Petr Polák: Zápisky z přípravy (07/2021)

Dnes začneme trochu nostalgicky, závody se blíží, třetí rok v parťáctví s Peťou Šidlem. Schválně to nenazývám spoluprací, protože tohle už je něco jiného než jen svěřenec-trenér. Nemám v Praze většího kamaráda. Přátelství jsou jeden z benefitů, které mi kulturistika přináší. Poznal jsem spoustu přátel napříč republikou a to mi dělá radost, téměř v každém větším městě bych si měl s kým zacvičit, zajít na jídlo. Však to také není má první sezóna…

Jedná se o moji třetí závodní přípravu. Každá byla úplně jiná a dovolím si je trochu porovnat. Poprvé jsem se chystal ještě do juniorů, šel trochu do neznámého. Bylo to extrémně náročné. Můj tehdejší skvělý trenér Honza Jankovič mi pořádně naložil. Kdo si na Honzu nepamatuje, pak vězte, že před patnácti lety byl velkým jménem na české scéně. Závodil ve fitness, tehdy ještě populární kategorii, a jak sám o sobě říkal, byl prvním českým physique závodníkem, přestože ta kategorie ještě dlouho potom neexistovala. Každopádně během této diety jsem ještě nemusel chodit pravidelně do práce a měl jen studium a brigády, proto bylo docela dost volného času, který jsem mohl využívat k regeneraci. Padal jsem na hubu i přesto, že jsem jídla měl více, než mám aktuálně. Kardio jsem také měl každý den ráno, v tréninkový den 20 minut na lačno, v netréninkový hodinu. Odpoledne následovala část v posilovně. Tenkrát jsem to kousal asi nejhůře, prostě bylo to poprvé a to už tak bývá. Svalů na mně moc nebylo, ale jedno zlato se mi podařilo ukořistit a já si odvezl krásné vzpomínky.

Minulá příprava v roce 2019 byla ještě tvrdší, trvala dvacet jedna týdnů, poprvé v pracovním režimu, do toho jsem většinu diety odjel s dvoufázovými tréninky v posilovně, téměř žádné kardio. Maso výhradně kuřecí a jen hovězí na noc. Tvaroh se vyřazoval osm týdnů před závody. Ale nějak se to vyvíjelo, forma nebyla asi moc slavná, ale na jedno zlato a dvě stříbra na třech závodech to stačilo. Poprvé v mužských kategoriích na kondičních závodech. S umístěním jsem spokojený byl. Připravenost, jak už jsem psal, mohla být lepší, ale zážitky nádherné a je na co vzpomínat a vím, že jsem ani tenkrát nemohl pro úspěch udělat víc, vytrápili jsme to maximálně. A teď do třetice. Přesouváme se na vyšší level soutěží. Průměrně nejnižší kalorie, extrémně nízko. Nikomu nedoporučuji. Hlad už tolik nevnímám, zvykl jsem si. Šest ze sedmi jídel denně je bez sacharidů (50 g z primárních zdrojů denně) a maso už jen z tresky, můj byt jí totálně načichl. Tohle budu větrat do Vánoc… Doufám, že jen letošních. Zároveň už vím, do čeho jdu, a subjektivně to zvládám nejlépe. Cítím se poměrně dobře na to, že má energie pochází snad jen ze sluneční energie a větru.

Na povel trenéra jsem opět podstoupil krevní testy, absolvuji je zhruba dvakrát až třikrát ročně, vždy, když kouč zavelí. Dostal jsem seznam parametrů, které si nechat změřit, a dopadlo to velmi dobře. Jak Vám obecně nic v mých článcích nedoporučuji, tak tohle snad následováníhodné je. Tělo dostává enormní zápřah a není to jen tak, je to pro mě minimum, které mohu udělat, abych měl přehled o svém zdravotním stavu. Do toho si měřím tlak, protože práce na směny a velký fyzický výdej a s tím související vyčerpání, které s dietou jde ruku v ruce, se na vás lehce podepíše. Opatrnost je namístě.

Když už jsme u práce, v minulém článku jsem končil s tím, že kvůli náhlé změně data závodů, budu možná muset začátek sezóny přesunout. Naštěstí se mi povedlo domluvit výměnu termínů dovolené, a tak se dál mohu připravovat na předem vytyčený cíl. Další věcí spojenou s prací je, že mi díky ní dny v dietě lépe utíkají, prostě nemám čas myslet na jídlo, na hlad. Letní sezóna je na letišti náročná, asi si to umíte představit, jsem tam více než doma. Do toho se snažím vzít několik směn přesčasů. Jednak je kulturistický život finančně náročný (treska se prodraží), druhak prostě ty dny plynou rychleji. Není to tak, že dojíte jídlo a hned začnete odpočítávat čas do dalšího, protože prostě máte pořád co dělat a moc se nezastavíte.

Jak už jsem se několikrát zmínil, tak dělám dvanáctihodinové směny. Zjistil jsem, že nejlépe se mi odtrénuje ještě před prací na lačno, a tak se snažím dělat co nejčastěji směny od desíti do dvaadvaceti hodin. Kolegové mi je rádi přenechají, skvělý vedoucí mi vyjde často vstříc, pokud je to jen trochu možné, a já si kvalitně odcvičím nalačno, tak to mám rád. Jít cvičit po celodenní náročně směně, kdy sotva do fitka dojdu, a tam pak ještě muset vydat to nejlepší ze sebe, mi tolik nevyhovuje, jako když pořádně odcvičím ráno a zbytek dne prostě přečkám v práci. Zároveň, pokud musím jít cvičit až po práci, tak hned po potréninkovém jídle musím jít spát, a přesto, že jsem extrémně unavený, tak se mi špatně usínalo.

Mou tradicí v dietě je sledování kulinářských pořadů. Všiml jsem si, že tento způsob sebetrýznění nemám jen já sám, ale i spousta dalších kolegů-závodníků. Dříve jsem sledoval dokola všechny díly Ano, šéfe!, show s Gordonem Ramsaym. Teď to spojuji s mým zájmem o rozličné kultury a koukám na S kuchařem na cestách. Dalším bizárem je, že neustále sleduji nabídky obchodů s potravinami. Nevím, co tam hledám, když jím skoro jen tresku, vejce, vločky a zelí. Každopádně mi žádný leták neunikne. Vždy si nakonec řeknu, že tady taky nebylo nic pro mě, a jdu prozkoumat další. Chutě mám velké, ne ani tak na nezdravé jídlo, prostě toužím po kaloriích, což není nic překvapivého. Dal bych si mleté hovězí maso, těstoviny, ovoce, a hlavně a především tvaroh, ten mi moc chybí. Trenér už ho dávno zakázal. Nezdravé jídlo mi chybí jen ve formě společenských událostí. Mám ho spojené s přáteli a rodinou. Těším se, až se s nimi budu moct opět dobře najíst při nedělním obědě nebo na závěr náročné pěší túry či čundru.

Rest pauzy jsme jeli systémem, kdy v první části vykonám téměř do selhání 8 - 12 opakování a následuje 10 sekund pauzy, pak se snažím o maximum opakování, kdy dojde k dopomoci od trenéra. Posléze je pauza 20 sekund a opět série do selhání. Nakonec je pauza 30 sekund a opět počet opakování nutný k selhání. Fuj. Jinak v tréninku k zásadním změnám nedošlo a pokračuji tak, jak jsem psal v minulých zápiscích.

Poznámka k jídelníčku

Podle každého, kdo se zajímá o racionální stravování, by to byla katastrofa. Podle každého, kdo se zajímá o chuť, by to byla katastrofa. Je to extrém, daleko za hranicí. Ale jen zopakuji. Trenér velí, já poslouchám. Prostě tohle asi není rozumné ani zdravé, tohle je cesta k formě, která snad bude úspěšná. Takto vypadá pět dní v týdnu. Jeden den vždy zvýším sacharidy na 300 g, kdy všechny musím přijmout z basmati rýže nebo vloček. Druhý netypický den je, když jedu přesně stejnou skladbu potravin a množství jako v tabulce, co se týká prvních šesti jídel, ale sedmé jídlo mám nakázaný pořádně tučný burger. Vždy si ho připravuji sám doma. Musím použít chedar a slaninu. Ani nevíte, jak jsem za jakékoliv kalorie rád. Pokud by se jednalo o skutečně volné jídlo, pak bych burger nezvolil, raději bych sáhl po lasagních, ale trenér řekl burger, tak je burger. Opět a důrazně upozorňuji. Tento styl stravování nemá se zdravím nic společného a rozhodně neslouží jako inspirace, pouze vhled do toho, jak to mám několik posledních týdnů (konkrétně už pět posledních) já sám stanovené.

Váha padá jako domeček z karet. Aktuálně jsem zatím nejméně měl 92,6 kg. To je nejen pod hmotnostním limitem pro klasickou kulturistiku, ale dokonce o kilo méně, než jsem měl na poslední soutěži před téměř dvěma lety. Rozdíl je, že tuto váhu jsem teď navážil šest a půl týdne před závody. Uvidíme jak se to bude dál vyvíjet, trenér se snaží o to, aby lezla forma a zároveň zůstala plnost svalů. Stále pokračuji ve vysokých dávkách sodíku a draslíku, tělo už si na to zvyklo. Vždy si 5 g soli dám do předtréninkového nápoje a dalších 5 g soli vypiji v průběhu dne. Další sůl přijmu ve zbytku dne společně s jídlem.

Pitný režim mám poměrně vysoko nastavený, přiznávám, že přesné množství nevím, ale čím méně jím, tím více piji. Není to na příkaz, dělám to mimoděk. Stoupla mi spotřeba zero nápojů, to je má radost. Dvakrát denně si dám velkou sklenici, kde mám půlku zero nápoje a půlku vody, a to je požehnání při současném režimu. Určitě jste si všimli, že už mám vyřazené kuřecí nebo krůtí maso a najeli jsme na tresku. Radost z toho nemám ani já, ani mé okolí. Všichni víme, jak smrdí a chutná. Teda mně vlastně chutná, ale prostě proto, že to je jídlo, klidně bych teď okousával i omítku. Závidím těm, kteří hubnou na 400 g sacharidů, já toho asi schopen nejsem. Přesto, že jsme začínali na poměrně slušné formě a vysokých kaloriích, tak jsme se dopracovali na tyto hodnoty vzduchoprázdna. Ale když to musí být, tak staniž se. Tvaroh už je dávno minulostí, jeho lahodnou chuť už jsem vlastně zapomněl. Na ten se těším úplně nejvíc. Klidně bych byl schopen ho jíst denně po kilech, jak já ho mám rád. Často myslím na to, jak si po závodech udělám velikánskou mísu ovesné kaše s tvarohem, možná i ovocem a proteinem… Radši na to nemyslet a jen si užívat současný proces, kdy klišé, že cesta je cíl, musí platit bezpodmínečně. Ale už se to blíží, do prvního startu mi aktuálně zbývá pět týdnů a sezóna by podle všeho mohla být dlouhá. Necháme se překvapit, co všechno nám přinese. Už aby to tu bylo…

Rozhovor s trenérem Petrem Šidlem

Jak vidíš aktuální formu vzhledem k tomu, že je před námi pět týdnů do prvních závodů?

Aktuální formu vidím tak, že jsme rozhodně napřed a udělali jsme obrovský kus práce oproti tomu, co bylo před dvěma lety. Takže forma bude určitě jinde, bude posunutá a zatím jde všechno podle plánu. Myslím si, že nad plán, a moc se těším na závěrečný výsledek.

Jsou v plánu nějaké další změny? Plánují se dvoufázové tréninky? Ubírání jídla, nebo naopak přidávání?

Co se jídla týče, tak ubírání určitě ne, ba naopak si myslím, že tělo začne být za chvilku hladové, vytrápené a unavené, takže budeme postupně přidávat jídla a změny určitě nějaké budou, protože když je všechno stejně, tak tělo přestane reagovat. Takže změny budou. Ale konkrétně zatím nevím, jestli budou změny v tréninku, nebo ve stravě. Budeme to měnit podle aktuální formy. Dvoufázové tréninky záleží na tobě podle pracovního režimu. Ale nepředpokládám to, je to zbytečné.

Poslední dny před závody se k tobě přestěhuji, proč k tomu dojde?

Od středy do soboty budeš u mě, abych mohl sledovat, jak to vypadá, a podle toho budeme stanovovat jídlo a vodu a všechno, protože závěr je důležitý, aby vše bylo vyhlazené do posledního detailu. Rozhodně je to lepší než posílat fotky, bude to kvůli pozorování formy. Kouknu se na tebe ráno, v poledne, večer a podle toho budeme stanovovat vždy další postup, co se stravy týče.

Na čem nás čeká nejvíce práce?

Nejvíce práce jsme měli se zády, která jsou hodně vepředu od minulé přípravy. Ale největší práce pro nás bude dobře stáhnout vodu a pořádně naplnit, tak aby to bylo dobře stažené, ale ne ploché. Tohle musíme vyšperkovat do detailu, budeme mít víc pokusů, víc závodů, takže každá superkompenzace bude jiná. Pokud by skvěle vyšla hned první, tak bychom u ní mohli zůstat, ale myslím si, že vždy budeme něco objevovat, a tak si s tím pohrajeme podle aktuálního vývoje.

Co je u tebe nového? Pořád se primárně věnuješ thajskému boxu?

Ano, pořád se věnuji primárně thajskému boxu a nového bude to, že mě v srpnu čeká zápas, takže tam se teď plně připravuji.

Jakým stylem trénuješ a kdo ti pomáhá?

Trénuji každý den kromě soboty, ty mám volné. Chodím trénovat sám na lačno, protože dělám váhu, a jednou týdně mám soukromku u Davida Ploce z Hanuman Gymu a dojíždím za Davidem Vinšem do Liberce.