Vypadá to, že ještě než tu byla ženská kulturistika, byla tu Rachel McLish. Od vzniku magazínu Flex v dubnu 1983 se na jeho stránkách žádnému jinému závodníkovi nebo závodnici nedostávalo v první polovině osmdesátých let tolik pozornosti jako právě Rachel. Ale McLish se neobjevovala jen ve Flexu, ale také v novinách a televizi po celém světě, byla fenoménem. Vyhrála první ročník soutěže Ms. Olympia v roce 1980 a pak znovu v roce 1982. Jejím debutovým filmem byl Pumping Iron II, jehož děj se točil kolem soutěže Ceasar’s World Cup v Las Vegas roku 1983. Tato soutěž byla uspořádána speciálně pro zmíněný film a svedla proti sobě dva extrémy ženské kulturistiky - McLish a mohutnou Bev Francis (nakonec vyhrála Carla Dunlap, Rachel skončila na druhém místě a Bev Francis na osmém). McLish soutěžila ještě v roce 1984, kdy na Ms. Olympia skončila druhá za Cory Everson (ODKAZ). Odešla ze soutěžních pódií, ale o zájem ze strany fanoušků, médií a veřejnosti nepřišla. V následujících letech napsala dvě knihy - Flex Appeal (v roce 1984) a Perfect Parts (1987), z nichž se staly bestsellery. Také se objevila v dalších dvou filmech - Aces Iron Eagle v roce 1992 a Raven Hawk (1996). V roce 1999 byla uvedena do Síně slávy IFBB. Dnes žije 52letá McLish v Jižní Kalifornii s manželem Ronem Samuelsem, který je filmovým producentem. Pracuje na svojí druhé kolekci oblečení (Flex Appeal), která bude uvedena na trh v letošním roce, a své třetí knize, která se pracovně jmenuje Tighter and Leaner to the Core - měla by vyjít koncem roku.
Počátkem osmdesátých let jsi byla tváří ženské kulturistiky - byla jsi na všechnu tu pozornost připravena?
Byla to šťastná souhra okolností, že jsem se stala velvyslankyní kulturistiky. Vyhrála jsem první Mistrovství světa v Atlantic City a o pár měsíců později i první Ms. Olympia. Všeobecně známou jsem se stala díky první soutěži v Atlantic City. Moje fotografie se objevovaly v novinách po celém světě, měla jsem kolem sebe filmové štáby z Japonska, Švédska a jiných států. To ze mě udělalo opravdovou zástupkyni tohoto nového a tajemného odvětví. Lidé prostě chtěli vědět, co je nový druh sportu pro ženy zač.
Proč ses rozhodla soutěžit?
Žila jsem v Texasu a důvodem, proč jsem soutěžila, byla propagace vlastního sportovního centra. Spolu s partnerem a deseti investory jsem měla úspěšný klub a byli jsme připraveni se rozšířit. Myslela jsem si, že jsem našla báječný způsob, jak se dostat do televize a touto cestou náš podnik proslavit. Měla jsem dobré základy. Moje univerzitní vzdělání je v oboru tělesné výchovy, zdraví a výživy.
Jak přijala na začátku osmdesátých let široká veřejnost ženskou kulturistiku?
Vím, že to bylo překvapení. Bylo to něco nového. Všem jsem říkala, že to má pevné základy, je to skutečné, založené na vědeckých poznatcích a faktech a je to zábavné.
Jaký byl v té době všeobecný názor na ženskou kulturistiku?
Byla kuriozitou číslo jedna. Bylo to velmi lákavé... kvůli ženám v bikinách (mám na mysli malé bikiny), které předváděly svaly. Musely jsme lidi poučit, co vlastně děláme. Musely jsme vždy oddělovat kulturistiku a kondiční cvičení za účelem dostat se do formy. Lidé se toho obávali, protože tu už předtím byly Laura Combes a Claudia Wilborns a o pár let později Bev Francis... ty všechny se snažily napodobit muže. Ale já jsem řekla "ne", to není ta správná cesta. Nesnažte se být mužem. Chtěla jsem, aby v ženské kulturistice byla skutečná ženskost, ne vypadat jako muži. A stále to dělám. Vždy jsem rozlišovala mezi svalnatě vypadající ženou, baletkou, krasobruslařkou, atletkou - a ženou, která vypadá jako muž. A také už tehdy byly samozřejmě problémem steroidy.
V roce 1985 se objevil film Pumping Iron II: The Women. Jak jsi ho vnímala?
Pumping Iron II byl jen reklamním tahákem. Jen využili toho, co vybudoval Joe Weider, magazínu Flex a nás (závodnic)... využili všechnu naši tvrdou práci a tendenčně to upravili. Je to jejich příběh, jejich scénář, jejich úprava, celé to byla jejich práce. Nikdo nad tím skutečně neměl kontrolu, kromě George Butlera, který se s námi hádal téměř se všemi. Snad mimo Bev Francis, kterou přivezl z Austrálie jako světovou powerlifterku a její postava byla dílem powerliftingu. A oni řekli "dobře", postavte ji na pódium, ať soutěží. Snažil se vyvolat problém a hádku, i když k tomu nebyl důvod.
Takže jsi s výsledkem nebyla spokojená?
Byla jsem přímo u toho. Natáčelo se rok a půl. Publikovaná verze má jen málo společného se skutečným průběhem přípravy na soutěž a se soutěžením. Vím, že se George Butler snažil udělat maximum, aby mě vyvedl z rovnováhy týden před onou soutěží ve Vegas. Řekl: "Oh, potřebujeme udělat nějaké záběry v Singapuru." Protože jsem byla pod smlouvou, hádejte, kdo musel letět týden před soutěží do Singapuru udělat reklamu na soutěž Mr. Universe? Musela jsem tam jet a bylo to něco ve smyslu: "Oh, dobře, mám to!" Ale já byla velmi disciplinovaná. Bylo to jako totální válka. Ale já se s tím smířila. Nebyla to skutečná soutěž, přestože to tak mělo být. Vše bylo podřízeno filmu. Opravdu si myslím, že film odstartoval novou etapu ženské kulturistiky - příliš svalnaté závodnice. Předtím nic takového jako Bev Francis nebylo. Ale neukázali celý příběh, celý obraz. Akorát to zabránilo rozvoji ženské kulturistiky.
Se soutěžní kulturistikou jsi skončila v roce 1984 po pouhých pěti letech a osmi soutěžích. Proč?
Jsem přesvědčená, že člověk by měl vědět, kdy má skončit. Cítila jsem, že to bylo trochu předčasně, ale naposledy, když jsem soutěžila v roce 1984 na Ms. Olympia a umístila se druhá, jsem měla být poslední. Cory Everson byla obrovská. Vypadala jsem tam jako nešťastné malé dítě. Bylo to jako: "Proč? Víš? Proč?" Bavily jsme se, že kdybych chtěla dál pokračovat v soutěžení, musela bych nabrat hmotu a já si pomyslela... víte co? ...ani nápad. Protože pak by to znamenalo, že mají pravdu a já se mýlím.
Jak moc jsi dnes s kulturistikou spjatá?
Stále jsem největší zastánkyní a propagátorkou cvičení, protože přes všechny ty nové způsoby cvičení (pilates a další) by zvedání činek mělo být základem fitness programu každého z nás. Jsem šťastná, že můžu říct, že nadále dělám to, co jsem vždy dělala.
Stále cvičíš?
Když je zima a je na horách sníh, využívám výhody sezónní permanentky a jezdím do místních hor tak často, jak to jen jde, protože skutečně miluji jízdu na snowboardu a lyžování. Běhám po tratích kolem zdejších hor, zbožňuji to a zároveň se tím udržuji v kondici. V životě občas musíte někam odjet, musíte cestovat - takže mi ani tolik nevadí, když se týden nedostanu do posilovny. Chvilku jsem zkusila také něco jako experiment - řekla jsem si, jak budu vypadat, když na čas vynechám trénink s činkami a budu jen třikrát nebo čtyřikrát týdně běhat a chodit na procházky. Jen na té nejnižší úrovni. Zafungovala svalová paměť, trochu jsem se "zmenšila", vypadala jsem v oblečení skvěle, ale rychle se to pak zase vrátilo. Hodně mě to potěšilo. Nikdy předtím jsem nevynechala posilovnu na déle než dva týdny, nebyl k pauze důvod. Ale jinak vždy dodržuji pravidelný režim, protože miluji chodit do posilovny, miluji tu energii a zvedání činek.
Kolikrát týdně do ní chodíš?
V současnosti třikrát týdně. Mám ráda všechnu tu hrubou sílu. Chodím na balet, takže mám dobrá lýtka. A samozřejmě dělám strečink, který je velmi důležitý. Ale silový trénink je základ a nikdy to nebude jinak.
Kolik jsi vážila, když jsi soutěžila?
Moje soutěžní váha se zvyšovala asi o necelý kilogram ročně. V mimosoutěžní formě se váha nikdy nelišila o více než dva kilogramy. Závodila jsem s vahou 58 kg a měřím necelých 169 cm.
Kolik vážíš dnes?
Mám kolem 57 kg. Vypadám v podstatě pořád stejně. Pokračuji v tréninku a dodržuji správnou výživu. Myslím si, že to je to nejdůležitější.
Kdybys dnes soutěžila, zřejmě bys nechtěla být kulturistkou. Utkala by ses se soupeřkami v bodyfitness?
Myslím, že když zvažujete soutěžení, musíte mít touhu, zapálení, motivaci a nadšení. Miluji soutěžení. Když jsem soutěžila, žila jsem pro to, milovala jsem to. Takže když pro závodění nejste zapálení, nezkoušejte ho, protože váš život se mu musí podřídit. Velmi by mě zajímala kategorie bodyfitness. Vážně. Myslím, že je zajímavá, skutečně ženu posílí, vypadáte báječně a řekla bych, že je úžasnou věcí. Je tam tolik nádherných dívek! Je skvělé, že se toho účastní.
Zdroj:
flexonline.com
Víte, že...
