Reklama:
NOVÉ PŘÍCHUTĚ: Smart Whey Protein 1+1
Nejprodávanější proteinová akce letošního roku je prodloužena! Více zde.

Lukáš Osladil - ohlédnutí v čase...

10.607 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Vzhledem k tomu, že s Lukášem Osladilem naše redakce dlouhodobě spolupracuje a pravidelně se objevuje i v našich videích, která má nejeden z Vás rád a najde v nich mnoho inspirace a informací k svému vlastnímu tréninku, vyhověli jsme Lukášovi, když se na nás obrátil s návrhem nabídnout současným čtenářům ohlédnutí za jeho rozhovorem, který jsme s ním pořizovali už v roce 2008. Tehdy na účast mezi profesionálními závodníky jeden z našich nejlepších kulturistů pouze pomýšlel, tak věříme, že to bude jistě zajímavá retro vzpomínka.

Rozhovor níže byl pořízen Jaroslavem Trnkou v dubnu 2008 a vydán ve třech částech, my Vám je nyní nabízíme všechny společně.


První část

S Lukášem Osladilem jsme se domluvili na 14. hodinu v Kentoya Fitness. Když jsem přišel, za barem seděla jeho přítelkyně Leona a Lukáš ještě někoho dole v posilovně trénoval. Připravil jsem si diktafon, posadil se a rozhlédl se po zajímavě řešených prostorách. Kdo už v Kentoya Fitness někdy byl, ví, že se nachází v přebudovaném přízemí a sklepení panelového domu. Hned u dveří je po pravé straně bar a za ním Lukášovy fotografie na zdi. Na protější stěně zaznamenáte dveře do šaten. Vchodový prostor přepažuje stěna, před níž stojí dva stolky a něco křesel. U vzdálenějšího z nich jsem se posadil, abych vyzpovídal absolutního mistra Evropy 2005 Lukáše Osladila po jeho nedávném úspěšném tažení v sérii soutěží Euro Elite Tour 2007. Jen jsme se posadili, přistoupil k nám kluk a žádal o cosi Lukáše.

To je přímo tvůj svěřenec, nebo tu máš hodiny, kdy jsi k dispozici všem?

Není můj svěřenec. Napsal mi mail, že chce pomoci se stravou, pak jsme se dohodli i na tři tréninky. Je vidět, jak je pokaždé překvapený. Má svůj zaběhlý systém a já mu ukázal něco, co nechápal, a vyrazil mu dech, když musel jet až do mrtva. Namísto 18 sérií jsme dali 10 - tvrdil, že lepší napumpování nikdy nezažil. S lýtky to bylo stejné. Důležité je, aby každý den přišla nějaká změna.

Lidé, kteří sem chodí cvičit, nevidí potřebu trenéra. Ve velkých posilovnách v centru Prahy je to poslední dobou běžné a vidíš, jak každý pátý svěřenec má vedle sebe někoho, kdo na něj dohlíží, ostatní pak také zapřemýšlí, zda by také neměli někoho oslovit, ale tady na periferii to tak zatím není. Tady na místě tě nikdo neosloví, spíš se mi ozvou lidé zvenku, jako ten před chvílí. Myslím si, že jsou se mnou spokojeni a nelitují toho, protože pokaždé najdeme něco, co měli zažito špatně. I kdyby byla chybou třeba jen rychlost a dynamika pohybu... jenže dost často se mýlí i se samotným provedením cviku. Spousta cvičenců se uchyluje k neúplným opakováním a daný pohyb si různě upraví. Když pak všechno opravíš, spojíš a uhlídáš člověka, který tě osloví, je z toho dobrý trénink a spokojenost na obou stranách.

Slyšel jsem, že sis zatrénoval s Mr. Olympia, jak k tomu došlo?

Den před soutěží Euro Elite v Tallinnu jsem měl exhibici na mistrovství Estonska. Druhý den za mnou při snídani přišel Dorian Yates, který tam byl jako rozhodčí, pozdravil mě a pochválil, že jsem měl dobrou show. Vyptával se mě na věk a váhu. Když zjistil, odkud jsem, říkal, že měl přítelkyni z České republiky. Ještě si pamatoval pár českých obratů jako "dobrou noc" nebo "dobrý den" apod. Potom mi řekl, že k němu mohu přijet na trénink. To se mi hodilo, protože jsem měl v plánu jet asi za tři týdny do Anglie navštívit své známé, tak jsem ho vzal za slovo. Pobyl jsem pár dní s přáteli v Londýně a pak jsem odjel do Birminghamu za Dorianem. Když jsem dorazil, měl zrovna práci, ale domluvili jsme se, že se mi bude věnovat za dvě hodiny. Využil jsem času a nakoupil zatím nějaké potraviny. Odcvičil jsem pod jeho dohledem prsa a záda. První část mi nedala vcelku nic nového, snad jen stroje byly trochu jiné, než jsem zvyklý od nás, ale záda byla překvapením pro mě i mé tělo. Měl tam stroj na pullover, kdy se zapřeš - nedá se vůbec srovnat s cviky s volnou vahou - můžeš se na něm maximálně soustředit na pohyb.

A co jeho pověst, že se dlouho rozcvičuje, dá si jednu sérii o jednom až třech opakováních a odchází?

Možná jsem náznak ke zvýšené intenzitě zaregistroval, ale nebyl to takový trénink. Cvičil jsem přítahy spodní kladkou víc naširoko než obvykle a cítil jsem, jak mi zabírají trapézy mezi lopatkami, a dělám to tak dodnes, je to perfektní cvik. Důležité je táhnout adaptér spíš na prsa, ne k žaludku, jak bývá běžně zvykem. Hodně lidí také dělá chybu, když ukončí pohyb příliš brzo a začne opět přitahovat, na konci je dobré roztáhnout lopatky maximálně od sebe. Když se rozhlédneš po fitku, málokdo volí tento způsob cviku.

V létě se chystá v Estonsku týdenní Euro Elite Camp, což je setkání závodníků té soutěže a dalších estonských kulturistů, bydlí se na ubytovně v rekreační oblasti, k dispozici je jídlo třikrát denně a posilovna (vše zdarma). Mohla by to být dobrá akce, ani Dorian by na ní neměl chybět.

Potkal ses ještě s někým podobně zvučného jména?

Ještě jsem měl v Prešově po MS exhibici s Ronniem Colemanem. Letěli jsme s ním a jeho přítelkyní (nedávno se vzali) tam i zpět takovým miniletadlem. Byla to má nejlepší exhibice, měl jsem tehdy den po Euro Elite v Praze. Ráno jsem si dal na hotelu ke snídani buchty a říkal si, co asi udělají s formou, ale vůbec mi neublížily. Tehdy jsem pózoval snad 5 minut a vůbec se mi nechtělo odejít. Lidé stáli po třech stranách a dalo se s nimi komunikovat, přecházet a hecovat je. Fandili, byli skvělí a já si s nimi pohrával.

Po dlouhém období jsi druhý a pravděpodobně opět na podstatnou dobu poslední absolutní mistr Evropy. Takový titul je nádherný úspěch, ale na druhou stranu vyvolává očekávání téhož na mistrovství světa, což se nesnadno plní. Na MS v Ostravě jsem tě viděl mnohokrát v zákulisí v ateliéru, ale dopředu jsem se nedostal, nemám tedy srovnání se soupeři. Ty jsi tehdy skončil druhý. Jak to vidíš dnes s odstupem, měl jsi tehdy na vítězství?

No, to ne! Měl lepší formu, líp odvodněno, byl tvrdší a hustší. Možná, že jsem měl užší pas, ale on byl lepší. Líbila se mi i jeho sestava. Já tehdy navíc udělal chybu, že jsem na sebe dal dost oleje. Když porovnáš fotky z Evropy a ze světa, tak je to konec, tím jsem hodně ztratil. Tehdy bych mohl vyhrát, kdybych stáhl ještě alespoň dvě kila a nedával ten olej.

Druhá část

Rozhovor se bude točit hlavně kolem úspěšné sezóny 2007, kdy Lukáš absolvoval tři po sobě jdoucí soutěže v sérii Euro Elite. První v ruském Kaliningradu ještě nepřinesla patřičné uznání, další dvě soutěže pořádané v estonském Tallinnu a francouzském Marseille už ukázaly, že jediný, před kým se musel Lukáš poklonit, je současný absolutní mistr světa, což je zajisté obrovský úspěch.

Opět jsi světu ukázal, kam patříš, a ve dvou soutěžích Euro Elite jsi za sebou nechal všechny závodníky kromě novopečeného absolutního mistra světa Roberta Piotrkowicze, který zraje jako víno a je radost se na něj podívat.

To ano, na Euro Elite měl 102 kg a já 92 kg, a to měříme stejně. Lidé mohli porovnat, jak vypadá rozdíl deseti kil čisté hmoty. Zajímavé bylo, že v některých pózách nebyl až tak znát. Při širokém zádovém zepředu mě rozhodně úplně rozdrtil, vypadal ohromně a já se v té póze navíc vůbec necítím dobře. Snad břicho jsem měl hlubší než on, stehna tak nastejno. Měl víc hmoty a vyhrál spravedlivě, to je jasné.

To nezpochybňuji, spíš jsem myslel na ty, kterým jsi ukázal záda, mezi nimi byla přece i velmi zvučná jména.

Myslím, že třeba Pocius byl nejspíš hodně překvapený. Jako vítěze těžké váhy (125 kg) ho porazím já - o 35 kg lehčí. Jenže nebyl ve formě, on sází na velká ramena, což sice udělá dojem, ale v oblasti stehen hodně ztrácí. Ani lýtka nejsou jeho silnou stránkou.

Co jsi říkal na návrat Bogdana Szczotky?

Čekal jsem, že bude lepší. Znal jsem ho z fotek, když vyhrál svět 2004, a tehdy vypadal moc dobře. Říkal jsem si, dal si tři roky pokoj, teď bude mít o deset kilo víc. Nakonec mi na fotkách z Jeju připadal horší než před třemi lety.

Letos jsi startoval na třech soutěžích Euro Elite, zprvu to vůbec tak úspěšně nevypadalo, řekneš mi k Rusku něco?

Nebyl jsem z formy, měl jsem sice rezervu dvě kila, ale špatné to nebylo. Viděl jsem se tak na čtvrté místo. Nakonec přede mnou skončili Szczotka, Pocius a Rusové, které bych tam vůbec neumístil. Stál jsem a koukal, jak finalisté pózují, no, to bylo hrozné. (smích) To není nic pro mě.

Na estonských stránkách to taktně opsali, že do soutěže v Tallinnu jsi výrazně zlepšil formu, a o Kaliningradu raději příliš nemluvili.

To je jen část pravdy, bylo sice co zlepšit, ale nemyslím, že jsem si tehdy zasloužil osmé místo. Celé Rusko bylo plné problémů. Sháněli jsme víza, ta měla platnost jen na tři dny, přesně od - do. Kdyby mi uletělo letadlo, tak byl další problém. S Euro Elite je to prostě divoké. V poslední sérii tři soutěže zrušili, informace se dozvíš až 14 dní před konáním apod.

Ale finančně je to příjemné soutěžení, ne?

Pro Piotrkowicze nepochybně. (smích)

Jak je to s vyplácením odměn?

Hned na místě. V Marseille udělali výjimku a dodnes je nemám. Už jsem si psal i s prezidentem IFBB a stále nic.

Proč jsi vlastně zkusil Euro Elite a ne jiné soutěže?

Vstupují sem finanční důvody a pak jsou také skutečnou výzvou, protože se na jednom pódiu sejdou nejlepší amatéři bez rozdílu vah. Našli se sice trenéři, kteří si stěžovali a chtěli rozdělení na dvě kategorie, ale je dobře, že tomu tak není. Já sám patřím k jedincům s menší vahou, ale po rozdělení už by to nebylo ono. Když jsou všichni amatéři dohromady, pak vím přesně, kde jsem mezi nimi já, proto tam jezdím. Navíc, pokud přibude kategorií, sníží se i sumy pro vítěze.

Jak se vyvíjela forma?

V Rusku jsem měl asi 95 kg, nebyla tam váha, nevím. Získané osmé místo mě naštvalo, tak jsem si řekl, počkejte! Splácal jsem, co se dalo, pak najel vlnu - měl jsem kolem 100 g sacharidů denně a nakonec dvě nuly - v Tallinnu jsem už vážil 93 kg. Když přišla na řadu Marseille, poslední soutěž, utnul jsem příjem sacharidů po tři dny na nulu, už jsem byl úplně vyřízený. Pak přišel přechod, začal jsem cukrovat a nemohl dospat. Vstal jsem před šestou, uvařil si čtyři sáčky rýže bez soli a snědl je během 18 minut. To mě unavilo, tak jsem zalehl a po probuzení jsem snědl dva balíky rýžových chlebů. Ten den jsem v rýži a rýžových chlebech nacukroval 1700 g, jak jsem byl vyřízený ze dnů na nule. No a forma v Marseille byla nejlepší.

To zní, že ses rozhodl, vzal osud pevně do vlastních rukou a nic už tě nemohlo zastavit, nebo snad ano?

Nikdy nevíš, co ti osud nebo "správná pomoc" připraví. V Kaliningradu za mnou pár hodin před soutěží přišel polský rozhodčí, že se doslechl, že nemohu závodit a že po mně chce důkaz, že tomu tak není. Pak máš setkání se závodníky a tam tě veřejně propírají a jsi tam za černého Petra. Musel jsem volat našemu prezidentovi svazu, který jim musel volat zpět a ujišťovat je, že nemám stopku. Tallinn byl v pohodě. Marseille byla skutečný bonbónek. V ní přišla pro změnu výtka, že nemám nahlášený monitoring, jenže ten se před Elite Tour nedělá. Tak jsem do Francie odlétal naslepo a čekal, co se zase bude dít. Tam se vše opět řešilo, ale nakonec to dopadlo dobře.

Nepřemýšlel jsi o federaci NABBA?

Přemýšlel, ale nepůjdu do ní. Zatím mě stále láká titul mistra světa v IFBB. Tady jsem ještě neudělal nic!

Třetí část

Já nevím, kolik z nás už přivezlo stříbro z MS. Já třeba ještě ne. (smích)

Právě, jde mi ještě o to zlato.

Kdyby se podařilo, láká tě zkusit pár let v profi, nebo se nechceš zkazit?

Myslíš, že bych se hnal za hmotou, změkl a pěstoval si bachor?

A co vyzkoušet si amatérskou kategorii Arnold Classic, Robert to zkusil, tebe by nelákala?

Ale ano, lákala by mě, jenže podívej se na jejich váhy a uvidíš, že jsem zatím pozadu. Vím, že vše není jen o váze, ale já tam chci jít tak za dva roky a pokusit se o první místo. Podívej se na Roberta, on pořád nabírá, v Americe měl zase o tři kila víc než ve Francii, vždyť už má hmotu jako Phil Heath.

Neměl bys nějakou veselou historku ze soutěžení?

Mohu říct třeba jednu z Ruska. Soutěž se konala v multikině. Dali nás do uličky, rozcvičovna neexistovala, činky jen jaké si kdo donesl, a když jsi chtěl na záchod, musel jsi přes pódium a projít lidmi. Když jsem to vše podstoupil a probojoval se až na záchod, nestačil jsem se divit - byla to jen díra v zemi a dveře začínaly půl metru nad zemí. Byla to taková obstojná výkladní skříň s pruhem uprostřed. Tak jsem si říkal, jestli to multikino nestavěli tak, že nejprve našli díry v zemi a pak kolem vztyčili stěny.

S kým konzultuješ přípravu?

S nikým, já už konzultuji jenom to, kde sehnat peníze na přípravu. (smích) Ale vážně, kdysi jsem plánoval, že za někým zajdu, nakonec na to nedošlo a vidíš, nemusel jsem, úspěchy stejně přišly. Nejvíc informací jsem asi načerpal v době, kdy jsem závodil za juniory, pak při přestupu do mužů už jsem nikoho nepotřeboval.

Měl jsem 79,5 kg na republice 2004, v roce 2005 jsem měl na ME 82,5 kg, za rok a půl na Euro Elite 2006 jsem vážil 89,5 kg a teď to vzrostlo na 92,5 kg. Z toho vidíš, že nejméně tři kila čisté svaloviny nabírám každý rok. Mám vše rozplánované tak, abych nabíral dál. Po soutěži si vždy dám regeneraci, pauzu, při které nehlídám stravu, vysadím doplňky a jen cvičím. Důležité je, že vím, kolik mám vážit. Ve chvíli, kdy vstoupím do objemové fáze, vím přesně, kolik budu vážit a také kolika dosáhnu, až ji ukončím.

Koukám, že sebedisciplínu rozhodně nepostrádáš!

Třeba si řeknu, že do půlnoci můžu sníst, na co přijdu, a pak s tím končím. Jde se na banket, do půlnoci mě nic neomezuje, pak končím a od rána mi mozek běží jinak. Mám před sebou soutěž, a i kdybych měl z těch nul chcípnout, tak to neporuším.

Jaké máš plány do další sezóny?

Plánuji, že budu lepší. Kdybych měl závodní váhu 96 kg, budu spokojený.

A co výzva v podobě MS?

Řeknu to takhle, letos to nebude! Vše si žádá svůj čas a klid na přípravu, nic neuspěcháš. Zatím se snad objevím za dva roky na Arnold Classic pro amatéry a možná by se vyplatilo počkat ještě další rok, až se mi soutěžní váha dotkne stovky. Další výzva jsou Světové hry napřesrok, ale na prvním místě jsou pro mě opět soutěže Euro Elite 2008, a kdyby byly alespoň čtyři, budu rád.

A také bych se chtěl alespoň jednou postavit mezi profesionály. Za pár let.

A já nemám důvod mu jeho slova nevěřit. Lukáš nikdy nemluví jen tak do větru. Nezbývá než popřát pevné zdraví a počkat, čím nás ještě překvapí!


Foto:
Josef Adlt
archiv Lukáše Osladila


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

25.06.20:38md - Souhlasím, náš historicky nejlepší kulturista....rád bych ..+1
25.06.19:01LOPO - Mohli by ste pozvať Lukáša do nejakého Podcastu . Toho by ..+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 57 sekundami?



Supertelo.cz, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 03222543 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2022 Supertelo.cz, s. r. o. • Copyright © 2001-2022 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie