Při nedávné návštěvě brněnského Gold´s Gymu jsem využil příležitosti a položil své desatero otázek také dlouholetému závodníkovi a reprezentantovi ČR Viktoru Hellovi.
Kolik je ti let, odkud pocházíš a v jaké kategorii momentálně soutěžíš?
Je mi 44 let a pocházím z Brna. Momentálně soutěžím v kategorii masters do 50 let.
Jsi už v kategorii masters, zkus zavzpomínat na své kulturistické začátky, prozraď našim čtenářům, co tě přivedlo k tomuto sportu a porovnej dnešní a dřívější kulturistiku?
Mé začátky posilování za účelem nabírání svalové hmoty se datují od ledna 1986. Vzhledem ke zranění zad v bederní oblasti (roku 1982) jsem po návratu z vojny začal mít problémy. Byl jsem v té době zaměstnán ve slévárně a doktor mi sdělil, že pokud nebudu posilovat, hrozí ochrnutí nohou. V té době byly v Brně 3 posilovny. Začal jsem cvičit v Jiskře Jundrov, kterou vedl Zbyněk Janoud. Jediný problém byl, že kdo chtěl cvičit, musel závodit. Tak jsem po třech měsících tréninku šel na oblastní soutěž, ani nevím, jak jsem tenkrát skončil. Myslím, že to nebylo ani finále.
Současná kulturistika je velmi rozdílná ze tří pohledů. Zvedl se důraz na záda a nohy, což byl v té době neuvěřitelný rozdíl mezi tehdejší profi a amatérskou kulturistikou. Cvičící populace přijala jiné druhy tréninkových splitů než jen 2+1 nebo 3+1. Tehdy se prostě cvičilo tělo maximálně do tří dnů, tréninky byly i přes dvě hodiny a podle toho to také vypadalo. Svalový nárůst maximálně 2 kg za rok a plno dřiny. O to víc se klaním tehdejším legendám: Minařík, Pek, Stach, Holič, Kulovaný, již i Jablonický, Jastrzebský a další. Kdo se v tehdejší federaci dostal do finále, byl borec s obrovským obětováním normálního života. Z hlediska požívání tun tvarohu a mraků tablet Pangaminu (pivní kvasinky), píchání vitamínu B12, z dnešního pohledu i průměrné znalosti o výživě, vypadá toto počínání strašidelně. Vzpomínám si, co jsem slyšel o tehdejším cukrování. O tom se raději nechci ani zmiňovat. Pamětníci si jistě pamatují, že za totality dokonce psali v novinách, že rýže je jedovatá. Takže dnes většina kulturistů cvičí nohy samostatně a velmi se rozšířil repertoár cviků na záda. Tím vznikly i jiné druhy tréninkových splitů a o výživě je dnes tisíckrát více informací než tehdy. Když navíc vezmeme v potaz vybavení posiloven, rozdíl je obrovský. Další vývoj díky periodikům a internetu již určitě každý vnímá po svém.
Jak probíhá tvoje soutěžní příprava, jak často trénuješ, jaké ctíš treninkové principy a jak dlouho před soutěží držíš dietu?
Soutěžní přípravu začínám zvednutím příjmu bílkovin a snahou odcvičit všechny partie dvakrát za týden, zhruba tři měsíce před termínem soutěže. Do té doby cvičím stále systém tělo za čtyři dny a den odpočinek.
Dieta se u mě za ta léta smrskla na jeden systém: 200 g sacharidů na den až do superkompenzace. Do šestého týdne před soutěží neřeším druh sacharidů, do té doby zůstávám jen na komplexních. Měním vše až v posledním týdnu cukrování přidáváním jednoduchých sacharidů s postupně vyšším glykemickým indexem, což všichni známe. Jsem zastáncem výživy dle krevních skupin a systému výdeje a příjmu kalorií. Takže to tak nemusí fungovat u každého. Pro někoho to může být moc, pro jiného málo.
Jaké suplementy během přípravy používáš? Které aerobní aktivitě a v jakém rozsahu dáváš přednost?
Během přípravy se soustředím na příjem všech druhů aminokyselin, tj. komplexních a větvených, a zvýšené množství syrovátkového proteinu s maximálním procentem stravitelnosti. Nechybí spalovače s termogenním efektem a vitamíny kvůli imunitě, která je v dietě nižší. Přidávám kloubní výživu a prostředky na odbourávání kyseliny močové. Jsem starší člověk a zatěžování ledvin hromadami masa a dalších zdrojů bílkovin vede k jejímu horšímu odbourávání.
Na nedávném mistrovství světa v Plzni jsi reprezentoval Českou republiku. Jak s odstupem času hodnotíš své vystoupení a jaké celkové dojmy v tobě zanechal tento šampionát?
Na MS v Plzni jsem byl nadšen úrovní soutěže. Měsíc před ním jsem neustále řešil váhovou kategorii, jelikož jsem měl 102 kg a moc tuku už na mně nezbývalo. Rok před Plzní jsem v Budapešti skoro necukroval a nepil, abych se dostal do 90. To se odrazilo v neděli, kdy se dostavily takové křeče, že jsem měl strach, že to nezvládnu. Je to nevýhoda dvoudenních soutěží. Když si vezmeš, že jsme se Staňou v Plzni měli skoro stejnou váhu, tak je jasné, že mám těžké kosti nebo co. (úsměv) Skončil jsem na 9. místě, což v té konkurenci nevnímám jako špatný výsledek. Alespoň jsem pochopil, že v kategorii +90 kg nemám co dělat, a proto letos držím nižší váhu, abych neměl problémy při vážení. Moje konečná váhová kategorie v životě bude 90 kg.
Kromě té škály kladných pocitů ze soutěže v Plzni jsem si všiml jedné pozoruhodnosti, při níž jsem si vzpomněl na slova Leea Haneyho: „Šampiónem se nestanete, pokud nezačnete přemýšlet jako šampión již na cestě k cíli. Šampiónem nezůstanete v povědomí ostatních, pokud zapomenete, jaká ta cesta byla.“
Absolutní mistr světa seniorů a masters a všichni jeho blízcí krajané, co soutěžili v Plzni, působili svým vystupováním, jakoby zapomněli nejen na cestu, ale i na pravidla.
Kdykoliv se potkáme, působíš dojmem, že jsi zrovna v předsoutěžní přípravě. Jakým způsobem si udržuješ svoji neustále kvalitní a skvělou formu?
Myslím, že mi hodně lichotíš. To, že netloustnu, v mém případě není až takový výkon. Když musíš denně stát minimálně 8 hodin a k tomu cvičíš, minimálně hodinu denně lítáš se psem venku, aby se pořádně vyvenčil, tak toho moc nenabereš, i kdybys chtěl. Je to možná i typem metabolismu, i s tím se rodíme, štítnou žlázou a tak...
Jakých úspěchů si nejvíce ceníš ve své dosavadní sportovní kariéře?
Všech finálových umístění na mistrovstvích světa masters.
Jsi taková malá chodící encyklopedie kulturistiky, ale přesto: máš nějaký sportovní vzor, případně kdo tě ovlivnil výrazně z hlediska sportu?
Mediálně – film Romulus a Remus. Tam asi vznikla touha mít velké svaly. A samozřejmě Arnold. Je to ikona, nejen jako kulturista, ale i jako lidská bytost. Vždy udělal ve své době v daném okamžiku něco nadčasového, něco jako Madonna v hudbě. Jestli si to celou dobu uvědomoval, tak je génius. Kdybys ho vypreparoval z prostoru a času, kdo by tu byl, kdo by tomu všemu dal takový smysl? Zkrátka ten, kdo někdy stál v plavkách na pódiu, včetně mě, je ovlivněn Arnoldem. A z hlediska tohoto sportu mě po Arnoldovi ovlivnil a ovlivní každý, kdo vypadá super, všichni by se sem nevešli. Jestli to není tím, že kulturisté jsou narcisové s hnacím motorem vypadat jako někdo, a když jsou hodně dobří, tak chtějí vypadat líp než někdo. (smích)
Ještě k té encyklopedii... Nespletl sis to s mumii Nepřipadám si tak fundovaný...
Jako vyhledávaný osobní trenér a aktivní kulturista jsi časově plně vytížen, zbývá ti ještě nějaký prostor na mimosportovní aktivity nebo koníčky?
Koníčky: venčení psa, mám rád zvířata, asi jsem byl v minulém životě farmářem. (úsměv) Mému psovi je už 18 let, asi byl v konkurzu na “Zelenou míli“ a dali přednost myšce. Je to ořech, co jednou zůstal na vrátnici ve fabrice, kde jsem dělal. Kdo by to tušil, že je nesmrtelný (pozn. autora: jmenuje se Kevin).
Kdysi jsem dělal snad všechny sporty. Zůstal mi jeden díky kamarádům, kteří se mu věnují dodnes, a když se potkáme v posilovně, vezmou mě na trénink boxu. Já vím, je to zprofanované. Možná je to dobou. Chci tím jen říct, že kdyby to byli fotbalisté, tak bychom chodili hrát fotbal. Dnes všichni boxují nebo hrají golf, ale hlavně, všichni chodí posilovat!
Jaké máš plány do budoucna, jak v osobním životě, tak i ve sportovním?
Hlavně mám v plánu být co nejdéle v současném fyzickém stavu, v určité fázi života začne mít člověk jedinou potřebu - zpomalit stárnutí. Někdo ve dvaceti, někdo ve 44 letech.
V osobním životě, aby všichni blízcí a ti, co mám rád, zůstali co nejdéle zdraví a spokojení, pak budu i já spokojen a nic mi nebude chybět.
Ve sportovním životě je to otázka soudnosti. Možná příští rok budu mít pocit, že je čas přestat blbnout. V mém věku se už moc neplánuje dál dopředu. Letos jsem slíbil Staňovi, že spolu zkusíme mistrovství ČR + mistrovství Evropy masters. Podle toho, jak nám pak bude, se pokusíme o svět masters, nebo to zabalíme. Uvidíme.
Viktor je skvělý člověk a báječný vypravěč. Jeho historky z kulturistických soutěží z dob dávno minulých vyvolávají v řadách posluchačů bouřlivé salvy smíchu a na druhou stranu jeho rady a vůbec vyprávění o kulturistice dávají jasný signál, že Viktor ví, o čem mluví. Děkuji “Velkému učiteli” za rozhovor a s přáním splnění všech přání a cílů se těším na naše další setkání.
