Životní jubileum Zuzany Kořínkové - první dámy slovenské kulturistiky (III.)

	Životní jubileum Zuzany Kořínkové - první dámy slovenské kulturistiky (I.)
	Životní jubileum Zuzany Kořínkové - první dámy slovenské kulturistiky (II.)

Úvodem druhé části profilu Zuzany Kořínkové jsme popsali její triumfální vítězství na mistrovství světa a poté počáteční průběh její profesionální kariéry, kdy se se svojí drobnou, ale supersvalnatou postavou pouštěla často do nerovného souboje se svými o mnoho těžšími soupeřkami. V závěrečném dílu budete možná udiveni, jak velká síla se v její drobné postavě skrývala, což naplno demonstrovala právě na světové silové soutěži Extravaganza, kde deklasovala všechny silačky z řad profesionálních kulturistek. Její skvělá kulturistická kariéra nakonec vyvrcholila v domácím prostředí vítězstvím na European Women's Pro Invitational v roce 1996. Toto vše a ještě její život po skončení závodní činnosti je náplní našeho posledního pokračování.

Zuzka se ovšem nepyšnila jenom vynikajícím svalovým rozvojem a dokonalou symetrií, ale i výjimečnou silou, kterou by v její drobné byť supersvalnaté postavě asi nikdo netušil, a proč tedy nevystavit na odiv i tento další obdivuhodný rozměr její osobnosti? Extravaganza, soutěž těch nejsilnějších kulturistek a silových specialistek celého světa, se ukázala ideální příležitostí k demonstraci její obdivuhodné síly. O její účast velmi usiloval promotér této soutěže Kenny Kessel již na jaře na Arnold Classic, a jak sama říká: "Na kolenou mne prosil…" Jeho prosba tedy byla ze strany Zuzky vyslyšena a 6. listopadu v New Yorku změřila svoje síly s dalšími čtrnácti kulturistkami.

Soutěž netestovala absolutní sílu, ale počet opakování daného cviku ve vztahu k tělesné váze. Hned po první disciplíně, shybech širokým úchopem, se počtem 53 ujala vedení a nejen to, překonala světový rekord o 6 shybů! Ve druhé disciplíně, klicích na bradlech, ji rozhodčí "upozadili" a uznali jí jen 47 opakování a 5 jich neuznali. Dřepy s činkou na ramenou s jedním a půl násobkem tělesné váhy znamenaly pro Zuzku s tělesnou vahou 56 kilogramů činku o váze 83,5 kg. Dřepy, jak známo, jsou opravdovou prověrkou morálně volních vlastností a ty by Zuzka mohla rozdávat. Ovšem tentokrát je musela napřít do maxima a provedla těžko uvěřitelných 50 opakování, ale z neznámých příčin jí dvě neuznali, přesto v této disciplíně zvítězila. Po tříhodinové pauze soutěž vrcholila posledními dvěma disciplínami, a to nejprve bicepsovými zdvihy s 60 procenty tělesné váhy. Bicepsy byly vždy její silnou stránkou, ale dosažených 88 opakování? Tak to představovalo téměř nadlidský výkon! Ovšem její největší soupeřka Ralabateová, která šla hned po ní, zmobilizovala všechny síly a Zuzku překonala… V poslední disciplíně, bench-pressu s činkou rovnající se vlastní váze, provedla Zuzka 29 opakování a obsadila skvělé druhé místo a to bylo zároveň její konečné pořadí za Ralabateovou, kdy měla jako ona dvě vítězné disciplíny, ve kterých zároveň vytvořila světové rekordy!

Zuzka s odstupem času přiznává, že jí silové soutěže s měřitelným výkonem vyhovovaly mnohem více než samotná kulturistika. Promenovat se v plavkách bylo pro její introvertní povahu zpočátku spíše utrpění a mnohem raději podstupovala dřinu v posilovně, ve které neměla konkurenci. Trvalo dlouho, než na pódiu působila suverénně a sebejistě.

Jen o 14 dní později se konala v New Yorku soutěž Ms. Olympia, kde změřila svoje síly s dosud nevídaným počtem 31 profesionálek. Tentokrát totiž měly možnost účasti všechny držitelky profesionální licence IFBB a nemusely podstoupit kvalifikační soutěže. Tato kvantita se nijak nepromítla snížením kvality, ba právě naopak, vždyť profi kartu mohly získat jen vítězky mistrovství světa a mistryně USA. A to byla jediná možnost, žádné kvalifikační amatérské soutěže, které by "obcházely" mistrovství světa, neexistovaly - na rozdíl od současnosti. Bohužel Zuzana nepostoupila mezi patnáct nejlepších. Příčiny? Krátký odstup od Extravaganzy, kde sice excelovala, ale již se nestačila kvalitně připravit na Olympii. Měla za sebou již tři soutěže s neustálými dietami a to bylo již na ni moc. Vše špatné je pro něco dobré a přináší poučení pro příště a rezultát byl takový, že není možné, aby absolvovala více než dvě soutěže do roka.

Jak jsem již psal výše, v silových disciplínách se cítila jako ryba ve vodě, a tak neodolala, aby si nezopakovala soutěž Extravaganza v roce 1995. A tentokrát již nechtěla ponechat nic náhodě a byla rozhodnuta za každou cenu zvítězit, tedy být tak dobrá, aby nevznikly žádné pochybnosti o jejích silových výkonech. Věnovala celých šest měsíců speciální silové přípravě. Soutěž tentokrát byla ochuzena o kliky na bradlech a místo klasických dřepů zde byly dřepy na speciálním stroji firmy, která tuto soutěže sponzorovala.

V první disciplíně, shybech širokým úchopem, tak jako předtím excelovala s 34 uznanými opakováními. Přestože provedla rovnou padesátku, těch 16 jí rozhodčí doslova ukradli… To, že jí chtějí za každou cenu roli favoritky ztížit, se ukázalo v plné nahotě v následující disciplíně, tedy u dřepů na stroji. Po 68. opakování rozhodčí její pokus nekompromisně ukončili s tvrzením, že v horní fázi příliš dlouho odpočívala, což se setkalo s pískotem diváků, ale i nesouhlasem Krásnohorského, se kterým se rozhodčí nakonec handrkovali jak někde na trhu o výsledný počet. Nakonec Draho "vybojoval" alespoň šedesát, ale to bylo o dva méně než její největší soupeřka. Přesto Zuzana v soutěži nadále vedla a v následující disciplíně, bicepsových zdvizích s 60 procenty tělesné váhy, se s výkonem 34 opakování šetřila na poslední disciplínu a svůj náskok měla plně pod kontrolou. 28 opakování bench-pressu s vlastní vahou jen potvrdilo její dominanci před její největší soupeřkou, která se zmohla pouze na 25. Přes nepřející rozhodčí porazila Zuzka všechny své konkurentky a stala se nejsilnější kulturistkou světa!

Tato soutěž ještě zvýšila její popularitu v USA i díky prezentaci v prestižních amerických časopisech a natočení videokazety, kde dokazovala svoji neuvěřitelnou sílu (bicepsový zdvih s 65 kg, tlaky na legpressu s 450 kg!). Byla i první kulturistkou východního bloku, která se objevila na titulní straně specializovaného časopisu Women's Physique World a s nadšeným komentářem uvnitř.

O tři měsíce později, v červenci 1995 čekala Zuzanu její již třetí Jan Tana Classic. Povzbuzená skvělým vítězstvím v USA se s obrovským nasazením pustila do přípravy. Věděla, že se opět střetne jen s těmi nejlepšími z nejlepších, a přestože přibrala na 57 kg, tak věděla, že své mohutné soupeřky může převálcovat jen dokonalou symetrií, neuvěřitelnou kvalitou a hustotou všech svalových partií a to vše korunované její pověstnou estetikou. Když se postavila na pódium v tradičním místě konání Roanoke ve Virginii mezi 26 superkulturistek, tak ani jeden ze zmiňovaných parametrů nepostrádala. Byla nejčastěji vyvolávanou závodnicí, přičemž ji ustavičně porovnávali s první trojicí. Snad nikdo z diváků, ale ani z odborníků nepochyboval o jejím postupu do finálové pětice, navíc když bouři nadšení sklidila její volná sestava. Jaké však bylo nemilé překvapení, když obsadila konečné 7. místo, přičemž se mohla klidně umístit na třetím, tedy postupujícím na Ms. Olympia. Dříve se s těmito výsledky s Drahem smiřovali, ale tuto očividnou nespravedlnost patriotických rozhodčích již cítili jako velkou křivdu. I takový odborník jako Robert Kennedy si v časopise Flex coby jeho šéfredaktor v hodnotícím článku v jeho závěru kladl otázku, proč vlastně Kořínková nevyhrála celou soutěž. A s tímto názorem nebyl zdaleka ojedinělý…

A co dál? Neustále soutěžení na americké půdě s ohledem na neobjektivnost především amerických rozhodčích nikam nevedlo a jediným řešením k cestě za opravdovým úspěchem bylo přenést nějakou profesionální soutěž na evropský kontinent, kde by se američtí rozhodčí zbavili tlaku domácího prostředí. Ovšem jak to zařídit a přesvědčit všemocného šéfa profesionální divize Waynea DeMiliu, aby soutěž přidělil na Slovensko? Tento náročný úkol si přisvojil pan Ladislav Sedmák, muž, o kterém jsem se ještě nezmínil, ale který po Drahomíru Krásnohorském má snad největší podíl na úspěších Zuzky. Jako majitel a prezident velké potravinářské firmy Tauris byl již několik let jejím hlavním sponzorem, či spíše mecenášem, a zajistil jí takové podmínky, jak finanční, tak materiální, že se mohla plně soustředit na sportovní dráhu a vystoupat až na úplný vrchol své kariéry. Napřel tedy veškeré svoje diplomatické schopnosti a po velkém úsilí dosáhl toho, že byl jmenován promotérem soutěže s názvem European Women's Pro Invitational Slovakia, jejíž termín byl stanoven na neděli 30. června 1996.

Den před ní proběhla obdobná soutěž European Women's Pro Classic v Praze ve Státní opeře pod vedením Jarky Kastnerové a i tu lze považovat za vydařenou, i když s velmi nízkou účastí diváků (cca 300). Zuzka se ale plně soustředila na bratislavskou soutěž, a tak se pražské obdoby neúčastnila.

Jak zodpovědně se připravovala, tak to lze jen stěží popsat. Konečně se mohla prezentovat domácímu publiku, a tak její příprava byla ještě tvrdší než dříve, vždyť v objemové fázi se dopracovala až na svoji dosud nejvyšší tělesnou hmotnost 72 kg. Nedá mi to, abych Vás alespoň ve stručnosti neseznámil s váhami, které používala a které opravdu dělaly čest jejímu titulu "nejsilnější kulturistka světa". U dřepů v poslední sérii šla až na 130 kg po 10 opakováních, v bench-pressu 10 opakování se 100kg činkou, její nesmírně silné, ale krásně tvarované bicepsy dokázaly zvednout 65kg činku šestkrát, střídavé bicepsové zdvihy vsedě dělala s 28kg jednoručkami po šesti opakováních, na shyby širokým úchopem si zavěsila 20kg kotouč a 20 opakování v sériích pro ni nebyl žádný problém a "perlička" na závěr, rozpažování vleže na šikmé lavici s 50 kg! Nesmírně tvrdou tříměsíční předsoutěžní dietou snížila hmotnost na dokonale vyrýsovaných 63 kg při výšce 160 cm. Stejně tak usilovně jako ona pracoval i realizační tým pod vedením Ladislava Sedmáka, jehož snahou bylo zajistit ty nejlepší podmínky pro profesionálky a jejich doprovod, ale i dodat této zcela ojedinělé soutěži punc výjimečnosti a prvořadého nejenom sportovního, ale i společenského významu. Pozvání přijala ikona ženské kulturistiky, šestinásobná Ms. Olympia Cory Everson, aby předávala ceny, a na exhibici byl pozván špičkový profesionál Nasser El Sonbaty a pochopitelně i domácí Pavol Jablonický. Medializace akce byla vynikající díky přítomnosti řady televizních štábů a společenskou prestiž celé akce ještě umocnilo přijetí u premiéra Vladimíra Mečiara. Soutěž byla tedy perfektně připravená do nejmenšího detailu a Zuzana cítila o to větší zodpovědnost, když se v neděli odpoledne postavila společně s dalšími třinácti prvotřídními profesionálkami na pódium bratislavského Istropolisu, zcela zaplněného 1500 diváky. Všechny její soupeřky se přesunuly do Bratislavy z Prahy včetně vítězky tamní soutěže Laury Binetti, jenom Eva Sukupová, na jejichž vzájemný souboj se Zuzana těšila, nepřijela…

O účasti Zuzany v pětičlenném finále jistě nikdo v sále nepochyboval. Svoje vystoupení před závěrečným porovnáváním korunovala vynikající volnou sestavou na krásnou Vangelisovu hudbu z filmu "1492: Dobytí ráje", která jí za ohlušujícího potlesku diváků stoprocentně vyšla. Dříve než došlo k vyvrcholení celé soutěže, tak Zuzka obdržela z rukou vedoucí sekretariátu předsedy vlády zlatý náhrdelník za celoživotní vynikající výsledky a reprezentaci Slovenska. Ani se nestačila vzpamatovat z takového výjimečného ocenění, v kulturistice naprosto ojedinělého, tak již začalo od pátého místa vyhlašování výsledků. Wayne DeMilia ho úmyslně prodlužoval a napínal tak nejenom nervy diváků, ale především samotné aktérky. Pátá, čtvrtá, třetí… a nakonec zůstala Zuzka stát na pódiu jenom s Laurou Binetti, vítězkou pražské soutěže. Uchopily se za ruce… druhé místo Laur Binetti! Objetí s Laurou a v tom momentě Zuzce vyhrkly slzy štěstí a už k ní přistoupil hlavní sponzor Ladislav Sedmák a na krk jí zavěsil tu nejcennější zlatou medaili, kterou kdy získala. Krásnou křišťálovou vázu jí předal její úžasný vzor, okouzlující Cory Everson, a nastal okamžik, na který nikdy nezapomene. Ladislav Sedmák z jedné strany a Cory Everson z druhé strany jí zvedli ruce nad hlavu a Zuzka si do sytosti vychutnala tento skvostný okamžik, navíc v přímém přenosu slovenské televize. S vítězstvím se pojilo kromě finanční odměny 4 000 dolarů i pozvání na Ms. Olympia do Chicaga (postupovaly první tři).

Jak se říká, do třetice všeho dobrého a právě pro Zuzanu by se jednalo o její třetí vystoupení na té nejprestižnější soutěži, na které ji dosud provázela smůla, ale i nepřízeň rozhodčích. Ale tentokrát se svojí životní formou měla opravdu dobře našlápnuto a rýsovalo se její nejlepší umístění v historii. S velkou vervou sobě vlastní se pustila do přípravy, ale to se již schylovalo ke sportovní tragédii… Už samotnou přípravu na svou poslední soutěž dokončovala s chronickými problémy svalových úponů, které se neustále natrhávaly a hojily, a tak Zuzka byla schopna dokončit přípravu jen díky opakovaným injekcím. Vše vyvrcholilo záněty úponových šlach na kost pažní - epikondylitídou, což už byl jakýsi "vrchol ledovce" jejích problémů. K tomu Zuzka podává vysvětlení: "S epikondylitidou se dá cvičit, ale ne naplno, tak na 80 procent, a pro mne, pokud nemohu dělat kulturistiku na 100 procent, tak to nemá význam. Nakonec to dospělo tak daleko, že jsem měsíc před Olympií neudržela ani pětikilovou činku… Musela jsem okamžitě přestat a s těžkým srdcem se omluvit ze soutěže. Určitou roli v ukončení mé kariéry sehrála i ztráta motivace. Soutěžila jsem nepřetržitě 13 let a dosáhla vlastně všech met - od mistryně Slovenska a Československa přes vítězství na Evropě a světě až po vítězství na profesionální Grand Prix. Ms. Olympia bych stejně nevyhrála a já jsem chtěla odejít jako neporažená!" Je pravdou, že po vítězství na profesionální Grand Prix jí všichni předpovídali velmi dobré umístění na Olympii, a dokonce věhlasný fotograf Josef Adlt po zhlédnutí této soutěže prohlásil, že mohla být reálně na třetím až pátém místě, vždyť některé z těch, které se umístily ve finále v Chicagu, porazila…

Zuzka vždy chtěla být především ženou, které svaly sluší a kterou akceptuje i široká veřejnost, ale sama přiznává, že špičková forma kterou vyvrcholila její kariéra na poslední soutěži, jí samotné připadala již přes hranu a s takovým supersvalnatým tělem se již necítila komfortně. Ovšem uvědomila si, že jestli chce zvítězit, jiná možnost se jí nenabízí - a ona hrozně chtěla. "Takovou formu dokáže ocenit jen odborník, pro laickou veřejnost nemůže být takové množství svalové hmoty přijatelné. A bylo to moc i na mne. Po soutěži jsem dělala vše pro to, abych se jí co nejrychleji zbavila. Není to příjemné nosit na sobě 15 kg čistých svalů a to nemluvě o tom, že si nemám na sebe co obléct," uvedla v rozhovoru pro časopis Muscle a Fitness (1/1999). Sama se nejlépe cítila při tělesné váze 55 kg a nejraději měla sebe sama ve stylu fitness. S odstupem času těžko dnes vůbec dokážeme pochopit, že žena-kulturistka, představitelka sportu na okraji zájmu veřejnosti, se mohla stát v devadesátých letech jednou z nejpopulárnějších sportovních osobností na Slovensku! Jistě to nebylo jenom jejími výjimečnými výsledky na pódiu, ale i charismatem její osobnosti. Posuďte sami, zvítězila v anketě týdeníku Smena o "najkrajšiu sportovkyňu", v anketě deníku Sport o nejpopulárnějšího sportovce několik let bodovala na nejpřednějších místech a v jednom roce ji hlasy čtenářů dokonce vynesly na druhé místo za fotbalistu Moravčíka. Objevila se i na obálce slovenského vydání časopisu Playboy v březnu 1998. Nejvíce si ale cení vítězství v televizní anketě ve spolupráci s týdeníkem Život, ve které byla vyhlášená nejpopulárnějším sportovcem roku! To považuje za zlatý hřeb svojí osobní popularity, ale i ženské kulturistiky vůbec. Z dnešního pohledu je to již těžko uvěřitelné, že ji zastavovali lidé na ulici, žádali ji o autogramy a společné foto… Zuzka jako introvertní osobnost tento pro jiné potěšující zájem nesla dost těžce, a tak se snažila omezit pohyb na veřejnosti co nejvíce, ba i šaty si raději kupovala v cizině, kde ji lidé nepoznávali. Vše se samozřejmě po ukončení aktivní činnosti postupně uklidnilo, což Zuzka přijala s povděkem a konečně se mohla plně věnovat své rodině, především dceři Natálce, a protože si s Drahem velmi přáli další dítě, tak v roce 1999 porodila syna.

Samozřejmě bylo potřeba myslet i na "zadní kolečka", a tak Zuzana s Drahem provozují již řadu let v Žilině fit centrum "Fitness Zuzana" a svým klientkám se věnuje jako osobní trenérka, a kdo by si nechtěl nechat poradit od ikony ženské kulturistiky? Že jablko nepadá daleko od stromu, to dokazovala v juniorském věku i dcera Natálka, která byla dokonce třetí na mistrovství Evropy v kategorii bodyfitness. Ovšem jak sama přiznává, její máma byla pro ni nedostižná a nepřekonatelná a ona neměla takovou vůli po vítězství.

Při rekapitulaci výjimečné sportovní kariéry Zuzany Kořínkové musíme zdůraznit, že v amatérské kulturistice získala všechny tituly, jaké mohla, od mistrovství Československa přes titul mistryně Evropy až po zisk zlaté medaile na mistrovství světa a to vše jako první nejenom v rámci republiky, ale i celého východního bloku! A co jí zabránilo dosáhnout stejně významných úspěchů v profi kulturistice? Její kvality byly naplno, spravedlivě a stoprocentně ohodnoceny až na její poslední soutěži Grand Prix Slovakia, ale předtím závodila vždy v USA a nepřízeň a neobjektivita amerických rozhodčích byla až příliš do očí bijící… Zřejmě by její úspěchy tak trochu křížily plány amerického fitness byznysu. S ohledem na zdravotní problémy musela ukončit činnost na vrcholu výkonnosti po třinácti letech nepřetržitého závodění a můžeme jenom spekulovat, kam to ještě mohla "dotáhnout". Navíc se nijak neskrývala se svým nesmlouvavým postojem k dopingu, přičemž sama absolvovala bezpočet dopingových kontrol s negativním výsledkem. A nejenom to, byla velmi zklamaná zcela laxním postojem IFBB k této ožehavé problematice a neschopností, či spíše nechutí proti dopingu bojovat a i to pro ni znamenalo ztrátu motivace. Jak předpovídala, v ženské kulturistice začaly převládat monstrózní zjevy a vývoj se dostal do slepé uličky. Postupem času ženská kulturistika prakticky z pódií zmizela… I to je jeden z důvodů, proč všichni milovníci kulturistiky budou nostalgicky vzpomínat na Zuzanu Kořínkovou, která byla prototypem sexy kulturistky, které svaly opravdu slušely, a tím spojila zdánlivě nemožné a nepředstavitelné - ženskou krásu a přitažlivost se svalnatostí do té doby u žen nevídanou… A i nyní je živoucím příkladem toho, jak krásná může být žena v jejím věku a v jaké může být kondici, pokud pravidelně cvičí.

Krásnou tečkou za její sportovní kariérou, byť s velkým časovým odstupem, se stalo udělení zlaté medaile IFBB k jejímu životnímu jubileu a k tomu již není co dodat.

Zuzana Kořínková - fotogalerie

Jan Tana Classic 1995 - záběry z rozcvičovny

Jan Tana Classic 1995 - sestava Zuzany Kořínkové

European Women's Pro Invitational Slovakia 1996
- porovnávání

European Women's Pro Invitational Slovakia 1996
- vyhlášení a ukázka sestavy Zuzany Kořínkové

Dokument STV o Zuzaně Kořínkové (2008)

Fotografie, použité zdroje:
čerpáno z knihy Famózna Zuzana (Vladimír Hagara, Drahomír Krásnohorský, D.D. Media, 1998)
archiv Drahomíra Krásnohorského
Josef Adlt