a v letech 1973 až 1979 se stal sedmkrát v řadě absolutním národním šampiónem, což pouze dokazuje, jak výjimečným závodníkem na svou dobu byl. Z roku 1979 pochází i první záznam o jeho soutěžním vystoupení v mezinárodní konkurenci, při němž Olev Annus zvítězil na maďarské soutěži Pohár Spartakus. Závodil ale třeba i v Polsku, které v té době stejně jako vzpomínané Maďarsko představovalo zemi, která se nacházela v sovětské sféře vlivu. V roce 1984 přibližně 179 cm vysoký Annus emigroval do Finska (o pět let později získal i finské občanství), absolvoval zmíněnou exhibici na mistrovství Evropy v nizozemském Haagu a následně si připsal svůj první start na mistrovství světa IFBB, kde v nejtěžší hmotnostní kategorii nestačil pouze na Mika Christiana a Berryho DeMeye.
Olev Annus při exhibičním vystoupení na mistrovství Evropy 1984
To byl vstup do velké kulturistiky jako hrom a Olev rychle prokázal, že bronz při jeho prvním startu na světovém šampionátu v žádném případě nebyl náhodným výsledkem. Rok nato se stal vicemistrem Evropy a vybojoval třetí místo na velmi slušně obsazených Světových hrách. V sezóně 1986 na mistrovství Evropy už v kategorii nad 90 kg nenašel přemožitele a začal se pomalu poohlížet po dalších sportovních cílech, které by se mohl pokusit naplnit. To jej zavedlo do federace NABBA, kde se v roce 1987 stal absolutním mistrem světa a kde také zvítězil na Mr. Universe mezi profesionály. Na soutěži tehdy ukořistil skalp Jeffa Kinga, Thierryho Pastela či Johnnyho Fullera a dosáhl tak úspěchu, který se už opravdu počítal. Olev následně střídal organizace, v nichž působil, jako na běžícím pásu. V roce 1989 například nastoupil jak k mistrovství světa profesionálů federace WABBA, tak i ke svému prvnímu profesionálnímu startu v mezinárodní federaci IFBB, když se představil po boku Leeho Labrady nebo Vince Taylora na pódiu Grand Prix Finland. Sezónu 1991 už zase strávil v organizaci NABBA, o dva roky později ale nakonec už definitivně zakotvil v tehdejší profesionální divizi IFBB. Zde nastupoval jak v kulturistice mužů open, tak i v kategorii masters. Právě mezi veterány přitom dosáhl ještě jednoho výsledku, který stojí za zmínku, a to na páté místo z Masters Olympia 1994, kde se před ním umístili pouze kulturistické legendy Robby Robinson, Lou Ferrigno, Boyer Coe a Chris Dickerson a kde Olev nechal několik nositelů zvučných jmen za sebou. Poradil si tehdy třeba s Dannym Padillou, Billem Grantem anebo Edem Corneym, jenž se ovšem tenkrát řadil už mezi šedesátníky, a tak na podstatně mladšího Annuse samozřejmě ani mít nemohl.
Mistrovství Evropy 1984 - Olev Annus a jeho exhibiční vystoupení
