Životní jubileum Zuzany Kořínkové - první dámy slovenské kulturistiky (I.)

Horký srpnový den v roce 1985 na žilinském koupališti. Dva sympatičtí muži přistupují k dvaadvacetileté Zuzaně s otázkou: "Slečno, nechtěla byste dělat kulturistiku?" Tato otázka nebyla položena nahodile či s úmyslem pouhého flirtu s pěknou, přitažlivou a sportovně vypadající slečnou, ale s jasným záměrem získat ji pro tehdy zcela nově se formující ženskou kulturistiku, která byla ještě v úplných plenkách. O tomto sportu měla tehdy jenom matné představy, ale pomyslela si, proč to nezkusit? Oba mladíci, z nichž jeden nebyl nikdo jiný než Drahomír Krásnohorský, následně její celoživotní partner, trefili doslova do černého. Není se co divit, vždyť byli opravdoví odborníci, kteří vystudovali Fakultu tělesné výchovy a sportu na Komenského univerzitě v Bratislavě, dokonce se specializací kulturistika. Měli na koupališti dokonce zahraniční kulturistické časopisy, a když ukázali váhající a trochu zaskočené Zuzaně fotografie Cory Everson (tehdejší Ms. Olympia), bylo rozhodnuto...

Přislíbila přijít na trénink do oddílu Pozemních staveb, ale to ještě netušila, k jak zásadnímu zlomu v jejím životě v tomto momentě došlo. Bůh ví, jak by se vyvíjel dále bez tohoto osudového momentu, ale my dnes již víme, že ze Zuzany Kořínkové vyrostla fenomenální kulturistka, která neměla na domácím poli konkurenci, a to nejenom v rámci Československa, ale později po rozdělení obou republik ani na Slovensku. Ovšem dříve, než dosáhla příslovečného vrcholu, musela absolvovat trnitou a doslova bolestivou cestu naplněnou tisíci hodinami tvrdé tréninkové dřiny a zkropenou hektolitry potu. I přes vysloveně jednoznačný talent, který těžko snesl srovnání, o konečném výsledku rozhodly její morálně volní vlastnosti, bez kterých by se stala v lepším případě nadprůměrnou, ale nikdy ne špičkovou kulturistkou. Ale to nebylo zdaleka vše, co rozhodlo o jejím úspěchu. Drtivý podíl na něm má její partner Drahomír Krásnohorský, který nejenom, že ji neomylně a s vysokou odbornou erudicí vedl, ale mohla se na něho stoprocentně spolehnout, a to zvláště v těch nejtěžších momentech závěrečné předsoutěžní přípravy, kdy to chtěla mnohokrát vzdát…

Není vhodnější příležitostí zrekapitulovat si její, především sportovní dráhu, než je právě životní jubileum, které k tomu přímo vybízí, vždyť její kulturistická kariéra je již pětadvacet let uzavřená. Ale začněme pěkně po pořádku…

Zuzana Kořínková se narodila pouhý den po legendě naší kulturistiky Pavolu Jablonickém, tedy 25. ledna 1963 v Žilině, jako druhá po o pět let starším bratrovi Ivanovi. Od malička se profilovala jako sportovní talent a její maminka ji v tomto směru nekladla žádná omezení, ba právě naopak, Proč také, když Zuzana si příkladně, až úzkostlivě plnila svoje školní povinnosti. Vyklubala se z ní všestranná sportovkyně, plavala, skákala do vody, slušně lyžovala, ale nejvíce ji lákala atletika. Díky svému talentu navštěvovala sportovní třídu a její třídní učitelka velmi rychle rozpoznala obrovský potenciál, který se skrýval v jejím bojovném srdci a sportem se formující postavě. V období studia na žilinském gymnáziu se dostavily první skvělé výsledky, kterých si všiml žilinský atletický trenér Ladislav Kučera, který talentovanou Zuzku přivedl až k titulům pětinásobné dorostenecké mistryně Slovenska a dvojnásobné mistryně Československa v běhu na 100 metrů překážek a ve sprinterské štafetě. Její atletická kariéra pokračovala i na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Komenského v Bratislavě a její výkony byly znamenité. Posuďte sami, při výšce 160 cm skočila do dálky 6 metrů (!), na 400 m překážek se dostala téměř na hranici 62 vteřin, což byl po dlouhé roky třetí nejlepší slovenský výkon v historických atletických tabulkách. Atletiku milovala, ale… když se dostala do posilovny v rámci tréninku atletiky, tak s překvapením zjistila, že ji posilovaní baví mnohem více. Její vlohy pro silový trénink potvrdila na vysoké škole učitelka gymnastiky slovy: "Počúvaj, však ty si strašně svalnatá a silná!" Ovšem tehdy ještě sama netušila, k čemu jí to vlastně bude, vždyť o kulturistice ještě neměla ani tušení, ale v posilovně se cítila ve svém živlu.

Není se tedy co divit, že se stala objektem zájmu takových hledačů talentů, jako byl právě Drahomír Krásnohorský. Zuzka se tedy stala součástí vybraného pětičlenného týmu závodních kulturistek v Žilině a záhy se ukázalo, že její talent a předpoklady daleko převyšovaly schopnosti jejích spolucvičenek. Tréninkovou disciplínu, kterou musela prokazovat v atletice, nyní stoprocentně zúročila a dělala markantní pokroky. Sama přiznává, že zpočátku trénovala hlavně proto, že jí Draho (familiérní oslovení Krásnohorského) byl velmi sympatický a v podstatě to byla láska na první pohled. Dřela tedy jako život a po necelém měsíci systematického tréninku se postavila 14. září 1985 rovnou na pódium té nejrenomovanější soutěže - Velké ceny Sandow v Mariánských Lázních. Třetí ročník této soutěže žen představoval tu nejkvalitnější konkurenci především zahraničních účastnic, a to ve dvou kategoriích. Zuzana vyhrála nejenom tu svoji do 52 kg, ale stala se i absolutní vítězkou! Trému neměla, proč také, vždyť nic od své premiéry neočekávala, a tak se jí soutěžilo o to lépe. Předvedla takovou sestavu, že se stala miláčkem obecenstva a získala cenu pro nejsympatičtější závodnici. Co víc si se svým partnerem a trenérem mohli přát? Že její vítězství nebylo náhodné, tak to potvrdila i na dalších soutěžích, Velké ceně Opavy a Ceně Ostravy! Získala tím aureolu neporazitelnosti, kterou na domácích pódiích již nikdy neztratila.

V roce 1986 zaujala již pevnou a neotřesitelnou pozici jednoznačné favoritky a tu také plně potvrdila v prvé řadě vítězstvím na neoficiálním mistrovství republiky v Ostravě.

Rok 1987 znamenal pro ni nejenom další výkonnostní posun, ale i zlom v jejím osobním životě, narodila se jí dcera Natálka. Možná, že si její největší soupeřky v tomto momentě oddechly s lákavou představou, že se snad uvolní místo na nejvyšším stupínku. Vždyť většina žen-sportovkyň v takovéto situaci přinejmenším přeruší závodní činnost na řadu měsíců, ne-li nějaký ten rok, a velmi často mateřské povinnosti vedou k jejímu ukončení. Ale Zuzana je v tomto směru zklamala… Díky perfektnímu zázemí, které jí poskytoval Draho, ale i její mamince, která jim pomáhala s péčí o dcerku, začala tvrdě trénovat, jakmile to bylo trochu možné, a mezi jednotlivými tréninky kojila. Zdá se neuvěřitelné, že po dvou a půl měsících po porodu zvítězila na mistrovství Slovenska a po dalších 14 dnech na prvním oficiálním mistrovství republiky žen v Uherském Hradišti deklasovala nejlepší českou závodnici Evu Sukupovou.

Svojí výkonností se svým soupeřkám neustále vzdalovala, a tak jako první žena byla zařazená do reprezentačního družstva. Zvítězila na všech pohárových soutěžích, a tak ji lákala možnost ověřit si svoji výkonnost ve střetu se zahraničními soupeřkami v jejich domácím prostředí.

Baltický pohár v Gdaňsku se stal její zahraniční premiérou a ani zde nenašla soupeřku, která by byla nad její síly, a to ani v boji o absolutní vítězství. Navíc s Mirkem Jastrzebským vyhrála i soutěž párů. To byla pro ni spíše taková rozcvička, protože až mezinárodní soutěž v Holandsku důkladně prověřila její kvality. "Musím přiznat, že v Haagu byla soutěž jako břitva, vždyť holandské reprezentantky patří k absolutní evropské špičce. Startovala jsem jako první československá reprezentantka v zahraničí, a třebaže se mi zdály soupeřky hlavně ve svalové hmotě nedostižné, přeci jenom jsem u všech rozhodčích triumfovala právě já. V Holandsku je o kulturistiku ještě větší zájem než u nás, a tak se soutěž konala ve vyprodané kongresové hale. Při volné sestavě mi aplaudovaly asi tři tisíce lidí a to mě mile překvapilo," svěřuje se svými dojmy Zuzana. Ještě více si cení opětovného vítězství na Ceně Sandow, kde se jí podařilo porazit dvojnásobnou mistryni Evropy a vicemistryni světa, Švýcarku Astrid Aschwandenovou.

V roce 1988 konečně dostala Zuzana příležitost reprezentovat na mistrovství Evropy v Lisabonu, a to dokonce jako první žena z východní Evropy. A zde také poprvé hořce pocítila, co znamená definice, že kulturistika je subjektivně hodnoceným sportem, tedy výsledek tvoří rozhodčí, a ne měřitelný výkon, což ona tak oceňovala v atletice. Za velkého pískotu diváků, kteří ji chtěli vidět na tom nejvyšším stupni, skončila na smolném čtvrtém místě v kategorii do 52 kg. Byla velmi zklamaná, protože jednoznačně měla na víc. Ani samotný reprezentační trenér Dr. Pavel Zobač neudržel nervy na uzdě: "Kdo tam nebyl, neuvěří, jaká křivda se může stát na soutěži takového formátu. Už po prvním soutěžním dni bylo každému jasné, kdo je hlavním kandidátem na titul mistryně Evropy. Z osmnácti závodnic se do finále dostalo šest nejlepších a mezi nimi i Zuzana, která byla centrem pozornosti nejen reportérů, ale hlavně soupeřek, které z ní měly velký respekt. Jaké však bylo překvapení všech nad verdiktem, který jí přisoudil čtvrté místo?! Průběh dekorování vítězů přerušoval obrovský nepřetržitý pískot diváků, kteří pochopili, že se stala křivda..." I přes tento kiks rozhodčích, který odsoudili nejenom diváci, ale - což bylo pro Zuzanu ještě důležitější - i odborníci. A mezi nimi ten nejrenomovanější, Steve Wennerstrom, šéfredaktor časopisu Women's Physique World, specializovaného na ženskou kulturistiku. Ten pro ni měl jen slova chvály, upozornil na její kvality, což jí otevřelo cestu k větší publicitě s tím, že ve východní Evropě vyrůstá jedinečný talent, který do vývoje světové kulturistiky teprve podstatně promluví. Emoce časem opadly a bylo třeba vyhodnotit vystoupení s klidnou hlavou. Byla si vědoma skutečnosti, že prostě zaplatila nováčkovskou daň. Společně s Drahem vše zanalyzovali a vzali si následující poučení - nestačí být o trochu lepší než soupeřky, ale o celou třídu, aby již nedošlo k takovému zklamání. A Zuzana to dokáže… Další její problém vycházel již z její spíše introvertní povahy. Prostě nerada se prezentovala na pódiu, kde nepůsobila sebejistě, její parketou byla posilovna, protože dokázala neuvěřitelně dřít. Neuměla stoprocentně prodat to, co natrénovala. A to vše se muselo změnit… Po příjezdu z "Evropy" ještě musela prokázat svoje kvality na nejvyšším domácím šampionátu v Topoľčanech. Podařilo se ji udržet formu, a tak nezaváhala a jednoznačně porazila opět Evu Sukupovou, mistryni Čech.

V roce 1989 Zuzana přesně časovala formu na mistrovství Evropy v Oslu a byla jednoznačně odhodlaná dokázat všem, ale především sama sobě, že Lisabon se nesmí opakovat. Věděla, že musí zlepšit prezentaci a upoutat rozhodčí novou volnou sestavou. Ovšem ještě předtím si nechtěla ujít nejvyšší domácí soutěž v Třinci, kde si chtěla ověřit formu a reakce kulturistiky znalé veřejnosti na svou novou prezentaci. Myslím si, že mohla být spokojená, protože do třetice bez problémů porazila svoji největší domácí soupeřku Evu Sukupovou, a to navíc toto mistrovství nebylo pro ni vrcholem, ale jenom jakousi prověrkou výkonnosti. Slovy chvály v časopisu Tréner 8/1989 nešetřil ani takový odborník jako Ing. arch. Peter Uríček: "Čím je v kategorii mužů Minařík, tím je mezi ženami Kořínková. I ona je osobností, která se rozdílem dvou výkonnostních tříd liší od ostatních závodnic. V kategorii do 52 kg byla suverénní vítězkou, které nechyběla ženská elegance, bezchybná symetrie i při výborném svalovém rozvoji všech svalových partií těla, hustotě a kresbě reliéfu svalů. Od minulého roku se její výkonnostní standard opět posunul. Ve volné sestavě vsadila na demonstrování svalů při dokonalém technickém provedení." To hlavní ale mělo teprve přijít...

Do Bojnic na soustředění před mistrovstvím Evropy tentokrát nejela již jako žena sama, ale společně právě se Sukupovou, která byla rovněž nominována, byť ve stejné kategorii do 52 kg. Poměrně úmornou cestu vlakem a poté lodí do Osla absolvovali kromě nich také Minařík, Pavlů, Prekop a Dudarec pod vedením nově ustanoveného trenéra MUDr. Zdeňka Černého, CSc. Při prezentaci byli rovněž vybráni závodníci na dopingovou kontrolu a týkalo se to všech našich reprezentantů kromě Sukupové. Kupodivu se šampionát konal za poměrně nízké návštěvnosti jenom kolem 1000 diváků, a tak zimní stadion byl poloprázdný. Zřejmě Norové kulturistice moc nefandili, ale přesto dokázali vytvořit bouřlivou atmosféru. Úroveň 16 reprezentantek kategorie do 52 kg byla vysoká, a tak Zuzana na okamžik zapochybovala, jestli vůbec získá medaili, ale byla to opravdu jenom krátká myšlenka, kterou hned zapudila, jakmile se rozběhlo semifinále. Porovnávání bylo neskutečně dlouhé, trvalo dvě hodiny a rozhodčí Zuzanu do úmoru srovnávali s těmi nejlepšími, ale postup do finále si zajistila nejenom perfektním svalovým rozvojem, ale i mimořádně kvalitně předvedenou volnou sestavou na píseň Michaela Jacksona. Eva Sukupová měla smůlu, protože skončila v semifinále na nešťastném sedmém místě, těsně před branami finále. Vyhlašování výsledků, které následuje ihned po proběhnuvším finále, je vždy nervy drásající drama, protože probíhá od šestého místa. Když vyhlásili nositelkou stříbrné medaile její největší soupeřku, domácí favoritku Aklestadovou, tak ji zalil pocit nevýslovného štěstí, konečně je po loňském příkoří mistryní Evropy! Její myšlenky ihned putovaly domů na Slovensko, k jejím nejbližším, k milované Natálce a představovala si, jakou budou mít radost, až se to dozví. S díky pomyslela na svého trenéra a partnera Draha, bez kterého by nejenom nedosáhla tohoto úspěchu, ale vlastně by ani kulturistiku nedělala. Byl to jediný titul naší reprezentace a bohužel na něj nedosáhl ani takový borec a vyložený favorit jako MVDr. Libor Minařík.

Velkého a nutno říci svého vlivného příznivce získala již rok předtím v odborníkovi na ženskou kulturistiku snad nejpovolanějším Steveu Wenerstromovi. Ten o ní v renomovaném časopise Flex po tomto mistrovství napsal: "Zuzana Kořínková si zabezpečila zisk titulu, protože byla výjimečně dobře vypracovaná. Byla nejsvalnatější ženou celého šampionátu 1989. Ale to je jen část jejího příběhu. V roce 1988 v Lisabonu byla první ženou z Československa, která se zúčastnila soutěží IFBB. Tento rok se vrátila s kvalitnější a větší svalovou hmotou a určitě upoutala rozhodčí i svým účesem a make-upem, a navíc odzbrojujícím úsměvem. Vše tohle dohromady společně s nevídaným tricepsem a mimořádně vypracovanými zády, stehny a celkově skvělou symetrií udělalo na rozhodčí hluboký dojem. A ti ji umístili tam, kam jedině patřila - na první místo." Pro dokreslení její výkonnostní převahy dodávám, že všichni rozhodčí ji dali jak v semifinále, tak ve finále na první místo. A teď již zbývalo zdolat ten nejvyšší vrchol v amatérské kulturistice - mistrovství světa. S nejlepšími evropskými kulturistkami si poradila, a tak bylo třeba se připravit na souboj ještě těžší - s americkými kulturistkami, které podobně jako v mužské kulturistice zosobňovaly ty nejvyšší kvality. USA byly v našem sportu vždy o trochu napřed. Svoji výchozí pozici pro tento souboj posílila tím, že obdržela v létě roku 1990 v Los Angeles jakéhosi kulturistického Oscara pro nejlepší kulturistku Evropy. Nemohlo se jí dostat lepšího povzbuzení před mistrovstvím světa žen, které se konalo v Mexiku 4. až 5. října.

Co nejlépe uspět na mistrovství světa, to byl nyní její prvořadý cíl. Žádnou jinou soutěží se již nehodlala rozptylovat, takže nepřipadala v úvahu nejenom účast na mistrovství Československa, ale i reprezentace se musela bez ní obejít na mistrovství Evropy.

Ve druhé části našeho článku o fenomenální kulturistce Zuzaně Kořínkové se dozvíte, jak se vypořádala se svými největšími soupeřkami na nejvyšší amatérské soutěži a jak si vedla na své první profesionální, a to hned té nejvýznamnější, Ms. Olympia. Při přechodu mezi profesionálky se na této a těch následujících soutěžích musela porovnávat se soupeřkami o 10 - 20 kg těžšími. Jak v této nerovné konkurenci uspěla?

---

Zuzana Kořínková - fotogalerie

---

Fotografie, zdroje:
čerpáno z knihy Famózna Zuzana (Vladimír Hagara, Drahomír Krásnohorský, D.D. Media, 1998)
archiv Drahomíra Krásnohorského

Diskuse k článku:

Reklama:

Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.