Reklama:
Akční slevy na fitness stroje!
Rotopedy, běžecké, veslovací a eliptické trenažery. Více zde.

Nástin historie kulturistických časopisů

3.987 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní

Domnívám se, že ani dnes, v době plně ovládnuté elektronickými médii, nenajdete opravdového fanouška kulturistiky, jenž by nevlastnil alespoň hrstku magazínů s fotografiemi našich i světových superhvězd uvnitř a na obálce. Původním účelem časopisů byla popularizace tohoto sportu, nacházejícího se v pozici přehlížené subkultury, na míle vzdáleného hlavnímu proudu zpráv a událostí. Dál měly za cíl informovat čtenáře, propagovat názory vydavatele a prodávat zboží, nicméně my dříve narození jsme v nich hlavně a především hledali inspiraci a vědomosti.

Zatímco kulturisté ze západní Evropy měli k časopisům snadný přístup, ideologická blokáda Československa 60. let udržovala naše průkopníky v nelítostné izolaci. Jen málokdo měl to štěstí, aby mu příbuzní ze Západu propašovali výtisk Weiderova či Hoffmanova magazínu! Americký, anglický nebo německý časopis představoval učiněný poklad, kouzelnou vstupenku k nahlédnutí do světa špičkového bodybuildingu v době, kdy u nás prakticky: 1) neexistovala místa k tréninku, 2) nebylo běžné, natož speciální náčiní, 3) nebyla vypracovaná metodika, 4) nedaly se sehnat doplňky stravy a 5) nekonaly se veřejné soutěže. Kulturisté z našich zemí byli odkázáni na slovenský týdeník "Štart" a měsíčník "Tréner a cvičitel", na populární "Ročenky kulturistiky" a zvláštní edici "Lekce kulturizmu", vše s obsahem kontrolovaným ideologickými hlídači a podřízené propagaci odnože kulturistiky z SSSR.

Zárodky kulturistiky, chcete-li směru physical culture, musíme hledat v aktivitách nezapomenutelných průkopníků z konce minulého století - Hippolyta Triata z Francie, italského siláka Feliceho Pradese-Napoliho, Němců Louise Attily a Theodora Sieberta, naturalizovaného Angličana Eugena Sandowa a dalšího Francouze, profesora Edmonda Desbonneta. Předesílám ještě, že rytiny, fotografie a texty o svalnatých mužích se ve větším měřítku začaly vyskytovat asi od roku 1890 v americkém periodiku "The National Police Gazette" (vydavatel R. K. Fox tvrdil, že v roce 1892 vycházelo přes 2 miliony výtisků týdně), kdežto v Evropě plnil tuto úlohu německý list "International Illustrierte Athleten Zeitung", založený 1893.

Éru kulturisticky orientovaných časopisů odstartoval "L´Athlete", vycházející z pera prof. Desbonneta od roku 1895. Největší proslulost však dosáhl až další magazín "La Culture Physique" (1904 - 1937). Příslovečný pytel se roztrhl v roce 1898, kdy na scénu vstoupil americký vizionář Bernarr "Body Love" McFadden, po Kyleu Foxovi další zástupce typu "vydavatel-promotér-multimilionář". McFadden přijel do Anglie v roce 1897, získal finanční záštitu londýnského podnikatele Hoptona Headleye a společně vydali první časopis toho druhu v angličtině - "Physical Development". Po rozpadu partnerství začal Hadley vydávat nejdéle fungující kulturistický časopis na světě, legendární "Health & Strength" (1900). V USA zatím McFadden rozšířil svoji činnost o "McFadden's Physical Development" (1902 - 1920), přičemž původní titul Physical Development měl v roce 1935 údajnou cirkulaci 35 miliónů čtenářů! Do třetice ambiciózní Eugen Sandow vydal v červenci 1898 svou verzi titulu "Physical Culture", kterou v dubnu 1899 přejmenoval na "Sandow's Magazine".

Na přelomu století došlo k události, kterou dnes stěží můžeme docenit, totiž k založení první firmy vyrábějící činky (viz článek Z historie tělocvičného náčiní: Evoluce činky). Nazývala se The Milo Barbell Company a patřila Alanu Calvertovi z Philadelphie, zvanému "Otec amerického vzpírání". Náš především zajímá to, že Calvert v roce 1914 zahájil vydávání časopisu "Strength", zpočátku rozšiřovaného zdarma až do počtu 45 tisíc výtisků. V roce 1919 převzal post šéfredaktora známý expert na bodybuilding a vzpírání George F. Jowett, v letech 1926 - 1931 spravoval tuto funkci pozdější kouč týmu amerických vzpěračů Mark H. Berry, který ještě sám krátce (1931 - 1933) redigoval špičkové vzpěračské periodikum "Strongman".

Calvert v roce 1924 firmu prodal jistému D. G. Redmondovi, ten posléze zbankrotoval a roku 1932 převzal její závazky self-made man z Yorku v Pennsylvánii Robert "Bob" Hoffman. Ten na skromných základech vybudoval skutečné impérium a na mediální půdu vstoupil časopisem "Strength and Health" (The Physical Fitness Magazine). Díky spolupráci tak vyhlášených autorů, jakými byli Ottley Coulter, John Grimek, Gord Venables, Ed Yarick, Sigmund Klein, John Terpak a později John McCallum, časopis prosperoval až do roku 1985, když po Hoffmanově smrti zanikl. Pro sběratele - celkem vyšlo 563 čísel a díky laskavosti kamaráda z USA mám v archivu ročníky 1961 - 1963.

Vzhledem k tomu, že Hoffmanovou největší láskou bylo vzpírání, což se odráželo v náplni časopisu, vznikl v roce 1964 kulturisticky orientovaný "Muscular Development" (Devoted to the Science of Bodybuilding), jehož šéfredaktorem byl John Grimek a v redakci působili Earl E. Liederman, John Terlazzo, Leo Stern, Gene Mozée, sám Hoffman plus četní vítězové soutěže AAU Mr. America (často zde fungoval tzv. ghost-writing, psaní pod pseudonymem či cizím jménem). Poslední číslo z produkce Yorku vyšlo roku 1989, pak práva odkoupila společnost Twinlab a změnila titul na "All Natural Muscular Development".

V roce 1936 na rozbité školní kopírce a prvním nákladem 50 výtisků zkusil vydavatelský chlebíček příkladný lidumil Peary Rader z Nebrasky. Jeho časopis sháněli zájemci o inteligentní přístup ke sportu a Rader jej nazval "Iron Man". Shromáždil řadu erudovaných autorů (Ed Jubinville, Bob Green, Arthur Jones, Charles A. Smith, Joe Hise, Rheo H. Blair), už začátkem 50. let začlenil rubriku pro ženy "Vivacious Womanhood" a od 70. let tvrdě brojil proti steroidům a drogám obecně. Iron Man zachránil odkoupením práv v roce 1986 John Balik, bývalý kulturista a fotograf časopisů Joea Weidera, a se čtenáři včetně mne se rozloučil v roce 2015. Poté vlastnická práva získal kulturista z Černé Hory a podnikatel v oboru plastické chirurgie Binais Begović, jenž je v lednu 2020 postoupil Dennymu Kakosovi, zakladateli ABA (Amateur BB Association). Ten nastoupil na platformu naturálního sportu a vyhlásil, že každý borec představený v časopise bude testován podle zásad MOV.

Zní to jako pohádka, kdysi chudý židovský chlapec s několika dolary v kapse je po půlstoletí hlavou společnosti s obratem půl miliardy dolarů ročně - ano, hovoříme o Josephovi Weiderovi. Začínal cyklostylovaným periodikem "Your Physique" (1940 - 1952), po něm následoval "Muscle Power" (1945 - 1957), dál již klasický "Muscle Builder" (1953 - 1979) a "Mr. America" (1952 - 1969). Muscle Builder nahradil v roce 1968 "Muscle Builder/Power", od roku 1979 přejmenovaný na "Muscle: A New Image for You". Od roku 1980 vycházela v USA současně edice "Muscle & Fitness", nejrozšířenější magazín pro bodybuilding a fitness své doby na světě.

Joe Weider se během života potýkal s mnoha konkurenty a hned v počátcích publikování časopisů byl jedním takovým Adrien Gagnon z Montrealu, producent náčiní a doplňků výživy. Ten v březnu 1946 vytiskl první číslo frankofonního magazínu pro kulturisty "Santé et Development Physique", jenž vycházel nákladem 3000 kopií až do roku 1956.

Neúnavný Weider vyprodukoval během mnoha let vice než třicet titulů, některé z nich (Inside Baseball, Fury, Safari, American Beauty, Wrestling) směřovaly mimo kulturistiku, další (Adonis, The Young Physique, Demi-Gods, Body Beautiful) zase i přes jistý umělecký tón připadaly puritánům jako časopisy pro gaye. V roce 1950 žilo v USA na 150 miliónů lidí, kteří si mohli vybrat z produkce Weidera, Hoffmana a Radera. Časopisy byly černobílé, tištěné na hrubém nekvalitním papíru, čemuž odpovídala cena od 15 do 35 centů (galon benzínu, tedy 3,8 litru, stál 25 centů). Pak přišly barevné obálky. Na prvním čísle Muscle Builderu v roce 1953 pózoval Reg Park, první ženou byla v roce 1954 Grace, manželka Alana Stephana. Arnold S. měl první obálku v roce 1968 a od té doby se na Weiderových časopisech objevil téměř stokrát.

K vydavatelům kulturistických magazínů v USA se v roce 1952 rovněž přidal chicagský podnikatel Irvin Johnson (pod pseudonymem Rheo H. Blair působil později jako dietolog hollywoodských filmových hvězd). Plátek nesl název "Tomorrow's Man" a ve dvou prvních letech dosáhl nákladu 100 tisíc výtisků. Vycházel do roku 1971.

Vedle Health and Strength musíme k nejstarším evropským časopisům přičíst belgický "Le biceps" (cca 1905) a několik periodik z Anglie, především "Vigour" majitele posilovny Viking Club v Londýně Alana Atkinse (cca 1947) a "Muscle Culture" Jima Millse. V Belgii se v roce 1946 díky nadšenému Henri Garsouovi vynořil magazín "Muscle", jenž vycházel také ve Francii, Holandsku a Švýcarsku až do roku 1969. Po založení federace FIPCB (Federation Internationale de Culture Physique Belgique) v roce 1966, a především díky aktivitě bratrského dua Juliena a Jacquese Blommaertových, vycházel ve vlámštině časopis "Bodybuilder". Podnikaví sourozenci pevně napojení na IFBB vlastnili ve městě Bruggy velké fitness centrum, pořádali soutěže včetně Mr. Olympia, prodávali nářadí a suplementy a sponzorovali nadějné závodníky.

Zkraje 50. let vydával vlastní časopisy Reg Park (Reg Park Journal, Mr. Universe a Muscleman), manželé Diane a Charles "Wag" Bennetovi (Wag byl mistrem jižní Anglie 1952) redigovali od roku 1969 "Peak", Diane byla později šéfredaktorkou kvalitního magazínu "Bodypower". Nástupci a pokračovateli prof. Desbonneta na poli francouzské kulturistické publicistiky se posléze stali Dominique Dumont ze Štrasburku, orientovaný svým titulem "Muscle au Feminin" hlavně na svalnaté ženy, a fotograf Lucien Demeilles, jehož zásluhou vycházel výpravný magazín na křídovém papíře "Le Monde du Muscle" (cca 1970 - 1980).

Americký bodybuilding ovlivnil počátky kulturistiky také ve Spolkové republice Německo. Vůbec první časopis se nazýval nápaditě "Herkules", vydaný roku 1955 ve čtyřech číslech. Majitel nakladatelství Universum Sport v Mnichově Rolf Putziger uspořádal v roce 1960 první mistrovství Německa a pokračoval titulem "Sport und Kraft", který se roku 1963 změnil na "Kraftsport Revue" (vyšlo 59 čísel). V roce 1969 byl název poopraven na "Sportrevue" a do funkce šéfredaktora postoupil Ing. Albert Busek. K zásadní změně došlo v roce 1977, kdy časopis převzala firma Brummer, jíž se navíc podařilo získat licenci na materiály z Muscle Builderu. V dobách rozdělení světa na Západ a Východ fungovala Sportrevue jako oficiální orgán IFBB pro Evropu a pamětníci oněch let mi dají za pravdu, že Busekova slova "Sportrevue byla hnacím motorem kulturistiky v německy mluvících zemích" můžeme rozšířit i pro tehdejší Československo, Polsko, Maďarsko a NDR! Konkurenci Sportrevue v Západním Německu obstarávaly "Athletik Sportjournal" (vydavatel Peter Fasching rovněž přebíral podklady z Muscle Builderu) a "Sport und Fitness" Benna Dahmena. V Itálii se propagaci sportu a příslušných výrobků věnoval činovník IFBB Franco Fassi v magazínu "Sportman". Po revoluci v roce 1989 se tyto magazíny objevily také v našich prodejnách tiskovin. V archivu mám rovněž výtisk řeckého magazínu "Dynamika" s Arnoldem na obálce, datovaný rokem 1979 a s pořadovým číslem 45. Zjevně čerpal z Weiderova Muscle Builderu a možná vlastnil též licenci. Pak ještě vlastním kopii časopisku tištěného arabsky (na obálce s Petrem Stachem) a jednoho dokonce v čínštině (nebo snad japonštině?).

Informační vakuum v Polsku vyplňoval od raných 60. let časopis "Sport dla Wszystkich", řízený nadšeným propagátorem Stanislawem Zakrzewským. Stejně jako se u nás stalo v případě Štartu a Trénera, hlad čtenářů po kulturistice vyvolal enormní nárůst nákladu jinak průměrného časopisu. Vzpomínám, jak jsem jej jezdíval kupovat do polského kulturního střediska na Václavském náměstí v Praze, tři hodiny vlakem tam a tři hodiny zpátky!

Bývalý Weiderův obchodní partner Dan Lurie uvedl v roce 1965 na trh magazín "Muscle Training Illustrated", založil na AAU napojenou federaci WBBG (World Body Building Guild) a zahájil prodej vlastních výrobků. Psali pro něho různí autoři (Dave Webster, Clarence Bass, Wayne Gallasch, a hlavně nedoceněný Denie Walters) a do zániku časopisu v roce 1993 vyšlo 173 čísel.

Bodybuilding v 70. letech ovládaly čtyři organizace - IFBB, rigorózní amatérská AAU, anglicky tuhá NABBA a Lurieho WBBG. V roce 1974 se mezi tiskové magnáty vklínil osamocený Anglo-Kanaďan Robert Kennedy s titulem "Muscle Mag International", ve své době počítaný mezi hrstku elitních časopisů. Energický (vydal dlouhou řadu populárních knih doplněných vlastními fotografiemi) a politicky korektní Kennedy přišel v roce 1997 s novým titulem pro ženy "Oxygen", věnovaným převážně chirurgicky upraveným křivkám profesionálních fitnessek. Scénu 80. let ještě dokreslují méně známé tituly z USA jako "American Bodybuilder" (1976 - 1979), "Bodypower" (1981) a "Muscle Digest" Dr. Donalda Wonga (1976 - 1984).

Abych nezapomněl na Skandinávii - švédský průkopník a publicista Ove Rytter věnoval dlouhé roky vydávání magazínu "B&K (Bodybuilding & Kraftsport) Sports Magazine", jenž si fanoušci mohli koupit také v Dánsku, Finsku a Norsku.

Joe Weider se v roce 1983 ohlásil s lahůdkou pro hardcore bodybuildery "Flex", jenž se honosil vice jak 400 tisíci prodanými výtisky měsíčně, pravidelně prezentoval celou profesionální špičku, záměrně se však vyhýbal jakýmkoliv textům o dopingu. Jako protipól mužských svalů se v témže roce vynořil "Women's Physique World" Stevea Wennerströma. V roce 1991 sjelo z rotaček první číslo "Muscle Media 2000", kontroverzního časopisu s otevřeným postojem ke drogám a dopingu (Bill Phillips, Charles Poliquin a steroidový guru Dan Duchaine), jemuž nešlo upřít poutavou grafiku a inovativní náhled na trénink. Opačným směrem, na masový fitness byly orientovány Weiderovy printové kreace "Shape" a "Men's Fitness".

Kulturistické časopisy prošly stoletou cestou, od tenkých pamfletů s dřevorytem na obálce až po výpravné svazky o 400 stranách s počítačovou grafikou. Svojí úpravou a obsahem reflektovaly to, čím kulturistika žila a dýchala, byly reklamní plochou i diskusním fórem, zdrojem aktuálních informací, kronikou a studnicí vědomostí. Svázané po ročnících se zlatými nápisy na hřbetech se nádherně vyjímají v knihovně. Všichni vydavatelé časopisů patřili do stejné sorty odvážných lidí, jako jsou vynálezci, průkopníci, obchodníci či cestovatelé, s jedním společným jmenovatelem navíc - s hlubokým citovým vztahem ke konkrétnímu sportu, hraničícím mnohdy až s vášní a naplňujícím celý jejich život. Přestože každodenně navštěvujete svůj oblíbený internetový portál, vzpomeňte si v případě výpadku signálu nebo proudu na časopisy!


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

27.09.18:38moab - Ještě bych připomněl časopis Kulturistika a fitšport (pozd..
27.09.15:20Diegito - Já jsem to období časopisů prožíval kolem střední/plus min..+2
27.09.14:53jan dziadek - Časopisy o kulturistice jsou fenomén, který zde citelně ch..+3
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 97 sekundami?



Supertelo.cz, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 03222543 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2022 Supertelo.cz, s. r. o. • Copyright © 2001-2022 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie