Reklama:
Akční slevy na fitness stroje!
Rotopedy, běžecké, veslovací a eliptické trenažery. Více zde.

Excalibur Race (Helfštýn) 2022 - reportáž a fotografie

1.997 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

Excalibur Race opět zavítal na hrad Helfštýn. 1. října se brány hradu otevřely nejen návštěvníkům, ale i všem milovníkům extrémních překážkových závodů OCR. Úžasné prostředí s nádechem historie a ideální terén jsou zkrátka jako dělané pro překážkový běžecký závod Excalibur Race. Ani já jsem na něm samozřejmě nemohla chybět.

Ačkoliv jsem byla ještě krátce po nemoci, na závod jsem se moc těšila. Závodu Excalibur Race na Helfštýně jsem se neúčastnila poprvé, a tak už jsem přibližně věděla, co mě čeká. Jak to ale bývá u každého OCR závodu, realita je vždy o něco náročnější než očekávání. Lepší je to ale nevědět hned na začátku. :-)

Závodníci Excalibur Race si mohli jako vždy vybrat ze dvou závodních tras - 10 km dlouhé trati Hell s 34 překážkami a 6 km dlouhé trati Sky s 24 překážkami. V obou závodech se dá zapsat jako jednotlivec nebo jako tým. Já startuji až odpoledne v kratší kategorii Sky jako jednotlivec a přítel dělá tentokrát doprovod a fotografa. Máme to kousek z Ostravy, takže se na Helfštýn vydáváme až po obědě.

Když dorazíme na místo, trochu si projdeme okolí hradu, pofotíme a já mířím na start. Startuji ve 14:50 a už začínám cítit, že to nebude procházka růžovou zahradou. Je chladno, fouká vítr a já si říkám, že jsem se možná měla přece jen doléčit. Teď už ale není cesty zpět a vydávám se k první překážce. Čipuju a hned za startem na mě čeká ježek v kleci, což je speciální ručkovací překážka, typická pro Excalibur Race. Postupným ručkováním se dostávám až za půlku a zničehonic mi ujíždí úchop. Padám dolů, dělám trestné angličáky a jsem naštvaná z pokaženého startu. Věřím ale, že si na dalších překážkách stáhnu čas.

Probíhám hradním příkopem a běžím přes hradní most do hradního parku, kde mě čeká nošení pytle. Čapnu pytel a obíhám zhruba 100metrový okruh nahoru a dolů. Pohoda. Vracím pytel a běžím přes hradní nádvoří, kde se napojuji na trasu vedoucí kolem hradeb hradu. Běží se mi příjemně, protože je to z kopečka a po trávě. Zatím paráda, říkám si... než doběhnu k weaveru. Zjednodušeně řečeno jde o konstrukci, kde se přelézají klády spodem a vrchem (na střídačku) bez dotyku země nebo dopomoci o boční trám. Ještě nikdy se mi překážku nepodařilo přelézt celou, ale teď byla výjimečně na začátku závodu a sil byl ještě dostatek. Říkám si, že to zkusím, a ejhle - povedlo se. Vzalo mi to sice dost sil, ale radostně a odhodlaně běžím vstříc další překážce.

Moje nadšení opadne hned, jak přiběhnu k oštěpu. I když jsem hodně blízko, dávám si za nezdolání oštěpu 20 trestných angličáků. Teorie z YouTube prostě nestačí, chce to trénink. Hned za oštěpem si dávám další angličáky za překážku volchem.cz což je obměna konstrukce z kulatin - o dost masivnější, různorodější a lze jí zdolat jen spodem. Dvě sady angličáků za sebou mi pěkně rozklepávají nohy a nastavuji tedy mírnější tempo.

Přibíhám k nošení kamene. To je celkem hračka, protože jde o krátký úsek, kde je půlka z kopce a půlka do kopce. Okruh prosvištím a běžím dál lesní cestou. Chvíli je to čistě běžecké a sem tam narážím na lehčí překážky, jako je zdolání visutých klád nebo vytažení pneumatik na kladce. Zabrat mi dává ER bar, což je ručkovací překážka s lany, kruhy a kulatinou.

O kus dál na mě číhá výzva v podobě protáčecí irské lavice, která je opravdu vysoká, ale výmykem to zvládám. Následuje delší běžecký úsek a hodinky mi říkají, že už jsem v polovině trati, a raduji se (jak zjistím později, tak jsem teprve asi ve třetině). Celou dobu si říkám, kdy přijde na řadu řeka, a chvíli už si bláhově myslím, že ji organizátoři letos vynechali. O pár stovek metrů na mě ale čeká nemilé překvapení - studená Bečva a kousek dál i přeplavání rybníku. Příjemné to zrovna moc není, když je člověk po nemoci, ale teď už se nedá nic dělat. Rozhodně nejsem žádná bábovka a nevzdám to. Tak se do toho pouštím a kupodivu to není tak hrozné.

Po přeplavání řádně špinavého rybníku (kvůli vysoké vrstvě bahna přebrodění nepřipadalo v úvahu) následuje strmý výstup do lesa. Ždímu z oblečení vodu, co to jde, a pomalu se snažím přejít do běhu. Míjím nádhernou skálu a vydávám se do nekonečného kopce. Síly mě ovšem brzy opouští a zpomaluji. Zjišťuji totiž, jak je kopec dlouhý, a začíná být čím dál více strmější.

Při výběhu (teď už spíš výšlapu) do kopce ještě překonávám několik překážek v lese jako přelezení sítě z pneumatik a speciální stickline, kde si alespoň trochu odpočinu. Mířím dál nahoru a už už vidím konec toho úmorného kopce, sláva! Sbíhám dolů trochu krkolomnou cestou a dostávám se k rovnováze. Nohy mám vyklepané jako řízky, ale z posledních sil zatnu a jakýmsi zázrakem překážku překonávám. O kousek dál přibíhám k překážce multishock, která je další obměnou speciální konstrukce z kulatin s přechodem na kruhy a lana. Jde o dost technicky náročnou a robustní překážku, která vyžaduje hodně síly v rukách, a ta bohužel chybí.

Vím, že mě před cílem čekají ještě dvě náročné překážky, přesto se o překonání multishocku pokouším. Hlavou dolů naskočím na první kulatinu a posouvám se po ní k druhé, která směřuje nahoru. Už jsem skoro u lan, ale zničehonic padám. Úplně mi vypovídají ruce. Dělám 20 angličáků a mířím k NE-bullu. NE-bull si představte jako konstrukci s několika kolíky, které je potřeba překonat za pomocí kruhů. Volím špatnou techniku a padám dolů. Dalších trestných 20 mi moc síly na doběhnutí k cíli nedává. Naštěstí mě motivuje dobrovolník u překážky, sdělující mi, že už jen kousek do kopce a jsem tam. Z posledních sil vybíhám lesem krátký kopeček a už přede mnou stojí hrad. Ještě přelézám síť a mířím k hradní bráně.

Na hodinkách bliká 9 km a já si říkám, jestli jsem snad omylem neběžela tu delší trať. :-) Za hradní branou už všichni fandí, podporují dobíhající závodníky a já jsem štěstí bez sebe, že jsem skoro u cíle. Zdolávám předposlední překážku autoservis branka. Lanem si přitahuji pneumatiku, zavěsím se na ni rukama a sklouznu přes trám k další pneumatice. Honem si chytnu druhou pneumatiku nohama i rukama a zhoupávám se k poslední pneumatice. Snad i ušima se jí snažím přichytit, trochu bojuju, ale nakonec zvládám a zavěšuji se na ni. Poslední překážkou je pověstné combo. Hlava chce, ale plíce ne (asi oslabení z antibiotik), a tak si dávám pár vteřin na vydýchání. Jdu na to a i přes male zaváhání u sklouznutí druhé kulatiny úspěšně zdolávám a probíhám cílem. Závod je za mnou a přichází úleva i pocit spokojenosti.

Zhodnocení závodu

Samozřejmě bych byla raději, kdybych závod běžela zdravá, ale i tak jsem si ho ohromně užila. Některé překážky mi daly místy hodně zabrat, ale tak to má být. Přece jen, má to být výzva. Prostředí závodu bylo nádherné, terén byl pestrý a trasa byla dobře značená. Snad jen brodění řekou a rybníkem si mohli organizátoři odpustit a nahradit ho třeba šplhem po laně nebo ostnatým drátem, který mi letos na závodu chyběl. Přesto jde z mého pohledu o nejlepší letošní závod s perfektně poskládanými překážkami a geniálním terénem, ze kterého jsem si odnesla spoustu zážitků (a pár modřin). Těším se na příště.


Excalibur Race (Helfštýn) 2022 - fotogalerie



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 27 sekundami?



Supertelo.cz, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 03222543 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2022 Supertelo.cz, s. r. o. • Copyright © 2001-2022 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie