Petr Polák: Zápisky
z přípravy (06/2021)

Petr Polák a Jiří Kulich - trénink nohou

Ahoj přátelé železné hry. Opět se zhruba po měsíci hlásím o pozornost. Kdo jste ještě neviděl, doporučuji dozhlédnout video, které jsme natočili pro Ronnie.cz s Jirkou Kulichem, který se předminulý víkend stal absolutním mistrem České republiky ve sportovní kulturistice, a klasicky nás odtrénoval náš společný trenér Petr Šidlo. Dieta je v plném proudu, takže není čas ztrácet čas, a tak pojďme rovnou na to...

Strava

Postupně utahujeme a utahujeme. Každý týden došlo ke stažení příjmu o 50 g sacharidů až do hodnoty 250 g. Po dvou týdnech na 250 g byly podle slov trenéra svaly vyšťavené a prázdné. Měl pravdu, opravdu jsem se opticky velmi zmenšil. Proto nakázal jednorázově zvýšit příjem na 600 g sacharidů, princip ponechání pouze čistých zdrojů zůstal. Tělo se opticky zvětšilo, svaly nafoukly, ale trávení bylo v šoku. Další tři dny jsem měl bolesti břicha, křeče a celkově se necítil dobře. Na šest dní jsme se vrátili k 250 g sacharidů s tím, že sedmý den jsem dostal nakázáno opět naplnit. 250 g sacharidů zůstalo, navrch jsem však na noc místo tvarohu musel sníst burger. Tak jsem učinil, ale namísto restaurace jsem si ho připravil sám doma. Mleté hovězí, sýr, vejce, bulka, zelenina, domácí kečup se stévií. Den nato naopak došlo k drastickému snížení kalorií, když jsem pro celý den měl povoleno jen kuřecí maso se zelenou zeleninou. Sedm stejných jídel, teoretických nula sacharidů. Nula... první nula. To byla neděle. Třetí pracovní den, třetí "dvanáctka", opět zakončená tvrdým tréninkem, tentokrát zad. Musím říct, že už usínám cestou na trénink, tahám za sebou nohy, ale trénink ještě odjet zvládnu. Následuje pět dní na 50 g sacharidů, kdy je všechny musím přijmout bezprostředně po tréninku, jinak celý den nic. Příští sobotu opět zvýšíme a nacukrujeme. Pro tentokrát zvolil Petr Šidlo plnění 500 g sacharidů, z basmati rýže a vloček. Už prostě jde do tuhého a to je dobře.

Další změna, kterou jsme provedli, je, že došlo k zásadnímu zvýšení příjmu soli. Doteď jsem solil na chuť a spíše o trochu víc, protože vím, že to trenér požaduje. Teď jsme si striktně nastavili denní minimum na 10 g, spíše cílit k 20 g. 5 g přidávám do předtréninkového nápoje, kde se připojí k 7 g jedlé sody a jednomu sáčku Kulíška. Upřímně Vám říkám, že to mi zkroutí ústa víc než prohra mého oblíbeného fotbalového týmu. Humus. Následkem zvýšení soli spolu s prvním plněním (600 g sacharidů) došlo k razantní změně hmotnosti. Zatímco před těmito dvěma změnami jsem měl na váze 97 kg, tak týden po těchto změnách váha ukazuje lehce nad 100 kg. Musím říct, že to je lehce nápor na hlavu, ale věřím, že v tuku to není, že prostě jen sodík natáhnul vodu, ale spalování stále pokračuje.

Zase jsem se vrátil k mým osvědčeným způsobům, jak zahnat alespoň trochu hlad, který se logicky při tak nízkých kaloriích dostavil. Vybírám si potraviny takřka bezkalorické, jakými jsou například kysané zelí, zelená zelenina a žampiony. Tyto "maskovače" hladu se mi v přípravě vždy prodraží. Nejoblíbenější jídlo dne je teď jednoznačně potréninkové ("buchta" pouze z vloček, vajec, skořice a sladidla + protein) a tvarohu na noc, který je pro mě jako dort. Každopádně trenér už naznačil, že možná od příštího týdne vyřadíme jak protein, tak i tvaroh. No nic, zamáčknu slzu a jede se dál. Dalším způsobem, jak se snažím zapomenout na hlad, je neustálé vymýšlení aktivit. Snažím se nemít chvilku, kdy bych musel myslet na prázdné břicho. Před tréninkem si dávám půlhodinovou rozcvičku, pokud mi to volný čas umožní. Neustále myji nádobí, skládám oblečení. Prostě minimalizuji lelkování. A když už jen odpočívám, tak alespoň koukám na fotbal, díky bohu za Mistrovství Evropy ve fotbale. Češi, do toho! To však brzy skončí, nemáte nějaké tipy na seriály a knížky?

Přidávám příklad jídelníčku. Sacharidy nezapočítávám ze zelené zeleniny, žampionů ani kysaného zelí.

Trénink

Zde se nic zvláštního nezměnilo, celé tělo mám rozdělené do čtyř tréninkových dnů. Každý trénink je doplněn o posilování břicha, dva doplňkové cviky na záda a hýždí a 30 minut šlapání schodů. Takže se většinou trénink pohybuje ke dvěma hodinám, no popravdě spíš přes. Každopádně ranní kardio stále zůstává minimálně v každý nepracovní den. Někdy stihnu obě fáze i v den, kdy mám šichtu.

Stále využívám několik intenzifikačních technik. Kvůli velmi nestálé pracovní době, a tedy rozličným začátkům cvičení, musím většinou trénovat sám a nemohu se tak spolehnout na občasnou dopomoc. Proto pořád využívám shazovaných sérii, metody pauzování, cluster setů, sérií s důrazem na negativní fázi v kombinaci se závěrečným pumpováním a silnou kontrakcí, jindy zase supersérií. Potom je změna, kterou mi občasný sparing nabídne, více než vítanou pomocí.

A co jinak?

Začal jsem se potýkat s obrovskou nespavostí. Nebyl problém usnout, padl jsem do postele jako mrtvý, ale nemohl jsem naspat více než čtyři hodiny. Vždy jsem se probudil přemotivovaný a nabuzený na další den, rychle chtěl na kardio a prostě rozjet spalování. Vím o důležitosti spánku, mám načteno pár knih, několik více či méně odborných článků, naposlouchány hodiny podcastu na toto téma, ale pak nastane ten moment, kdy to mám aplikovat sám na sebe, a to je něco jiného. Prostě trochu zmírnit tu přemotivovanost a zklidnit se. Snažím se chodit spát hned po posledním jídle, protože se jinak budím hladem. Začal jsem suplementovat melatonin, gabu a zinek. K tomu usínám s maskou přes oči, abych měl absolutní tmu, a vše se razantně zlepšilo. Spím šest, často však i sedm hodin s občasným přerušením, ale opět pak usnu. Zároveň jsem vyřadil všechny stimulanty. Jedinou výjimkou je občasný malý šálek kávy před ranním kardiem. Zároveň se snažím chodit často do sauny, která mě také příjemné unaví, a cítím, že mi zlepšuje spánek. V podstatě teď všechen volný čas věnuji přípravě. Všechen, pokud nejsem v práci. Takže to, co jsem psal v minulých zápiscích o tom, jak chci zůstat tvorem společenským, bychom mohli smazat. "Tunnel vision" je tu se vším všudy.

Už nastává čas na nácvik sestavy, vybírám si oblíbené pózy, hudbu už mám vyřešenou. Popravdě jsem si sestavu vymyslel před rokem a půl, tenkrát jsem ještě naivně myslel, že budu závodit loňský podzim. Netuše, že se svět obrátí vzhůru nohama. Každopádně už jsem ji pochopitelně zapomněl, takže začínáme od začátku.

Několik dní před odesláním článku jsem s hrůzou zjistil, že došlo k přesunutí mnou plánovaných závodů. Závodů, na které se chystám od léta roku 2017. Závodů, kterým podřizuji poslední čtyři roky života. Prostě se jen tak přesunuly bez výraznější zmínky. Objevil jsem to zcela náhodou při brouzdání po svazových stránkách. Bohužel k přeložení došlo na víkend, kdy mám být v práci. To mě dost rozladilo. Dost. Snažím se změnit si datum dovolené, ale to není ve velkém podniku, jakým je letiště, nic jednoduchého nebo běžného. Dovolenou jsem si stejně jako ostatní plánoval v listopadu, aniž bych věděl jakékoli datum jakýchkoli závodů. Prostě jsem se to pokusil nastřílet a nějak to holt dopadne. Dost možná se tak stane, že se na plánovaném klání nebudu moci představit, to mi vzalo vítr z plachet. Snad se ještě vše v dobré obrátí a dostanu volno. To by bylo mrzení. Doufám, že v příštích zápiscích budu moci napsat, že všechno dobře dopadlo, a pokud ne, vymyslíme plán B.

Opět dodávám, že článek neslouží jako návod či inspirace pro kohokoliv dalšího. Jen tak pro zajímavost představuji, jak postupuji já na pokyny mého trenéra Petra Šidla. Sám nic nevymýšlím, pouze plním rozkazy, které jsou extrémní, ale plně jim věřím a následuji je.